Jdeš-li za reportáží, překroč práh hřbitova!
utorok 01. marec 2016
Počet zobrazení: 2943
Dbám rady Egona Ervína Kische. Jdeš-li za reportáží, překroč práh hřbitova. Činím tak snad bez výjimky. Hřbitovy mi dávají obrovské ponaučení. Ve Světlé nad Sázavou mají novodobý, „posametový“ hrob, něco jako domov důchodců. Pro seniory, kteří nemají na zaplacení, nebo jimi potomci pohrdají. Je to asi více než pietní loučka. Je to něco jako pastouška nebo vejminek. Na vyšehradském památném hřbitově je společný hrob zchudlých umělců, objevil jsem tam herce Zdeňka Dítě i kapelníka Karla Vlacha. Na hřbitově U Matěje odpočívá v samém pravém rohu u hřbitovní zdi herec Josef Kemr, vzali jej do svého hrobu opuštění manželé.
Foto: Autor
Na brněnském ústředním hřbitově, na vojenském pohřebišti mezi křesťany, odpočívá jediný muslim, neznámý vojín – Turek. V Havlíčkově Borové je ze hřbitova, ležícím na vysokém kopci – od hřbitovního chrámu pohled na rozprostřený český národ a na jeho jazyk matčin. Ve Vysokých Tatrách vzpomínáme na symbolickém hřbitově oběti hor. A jaké to byly oběti? V Koločavě odpočívá Olbrachtův Nikola Šuhaj loupežník. Na pravoslavném Novoděvičím hřbitově odpočívají dva Židé, Ilf a Petrov, a bratr jednoho z nich, Valentin Katajev. Na jihlavském hřbitově vadnou květiny na hrobě mého kamaráda, dělníka z jihlavského Motorpalu Evžena Plocka, odborového funkcionáře i básníka, který se prý upálil kvůli normalizaci a KSČ. Kolem bez povšimnutí procházejí návštěvníci a noviny orodují za Řád TGM – in memoriam. Jakobych Evžena nad farizejstvím jiných i po létech slyšel. Byly doby, ještě nedávno – i po roce 1990, kdy se stejně žijící pohrobci chovali k hrdinovi z hrdinů, od Tobrúku a Dukly, k armádnímu generálu Karlu Klapálkovi; ani pes po něm neštěkl, když jiní psi štěkali i v Parlamentu České republiky, že si Řád TGM nezaslouží, protože byl čtyři roky členem KSČ, ač byl vězněm valdické věznice.
Drahná léta, od svatby, nosíme s manželkou kytičku na starý lipnický hřbitov milovanému Jaroslavu Haškovi. Často se tam objevuje i lahev s vychlazeným pivem.
Před několika dny jsme procházeli starým i novým hřbitovem v Polné. Připomněli jsme si památku zavražděné Anežky Hrůzové z Věžničky. Vzpomněli nevěřícně odsouzeného Hilsnera, kterého se zastal proti všem Tomáš Garrigue Masaryk. Objevil jsem tam i krčící se hrob české divadelní a filmové herečky Míly Myslíkové, obdivuhodného muzejníka, skauta a milovníka sídlících čápů Bohuslava Hladíka, který mne na polenském židovském hřbitově zavedl ke hrobu „Rossalie M llerové geborn Hüttler“. Aby nám pak Hladíkův objev jiný ukradl. Se vzpomínkou jsme se teď poklonili dvojnásobnému mistru světa v parašutismu, několikanásobnému světovému rekordmanovi Václavu Klímovi, zasloužilému mistru sportu a vynikajícímu sportovci Svazarmu. Tomu na boty přispěli, až když byl ověnčen nevídaným úspěchem pro vlast a pro svět. Nechci sýčkovat, nevím, jak by jeho úspěchy přijala doba, ve které dneska žijeme, když i ten prokletý Svazarm, jako režimní organizace zločinného řádu, nepatří k nikterak k obdivovaným.
Na hřbitově v Nové Hradečné vybrousili neznámí tamní z pietního kamene rudormějcům pěticípou hvězdu, když nynější europoslanec Jaromír Štětina běsnil a vyl nikoliv na lunu – ale proti hvězdám.
Jenom z pietního pohřebiště Rudé armády na pražských Olšanech lapkové před nedávnem odnesli na desítky bronzových dekorací; byly nahrazeny umělou hmotou, stejné se odehrálo na Národním hřbitově v Terezíně.
Hanba nás musí fackovat.
Kam budeme chodit pro rozumy zítra? Zatím nevím, snažím se přemýšlet, odpověď zatím neznám. Hřbitovy se mění, alespoň v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v nádraží, krade se na nich pořád více a více a jistě se na nich bude krást stále houšť a houšť. A novinářů, dbajících Kischovy moudrosti, co dělat před napsáním reportáže ubývá, většinou už málokoho z nich již napadne, že pro rozum nemusí chodit na internet a opisovat jeden od druhého, ale stačí překročit práh hřbitova.
Na úvodnej fotke je autor.
Foto: Autor
Na brněnském ústředním hřbitově, na vojenském pohřebišti mezi křesťany, odpočívá jediný muslim, neznámý vojín – Turek. V Havlíčkově Borové je ze hřbitova, ležícím na vysokém kopci – od hřbitovního chrámu pohled na rozprostřený český národ a na jeho jazyk matčin. Ve Vysokých Tatrách vzpomínáme na symbolickém hřbitově oběti hor. A jaké to byly oběti? V Koločavě odpočívá Olbrachtův Nikola Šuhaj loupežník. Na pravoslavném Novoděvičím hřbitově odpočívají dva Židé, Ilf a Petrov, a bratr jednoho z nich, Valentin Katajev. Na jihlavském hřbitově vadnou květiny na hrobě mého kamaráda, dělníka z jihlavského Motorpalu Evžena Plocka, odborového funkcionáře i básníka, který se prý upálil kvůli normalizaci a KSČ. Kolem bez povšimnutí procházejí návštěvníci a noviny orodují za Řád TGM – in memoriam. Jakobych Evžena nad farizejstvím jiných i po létech slyšel. Byly doby, ještě nedávno – i po roce 1990, kdy se stejně žijící pohrobci chovali k hrdinovi z hrdinů, od Tobrúku a Dukly, k armádnímu generálu Karlu Klapálkovi; ani pes po něm neštěkl, když jiní psi štěkali i v Parlamentu České republiky, že si Řád TGM nezaslouží, protože byl čtyři roky členem KSČ, ač byl vězněm valdické věznice.
Drahná léta, od svatby, nosíme s manželkou kytičku na starý lipnický hřbitov milovanému Jaroslavu Haškovi. Často se tam objevuje i lahev s vychlazeným pivem.
Před několika dny jsme procházeli starým i novým hřbitovem v Polné. Připomněli jsme si památku zavražděné Anežky Hrůzové z Věžničky. Vzpomněli nevěřícně odsouzeného Hilsnera, kterého se zastal proti všem Tomáš Garrigue Masaryk. Objevil jsem tam i krčící se hrob české divadelní a filmové herečky Míly Myslíkové, obdivuhodného muzejníka, skauta a milovníka sídlících čápů Bohuslava Hladíka, který mne na polenském židovském hřbitově zavedl ke hrobu „Rossalie M llerové geborn Hüttler“. Aby nám pak Hladíkův objev jiný ukradl. Se vzpomínkou jsme se teď poklonili dvojnásobnému mistru světa v parašutismu, několikanásobnému světovému rekordmanovi Václavu Klímovi, zasloužilému mistru sportu a vynikajícímu sportovci Svazarmu. Tomu na boty přispěli, až když byl ověnčen nevídaným úspěchem pro vlast a pro svět. Nechci sýčkovat, nevím, jak by jeho úspěchy přijala doba, ve které dneska žijeme, když i ten prokletý Svazarm, jako režimní organizace zločinného řádu, nepatří k nikterak k obdivovaným.
Na hřbitově v Nové Hradečné vybrousili neznámí tamní z pietního kamene rudormějcům pěticípou hvězdu, když nynější europoslanec Jaromír Štětina běsnil a vyl nikoliv na lunu – ale proti hvězdám.
Jenom z pietního pohřebiště Rudé armády na pražských Olšanech lapkové před nedávnem odnesli na desítky bronzových dekorací; byly nahrazeny umělou hmotou, stejné se odehrálo na Národním hřbitově v Terezíně.
Hanba nás musí fackovat.
Kam budeme chodit pro rozumy zítra? Zatím nevím, snažím se přemýšlet, odpověď zatím neznám. Hřbitovy se mění, alespoň v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v nádraží, krade se na nich pořád více a více a jistě se na nich bude krást stále houšť a houšť. A novinářů, dbajících Kischovy moudrosti, co dělat před napsáním reportáže ubývá, většinou už málokoho z nich již napadne, že pro rozum nemusí chodit na internet a opisovat jeden od druhého, ale stačí překročit práh hřbitova.
Na úvodnej fotke je autor.
Reagujte na článok
Blogy a statusy
Najčítanejšie
Odporúčame
Brigita Schmögnerová:
Navždy v Hegerovom Kocúrkove?
Roberto Savio:
Úvahy proti proudu
Jan Keller:
Proč to táhnou Piráti se Starosty
Jan Campbell:
Vznešeně ke svému konci
Jaroslav Daniška:
Litva by mala pri Kaliningrade rýchlo otočiť
P.C. Roberts:
Jaká je budoucnost Ukrajiny
Ivan Hoffman:
Rozum z núdze. Pokrok ako luxus