Americké volby, to je souboj demagogických hesel

Počet zobrazení: 4201

oskar_krejci_250_x_205.jpgVolební spory v USA jsou konfrontací demagogických hesel, ne vědeckých analýz a prognózy jsou vždy tak trochu střelbou se zavázanýma očima na pohyblivý cíl, říká v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz politolog Oskar Krejčí.

 


PZ: Před několika dny jste se vrátil ze Spojených států. Je tamní vnímání chystaných prezidentských voleb stejné jako to naše?

Odpověď nemůže být jednorozměrná. Americká veřejnost vnímá volby především prostřednictvím televize a v tomto případě platí, že ve zpravodajství snad všech kanálů jsou prezidentské volby skutečnou prioritou. Někdy se dokonce zdá, že jsou jediným problémem. I ve vysílání CNN pro USA jsou tamní volby častějším tématem, než je tomu ve vysílání téže stanice do zahraničí.

Zvláštností televizního zpravodajství je, že se věnuje především matematickým analýzám a prognózám. Ty jsou povětšině, byť ne vždy, neutrální. Je to jako zpravodajství ze zajímavého sportovního utkání. Publicistické diskuse bývají angažované se zastoupením přívrženců tří hlavních kandidátů, jsou ale soustředěné především na hesla a na číselné odhady. Mnohem zajímavější jsou analýzy v papírových médiích, tedy tištěných novinách.

PZ: Takže – jaký je váš odhad? Kdo v listopadu vyhraje prezidentské volby v USA?

Začněme třeba dva dny starým průzkumem Fox News Poll. Podle něho by dnes vyhrála Hillary Clintonová nad Donaldem Trumpem v poměru 42 % ku 39 %. Jenže – při tendenci poklesu přízně vůči Clintonové a růstu preferencí Trumpa. A do voleb zbývá ještě několik měsíců. Což je situace připomínající vývoj preferencí v případě chystaného referenda o členství Velké Británie v Evropské unii – těsně vedou přívrženci členství, ale stoupá počet přívrženců Brexitu.

Prognózování výsledku prezidentských voleb v USA je však obtížné mimo jiné proto, že oba nejdůležitější kandidáti jsou mimořádně nepopulární. Podle výzkumu agentury Gallup se Trump nelíbí 63 procentům dospělého obyvatelstva v USA, Clintonová 53 procentům. Z tohoto hlediska je na tom nejlépe třetí vzadu, Bernie Sanders – ten se nelíbí jen 37 procentům dospělých obyvatel USA. Mezi voliči republikánů má Trump dobrý image u 61 % dotázaných, Clintonová u 70 % demokratů – stejně jako Sanders. Mimochodem, Gallup v polovině května hlásil, že 38 % Američanů je spokojeno s tím, jak funguje v USA vládní systém, zatímco 61 % je nespokojeno.
 
PZ: Dobře, to je poměrně známé. Ptám se ještě jednou: kdo vyhraje volby v USA?

Nejlépe má v této chvíli našlápnuto Trump. Rozhodnou dosud nerozhodnutí, a to podle představy menšího zla. Představy, která bude mnohdy iluzorní, protože kampaň se soustřeďuje na hesla a slogany, ne na věcné programy.

PZ: Jsou ale nějaká zásadní témata voleb?

Ano, ale při poměrně malém rozdílu v prioritách. Na dotaz agentury Gallup, jaké téma voleb pokládají za nejdůležitější, nebyl rozptyl odpovědí příliš velký – od problémů ekonomiky (19 %), přes imigraci (14 %), zdravotní systém (10 %), obranu a vnitřní bezpečnost (9 %), školství (8 %), rozpočet a deficit (7 %), příjmy a úpadek středních vrstev (6 %), nezaměstnanost (6 %) až po terorismus (5 %).

PZ: To nevytváří příliš možností pro manévrování kandidátů…

Kandidáti sami tento stav částečně stvořili a do značné míry udržují. 

PZ: Chcete říci, že mezi nimi nejsou výrazné programové rozdíly?

To si v této chvíli netroufám říci: o programu rozhodnou až červencové sjezdy. Co zatím vidíme, je nebývalý rozkol v obou hlavních politických stranách. I když se vedoucí osobnosti obou stran vyjádřili ve prospěch hlavních kandidátů – demokratický prezident Barack Obama a viceprezident Joe Biden právě tento týden podpořili Clintonovou, republikánský předseda poslanecké sněmovny Paul Ryan se před dvěma týdny postavil za Trumpa – rozpory přetrvávají. Ryan stále dává najevo svoji odlišnost od Trumpa, celá řada republikánských celebrit přímo Trumpa odmítá. A především – Bernie Sanders, demokratický senátor, dál pokračuje ve své kampani, v níž se vymezuje nejen vůči Trumpovi, ale i vůči Clintonové.

PZ: Proč? Matematicky už nemá šanci na sjezdu demokratů získat nominaci.

Důvodů je celá řada. Nezapomínejte, že republikánská a demokratická strana v USA mají daleko k tomu, jak vypadají politické strany v Evropě. Neznají masové členství, mají regionální ideologické preference, delegáti na sjezd se v některých státech USA volí v otevřených primárkách, kterých se může zúčastnit každý; někde platí zásada „vítěz bere vše“ – stačí, když vyhrajete o jeden hlas, a všichni delegáti za daný stát musí pro vás hlasovat. A pak jsou zde takzvaní superkandidáti na sjezdu demokratické strany, tedy nejrůznější funkcionáři, ale i poslanci, senátoři a guvernéři zvolení za tuto stranu. Ti se z titulu funkce účastní sjezdu se všemi právy, ale navíc oproti jiným delegátům mají úplnou volnost při rozhodování, kterému kandidátovi dají svůj hlas. 
 
PZ: To není zrovna přehledné. Myslíte si, že Sanders sází na možnost změnit poměr sil na samotném nominačním sjezdu?

To je nepravděpodobné. Jsou tu ale ještě dva jiné důvody, proč stojí za to pokračovat v kampani. Především je tu ideový cíl. Sanders představuje v USA levici, prohlašuje o sobě, že je socialista. Clintonová není ani levice, ani socialista – je ideově ambivalentní či nevyhraněná. Sanders tvrdí, že jeho kampaň směřuje ke změně demokratické strany.

PZ: To se zdá ještě ambicióznější cíl než vyhrát prezidentské volby!

Asi ano, Spojené státy však čekají velké problémy, které mohou napomoci nečekaným změnám. Ale zpět. Sanders i po vyjádření Obamy na podporu Clintonové a po setkání s prezidentem dává najevo, že Clintonová představuje to, proti čemu celý život bojuje. Proti zbohatlíkům…

PZ: Trump dokonce mluví o korupci, kterou Obama kryje a kterou chce Clintonová zakrýt svým příchodem do Bílého domu…

No, na účtu ji v posledních letech přibyly miliony dolarů. Na přímý dotaz, kolik dostala z Wall Streetu peněz na kampaň, odpověděla stručně a jasně: „Nevím.“ Sanders si klade za cíl bojovat proti formující se vládě oligarchie v USA. To zní sympaticky, ovšem začal pozdě a má malou naději.

Poláci srovnávají Clintonovou a Trumpa s „morem a cholerou"

Je tu však ještě jedna rozehraná partie. Trvající rozštěp v demokratické straně bude vyžadovat, aby si Clintonová k sobě jako viceprezidentského kandidáta vybrala někoho ze Sandersova okolí. Nemluvě o tom, že bude muset přiblížit svůj program Sandersovu. Tak jako Trump dnes mírní – či kultivuje – svoji rétoriku.

PZ: Clintonová hovoří o tom, že Trump je nekompetentní pro výkon funkce prezidenta a vrchního velitele ozbrojených sil.

Tvrdí, že nezvládá svůj temperament. Ten je opravdu nadstandardní, ovšem Trump zatím vykazuje velkou schopnost učit se. Na druhé straně výkon Clintonové coby státní tajemnice nebyl zrovna oslnivý. A zdaleka nejde jen o nějaké úřední maily posílané veřejnou mailovou poštou. Podstatný je její výkon například v oblasti MENA, tedy severní Afriky a Blízkého východu. Její veřejné jásání nad zavražděním libyjského vůdce Muammara Kaddáfího je nezapomenutelné. Tak jako nedávné prohlášení prezidenta Obamy, že už druhý den po začátku útoku na Libyi věděl, že se stala chyba. Že by se situace ve světě za působení Clintonové ve funkci ministryně zahraničí zlepšila, to rozhodně není pravda. Ona představuje nemalou část z toho, co lze charakterizovat jako zklamání z Baracka Obamy.    

PZ: Myslíte, že Trump by mohl být lepší?

Spojené státy potřebují změnu, a Clintonová znamená slepou kontinuitu. Trump je změna – jenže zatím netušíme, jaká změna. Zda k lepšímu, nebo k horšímu. Když nahlédnete do amerického tisku, vidíte obraz Clintonové jako demokratické liberálky, která volá po podpoře ekonomiky a vyšších příjmech pro střední vrstvy. V jejím podání z toho bude hyperinflace. Zároveň je Clintonová představitelkou amerického pojetí globalismu vyznačujícího se vojensko-politickým intervencionalismem. S pravděpodobností hraničící s jistotou lze od ní očekávat další prosazování TTIP, tedy smlouvy o Transatlantickém obchodním a investičním partnerství, která je v Evropě populární snad jen u německé kancléřky a u některých eurobyrokratů.

Trump je pokládán za umírněného izolacionalistu. Tedy člověka, který by se chtěl soustředit především na řešení vnitrostátních problémů. Když kritizuje obchodní vztahy s Čínou, nehledá chyby v Pekingu, ale ve Washingtonu. Podle některých analytiků by se mohl pokusit řešit astronomické zadlužení USA řízeným bankrotem. To mu sice mnoho přátel na Wall Streetu, ale ani v zahraničí, nepřidělá, ale mohlo by se povést. Někteří přívrženci této představy připomínají, že Trump při svém podnikání dvakrát čelil bankrotu – a uspěl. 

PZ: Nevím, zda s takovým programem může Trump u amerických voličů zvítězit.

Nesmíme zapomínat, že volební spory jsou konfrontací demagogických hesel, ne vědeckých analýz a prognóz. Zásadní věci se na přetřes ve volbách dostanou jen zřídka. Byla snad někdy u nás otázka rozdělení Česko-Slovenska součástí volebního klání? A co totální privatizace, restituce či lustrace? Taková témata se v liberálních demokraciích objevují až po volbách…

PZ: V případě nouze ale může Clintonová upozornit na rizika, která jsou s volbou Trumpa spojená.

To dělá, ale i její věrohodnost je sporná. Podle agentury Gallup z poloviny května věří Trumpovi, že dokáže vyřešit otázku zaměstnanosti, 52 % dotázaných, zatímco v případě Clintonové je to 45 %. Životní příběh Donalda Trumpa naznačuje, že jde o člověka, který umí realizovat své záměry. Problém je, že v řadě oblastí nevíme, jaké má úmysly – a nevíme ani, zda vůbec nějaké má.

Demokratické volby jsou vždy tak trochu střelbou se zavázanýma očima na pohyblivý cíl. Jejich síla je v tom, že státníci jsou voleni jen na určité období a chybu lze v dalších volbách napravit. Avšak chybu lze zamáznout bohužel ještě větší chybou. V případě USA navíc platí, že chybná reakce může být osudová, nenapravitelná. To platí jak o vnitřních problémech Spojených států, tak i o mezinárodní situaci.

(Jiří Kouda, prvnizpravy.cz)
Uverejnené so súhlasom prof. Oskara Krejčího, foto (ap)
Ďalšie články:
OSKAR KREJČÍ

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984