Archív článkov
Ak by ma včera bol videl nejaký tuhý (a najnovšie najmä český) „demokrat“, zrejme by si pomyslel, že sa po smrti dostanem do horúcich pekiel. Čo takého som vykonal? Podľahol som „Putinovej propagande“. Ako? Zúčastnil som sa na otvorení Fondu Ruský svet, ktorý v Bratislave na Ivánskej ceste ponúka skvelé priestory pre akcie Ruského centra vedy a kultúry. Na otvorení boli...
Loni v létě jsem při slavnosti udělování medailí zasloužilým učitelům České republiky v pražském Valdštejnském paláci požádal o pár minut pro děkovný proslov. V něm jsem zrekapituloval úlohu učitele následujícími větami:
„… Děkujeme, pane ministře, že jste toto shromáždění umožnil a dáváte nám prožít pocit vyjímečnosti... Na rozdíl od všedního...
Vepsali mi do kolébky, chceš-li to daleko dotáhnout, dbej, aby alespoň jeden z blízkých kamarádů byl Žid. Kolikrát jsem si vzpomněl na tento posvátný odkaz své maminky Vlasty, rozumné, pokřtěné moderní křesťanky. Sociálně spravedlivé.
Za dětských let mé židovské kamarády ve většině Němci zbavili života. Přežili jenom nemnozí díky změněné...
Stačilo téměř pouhých 27 let od chvíle, která uplynula od 17. listopadu 1989 – dneska už si stále více myslím a pod nohama se mi objevují i průkazné indicie, že tenkrát šlo o dokonale dlouhodobě připravený estebácký převrat - s mnohostrannou cizí, tedy zahraniční - pomocí. I zvolení Václava Havla převážně komunistickým parlamentem za prezidenta, na doporučení Michaila...
Pamatuji, jak „občané druhého řádu“ odhazovali po 17. listopadu 1989 do Vltavy v blízkosti staroslavného pražského Mánesu dekorace, které jim odevzdal minulý „zločinný režim“ – dekoroval je za jejich umělecké konání. Desítky národních a zasloužilých umělců se někdejší pocty, o kterou předtím dajli jim, nedajli medajli sami tolik usilovali, se nakonec dobrovolně nebo pod...
Brusel sa na niekoľko rokov stal mojím domovom. Na vstup do Európskeho parlamentu, môjho pracoviska, bolo spočiatku možné využiť ktorýkoľvek z jeho mnohých vchodov. Neskôr uzavreli jeden hlavný, vstup cez iné sa obmedzil. Zvykol som si.
Neznepokojovali ma ani nad občasné správy o riziku teroristických útokov na európske inštitúcie. Len jednému...
Nepamatuji v uchované paměti, že bychom kdy očekávali podobné vzedmutí nenávisti vůči osobnosti, jaké v Československu vzplanulo proti všem zápasům o pravost rukopisů a při včlenění do případu Hilsneriáda, kterých se ujal Tomáš Garrigue Masaryk.
Byl proklet ještě dříve, než usedl na stolec. Hněv však dokázal vracet, profláknutému papalášovi už nikdy nepodal...
Čo má spoločné televízna súťaž OTO a naše parlamentné voľby? Nuž o výsledkoch obidvoch rozhodovali diváci resp. občania. Možno by stačilo povedať občania, lebo aj tí sú len divákmi a nie hýbateľmi politického diania. Či sa vedia správne rozhodnúť, ponechám na čitateľov týchto riadkov.
Kresba: Ľubomír Kotrha
Už rímski cisári vedeli...
Jako žák školou povinný jsem se povinně zúčastnil za Protektorátu Böhmen und Mähren s milou paní učitelkou Neužilovou výstavy, pořádanej Ligou proti bolševismu, Národním souručenstvím a Kuratoriem pro výchovu mládeže. Byla instalována v jihlavském městském muzeu pod patronátem bývalého legionáře na Rusi, plk. Gšt., později protektorátního ministra osvěty Emanuela Moravce...
Asi som predsa len „utopický či naivný socialista“. Dnes som si v novinovom stánku kúpil naraz štyri denníky. Pravdu, SME, Nový čas a Plus jeden deň. Nikdy som to ešte nespravil, ale bol som zvedavý, či aspoň niektorá z 23 strán, ktoré kandidovali do NR SR, zablahoželá aspoň na ¼ strane našim ženám k ich sviatku. Ani nechcem písať, ako to dopadlo, lebo každý, kto číta...
Migranti nie sú ani dobrí ani zlí. Keď je vojna a zabíjajú sa ľudia, utekajú všetci. Aj „dobrí“ aj „zlí“. Guľky, bomby a vrahovia nerobia výnimky.
Stále si pritom spomínam na...