Egon Bondy

Básne z rokov 1954 - 1955
Počet zobrazení: 3476

Dielo Egona Bondyho (1930) je rovnako kontroverzné ako autor sám. Buď si ho človek zamiluje alebo ho bude nenávidieť. Vo svojej tvorbe sa Bondy neraz dotýka tabuizovaných literárnych tém, píše o tom, čo prežíva, čo pociťuje, s čím sa vyrovnáva. Nemá problém zachádzať do intímnych sfér svojho života, písať o svojich milostných, zdravotných či politických konfliktoch. Mnohí ho považujú za grafomana a exhibicionistu. Iní jeho niekedy až priveľkú otvorenosť obdivujú. My vám ponúkame výber z básní z päťdesiatych rokov a možnosť utvoriť si na dielo Egona Bondyho vlastný názor.

Nad Prahou a nad Čechami

budu tancovati s vámi
nad těmi místy kde už po staletí
se vždy zas něco rodí ze vší historické veteše
                                                              a smetí
a se mnou budou tančit všichni ti mrtví
                                                            neznámí
Ti neznámí
co maj to štěstí že zůstávaj sami
a nikdo dávno o nich neví ani

Podívejte se na ně!
Jak o měsíc si chladí horké dlaně

Bolí je hlava Skládají ji na podušku Mléčné dráhy
Jejich duše bučí touhou jako kráva
jejich cynismus je jemný jak lékárnické váhy

Jsou jistě nemocní
Však strašlivou touhou kopnout celou
                                                  civilizaci do zadku

Co mají z aut a z letadel a z televize nemluvě
o vašem krásném těžkém průmyslu
                                                        a o výrobě děl
co ze zářivek z ledniček a z nylonové příze když
lidský život je obhospodařován jen v náhražkách
                                                             a na příděl


Na kliku jsem pověsil své šaty

po pokoji teď chodím nahatý
Z protějšího okna se dvě dívky
kradí po mně ohlížejí od polívky
Jedna je starší a druhá má něžné poprsí
čekám kdy je ta polévka omrzí
Pak přejdu po větru přímo k nim do kuchyně
tam zjistím že ta mladší je pěkná svině
Vyběhnu na komín a rozpřáhnu ruce
                                             k umírajícímu slunci:
Bože jak to dělají když chtějí spáchat
                                               sebevraždu pulci?!


Když nemůžeme přejít hranice

jež dělí Československo od měsíce budem se
courat od putyky k putyce
Ty vesnice
jež ve svém vlastním hnoji stojíce
lízají měsíc věží zvonice
ty rád mám nejvíce

Po jejich smradu
jak po špagátě se k nim kradu
Už z dálky hledám na kostele kouli ze třicetileté války
Po silnici je plno kravských lejn
a slámy
a křikem husích hejn
se chrání Kapitol i místní tejn
a zatuchlinou smrdí krámy
A v hospodách
jež všechny noří se v tajemných tmách
až do pozdního večera
vydržím přebírat hrách
Má holka zatím sedí na prahu a pozoruje oblohu
Má hlavu v poháru
svých dlaní
diví se zcela po stáru
jaké to slunce provádí malování
Slunce běží
dýchá stěží
chce se vyhnout velké věži
klopýtlo -
a pod ní leží

Už je večer...

Už je večer

Trochu padá mlha
bude mokro zas bude
jinovatka bude brzo mráz
bude jistě pršet bude velká tma
budeme se z lesa
koukat lidem do okna
dřív než půjdou spát
budem se jim smát
kdo nás tady zná?
Však nikdo


Hory pomalu kolem chodí

tři psi je doprovodí
tři psi chodí po hranici
drží v každé ruce svíci
za nimi hory kolem obzoru
natáčejí se pomalu dolů a nahoru
po celém nebi černý čmoud
hory si chtějí usednout
pomalu mizejí řeky

Od moře vane vítr
od moře jež jsem nikdy neviděl
od moře vane studený vítr
a zase nikdo nepřišel
nevím ani kdo přijít má
ale někdo musí dřív než bude tma
už červánky hoří
na nebeském moři
a vítr leze do okna

Oblaka se pění
snad je nebetřesení
v noci začnou hvězdy klesat níže
měsíc pozbude i své poslední tíže

hory které pomalu se točí
jenom trochu málo přivřou mlžné oči
pomalu a ještě pomaleji
lesy kolem nich teď přecházejí
jako kočky otírajíce se o úbočí

Drobně prší stále
kapky ve větru
mrznou ponenáhle
i celé nebe obléklo se do svetru
vše se zvedlo a lehounce tančí
jako na začarovaném ranči -
mlha obtočila tu na dvoře všechno domácí
                                                             nářadí
a uspořádává je v správném pořadí
studna vystoupí na zem
a krovy spadnou rázem
hrábě a dveře stodoly
objímají se na poli
jen břečťan bez zdi zůstal trče stát
a třese se mrazem

Podlaží a udusaná hlína
vírem na koštěti vlétly do komína
bodláčí a pýří
po oblacích víří
padá jinovatka
jiskřivá a sladká
tu rumpál přeskočil plot kostlivec
a osedlal si spadlou pec
Pod námi plují oblaka
jsou chvíli maková pak zase onaká
jsou strakatá
jak kdyby měla cucfleky
a my se milujeme dnes a ne snad na věky
a kdoví co bude zítra
Měsíc je špičatý
jak biskupova mitra
měsíc je špičatý
měsíc je ušatý
- dávej si přece pozor na šaty -
Ať chodí lesy po poli
nás z toho nohy nebolí
ať je svět na hlavě
a třeba bez hlavy
i slunce v opravě
ten zapalovač krhavý

z toho
máme nejméně obavy

Nás stejně už nikdo nedá do pořádku
a nespraví

Probírám se tvými ňadry a uvažuji že tak pevné by měly být
                                                                                stranické kádry
ale dřív nebo později
je stejně obé na hadry

Na tvém těle od nosu
až do prdele
vypadá všechno hned vesele
Třeba když na tebe položím Camuse
tak hned ve Švejka změní se
i infinitesimální počet
jsem jen díky tvým prstům na nohou dočet
však na tvoji zahradu černou
patří jen Dantovo Inferno

Tvá záda jsou
pro mne úplná záhada
Na jejich žebrech počítám
máš-li mne ráda
Někdy jsou jako dno jezera
vysypané hrubým pískem...
A přitom svítí za šera
jak ta lampa co prskla než zhasla docela
když se k sobě tisknem
Potom jsou plastickou mapou pražského
                                                                      okolí
polibkem na nich hledám Karlův most
                                 a mateřské znaménko Podolí
Jsou palubou lodi -
usedám na ni když se mi to hodí
a hledím do dálek
hledaje utopený břeh
a tahám se za fousy jak všichni lodivodi
Však tam kde Jižní kříž
přechází k řiti blíž
tam ztrácím rozum již

Tu vždycky velký chvat mne jímá
a lítám na sabbat
s tebou do komína


Tak jednou v Praze na sklonku roku čtyřiapadesát

přiběhla jsi ke mně na noc a zůstala jsi
                                                          u mne spát

Mám tak rád když spíš a nevíš ani
že hlídám tvé usínání
u postele sedím
na tebe hledím -

Venku elektrika hrká
s postele ti visí ruka -

Všude tma
do okna
Jenom luna sedí za komínem ceckatá a plná -

Milá moje milá
mléko jsi po sobě rozlila
jen svůj klín a vlasy
tmoucí nechala jsi
luna není tak bílá

Milá moje milá
co bych si počal kdybys nebyla
komu bych si stýskal
s kým bych kudlu pískal
kdyby tě bomba zabila

Stín jen šedý
stín máš pod očima jak bys polkla blín
ležíš jako umřelá tu
ruku lehkou jako vatu
snad už jsi mrtvá - co vím?

Jsi-li mrtvá aspoň nebudeš muset mít vztek
až přijde ten nádherný atomocivilisační drek
který jistě nadchne všechny lidi
co si ani na nos nevidí
a myslí že je auto dokonalejší než šnek

Ty nevíš v jakém jsou nepokoji
o tu lež prokouknutou svoji
jak nás právě proto nenávidí
tak strašně jak jen psi mohou lidi
jak pokud žijeme se nás stále bojí

S námi ostudou jejich civilisace
neboť se tady potloukáme bez práce
nejhorší škodnou která nemá přání
obšťastňovati se ledničkou ba televizí ani
nebudou dělat žádné oráče

Milá moje milá
ty jsi se najednou vzbudila
nevstávej je zima
v kamnech uhasíná
i luna se mrakem přikryla

Slyšíš
houká sova
koukej usnout znova
neboj se
tím houkáním
nikoho z nás nepochová

Spi!

Jede vlak pod vodou
krávy tam taky jdou
jen kdo se zlobí tak neusnou
a na vysokém moři
vykvetl bílý květ
při sněhové bouři

Vykvetl mezi racky buřňáky a albatrosy
a každý z nich mu šperky nosil

Rostl stále a stále a stále výš -

No tak vidíš už spíš


Sancho Panza vpředu a já vzadu

tak začal jsem svoji donkichotiádu
Ona dívka s něžným poprsím
dá mi vždycky oč ji poprosím
ale prosit se mi nechce
Po kouři ke slunci stoupám lehce
zde zaujmu své postavení
jak na zemi - i zde jsem ve vězení
Jak na obrázku ze snáře
je kolem slunce veliká záře
a jak praví chaldejské pranostiky
i slunce má své divné zvyky
Jako na Sahaře
mi opaluje tváře
Potokem divokým
divokým potokem
béřu se lehce
skok za skokem
šumění lesa
chvění kapradí
když o ně moje nohy zavadí -
divokým potokem
skáču skok za skokem

Však stále vesmír drží se mi na patě
kdy vyskočím už
proklatě?

Okolo slunce pole lán
hoj jede jede tudy pán
na jankovitém jede koni
vesele podkověnky zvoní
jede sám a sám

A břízy rostou kolem
a u hvězd rokytí
pán by chtěl z toho
všeho na místě pojíti


V Podmoklech

píšeme hovnem po rozmoklých zdech
mám opět spěch

A ob větu
tu znova na nádražním klosetu
šíříme osvětu

Filosofie
uštkne tu každého jak zmije
než se vychčije

mé vývody
ucpou tu navždy sráčům útroby
i vodovody

Jak v blázinci
si připadati tady budou cizinci
i našinci

Má milá pak
maluje k tomu krásně tak
až mžiká zrak

Kupříkladu
tu namalovala teď svoji zahradu
tak jak ji vídám nejradši
odzadu

Tu ve květech
já zapomněl jsem na svůj spěch
a jak smě v mraze líbala
já sál tvůj dech

Přitom jsem uklouz po hovnech
Mám pech!
A slunce praží do sněhu
a dělá bláto v Podmoklech

Za ruku
vedli jsme se pak městem...
jako dva milenci
jsme museli vypadat
Slunce si vedouce za sebou na provázku
s bubnem vyšli jsme si na procházku
jak se to sluší a patří "Má milá teď žere a pije za tři...!"
v jejích střevech se cos nového tvoří
raději se mnou o tom nehovoří

Ještě že nevydělávám!
Abych ji musel živit!
Kop bych ji do zadku s tímhle si na mne
                                                                                         přijít
Od čeho máme sociální instituce
a od čeho existuje prostituce?

Tak spolu sami dva
kráčíme radostně městem
lidi se za námi ohlížejí
jak to těm mladým sluší

Zebou mě uši!
Půjde se domů!
A na černo tramvají k tomu!
Doma mě zas budou zábst nohy...

Na vysokém kopci sedím
na nebe hledím
Pomalu uvíjím routu
i esenbáci jsou tu
z kapsy vytáhnu lyru
a zazpívám si zpěv míru

By měl každý tele-
vizi u prdele
pracujme hodně a vesele

Můj zpěv
prozrazuje můj mírový hněv
Strašně
rozburácely se mé mírové vášně
a má hlava
se dělovou koulí stává


Z vlasů tvých upletu struny

protáhnu je do srpečku luny
a zatímco kolem nás
padá sníh a tuhne mráz
budu něhyplný

Tenhle svět je jenom jeden
takhle mizerný

tenhle svět je jenom jeden
i ten život titěrný
i ty hvězdy které hrozí
že jsou na nich doma bozi
jsou prázdné jak vyteklé cisterny

Nemusíš se o ně starat
zvlášť když se mnou jsi tak ne
nemusíš se o ně starat
nám už se nic nestane
kdo jen by se toho lekl
vždyť to všechno papndekl je-
a nic jiného ne

Nám se nestane už nic
Když to víme
už nemůžem vědět víc
Když je svět jen z překližek a stínu
nemůžem si uhnat žádnou vinu
nejvýš zápal plic

Vymyšleno - uděláno
Brzo po zápalu plic k nám přišlo ráno

Tu po posteli
nás štěnice přivítati běžely

I ty ryby ve vodě

jsou vydány všanc náhodě
a tím spíše pak tvor lidský
neúnavně heroický
i na záchodě
Neobyčejná je sláva
jež prozřetelností božskou uzrává
na hřbitově jak tráva
A ta kráva
mlíko dává
ke všemu je zapotřebí státních věcí přísná
                                                                       správa
Lidstvo zašlo by a dobrou noc by dávaly tu
                                                                           lišky
kdyby například nebyly pracovní knížky

a určitě ó hrůza
by zašla i má múza
Bez civilizace
by nám zkrátka zašla legrace
Zato v jejím lůně
žijeme si radostně a plně
Proto uvědomiv si to
s hrdě vztyčenou hlavou
zas se proletuji nad Vltavou

Od Vyšehradu až k Hradčanům
popravám rozpětí svým snům
od paní Libuše až po Nesjednocenou Evropu
od první až po druhou potopu
usednout Stalinovi na hlavu
mne nezadržitelně láká
u jehož bot mírová slepice kokodáká
pyšná jak je viděti již z dálky
že ve jejích plodných útrobách narůstá už
                                                               vejce čtvrté války
ale jelikož nejsem idylik
a nemám rád kdákání stále stejně pitomých
                                                                                  slepic
letím se podívat na daleko účelnější tanec
                                                                                    jepic
jež právě vylíhnuvše se z pěn jak Afrodity
rozvášňují mé humanistické city


Po tramvajích po Národním divadle
i po mřížích hrobu Václavova


budu s tebou psáti sprostá slova

Na své školní sešity
na Eiffelovku
na uši cizích psů
budu psáti insinuace svého snu

Však nechci jako Eluard se dostat na nebesa
před takovou vyhlídkou mi srdce i poklopec
                                                                                        klesá
vaše svoboda je pro mne ještě něco horšího
                                                                      než horror vacui
ať ji na rudo či oranžovo lakují
já radši prstem kundy maluji

Až naše nápisy bude číst
kdo vstává denně v půl šesté do práce
jsem si jist
že se dá nad zkázou světa do pláče
A až vyprázdním celou svou kloaku
přijde pravá epidemie šlaku
Bude mi pak - to musím již teď pověděti -
přisouzeno otcovství všech bezprizorných
                                                                                          dětí

Ministerští mrchožrouti a sliz z magistrátu
zalkají nad osudem tohoto státu

jenž jasně zamířil už k zhoubě na cestu
nechá-li taková individua bez trestu

Demonstrace všech poctivě a námezdně
                                                                               pracujících
budou hájit svoje práva na ulicích
Internacionála všech dělnických
                                                               a pokrokových stran
rozezvučí celý flašinet svých hran

za umírající zas buržoasní třídu
jež v mojí podobě tak nestvůrně se odcizila
                                                                                            lidu

jenž přece nezná jinou možnost než se dříti
začež básníci mu pod nos vijí kvítí

Avšak všechno si to bude stejně rovno

Na Hradčanech přesto stojí psáno: Hovno
Hovno vláda hovno demokracie a hovno
                                                                                   svoboda
hovno skvělá hospodářská prosperita národa
hovno mír a hovno práce

hovno sranda bez legrace
hovno krása hovno umění
hovno peníze bez reformy či s ní
hovno láska hovno rodina
hovno domovy jimž kouká hypotéka
                                                                                  z komína
hovno na ulici
hovno v tramvaji
hovno na nebi
i v pekle skryté potají
hovno v hlavě
v srdci
v kalhotách
hovno na košili
na přirození
i na botách
hovno v knihách
hovno v spořitelně
hovno mražené
i špikované jemně
hovno bez hlavy
i korunované
hovno smrdící
i brilantinou mazané
hovno Marx a hovno papež hovno revoluce
hovno vaše víra hovno vaše pracovité ruce
hovno naděje dokonce všech hoven meta
hovno vlast a hovno vývoj světa
hovno budoucnost vás čeká hovno z pokroku
hovno Kde domov můj
a hovno ty armádo otroků
s hovnem z hovna jste se narodili
v hovnu žijete až jste se uhovnili
pro hovno děláte
v hovnech milujete
od hovna k hovnu se váš život plete
hovno zbožnili jste
už jen ono je vaše víra
hovno to jediné co ve vašem světě neumírá
jen když máme Hovno
aspoň Hovínko
máme aspoň čmoud
když ne už k zatopení polínko
naše drahé Hovno! Pozlať nám ho pánbůh
to je všechno z vědomí že smrt nedává na
                                                                                          dluh
ale protože vy všichni nemáte čím platit
koukáte se aspoň v hovnech ztratit
A vše co máte je cenné jak to hovno uvozhřené

 

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984