Reklama
Reklama

Tektonické zlomy současnosti a budoucnosti

Počet zobrazení: 4208

Prednáška, s ktorou prof. Ing. Peter Staněk z Ekonomického ústavu SAV vystúpil na tradičnom Vratimovskom odbornom seminári 8. novembra 2014 vo Frýdku-Místku. Napriek tomu, že sme uverejnili videozáznamy vystúpení, postupne uveřejňujeme aj texty všetkých prednášajúcich.

Doteraz uverejnené:
Ľuboš Blaha: Aká je odpoveď ľavice na globálny kapitalizmus?
Oskar Krejčí: Ukrajina – a co dál?
Tereza Spencerová: Zpráva o „arabském jaru“
Ivan David: Nutnost hlubokých změn a levice
Ilona Švihlíková: Vývoj globální ekonomiky a projekty velmocí


stanek1.jpg

Děkuji pěkně za pozvání, je mi ctí po dvou letech zavítat mezi vás na tento seminář a vím, že to, co uslyšíte, vás možná inspiruje, možná naštve, možná nasere. Tak tedy za prvé: Diagnóza – před dvěma roky se začalo hovořit v některých médiích, že jsme z krize venku, krize je za námi, nastává oživení apod. Dva roky uplynuly a dnes dokonce i ti, kteří byli povinnými optimisty, hovoří o návratu velké recese do Evropy.

Otázka je: Jsme tak hloupí anebo neumíme stanovit diagnózu? Takže k diagnóze. Za prvé: Je nepřijatelné, aby se na planetě vytvářela tak obrovská majetková nerovnost, jaká existuje dnes. Která znamená, že v podstatě 3% vlastní 50% majetku, 5% vlastní 70% a 7% vlastní 90% majetku na planetě. To konstatování dokonce proniká nejen do řebříčku Forbesu o pořadí nejbohatších miliardářů, ale objevuje se dokonce už i v jiných „mienkotvorných“ médiích. Ale z toho vyplývá druhá otázka. Co je příčinou této obrovské nerovnosti? Ti ostatní nepracují, jsou líní, jsou doma, sledují seriály, anebo čím to je? A tam máte druhou zajímavou odpověď, téměř nikdo neanalyzuje to, čemu říkáme reprodukce pracovních míst. Ta reprodukce pracovních míst znamená, jaké místa zanikají a jaké místa vznikají. Každý bude mít před sebou IT analytika, ale při globálních analýzách zjistíte, že velká část kvalifikovaných míst zaniká a jsou nahrazovány místy, které jsou méně kvalifikované a hlavně méně placené.

Samozřejmě je s tím spojená i další věc. Co vám říká kontrakt s nulovou hodinovou výměrou? Úplně nádherný anglický výmysl. Nemáte garantovanou žádnou pracovní délku v týdnu, jste doma na telefonu, čekáte, kdy vás zavolají. Musíte přijít do firmy kdykoliv. Když nepřijdete, vyhodí vás. Když si chcete hledat nové místo, tak jen se souhlasem vašeho vedoucího. Rozvinuli jsme to ještě dále, a je to tzv. kontrakt s flexibilními pracovními normami. Nastaví vám normu tak, že ji nikdy nesplníte v pracovní době, tak ji dobrovolně doplníte zadarmo po pracovní době. Dnes dokonce ještě guvernér kanadské banky vyhlásil, že je správné, aby lidé pracovali zadarmo a neztratili pracovní návyky. Ano, sledujte tato vyjádření. To znamená, položím si otázku. Když pracující lidi budu ochuzovat a budu shromažďovat majetek těch, kteří nepracují vůbec, ale naopak ženou ty ostatní do dluhů, tak tomu budu říkat neviditelná ruka trhu?

Druhá skutečnost – vezmete časopis Forbes a máte tam největší miliardáře (Carlos Slim Helú, Bill Gates a další). Ale všimněte si toho konstatování, majetek na planetě se přes krizi zvětšil o 2,3 bilionů dolarů, ale gró majetku získalo pár desítek tisíc lidí a druhá zvláštnost: Ten majetek se nezvýšil proto, že vytvořili výrobky, služby, zabezpečili cokoliv, oni zvýšili hodnotu akcií firem, které vlastní. To znamená, hovoříme o reálném bohatství, nebo konstruujeme obrovskou architekturu virtuálního bohatství, protože já mám akcie firmy, kterou jsem uměle nadhodnotil a teď jsem velký boháč, naberu další úvěry a tak dále. Ale tomuto se analytici vyhýbají, neslyšíte o tom, že by někdo přiznal, že toto je zdrojem bohatství.

A další problém. Jestli je polarizace obrovskou příčinou a limitem globální spotřeby, jak chcete udržet zaměstnanost? Protože je krásné, když mám čtyřhodinový pracovní den, ale jaký bude můj příjem? Jaký bude můj důchod? Jak budu financovat zdravotnictví? Jak budu financovat školství a pod.? To znamená, celá kaskádová vlna důsledků, o kterých je třeba hovořit, se najednou nekomentuje. Ale můžete být úplně spokojení, protože od příštího roku se HDP v evropských zemích zvýší, započítáme šedou a černou ekonomiku, započítáme tam i prostitutky a dokonce máme metodickou změnu. Za prvé – když prostitutka dá domácímu občanovi, tak je to domácí obchod s netržními službami. Když obslouží zahraničního zákazníka, je to export netržních služeb. No a v tomto smyslu slova je už spočítané, že HDP České republiky se zvýší o 0,7%, takže není třeba šetřit, dluhová brzda je pryč, můžu znovu utrácet a může znovu začít cyklus zadlužování každé země. Ale samozřejmě pro většinu lidí to bude irelevantní, protože velká zadluženost obyvatelstva, která je gigantická, celkem logicky mužům nedovolí si objednat služby prostitutek, protože ty nedávají na úvěr a ani na kreditku. A z toho vyplývá další zásadní otázka. Nejsme na prahu situace, ve které radši legalizuji zlodějnu a černou ekonomiku? Protože to přece povede k růstu HDP. Samozřejmě se můžete odvolat na jinou otázku, že ve Spojených státech největší faktor v růstu HDP je za prvé – nárůst kriminality, protože zvětšili objem vězňů z milionu sto tisíc na dva miliony čtyři sta tisíc, náklady na vězeňství se započítávají do HDP a tak dále, a za druhé – růst zbytečných operací ve zdravotnictví, většinou těch nejdražších.

Ale pojďme k další realitě. Kolegové tady krásně načrtli dnešní stav. Zdánlivě to vypadá, že jsme bezmocní a že nemůže dojít k zásadním změnám. Takže i když jsem známý katastrofista, šoknu vás tím, že načrtnu pozitivní linii. Za prvé: Rozvíjí se technologie 3D. 3D znamená, že pomocí 3D tisku můžu vytisknout jakoukoli součástku, jakýkoliv komponent, jakýkoliv výrobek. Tisk 3D ale znamená, že kterákoliv malá firma nemusí být závislá na know-how velké firmy a může vyrábět kvalitní komponenty i pro tu velkou firmu. To znamená, poprvé můžeme zlomit situaci, ve které finální firma limituje subkontraktory. Určuje jim podmínky, mzdy, náklady, ceny a všechno ostatní. Klíčem ale při 3D tisku se stanou materiály. A nebudu vám zbytečně nosit dříví do lesa, když řeknu, že výzkumná akademie v České republice se kromě jiného skvěle orientuje na výzkum materiálů i na úrovni nanomateriálů, kryogeniky atd. je to teda možný intelektuální vklad České republiky do budoucích změn.

Zároveň s tím se ale rozvíjí další systém, který je nesmírně zajímavý, zvaný big data. Big data znamená, že jsme dosáhli situace, ve které terabity informací v reálném čase od množství senzorů, můžeme soustřeďovat, zpracovat, vytvořit virtuální předpoklad budoucího vývoje a dokonce předvídat poruchy zařízení, ke kterým dojde. Big data ale zároveň znamená, že na základě vaší karty, kterou platíte, udělám přesný profil vás jako osobnosti, kde platíte, co kupujete, kdy kupujete, jaký je váš příjem, co jste kupovali pravidelně a můžu tedy vytvořit psychologický profil vás, jako klienta, pro výrobce i pro banku. Zároveň mohu udělat jednu věc přes systém cloudu a externího držení dat, mohu ovládat tuto planetu tím, že spravuji všechny data o vašem zdravotním stavu, pohybu, zaměstnání, vzdělání, spotřebitelských zvyklostech, o čemkoliv. Mohu to použít ve prospěch, ale mohu to použít i v opačném směru. A právě systém big data spojený s cloudem a s internetem znamená, že vy sice budete mít inteligentní dům, ale v tom inteligentním domě vás kontroluji od vašeho vstupu až po ulehnutí do postele. Zase plus – mínus. Ale proč mluvím o těchto technologických změnách? Protože ony radikálně změní spotřebu.

K tomu přistupuje další zlom. Společenský, sdílená ekonomika. Obrovský hit dnes v některých zemích Evropy, ale i ve Spojených státech. Sdílená ekonomika znamená – nepotřebuje každý auto, přes net se domluvíme a společně jedeme do práce, mohu si půjčit nářadí, nemusím ho vlastnit. Nemusím většinu věcí, na které musím vydělávat a mít druhý, třetí, čtvrtý úvazek, nemusím vlastnit. Půjčím si je. Ale tato sdílená ekonomika má druhý významný faktor. Podle analýz sníží produkční potřebu na planetě asi o jednu třetinu. Ti lidé nebudou potřební. K tomu přistupuje další fantasticky zajímavý fenomén zvaný personalizovaná společnost. Začnu zdravotnictvím. Dnes se všeobecně ví, že léky jsou konstruované na tzv. statisticky průměrný organismus. Jestliže většina z nás má jiné DNA, většina léků nefunguje. Z léků, které užijete, zabírá 20%, ostatní jsou zbytečné. Představte si, že byste přišli k lékaři, kde podle scanu vašeho DNA je schopný identifikovat vaše organické zvláštnosti, vybere speciálně nanotechnologicky upravený lék jen pro vaše DNA. Potřebujete jen 20% léků, v nemocnici jste třetinu času, není třeba obrovských lůžkových kapacit, vy neztrácíte pracovní neschopností, systém výrazně sníží náklady a zvýší kvalitu vůči klientovi. Ale to samé můžete udělat např. v systému vzdělávání. Dnes 1 rok na Harvardu stojí 38 tisíc dolarů, ale vy můžete použít systém přednášky na internetu, konzultace na netu, knihovny na netu, přijdete jen na zkoušku, nepotřebujete internáty, obrovské budovy a dnes z těch 38 tisíc dolarů můžete vystudovat za 3 100 dolarů ten Harvard. To znamená, že začíná jakoby úplná vlna demokratizace přístupu k možnostem. Samozřejmě musíte mít počítač a musíte mít přístup na net. Ale zároveň s tím souvisí i druhá věc, dnes zásadní dělba. Jsem ochotný souhlasit se všemi informacemi o sobě za daň, že mám přístup k tomu, co popisuji anebo si chci uchránit soukromí a nechci poskytnout tyto informace. A to se stává jednou z civilizačních voleb a otázek, které budeme muset do budoucna rozhodnout. Samozřejmě politicky se to promítne do toho, že někdo řekne – budou volby přes internet, druhý řekne – na co by byly volby a v tomto případě je to úplně zbytečné. Ale stále jsme v situaci, ve které tyto technologické průlomy mohou radikálně změnit strukturu společnosti.

A nyní se dostávám do oblasti, ke které se většinou setkávám při diskuzích s kolegy, a je jedno, jestli ze Spojených států, Evropy atd. Co je hlavním problémem budoucnosti? Peníze? No, víte, jak to je. Jak kde, jak kdy a jak u koho. Něco jiného? Co by to mohlo být? No a dnes většina těch, kteří myslí dopředu, uvažují, že největší problém je to, že nebude třeba lidí. To znamená, jestli jste technologicky schopni vytěsnit polovinu, dvě třetiny lidí z produkčního procesu, z procesu služeb atd. Co s těmi lidmi, kteří nebudou potřební? Zvolíme švýcarský způsob, kde referendum navrhlo, aby každý dostal 320 EUR bez ohledu na to, jestli pracuje, nebo nepracuje? Protože toto nevyřešíte zkracováním pracovní doby, dělením pracovních míst ani jinými tradičními nástroji. Samozřejmě, logicky … města jsou špinavé, příroda je zaneřáděná, potřebovali bychom lidi na opatrování starších lidí atd. Teoreticky vzato, ve společnosti by práce bylo dost. Ale za podmínky, že nastane přerozdělení bohatství. Jestli k přerozdělení nedojde a zůstane to u úzké elity třech až pěti procent, ti ostatní nemají peníze. Každý důchodce by si nepochybně rád užíval návštěvami kulturních zařízení, lázní, relaxačních center atd. Musí splnit drobnou podmínku. Musí na to mít.

Druhá věc je, že tato nadměrná polarizace už dávno postavila skutečně nová paradigma (a to řekla pravdu paní docentka Švihlíková), ekonomika už dávno není cílem, je jen výlučně nástrojem geopolitického přerozdělení moci. Dalo by se tady hovořit o neviditelné vládě. Vládě, která potřebuje ty informace, které jsem uvedl, a která podle těchto informací může navodit klima ve společnosti. Ale opět jsme u zásadní otázky. Jsou členové společnosti ochotni poskytnout tyto informace? Jsou ochotni přijmout práci v tom kontraktu s nulovou hodinovou výměrou? Jsou ochotni vstoupit znova do Dickensova kapitalismu 19. století? Nebo jsou rozhodnuti se postavit proti tomuto? Uvědomit si technologické možnosti a ten net, který poskytuje informace o vás, může být nástrojem spojení sil a odporu lidí. A pak se nedivme nad dvěma zajímavými otázkami. Proč tisíce mladých odchází bojovat za Islámský stát? Jsou to lidé, kteří zblbli, kteří prostě najednou mají nedůvěru k civilizaci a k něčemu jinému? Nebo jsou to lidé, kteří jsou znechuceni lží a klamstvem, které vládnou dnešní západní civilizaci? Druhý problém? Proč všichni hovoří o ekonomii, ale nikdy nespojují ekonomii s fenoménem civilizačního modelu? V Číně vždy rozhoduje skupina, kolektiv. Ne jednotlivec. V jihoamerických kulturách vždy rozhodují pozůstatky rezidua, které tam byly po kulturách, jako byli Inkové, Mayové, Aztékové atd. Euroatlantická civilizace funguje zase jinak.

No a, když se ptáte na dohodu TTIP, tak jedna malá odbočka. Já, když jsem přednášel před dvěma týdny (a byli tam i hlavní evropští vyjednávači a byli tam i američtí vyjednávači), řekl jsem dvě zásadní věci z mého pohledu. Za prvé: Američané přece získají jen to, co jim my dáme. Ne to, co dostanou božím darem či jinak. Jsou tedy evropští vyjednávači na výši, aby hájili evropské zájmy? Druhá otázka: Nemá být právě TTIP výzvou pro Evropu, aby konečně udělala reformy, které udělat musí, a kterým se nelze vyhnout? Představte si jednu věc. Evropská unie zvolila strategii konkurence Číňanů – snižování nákladů na lidský faktor. Ono to tak krásně vypadá. Ale uvědomte si, že snižování nákladů na lidský faktor znamená snižování míst, snižování odvodů, snižování plateb. Máte krásný signál předsedů německých průmyslových svazů, kteří řekli: My rádi přispějeme na udržení sociálního míru v Německu, ale jsou jen dvě možnosti – buď snížíme mzdy, nebo snížíme odvody do pojistných systémů. Ale my bychom raději snížili ty odvody, protože my zachováme našim pracujícím původní mzdy, ty německé. A nikdo z těch pracujících, kterým sníží ty odvody, nebude pak nemocný, nebude důchodce, nebude žádat o důchod a ostatní věci.

Promiňte, jedna ze zásadních výhrad vůči dnešním ekonomům je v tom, že my jsme ekonomii atomizovali. To znamená, rozdělili jsme ji na malinké úseky, které hodnotíme a ukazujeme veřejnosti zvlášť. Neukazujeme jim to, co to udělá, že když vy máte vaše malé mzdy, budete mít malý důchod, nebudete mít na připlácení na zdravotní pojištění a zdravotní úkony, budete mít kratší život, vaše děti budou přenášet chudobu dále. A my jsme odepsali ne vlastní budoucnost, ale i budoucnost našich dětí. Druhý paradox je, že všichni se dívali na ekonomii jako kontinuální proces. Máme tady nějaký nárůst, potom nějaký pokles, mzdy nám rostou, produktivita nám klesá atd. A co když jeden takový nejmenovaný filosof a ekonom s bradkou má skutečně pravdu v tom, že kvantita se kumuluje, až se radikálním zlomem změní na kvalitu. A v takovém případě dozrávání vnitřních rozporů vede ke kvalitativní změně. Jestli ji nazvete revoluce, válka, konflikt, radikální proces, to je jedno. A zkuste si představit, že se na celý svět kolem nás díváte ne jako na kontinuální proces pomalých časových řádů, ale na sérii zlomů, skoků a radikálních změn doslova pulzačním způsobem. A paradoxní je, že když začnete rozvíjet tuto pulzační ekonomiku, najednou jste schopni vysvětlit i ty věci, které ani mainstream, ani jiní nedokáží vysvětlit.

A nyní výzva pro nás. Česká republika i Slovensko budou předsedajícími zeměmi Evropské unie. Chceme být papoušky, kteří budou za svého předsednictva hrdě zaměstnávat dalších 900 úředníků, po tu dobu předsednictva? A budou opakovat všeobecné kecy, které zaznívají při úvahách o budoucnosti EU? Nebo přijdeme a navrhneme dva zásadní zlomové body. Proč vadí společenské vědy? Jejich hlavní povinností je načrtnout obraz budoucí společnosti se všemi plusy a mínusy, aby ti lidé byli informovaní a mohli se informovaně rozhodnout o budoucnosti. Úlohou ekonomie je reagovat na ty kvalitativní změny, ke kterým dochází a navrhnout nový ekonomický systém. Proč by tyto dvě země, mající obrovský předstih, protože poznaly plánované hospodářství a znají i důsledky tržního mechanismu, nebyly oprávněné navrhnout alternativní model společnosti a dalšího směřování Evropské unie? A v takovém případě řeknu otevřeně jedno. Máme na to informace, máme na to intelektuální potenciál a jedinou věc, kterou nemáme, je odvaha se postavit té záplavě blbostí, která se valí z médií a z oficiálního mainstreamu.

Řeknu pár kritických poznámek, jestli ještě mám čas. První – Piketty je vyzdvižený do nebes. Četl jsem Pikettyho a přiznám, že jsem z ní nebyl zrovna unesen, ohromen. Analýza je sice excelentní, ale naznačování dalších směrů je velmi, velmi chaotické. Druhý paradox – je všeobecně zřejmé, že tradiční nástroje nezabírají, položte si malou ekonomickou otázku. Nalejte jako šéf Evropské centrální banky biliony eur do ekonomiky a ekonomika nezabírá. Proč? Řešíte to tím, že nahrnete další biliony, znova nic. Žádný růst, žádná zaměstnanost, nic. Proč se neudělá analýza, že to nezabírá? Protože kdybyste ji udělali, tak uvidíte tento zajímavý obraz.

A nyní se vrátím k TTIP. Co je zdrojem amerického oživení? Těžba břidlicového plynu znamená, že jsme náklady a ceny plynu pro domácnosti, obyvatele a podniky snížili o 40%. Snížení výdajů na energie odblokovalo obrovský blok vnitřní spotřeby Spojených států. Urychlení insolvenčního konání u jednotlivců znamenalo, že když v Evropě průměrná doba likvidace a problémů dlužníka je tři a půl roku, ve Spojených státech je to 5 měsíců. Představte si, že se váš příjem zvýší jen tím, že platíte méně za energie. Představte si, že váš výrobek je levnější o to, že ceny energií klesnou o 40%. Máte obrovský nárůst konkurenceschopnosti. Ale Čína zavírá vlastní trh, protože potřebuje spotřebovat vlastní výrobky, zaměstnat vlastní lidi. Jinde jsou chudobní a nechtějí. Kam půjdete, na který trh? Na evropský. Protože i když stagnuje, je stále nejbohatším trhem na planetě. Ale jsou tady celní bariéry, ochranářská opatření. Tak navrhnete TTIP. Čistá náhoda. Uvidíte, že svět je plný náhod. Pokud by se tohle Obamovi nepodařilo, nezaměstnanost zůstane ve Spojených státech vysoká, ekonomika nefunguje a prezidentské volby za rok a půl budou mít jasného vítěze. Pokud se TTIP podaří, super. TTIP navrhuje zvýšení evropského HDP o 0,5%. Ale kdyby Evropa harmonizovala 28 daňových systémů, které jsou v evropských zemích, tak nárůst evropského HDP bude 4,5%. Kdyby harmonizovala technické standardy – nárůst HDP je 1,5% až 2%, kdyby harmonizovala pracovní zákonitosti – další 2,5%. Takže, potřebujete TTIP?

Druhý problém, který tady je, je ještě závažnější. Profesor Stiglitz svého času upozornil na to, že to, čemu se říká haircat, tedy sestříhání dluhů vůči věřitelům už nebude možné po rozhodnutí amerického federálního soudu. Jako první na to doplatila Argentina. Víte, že když je země v insolvenci, tak máte tuhle možnost. Část věřitelů odpustí dluhy vůči zemi a takto očištěná země nastupuje dále. Ostatní s tím musí souhlasit. A to je přesně případ Argentiny, kde část věřitelů souhlasila s výrazným snížením dluhů vůči Argentině a dnes se ozvaly supí fondy, které dosáhly, že nejvyšší federální soud Spojených států rozhodl, že všichni věřitelé musí být odškodněni stejně. A to je ten problém, že dluh 3,2 miliardy se transformoval na 23 miliard. Po tomto rozhodnutí už žádné další Řecko a Kypr nebude moct být, protože kterýkoliv z věřitelů se může přihlásit a soudní cestou to řešit. A paradoxně k tomu použije legislativu, která bude zakotvena přes směrnice TTIP. To je to hlavní riziko, které hrozí z této směrnice.

Druhý problém, nebo druhé zamyšlení. Když technologie takovým radikálním způsobem mění společnost, není možné je skutečně použít ve prospěch lidí? Protože technologie neustále zvyšují produktivitu, ale mzdy vám nezvyšují. Mzdy stagnují. Kam jde rozdíl? A potom máte druhou statistiku OECD, která říká, že v daňových rájích je 75 bilionů dolarů úspor. Asi to byli ti poctivci a ti střádalové, kteří tam odvedli ty peníze do těch daňových rájů. Ale z těch daňových rájů ty peníze odpluly zase někde jinde. Koupila se za to média, politici, represivní orgány atd. A vrátím se kruhem zpět a řeknu: Proč vytáhli šedou a černou ekonomiku nyní? Právě nyní. Protože tradiční nástroje nezabraly, ždímat lidi už nadále není možné, protože převážná část populace žije od výplaty k výplatě, musím vytvořit zdání, že škatule, škatule hejbejte se, takže přiznám, že v těch šedých a černých ekonomikách je majlant. Že zatímco oficiální ekonomiky stagnují, tak šedá roste ročně o 10% a černá o 20%, to jsou oficiální údaje, to je přesně případ Německa. No a jinak před veřejností to skvěle vypadá.

A poslední zamyšlení. Řeknete si, slyšeli jsme tady o transnacionálech, nikdo na ně nemůže, jsou to giganti. Takové Tesco vydělá ve Velké Británii čistý zisk 3,6 miliardy liber a zaplatí milion liber na daních. Úplná krása. Ale všimněte si tří směrnic, které byly přijaté. První: Směrnice proti praní peněz v daňových rájích. Druhá: Směrnice proti tradičnímu účtování zvanému transfer pricing, to znamená, že když firma má pobočky, tak účtování mezi pobočkami funguje tak, jako by to byly samostatné subjekty, které se nedohodly. Ony se dohodly a perfektním způsobem ušetřily. Třetí: Konečně se vlády rozhodly bojovat proti tomu, co se nazývá tekutá firma. Vám to asi nic neříká, ale ten pojem tekutá firma znamená následovné. Zisk přiznám v daňovém ráji, náklady přiznám tam, kde jsou odpočitatelnou položkou daňového základu, dividendy přiznám tam, kde je nulové zdanění dividend, investuji v zemi, kde mi poskytnou investiční stimuly, a pokud mám ještě náhodou vůbec nějaké náklady, tak sídlo firmy přesunu nejen do daňových rájů, ale na lodě v neutrálních vodách. Protože, když si vezmete takové firmy softwarové, které jsou špičkami ve světě, jejich technická zařízení jsou umístěna na lodích v neutrálních vodách. Čistě náhodou. Samozřejmě bychom mohli diskutovat o „irských dvojičkách“, „dánském sendviči“ apod., to jsou technologické způsoby, jak ušetřit na daních. A to, že vlády dnes útočí na firmy, které ulívají peníze, znamená, že dorazili na konec možností. Cynik říká dávnou známou větu: Pokud politik začne přijímat rozumná opatření, je to po vyčerpání ostatních. Zřejmě nastal ten moment.

Takže skončíme vzhledem k mojí konstituci paradoxně optimisticky. Záleží na nás, na každém z nás. Je pravda, že to Tesco, že ten Carrefour, že ten Siemens, Volkswagen jsou giganti. Je pravda, že mají zaplacené lobbisty. Víte, jaký je rozdíl mezi lobbistou a korupčníkem? Lobbista má kvalifikační certifikát. Ale stále je to zvratný proces. V tomto smyslu slova skutečně civilizace vnitřně vypěstovala zárodky toho, co by se mohlo transformovat na jiné. A když to dokážeme udělat, tak se vás ptám a vidím v tomto sále obrovskou radostnou věc – starý, střední věk, mladý tedy celý průřez české společnosti … Ptám se: Nedokážeme to? Říkám, dokážeme, ale chce to jediné – spojit se, nic jiného. Děkuji za pozornost.

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon
     

Komentáre

Obrázok používateľa Peter Zajac-Vanka
#1
Peter Zajac-Vanka
01. december 2014, 15:01

Odkaz pánu profesorovi Petrovi Staněkovi: Ďakujem!

Prednášku o tektonických zlomoch súčasnosti som si vypočul a tentoraz i prečítal, a to už na treťom podujatí. Prvé na Klube Nového Slova už tradične "šoklo" i mrazilo. Druhé na seminári k Pikettymu bolo tak pesimistické a až tak do science-fiction, že som sa ozval i tu do webstránky. Tentoraz - obsahové tézy rovnaké, vyznenie od začiatku až do konca na tomto Vratimovskom seminári pozitívne a vecné.

Keď som videl prejav na videu k Vratimovskému semináru, takmer som už mávol rukou s konštatovaním "zas to bude púšťanie hrôzy a spoločenská výzva k odovzdaniu sa osudu.  

Nestalo sa a klobúk dolu!

Ku každému odstavcu a ku každej téze sa dá zorganizovať osobitná pracovná skupina poskytujúca analýzy a riešenia. Buďme skromni: Pre Slovensko. Pre našu spoločnosť. Minister financií by mal namiesto podpory zahraničných investorov podporiť vedecký inštitút, povedzme pomenovaný ako Inšttitút Petra Staněka - a história by to považovala za počiatok zlatého veku rozvoja slovenskej spoločnosti. Ale predpokladám, že vláda nášmu najtalentovanejšiemu vedcovi akosi neverí a ani ako poradcu ho tak vážne neberie. Podľa praktických krokov.

Z obsahu podporím predovšetkým túto myšlienku,citujem v českom preklade textu:

"Úlohou ekonomie je reagovat na ty kvalitativní změny, ke kterým dochází a navrhnout nový ekonomický systém. Proč by tyto dvě země, mající obrovský předstih, protože poznaly plánované hospodářství a znají i důsledky tržního mechanismu, nebyly oprávněné navrhnout alternativní model společnosti a dalšího směřování Evropské unie?"

S tým plne súhlasím:

1. Nový ekonomický systém založený na produktivite nových technológií ( vedomosti ako nový produktívnejší ekonomický zdroj než kapitál, schopnosť zostaviť takéto technológie pre prax a sproduktívniť ich spojením informačných technológií s tradičnou čs.zručnosťou v strojárenskej a mechanickej časti priemyselného a dokonca i poľnohospodárskeho komplexu) a rešpektujúci

spravodlivé prerozdeľovanie hospodárskych výsledkov medzi všetkými účastníkmi výrobného procesu (teda nielen medzi "vlastníkmi" navzájom ako štát, obec, súkromník, ale aj medzi zamestnávateľmi a zamestnancami).

2. Nový spoločenský systém, ktorý vzniká na základe technológií zdieľaných informácií, vedomostí a zdieľania ekonomiky, ako to tu už bolo naznačené, ale v pozitívnom význame, teda ako spoločnosť organizácií, občianske podniky,

3. No a keďže som stúpencom Schweickartovho modelu ekonomickej demokracie, tak už len doplním, nový systém môže byť založený na troch princípoch:1. zamestnanecká samospráva 2.verejné financie s transformatívnym obmedzením až rušením vstupu súkromných investícií do výrobného procesu 3. s rozvojom spravodlivého a vzájomne výhodného obchodu, ktorý nebude koristiť z monopolizácie a technologických či právnych nárokov (čiže bez TTIP).

A ja si ho volám socializmus, ale ak profesor Haluška hovorí, že to bude humánna ekonomika, prečo by nie?

Dôležité je dať sa do práce! 

 

 

Obrázok používateľa Andrej Sablič
#2
Andrej Sablič
04. december 2014, 21:10

"humánna ekonomika"

Ekonomika nemá byť humanná ale rozumná a spravodlivá, prestaňme sa riadiť citmi a začníme konečne myslieť.

Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama