Reklama
Reklama

Pomůže Babišova rezignace české demokracii?

Počet zobrazení: 1039

Veronika Sušová-Salminen komentuje poslední dramatizaci kauzy Čapí hnízdo.

Česko má nový politický skandál, který se má týkat premiéra Andreje Babiše a údajného únosu jeho syna Andreje Babiše mladšího na Krym. K odhalení došlo díky reportáži televize Seznam, pod kterou jsou podepsáni Sabina Slonková a Jiří Kubík, a to na základě natáčení rozhovoru s Babišem mladším skrytou kamerou mezi dveřmi jeho švýcarského bytu. Celý „rozhovor“ je postaven na překvapení, dokument výrazně dramatizuje (viz hudební kontext). Ovšem ze záznamu vyplývá, že Babiš mladší pochopil, že bude zveřejněn, protože se zajímal o to, kde bude věc publikována. Jinou otázkou je, zda se jedná o etický postup vzhledem k tomu, že se v případě Babiše mladšího skloňuje onemocnění schizofrenií, která ovlivňuje kognitivní schopnosti pacienta (což léčba léky neodstraní).

Takže o co vlastně jde? Tedy kromě toho, že je očividné, že se chtě nechtě bude nyní rozhodovat o dalším osudu vlády Andreje Babiše či Andreje Babiše jako premiéra. Pokusím se o pozorovatelský, nezúčastněný pohled, doplnění kontextu a pár postřehů s tím, že je nepochybné, že kauza se bude „vyvíjet“, měnit formy a akcenty a řada z řečeného bude „jinak“, včetně toho, že k žádné rezignaci dojít nemusí (byť je tím, oč tu běží).

Celá věc je součástí kauzy Čapí hnízdo, ve které figuruje vedle premiéra (jeho manželky, švagra a dalších, celkem 7 lidí) také jeho syn a dcera. Tato kauza dotačního podvodu se vyšetřuje už několik let. Vzhledem k hlavnímu aktérovi kauzy je celé vyšetřování dlouhodobě zpolitizované. To se projevuje jednak vehementním odmítám viny ze strany premiéra Babiše s odkazy na to, že se jedná o kampaň proti němu, jednak tlakem médií a politické opozice skloňujících případ v rámci snahy vládu a premiéra oslabit nebo vyhodit ze sedla. Vyšetřování ovšem neskončilo, soud rozsudky nevynesl a kauza se na výsledku parlamentních voleb dostatečně nepodepsala (jako by se nejednalo o voličovo kritérium?).

Obě Babišovy děti v případu figurují, obě mají být na základě odborných zpráv duševně nemocné, což mělo bránit policii, aby je v kauze Čapí hnízdo vyslýchala. Policie nevěří, že jsou duševně nemocné, odborné posudky z oboru psychiatrie k dispozici nejsou, ale k jejich výslechům v celé kauze nedošlo. Tedy, jedná se o patovou situaci vyšetřování, kterou nyní rozhovor s Babišem mladším nepochybně rozhýbe.

Babiš mladší hovoří o svém pobytu na Krymu jako o únosu, přičemž se jedná o jediný důkaz (tvrzení), že na Krymu byl. Cituji: „Mně manželka toho Protopopova, Dita, doktorka, řekla: máš na výběr. Buď tě zavřeme v Národním ústavu duševního zdraví… vybral jsem si prázdniny. Nazval jsem to únos, i v mailu policii.“ Protopopov figuruje jako Babišův „pečovatel“, přičemž se o něm Babiš mladší vyjadřuje negativně a se strachem. Celkově působí Babiš mladší zmateně, špatně se vyjadřuje, není schopen udržet tematickou linku, novináři ho často doplňují a směrují tak jeho slova.

Z reportáže vyplývá, že Babiš mladší sám sebe vidí jako nemocného člověka (mluvil o lékařské péči a bere léky). Ovšem tady je nutné konstatovat, že duševní nemoc/zdraví ve vztahu k vyšetřování (i k rozhovoru skrytou kamerou) neurčuje ani Babiš mladší, ani reportéři Slonková a Kubík či celkový dojem diváka a ani premiér Babiš. Určuje je odborná diagnóza a v případě vyšetřování posudek odborníka.

Není možné si nevšimnout, že obě strany (ta premiérská i ta „opoziční“) pracují nyní s emocemi. Srovnejte například výrok premiéra „za svoje děti bych položil život“ a závěrečná slova novináře Kubíka v reportáži „a tohle se děje synovi českého premiéra“. Emocemi nabité jsou i reakce dalších politiků.

Hned po zveřejnění reportáže politická opozice zahájila tlak na vládu, ve hře je hlasování o nedůvěře vládě. Zveřejnění kauzy časově koreluje s týdnem oslav 29. výročí 17. listopadu, které protibabišovská opozice nepochybně využije k dalšímu tlaku na Babišovu rezignaci.

To je na celé nové kauze zřejmě nejzásadnější – zpolitizování případu, jehož hlavním smyslem není spravedlnost (bohužel), ale odchod Andreje Babiše z postu premiéra. Bez ohledu na možnou vinu či nevinu celá věc působí spíš jako příklad výběrové či účelové spravedlnosti, která se stala součástí politického boje – nesleduje univerzální principy padni komu padni, ale cíle veskrze politické, tedy mocenské.

Padni komu padni, jak ukazuje celá řada nevyšetřených, nedotažených a odložených či do ztracena vyzněvších případů korupce a privatizačních podvodů či zpronevěr, v ČR obecně spíše neplatí. Ten dnešní politický boj o moc probíhá, zjednodušeně řečeno, mezi transformační pravicí (především ODS, TOP 09) a jejím post-transformačním produktem, podnikatelským hnutím ANO a miliardářem Andrejem Babišem, který svoje impérium úspěšně proměnil v politické ambice. Tragické je, že se tento boj vede ve jménu demokracie a její obrany, ale základní podmínku pro fungující existenci zastupitelské demokracie nenaplňuje. Veřejnou důvěru v instituce, média a politiky celá kauza a politické dění kolem ní totiž obnoví jen těžko. Spíš naopak.

(Komentár vyšiel v českom webovom časopise !Argument 14. 11. 2018)

Foto: !Argument

Priemer: 5 (1 hlas)
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama