Sokolové 2. února 1919 zabránili násilnostem

(K článku Slovenskej Bratislave, bratia, sláva!)
Počet zobrazení: 4130

Na Nový rok jste uveřejnili článek pana Jozefa Schwarze Slovenskej Bratislave, bratia, sláva! Ihned mi přišla na mysl událost, která proběhla 2. ůnora 1919.

V Praze probíhala první poválečná schůze Výboru Československé obce sokolské. Necelou hodinu po ukončení schůze dostal ČOS dr. Scheiner telegram , v němž bratislavský župan Zoch žádal vyslání sokolů do Bratislavy pro „udržení pořádku“. Na jedinou výzvu se přihlásilo 1200 sokolů z Prahy, 880 z českého venkova a 400 z Moravy, kteří v sokolských krojích odjeli do Bratislavy.

Marie Provazníková vzpomíná, že sokolové  přijeli nočním rychlíkem do Bratislavy v časných ranních hodinách. Z nádraží prošli v ranním šeru městem a nastal klid.

Slovenští činitelé prohlásili, že jen příchodem sokolů se zabránilo násilnostem, případně i krve prolití a župan Zoch ve svém poděkvání sokolstvu uvedl: „Vedomie, že za nami stojí 2000 sokolov, zposobilo, že ďábelský nápor nepriateĺa bol zlomený. Sokolom ich ochotu a obetavosť slovenský ľud nikdy nezabudne, a ostane nám ich bratislavské chovanie vždy vzorom národnej obetavosti a ukáznenosti.“

(Citace Jan Waldauf: Sokol malé dějiny velké myšlenky, Marie Provazníková Takový byl Sokol.)

Na Slovensku v roce 1919 bojovaly proti Maďarům spolu s československou armádou dobrovolnické Sokolské prapory svobody.

sokol_members_in_1918_from_rosicky_640.png
Ozbrojení Sokolové ve službě při vzniku samostatného Československa.
Jaroslav Rošický: Rakouský orel padá, Československo 1933, autor neznámy, volné dílo.

P. S.
Články z Nového slova přeposílám dále. Mohu Vás potěšit, že jsou mezi nimi také slovenské rodiny, žijící v Praze.
Ať se vám v tomto roce vše daří!

* * *

Pozn. red.: Pán Otakar Mach ešte predtým dal k dispozícii Slovu svoj článok o novele zákona o českých štátnych sviatkoch, ktorá sa týka práve Sokola. (Novela bola 5. 12. 2018 schválená.) V nadväznosti na úvodný ohlas na článok Slovenskej Bratislave, bratia, sláva! bude možno jeho článok – vlastne o zástojoch Sokola – zaujímavý aj pre našich čitateľov.


Významný den nebo památný den? 

Několik poznámek k návrhu zákona 284
 

Pročítám návrh zákona 284/0, jehož meritem je, aby 8. říjen, Památný den Sokola, byl zařazen mezi Významné dny České republiky. V návrhu je krásně popisována činnost sokolské organizace, činnost tělocviční a sportovní, tak i kulturní a společenská.

Jsou zmíněny zásluhy sokolů za I. světové války, jejich podíl na vzniku československých legií. Za první Československé republiky bylo na školách vždy připomínáno, že 27. září 1914 přísahala v Kyjevě Česká družina a 29. září v Paříži rota Nazdar. U jejich vzniku stáli sokolově.

Bohužel, v návrhu chybí zmínka o sokolském odboji za Protektorátu, je uvedeno pouze několik slov z výslechu říšského protektora von Neuratha na soudu Norimberku o řízené likvidaci Sokola. Jak ta likvidace proběhla, v návrhu zákona není ani slovo.

Chtěl bych se o sokolském odboji za okupace zmínit podrobněji.

Československá obec sokolská se zapojila do odboje okamžitě po vzniku Protektorátu dříve, než byla její činnost zastavena. Využívala k vytvoření ilegální odbojové sítě své organizační struktury – župy, okrsky, jednoty. Odbojová činnost byla zaměřena na zpravodajství, zejména vojenské. Získané informace byly prostřednictvím Obrany národa předávány exilové vládě do Londýna. Dále to bylo vydávání a šíření letáků a pomoc při útěcích za hranice. Sokolové pracovali i v jiných odbojových organizacích, v ÚVODu, Petičním výboru věrni zůstaneme nebo Politickém ústředí domácího odboje.

Současně s obsazením našeho území německou armádou 15. března 1939 došlo k rozsáhlému zatýkání gestapem podle předem vypracovaných seznamů, mezi zatčenými byli i Sokolové. Byli zatčeni jako rukojmí a po čase byli propuštěni.

Po útoku na Polsko 1. září 1939 byli zatčeni někteří další činovníci ČOS, mezi nimi náčelník JUDr. Miroslav Klinger.

Od srpna 1939 vedl sokolský odboj náčelník PhDr. Augustin Pechlát. Pechlát přikázal náčelnici Marii Provazníkové odejít z Prahy na venkov, nijak se neangažovat, že musí přežít, neboť jejím úkolem je po válce vést Sokol.

Pechlátovým působením vznikla sokolská odbojová organizace JINDRA (podle křestního jména náčelníka ČOS Jindřicha Vaníčka). Pechlát byl zatčen gestapem v srpnu 1941 a 30. září popraven v Ruzyni. (To už byl v Praze třetí den Heydrich!). Po Augustinu Pechlátovi převzal vedení sokolského odboje František Pecháček, autor sletové skladby mužů Přísaha republice na sletu v roce 1938. Sokolové svou přísahu plně splnili.

Činnost odbojového hnutí vzrůstala zejména po napadení SSSR v červnu 1941. Říšský protektor von Neurath nebyl schopen odbojové činnosti zabránit, zejména stávky ohrožovaly dodávky na frontu.

K. H .Frank informoval Hitlera, že největším nebezpečím pro Říši je sokolská organizace. Henleinovský tisk psal, že Sokol je militantní organizace namířená proti Němcům. Činnost Sokola byla zastavena 12. dubna 1941.

Hitler považoval situaci v Protektorátu za velice vážnou, povolal si na kobereček do hlavního stanu von Neuratha a K. H. Franka. Rozhodl poslat do Prahy jako zastupujícího říšského protektora generála SS Reinharda Heydricha. Vůdcova směrnice pro Heydricha byla: V tomto prostoru jednoznačně a se vší tvrdostí zajistit, aby obyvatelstvo české národnosti  pochopilo, že se nelze vyhýbat realitě příslušnosti k Říši a poslušnosti vůči Říši.

27. září tomu bylo 77 let od Heydrichova příchodu do Prahy. Během několika hodin byl zatčen ministerský předseda generál Eliáš a uvězněn. Původně chtěl Heydrich postavit Eliáše před stanný soud, což by vedlo k jeho okamžité popravě. Následující den 28. září na svátek sv. Václava vyhlásil stanné právo.

V Ruzyni bylo popraveno 12 československých generálů, mezi nimi např. gen. Vojta nebo gen. Bílý. .

Výnosem Heydricha z 8. října 1941 byla rozpuštěna Česká obec sokolská a její majetek byl zabaven.

V noci ze 7. na 8. října proběhla „akce Sokol“, ve které podle připravených seznamů byli zatčeni sokolští činovníci z ústředí, žup a dokonce i jednot. Byli uvězněni v Osvětimi. Starosta MUDr. Stanisla Bukovský (ministr ve vládách gen Syrového ) byl umučen v roce 1942.

Podle zprávy Reinharda Heydricha o „akci Sokol“ zaslané 11. října 1941 Hitlerovi do Berlína bylo zatčeno asi 5000 lidí. V roce 1945 se jich vrátilo 46! Statisticky řečeno 0,92%!

To byla ona řízená likvidace, jak ji formuluje důvodová zpráva. Byla to vlastně Bartolomějská noc sokolů, holokaust české elity!

Stanné soudy začaly svou „práci“. Byly jen tři druhy rozsudků – poprava, koncentrák, osvobození. Rozsudek byl vykonán ihned, odvolání nebylo. K trestu smrti bylo odsouzeno 489 lidí, přes 2000 jich skončilo v koncentrácích. Jména popravených se večer četla v rozhlase, druhý den byly červené plakáty s jejich jmény vylepovány po celém Protektorátu. Velice dobře se na jejich typickou červenou barvu pamatuji. V záhlaví černá orlice s hákovým křížem.

 Stanné právo bylo zrušeno až 20. ledna 1942.

Heydrich již při příchodu do Prahy prohlásil svůj program na shromáždění nacistických pohlavárů: Řekl, že potřebuje v tomto prostoru klid, aby český dělník věnoval svou pracovní píli německému válečnému úsilí. Českým dělníkům musíme dát tak „nažrat“, aby mohli konat svou práci. Tento prostor musí být definitivně osídlen jen Němci, Čech tady nemá co pohledávat. Musíme provést rasovou inventuru. To bude konečné řešení české otázky, rasově dobří zůstanou, budou poněmčeni, o ty ostatní bude „postaráno“.

Stejná slova pronesl Heydrich na konferenci ve Wansee v ůnoru 1942, Češi budou následovat Židy.

V této situaci, za stanného práva, zatýkání a poprav, byli vysláni z Anglie do Protektorátu českoslovenští parašutisté s rozkazem odstranit Heydricha jako největší nebezpečí pro náš národ.

Toto rozhodnutí vzniklo v Londýně velice brzy po popravě skupiny československých generálů a Akci Sokol. Zřejmě tyto činy přesvědčily zahraniční odboj v Londýně, že situace doma je velice vážná, že Heydrich představuje pro Čechy smrtelné nebezpečí. Došlo k rozhodnutí Heydricha odstranit. Do Protektorátu byli vysláni dva muži, Jan Kubiš a Jozef Gabčík. Akci Anthropoid provedli. Čech a Slovák, českoslovenští vojáci.

Jak budou parašutisté doma přijati? Nebude domácí odboj zastrašen všudypřítomným terorem?

Ani situace na frontách nedávala naději, že Německo by mohlo být poraženo. Situace byla jako v německé hymně Deutschland, Deutschland uber alles...Na západě Wehrmacht stál na březích Atlantiku, celý Balkán byl okupován Němci a Italy, v Africe Rommelova armáda spolu s Italy se blížila k hranicím Egypta. V arabském světě to vřelo, propukala povstání v týlu fronty proti Angličanům. 

Za této situace, kdy probíhala zatýkání, popravy, deportace do koncentráků, musíme vzdát čest našim rodičům a prarodičům za jejich odvážné chování, za jejich vlastenectví.

Akce Sokol nevyvolala u sokolů beznaděj, ztrátu morálky bojovat za vlast. Naprosto přesně věděli, do čeho jdou a co je může očekávat.

Byli to právě sokolové, kteří poskytli pomoc parašutistům, od jejich výsadku až do provedení daného úkolu – odstranění Reinharda Heydricha. Byli to sokolové z pražských žup, zejména z župy Barákovy. Bez pomoci těchto lidí, kteří od počátku spolupráce věděli, že je a jejich rodiny v případě odhalení čeká smrt, by se atentát uskutečnit nepodařilo.

Bratr Piskáček před smrtí prohlásil, že ničeho nelituje, že dobře věděl, co ho čeká.

Pomoc sokolů parašutistům je přehlížena, mluví se jen o vojácích, ale bez pomoci domácích by byli v okupované zemi ztraceni. Známe jména rodin, které se nejvíce na přípravě a uskutečnění akce podíleli, Piskáčkovi, Khodlovi, Smržovi, Novákovi, Fafkovi, Ogounovi, Moravcovi, Zelenka- Hajský, výčet všech by dosáhl několika set. Historici znají jména pouze z výslechových protokolů gestapa, ale při výsleších všechna jména se gestapákům nepodařilo z vyslýchaných „vytlouci“. Sám jsem osobně znal některé, kteří přímo s vysočanskými spolupracovali a zatčení unikli. Prosečtí sokolové byli do akce zapojeni také, zatčen nebyl nikdo. Vysočanští bratři a sestry při výsleších nezradili.

V archivu Českého rozhlasu je pásmo Anhropoid. Je sestavené z různých nahrávek z té doby.

V závěru je záznam hodnocení pracovníkem exilové vlády v Londýně „Děkujeme Sokolům a paní Moravcové“.

Po atentátu nastalo velké zatýkání a popravy. Připomenu generála Aloise Eliáše, spisovatele Vladislava. Vančuru, novináře Evžena Rosického s otcem. Byly vyhlazeny Lidice a Ležáky.

Nikdo ještě nezhodnotil, že po celou tu dobu, kdy se atentát připravoval, nikdo ze sokolských řad, pomáhajících parašutistům, nezradil. Zrada přišla, odkud se nečekala. V čem byla chyba?

Nebýt zrádce, gestapu by se úkryt parašutistů objevit nepodařilo. On udal záchytné adresy. Gestapo vytlouklo z 16-ti letého Vlastimila Moravce místo, kde jsou ukryti parašutisté, a další adresy. Nastalo zatýkání celých sokolských rodin. Ty byly po krutých výsleších deportovány do Mauthausenu a 24. října 1942 postříleny. Bylo jich 244. Já si těchto lidí velice cením, za jejich vlastenectví a také za to, že při mučení vytrvali a nikoho neprozradili.

Na tyto rodiny, na tento den bychom neměli zapomenout.

Mezi fyzickou likvidací Reinharda Heydricha (byl likvidován druhý muž v hierarchii Třetí říše! Takový čin nikde jinde v okupované Evropě se neudál.) a oduznáním podpisů pod Mnichovskou dohodou je přímá spojitost.  

Prezident Beneš usiloval o uduznání podpisů pod Mnichovskou dohodou, aby byla neplatná od samého počátku. Kdyby se mu to nepodařilo, kdyby tam zůstal podpis Velké Británie, Mnichovská dohoda by platila i po válce. Československo by sice patřilo mezi vítěze, ale hranice s Německem by byly za Mělníkem a u Plzně, naše pohraniční hory by byly německé a sudetští Němci by byli vítězi války!

De Gaulle za Francii odvolal podpis ihned, Italové později. Prezident Beneš měl problém pouze s Churchilem. Ten považoval Mnichovskou dohodu za platnou do 15 března 1939, vzpíral se prohlásit ji za nulitní od samého počátku.

Teprve po odstranění Heydricha podpis Velké Británie na Mnichovské dohodě odvolal a tak byly Československé republice zaručeny původní hranice.

Za to musíme děkovat všem sokolům, kteří položili své životy v akci Anthropoid. Vojáci to slyší neradi, ale bez sokolské podpory by akce dvou jedinců, i když výborných vojáků a vlastenců, neměla úspěch.

Prezident Masaryk oprávněně prohlásil: „Bez sokolů by nebylo legií, bez legií by nebylo Československo.“ Buďte na to hrdí, neboť vy jste sokolové, dědici tohoto Masarykova odkazu. Rovněž tak prezident Beneš by mohl prohlásit: „Bez sokolského odboje by nedošlo k obnovení Československa.“

Nedovolte, aby se zapomnělo, že sokolové jsou pevně spjati se vznikem Československa a jeho dalšími osudy. 

Tyto události a zásluhy by měl připomínat vedle zákonů Lex Masaryk a Lex Beneš také dosud neexistující Lex Sokol: Sokol se zasloužil o vznik Československé republiky v roce 1918 a o obnovu Československa v roce 1945!

(7. 11. 2018)

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984