Reklama
Reklama

Velký Bratr zbystřuje sluch

George Orwell by se jednou možná mohl podivit, až se jeho vize světa, ve kterém vládnoucí režim kontroluje naprosto vše, uskuteční v míře, která předčí jeho „předpověď“ sepsanou v románu 1984.
Počet zobrazení: 507
8_2-m.jpg

George Orwell by se jednou možná mohl podivit, až se jeho vize světa, ve kterém vládnoucí režim kontroluje naprosto vše, uskuteční v míře, která předčí jeho „předpověď“ sepsanou v románu 1984. Divit se však zřejmě bude více lidí. Zejména ti, kteří v Orwellem popisované zemi, Oceánii, spatřovali především satirický obraz totalitní země, kde vládne režim komunistické strany. Vždyť většina diktatur tohoto typu byla v Evropě již svržena. Odkud tedy může přijít ono nebezpečí? Jde především o oči a uši Velkého Bratra. Bez nich by nemohlo v Orwellově díle stát: „Big Brother Is Watching You.“ Moderní technika propůjčuje těmto očím a uším neustále nové možnosti. Dnes se již řada obyvatel naší země ve své práci neobejde bez počítače připojeného k internetu, ještě více lidí se neobejde bez mobilního telefonu a bez platební karty. Toto jsou nástroje, se kterými často zacházíme, na které často spoléháme a jejichž možnosti využití jako očí a uší Velkého Bratra si neuvědomujeme. Echelon vás sleduje Západoevropané pocítili možnosti zneužití moderních komunikačních technologií v masovém měřítku, až když v lednu roku 1998 britská organizace pro ochranu lidských práv Omega Foundation předala Evropskému parlamentu koncept studie, která odhalila existenci dozoru prováděného National Security Agency Spojených států (NSA) nad Evropany pomocí technologií monitorovacího systému, nazvaného Echelon. Podle zmíněné studie jsou veškeré e-maily, faxy a telefonáty v Evropě sledovány odposlechovým systémem Echelon. Ten je údajně schopen nejen luštit kódované e-mailové zprávy, ale zároveň si může ze spektra telefonujících hlasů vytáhnout jeden jediný a u něho pak sledovat, kde a co jeho majitel říká. Oficiálně je technologie výběru jednoho telefonujícího hlasu (voice casting) vyvíjena především ke sledování mezinárodních teroristů a jiných zločinců. Lze však předpokládat i její nasazení na počestné občany, zastávající důležité pozice v klíčových úřadech či firmách, popřípadě na diplomatický sbor. Dále studie Omega Foundation předpokládá, že devadesát procent internetové komunikace v Evropě je monitorováno tímto systémem a osmdesát procent je následně předáno k analýze NSA do Fort Meade v Marylandu v USA. Není proto divu, že se Evropský parlament začal předloženou studií zabývat. V únoru 2000 začal Evropský parlament zkoumat vzrůstající řadu indicií, svědčících o tom, že vláda USA využívala odposlechem získaných informací k tomu, aby získala pro americké obchodní firmy výhody oproti jejich evropským konkurentům. Francie, Německo a Švédsko proti zneužívání odposlechové technologie Echelon pro průmyslovou špionáž opakovaně protestovaly. V Itálii a v Dánsku dokonce začalo parlamentní vyšetřování tohoto problému. Když se v roce 1998 v Evropském parlamentu rozpoutala debata o Echelonu, vyšlo najevo, že Evropský parlament vidí moderní sledovací techniku a její užívání odlišně od USA. EP spatřoval v existenci odposlechového systému možné ohrožení osobní svobody svých občanů, ohrožení bezpečnosti evropských zemí a především útok na volný trh, mající poškodit konkurenceschopnost evropských firem v zahraničí. V Evropě převážil názor, že systém Echelon byl zneužit vládou USA k hospodářské špionáži proti evropským podnikům, což vedlo ke ztrátám klíčových zakázek evropských výrobců ve prospěch jejich amerických konkurentů. Například v roce 1993 společnost PANAVIA ztratila zakázku v Saudské Arábii, roku 1994 francouzská společnost Thomson-CSF ztratila zakázku v Brazílii ve prospěch americké Raytheon Corp. Společnost Airbus také přišla o významnou zakázku v Saudské Arábii ve prospěch amerického konkurenta Mc Donnell Douglas Corp. Echelon s největší pravděpodobností sledoval také japonský automobilový průmysl i schůzky představitelů zemí APEC. To vše svědčí o stoupajícím významu hospodářské špionáže, využívající moderní komunikační technologie ke sběru dat. Nabízí se otázka, jak dlouho nás již Echelon nebo nějaký podobný systém sleduje, i otázka, jak a proč vůbec došlo k jeho vzniku. Ucho Anglosasů Na počátku historie Echelonu stojí nepochybně především úzká spolupráce několika historicky a kulturně spřízněných zemí při sběru a vyhodnocování zpravodajských informací. Spojené státy americké a Velká Británie mají dlouhou tradici vzájemné spolupráce v oblasti obrany a vojenství. Sdílejí navzájem informace získané tajnými službami a spolupracují i na vývoji nových vojenských technologií. Do této kategorie spadá i tajemství vývoje jaderných zbraní a jejich nosičů. Tento exkluzivní vztah mezi Velkou Británií a USA vznikl v období druhé světové války a v různých formách zahrnuje dokonce i ostatní anglicky mluvící země, které byly v té době ještě součástí Britské říše, či Britského společenství národů. V roce 1948 došlo mezi USA a Velkou Británií k podpisu významné smlouvy UK – USA zaručující pokračování sdílení zpravodajských informací. Smlouva zajišťovala budoucí spolupráci výzvědných služeb obou zemí. Ke smlouvě se brzy při-pojila jako takzvané „další smluvní strany“ (second parties) i bývalá britská dominia Kanada, Austrálie a Nový Zéland. Spolupráce při sběru zpravodajských materiálů mezi zeměmi smlouvy UK-USA pokračovala a tyto země shromažďovaly stále větší množství informací. V roce 1970 již zřejmě lidský personál nebyl schopen analyzovat další data. V tu dobu se pravděpodobně zrodil tajný projekt automatického odposlouchávacího a hodnotícího systému pod krycím označením Echelon. NSA však až doposud zamítla veškeré žádosti o informace o tomto projektu a nevyhověla ani žádostem příslušného výboru Sněmovny reprezentantů ame-rického Kongresu. Z výše popsaného je jasné, že „odposlechová špionáž“ nepozbyla na důležitosti ani po skončení studené války. Je proto pochopitelné, že i další země nezahrnuté ve spolupráci smlouvy UK – USA, například Německo, se snaží budovat vlastní menší a lacinější systémy podobné Echelonu. Po 11. 9. 2001 tajné služby jednotlivých evropských zemí zaměřily svoji pozornost na své i cizí občany v rámci boje proti terorizmu. Citlivé informace z mailů, telefonátů i platebních transakcí tak mohou být sbírány a po dlouhou dobu archivovány, aby později (třeba v případě spáchání zločinu, nebo vstupu daného jedince do politiky) mohly být použity. Průměrného člověka však jistě znepokojí mnohem více skutečnost, že krom státních orgánů jeví snahu nahlížet občanům do soukromí stále více soukromých firem. Ukázková je snaha zdravotních pojišťoven v USA nahlížet do platebních transakcí svých klientů. Americké pojišťovny tam pátrají hlavně po skladbě nákupu potravin, alkoholu a cigaret. Dle jejich poměru se pokouší stanovit klientům cenu pojistky. Velmi často takto usvědčují klienty ze zatajeného kuřáctví a alkoholismu. Následně pak zdraží cenu jejich pojištění, aby byla úměrná míře zdravotního rizika. Současný trend omezování možnosti zatajit určité detaily našeho života povede, doufejme, mimo jiné časem i ke snížení kriminality. Je však nutné si uvědomit, že technické prostředky náhledu do soukromí občanů jsou pouhými nástroji, které mohou být velmi snadno i zneužity. Autor je publicista

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon
     
Reklama
Reklama
Mobilné telefóny a príslušenstvo
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama