Reklama
Reklama

Východ roku 2018

Počet zobrazení: 1214

Politolog Oskar Krejčí v souvislosti s Východním ekonomickým fórem a cvičením Východ-2018 ukazuje kontraproduktivní důsledky rozšiřování NATO na východ a používání ekonomických sankcí proti Ruské federaci.

A už je to tady zase: podle oficiálního oznámení prodloužila ve čtvrtek 13. září Rada Evropské unie sankce proti Rusku. Den předtím bylo v Praze přijato Prohlášení nejvyšších ústavních činitelů po jednání k zahraniční politice, podle kterého „v případě sankčního režimu EU vůči Ruské federaci ústavní činitelé konstatovali, že důvody, které k zavedení sankcí vedly, trvají, a vyzvali k naplnění Minských dohod všemi zúčastněnými stranami“. Zdánlivě tedy čeští politici předběhli Brusel, ovšem podle dostupných údajů již 5. září stálí představitelé 28 zemí Unie tak trochu v skrytu přijali rozhodnutí o prodloužení sankcí. Podivná hra pokračuje.
 

Důvody trvají
 

Poprvé vyhlásila Evropská unie ekonomické sankce vůči Rusku v prosinci 1999 v souvislosti s válkou v Čečensku. O vysoce humanitární povaze tohoto rozhodnutí svědčí fakt, že se tak stalo několik měsíců po útoku NATO proti Jugoslávii. Sankce byly v platnosti do července 2000. Ty současné nastartoval Brusel ruku v ruce s Washingtonem v březnu 2014 v souvislosti s připojením Krymu k Rusku a válkou na východě Ukrajiny. Sankce pak byly a stále jsou periodicky prodlužovány a někdy i rozšířeny. Dnes se týkají 155 občanů Ruské federace a 44 ruských firem. V březnu 2017 na zasedání Rady pro zahraniční věci EU schválili ministři zahraničí členských států pětibodový návrh vysoké představitelky Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federicie Mogheriniové, který měl dodatečně dát sankcím koncepční podobu politiky vůči Rusku. Podle tohoto projektu je mimo jiné podmínkou pro jakoukoli podstatnou změnu politiky Evropské unie vůči Rusku plnění Minských dohod. Zároveň se prý Evropská unie bude selektivně angažovat spolu s Ruskem tam, kde má Unie své zájmy. A také bude podporovat mezilidské kontakty, „investovat“ do budoucí generace, podporovat občanskou společnost v Rusku, což určitě není myšleno jako vměšování do vnitřních záležitostí například v době voleb.

Požadavek plnění Minských dohod je samozřejmě oprávněný, v politice Bruselu ovšem dostává hořkou příchuť přinejmenším ze tří důvodů. Především současné problémy s Ukrajinou nezačaly připojením Krymu k Rusku či zmíněnou válkou, ale svržením demokraticky zvoleného prezidenta. Na tomto převratu se aktivně podílely některé západní mocnosti, které dnes moralizují. Zadruhé, sankce za neplnění Minských dohod by mohly vypadat jako projev spravedlivé politiky, kdyby nebyly obráceny jen proti Moskvě, ale také proti Kyjevu. Nikdo nemůže popřít, že celou řadu částí Minských dohod neplní současná vláda Ukrajiny – například závazek provést ústavní reformu s cílem decentralizace a přijetí právních norem o zvláštním postavení okresů Doněck a Luhansk s místní samosprávou, přičemž jejich obsah má být dohodnut se zástupci těchto okresů. A zatřetí je pravda, jak praví výše zmíněné Prohlášení, že „důvody, které k zavedení sankcí vedly, trvají“. Především trvá neschopnost Washingtonu a Bruselu pochopit, že sankce nejsou nástroj, kterým by mohla být politika Moskvy změněna.
 

Ekonomické fórum
 

Ekonomické sankce jsou vždy velmi problematický krok. Snaží se podlomit legitimitu nechtěné vlády tím, že ohrozí kvalitu života širokých vrstev obyvatelstva, které se pak oboří na svoji vládu. V případě Ruska ale bylo zavedení sankcí spojeno s nárůstem popularity Vladimíra Putina, protože většina Rusů pociťovala zavedení sankcí jako křivdu. Obecně pak sankce mohou být úspěšné, když se jich účastní všichni hlavní hráči – když blokované zboží a služby nemůže nikdo nahradit. A ještě něco je důležité: odvetná opatření postižené země nesmí být pro iniciátory příliš ztrátová.

Propad ruské ekonomiky po roce 2014 byl způsoben jak sankcemi, tak i prudkým poklesem ceny ropy. V této chvíli je ale důležité jedno: po několikaletém propadu se ruský  hrubý domácí produkt stabilizoval a začíná dokonce růst. Dá se spočítat, že Rusko potřebovalo na přizpůsobení se nové situaci tři roky. Tabulka připravená podle databáze Mezinárodního měnového fondu ukazuje meziroční změny hrubého domácího produktu Ruské federace. Je samozřejmě pravda, že Rusko na sankcích tratilo, a to zvláště v oblasti dovozu špičkových technologií a přímých investic. Naučilo se ale nahrazovat dovoz – a postupně se rozhoupalo k tomu, co bylo už nejméně dvě dekády jasné, ale co se moskevské prozápadně orientované části politické a ekonomické elity zdráhaly udělat: Rusko obrací pozornost na východ, především k Číně.

tabo1.jpg

Čína se stala největším obchodním partnerem Ruska. Podle nejnovější ročenky ruského federálního statistického úřadu činil v roce 2000 obrat zahraničního obchodu Ruska a Číny 6,2 miliardy dolarů. O pět let později byl 63,5 miliardy. Loňský meziroční nárůst činil 20,8 %. Podle informací, které zazněly minulý týden ve Vladivostoku na Východním ekonomickém fóru, by letos měl vzájemný obchod těchto dvou zemí poprvé překročit 100 miliard dolarů. Po dostavění plynovodů a ropovodů, ale i rozšíření ruské flotily tankerů na dopravu ropy a stlačeného plynu lze během dvou let očekávat další skokový nárůst.

Jen za loňský rok stouply čínské investice v Rusku o 72 %. Připravuje se společná stavba železniční trasy pro vysokorychlostní vlak, tedy vlak jedoucí nejméně 250 kilometrů za hodinu, z Charbinu do Vladivostoku a z Moskvy do Kazaně. Tato skutečnost symbolizuje dramatické změny, které probíhají ve světovém uspořádání. Bylo to totiž Rusko, které na přelomu 19. a 20. století stavělo v Číně takzvanou Mandžuskou železniční magistrálu. Dnes je to Čína, která je supervelmocí ve stavbě komunikací. Stačí připomenout, že ve Francii, která byla pionýrem ve stavbě rychlodrah, jich bylo od osmdesátých let minulého století postaveno o něco více než 2,6 tisíc kilometrů. V Číně se dnes vysokorychlostní vlaky prohánějí na trasách dlouhých přes 20 tisíc kilometrů – a každoročně se uvádí do provozu dva tisíce kilometrů nových tratí pro rychlovlaky.

Diskuse i uzavřené dohody na zmíněném Východním ekonomickém fóru se týkaly celé řady nových společných celostátních i regionálních projektů realizovaných Ruskem ve spolupráci nejen s Čínou, ale i Japonskem a Jižní Koreou. Fóra se kromě ruského prezidenta účastnil i čínský prezident Si Ťin-pching, japonský premiér Šinzó Abe a jihokorejský předseda vlády Lee Nak-yeon. Plus rozsáhlé delegace – přes tisíc lidí z Číny, téměř 600 z Japonska, přes 300 z Jižní Koreje a 12 ze Severní Koreje… Pro dokreslení atmosféry lze uvést, že během veřejné konference zmíněných čtyř nejvýznamnějších hostů navrhl ruský prezident japonskému premiérovi uzavření mírové dohody bez předběžných podmínek. Sedmdesát let trvající jednání o uzavření míru po 2. světové válce naráží na spory kolem čtyř malých ostrovů. Vladimír Putin navrhl obrátit pořadí – uzavřít mírovou dohodou a pak se bavit o drobnostech. Tokio zřejmě na takovýto krok ještě není připraveno. Ale právě takovéto velice prosté akty lámou stereotypy v myšlení, které často blokují zlepšení vztahů víc než samotný obsah sporných otázek. Obdobně jako je tomu v případě započatého velmi nadějného jednání nejvyššího severokorejského představitele s jihokorejským a americkým prezidentem.
 

Vojenská cvičení
 

Americký prezident Barack Obama 28. září 2015 ve svém vystoupení v OSN hodnotil protiruské sankce jako úspěch. Mimo jiné mluvil o tom, že „sankce vedly k odlivu kapitálu, uzavírání ekonomiky, pádu rublu a emigraci vzdělanějších Rusů“. Zdálo by se, že je Rusko na kolenou. Jenže dva dny po tomto Obamově vystoupení začala mimořádně efektivní i efektní operace ruských ozbrojených sil v Sýrii. Ta mluví o revitalizaci Ruska, což nesvědčí o dobré informovanosti Bílého domu.

V tyto dny končí největší vojenské cvičení Ozbrojených sil Ruské federace za celou dobu jejich existence. Jedná se o vševojskové manévry, které mají ukázat propojenost všech druhů vojsk na strategické úrovni a jejich schopnost přesunu na velké vzdálenosti. Podle dosavadních informací v první části manévrů byl kladen důraz na prozkoušení protivzdušné obrany a výsadkových jednotek rychlého nasazení. Cvičení se odehrává na Sibiři a Dálném východě, ovšem více propagandistického hluku vyvolalo na Západě než na Východě. Možná i proto, že se znovu potvrdilo, že rozšiřování NATO na východ má stejný geopolitický efekt jako zavádění protiruských ekonomických sankcí: prohlubuje spojenectví Moskvy a Pekingu.

Cvičení Východ-2018 se vedle mongolské jednotky účastní více než tři tisíce vojáků Čínské lidové osvobozenecké armády. Nejsou to první společné manévry. Už v roce 2003 se uskutečnilo první protiteroristické vojenské cvičení států Šanghajské organizace spolupráce. Od roku 2005 probíhají pravidelná společná dvoustranná vojenská cvičení pozemních vojsk střídavě na území Ruska a Číny. Cvičení Mírová mise 2007 přivedlo čínské vojáky a tanky k Čeljabinsku, tedy na východní úpatí pohoří Ural; obdobně tomu bylo i v roce 2013. Od dubna 2012 provádí Rusko a Čína společné manévry válečného námořnictva, napřed ve Žlutém moři, ale už i v Japonském a Jihočínském moři. Loni se tři vojenské lodě Číny účastnily společného cvičení s ruskými námořníky v Baltském moři a následně i vojenské přehlídky v Petrohradě.
 

*             *             *
 

Přes veškerou snahu Západu se Rusko nedostalo do izolace. Navíc souběžný tlak na Čínu nutí stát s největší ekonomikou světa a zemi s nepřekonatelným raketojaderným arzenálem ke stále těsnější spolupráci. Málokdy se vidí tak hluboké a tak dlouhodobé nepochopení povahy mezinárodních vztahů, jako v této souvislosti předvádí Západ. Z hlediska stanovených protiruských (a často i protičínských) cílů je jeho politika nejen neefektivní, ale přímo kontraproduktivní. V pozadí této prapodivné aktivity Washingtonu a Bruselu je neporozumění povaze globálních proměn: ani vojenský, ani ekonomický tlak nemohou vrátit situaci do doby před historicky bezprecedentní rozmach Číny. Peking nepřistoupí na západní geopolitické hry – a tento fakt nebude pouhým dalším doplňkem západocentrického uspořádání mezinárodních vztahů. Tento fakt povahu tohoto uspořádání už nyní zásadním způsobem mění.

(Text vyšiel na webovom časopise !Argument)

Priemer: 4.5 (18 hlasov)
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama