Vězení pro dlužníky

„My už nejsme lidi, my už jsme jen partaje.“ Platnost satirického textu Osvobozeného divadla přesahuje do dnešní společnosti. Upozorňuje též bezděčně na podobnost pozdějšího názvu autorské scény W+V a stavu dnešní politické reality, kterým je jakési „spoutané divadlo“. Klíčové strany ale obyvatele nerozborně uklidňují. Vedou údajně intenzivní, leč dosud málo plodná rokování. Strategickou hru s nulovým součtem. Vládní krize zatím vstupuje do sedmého měsíce rizikové gravidity, takže lze předpokládat, že volební outěžek již vyzrál natolik, aby přežil aspoň v inkubátoru. Placentou mu mohou být dluhy. Komunisté v dluzích Zhruba před týdnem se do médií dostala zpráva, po níž srdce kovaného antikomunisty jistě zaplesalo: KSČM byla kapitalismem nachytána na třešních. Přesněji řečeno, po krk v pohledávkách. Pikantní pak je, že se tak stalo prostřednictvím představitele konzervativního křídla strany Václava Exnera. Za projekt stěhování komunistického ústředí z ulice Politických vězňů, o jehož neúspěchu měsíce cvrlikají vrabci na tzv. stranických pilířích, byl vybrán obětní beránek. Exner přišel o třináctileté místopředsednictví, neboť za nové, kolektivně schválené sídlo loboval. Místo budovy stranického sekretariátu nechtě narýsoval plány vězení pro dlužníky. Dlouho nejbohatší partaji vážně hrozí, že bude švorcová. Předseda strany Filip, jehož politický styl by za Francouzské revoluce nesl název „rovina“ či „bahno“, sice oficiálně spoléhá na přijatelné mimosoudní vyrovnání mnohamilionových pohledávek, nicméně z nitra struktury sílí volání po nouzovém ekonomickém řízení. Je známo, že komunističtí poslanci Parlamentu ČR jako jediní mezi zástupci lidu odevzdávají z gáže „desátek“ matičce straně. Jejich kolegové v Europarlamentu přenechávají stranické pokladně dvacet procent. Výhodný obchod Není ale zdaleka jisté, jestli změny těchto odvodů anebo úpravy členských příspěvků budou za dané situace stačit. Nabízí se samozřejmě zajímavější řešení než třeba prodej nemovitostí: předčasné volby. Občanským demokratům lze poradit, aby chápali smlouvy uzavřené komunisty jako doporučující dopisy. Získají tak do předčasných voleb zajímavého potenciálního spojence – soudruhy kovanější nad Stranu zelených. Ta pomalu pochopila svou úlohu mouřenína a znechuceně vyskočila z veletoče dominantních hráčů. A spolupráce bude výhodná pro obě strany. ODS se otevřou nové možnosti, Komunistická strana Čech a Moravy řečenou pomocí ODS sfoukne hned dvě svíce naráz. Z nejhoršího si vypomůže novými příspěvky za voličské hlasy, a zároveň Topolánka znovu přiměje připustit, že skutečná politika je jiná než naučená slova před kamerami televizního studia. Vyrovnané politické rozpočty Nadsazené? Možná ne. Vždyť v soudobých českých dějinách se pro mantru vyrovnaných rozpočtů odehrálo leccos. Občanští demokraté favorizovaní veřejným míněním tak konečně zhodnotí dosud nevyužitý volební úspěch z června zatím tohoto roku. Ostatně řešení vleklé kauzy Nomura vládou bez důvěry naznačuje, že pro dotyčné není vyloučena ani snaha kupčit s prezidentskou milostí. Byť by nakrásně zamýšleli obchodní gesto, vyslali signál veřejnosti. Ostře proti se postavili sociální demokraté. Naštěstí je již delší dobu zřejmé – najmě z relativně vyrovnaného přístupu čestného předsedy ODS k oběma nejsilnějším stranám – že Václav Klaus v roli hlavy státu, o nějž se i pro naplnění svých makroekonomických představ zasloužil, koná opatrně. O vyrovnaný rozpočet (jemuž věnoval také zmínku zahajovacího projevu) podruhé zvoleného prezidenta a trvale nejvěrohodnější instituce země nehodlá přijít. Autor je publicista