Reklama
Reklama

Nová studená válka

Počet zobrazení: 1284

Obchodní válka USA proti Číně zbavuje mezinárodní trh férových pravidel, píše politolog Oskar Krejčí. Zastavit čínský růst ale dnes již nemůže ani skutečná válka.

Komentátoři milují analogie, protože odstraňují, alespoň zdánlivě, potřebu složitého vysvětlování: „Je to podobné jako TO – a TO přece znáte!“ Pomocí takového přístupu se současnost stala novou studenou válku. Protože každá slušná analogie kulhá alespoň na jednu nohu, je i toto přirovnání nepřesné: studenou válku charakterizovala ideologicko-politická konfrontace plná mesianistických představ z obou stran. To dnes chybí, alespoň na jedné straně. Ovšem i slovní spojení „studená válka“ bylo nepřesnou metaforou, tedy přenášením významu na základě vnější podobnosti. Ostrý konflikt byl připodobněn k válce, což přitáhlo pozornost, napomáhalo organizovat myšlení a zjednodušilo rozhodování. Naznačovalo také, že neteče krev, což veřejnost mělo uklidnit. Jenže už od pravěku byly války horké, spojené s ohněm. Sociologická definice pak válku chápe jako souvislý ozbrojený konflikt, který má za následek nejméně jeden tisíc mrtvých za rok. A nepřímé konflikty Sovětského svazu se Spojenými státy v době studené války měly za následek miliony mrtvých. K přímé vojenské konfrontaci ovšem došlo pouze jednou: během korejské války v řadách čínských dobrovolníků proti Američanům bojovali i sovětští letci, což obě strany tehdy tajily, aby nedošlo k nežádoucí eskalaci.
 

Obchodní válka

Metafora ale pomáhá. Obchodní válka, kterou Spojené státy vyhlásily Číně, v mnohém studenou válku připomíná. Nejprve ale proč „válka“. Protože ve válce, jako v lásce, je prý dovoleno vše – a to se Bílému domu líbí. Tedy, dovoleno není vše, ale kdo bude soudit nejsilnějšího? A tak lze například proti firmě Huawei Technologies nasadit doma sankce zakazující užívaní i spolupráci, v Kanadě soudy, u spojenců vymáhat „solidární“ jednání… O co jde? O podíl na trhu síťových zařízení, terminálů, telefonů, tabletů. Firma Huawei měla loni příjmy 105,2 miliard dolarů, zaměstnávala více než 188 tisíc lidí. A nejen to. Připojený graf přeložený z nejnovější zprávy v Ženevě sídlící Světové organizace duševního vlastnictví ukazuje, že firma Huawei je největším inovátorem na světě, že loni přihlásila nejvíce patentů. Aby byl casus belli jasnější: z deseti největších inovátorů jsou dvě firmy z USA a dvě z Evropy, z Číny jsou tři. Čína má dnes vlastní síť meteorologických i navigačních družic, příští rok by měla mít vlastní kosmickou stanici, letos by mělo odstartovat první v Číně vyrobené největší dopravní letadlo světa – modernizovaná verze An-225, Čína přebírá inciativu ve výzkumu oceánů, rázně vplouvá do Arktidy, realizuje největší projekty na ochranu, ale i úpravu životního prostředí…

krejci_obr1_st_val.png

Takto vypadá takzvané bezpečnostní riziko. Že by v technologiích Huawei mohla být špionážní zařízení? Asi mohla. Zatím se ale důkazy pohybují na úrovni „vysoce pravděpodobné“ a „když mi tak činíme, oni určitě taky“; tomu věří jen ti, kdo věřit chtějí. Spojené státy odstartovaly obchodní válku proto, aby v zárodku udusily růst svého konkurenta. Do válečné hry vsadily opravdu mnoho. Zpochybnily celou řadu smluv, čímž se stávají nevěrohodným partnerem. Praktikují arogantní diplomacii a začínají být nesympatické i vlastním spojencům. Ničí u světové veřejnosti dlouho pečlivě kolorovaný obraz USA coby laskavého liberálního vzoru. Tlačí Čínu k zemím, jako je Rusko, což je vojenský gigant, a Írán, což je ropný gigant.
 

Mocenský potenciál

Čína a USA se vzájemně potřebují. Oficiální stanovisko Pekingu nejnověji přibližuje dokument Čínský postoj k čínsko-americkým ekonomickým a obchodním konzultacím. Jenže vzájemná potřeba je v řadě konkrétních vazeb asymetrická, což u některých lidí v USA vyvolává představu, že je možné manipulací obchodu a zastrašováním získat jednostranné výhody. To ale není celý příběh. I když Donald Trump možná vnímá novou studenou válku především jako ekonomický problém, washingtonský deep state pohlíží na svět pod churchillovským geopolitickým zorným úhlem a vede boj za udržení anglosaské hegemonie. Sází na to, že když se nebude dařit ekonomickému tlaku, je tu ještě vojenská síla. Jenže i v této oblasti, přestože Spojené státy vydávají bezkonkurenčně nejvíce peněz na zbrojení, se situace změnila. Počátkem roku zveřejnila vojenská zpravodajská služba USA (Defense Intelligence Agency; DIA) studii Čínská vojenská moc. Tato zpráva bez emocí a bez přehnaných předsudků popisuje současný silový potenciál Číny. Hned na prvních stranách obsahuje pozoruhodnou tezi, že „intervence letadlové lodi 7. flotily válečného námořnictva USA během čínsko-tchajwanské »raketové krize« v roce 1996 a neúmyslný úder NATO proti čínskému velvyslanectví v Srbsku v roce 1999 způsobily, že se Peking zaměřil na budování kapacit konkurujících silám USA“ (myšleno samozřejmě úder letectva USA, a to na velvyslanectví ČLR v tehdejší Jugoslávii).

Podle citovaného dokumentu DIA začala Čína v roce 2004 měnit svoji vojenskou strategii, která byla do té doby zaměřena na obrannou lidovou válku. Nová role armády zahrnuje zajištění suverenity, územní celistvosti a vnitřní bezpečnosti Číny; zachování „období strategické příležitosti“ pro čínský rozvoj; zajištění národních zájmů; pomoc obhájit světový mír. V roce 2015 byla zveřejněna nová čínská Vojenská strategie, podle níž Čína zůstává jedinou jadernou mocností, která se drží politiky nepoužití nukleárních zbraní jako první. V téže době prezident Si Ťin-pching zahájil největší reformu čínských ozbrojených sil za tři dekády. Byly zvýšeny pravomoci Ústřední vojenské komise, upevněna role komunistické strany (likvidace korupce, upevňování loajality, zvyšování operačních schopností), nově byly reorganizovány ozbrojené síly do čtyř vojenských okruhů. Začalo přezbrojování zaměřené na nové, informační technologie a nahrazování vojenského dovozu vlastní výrobou. Podle prezidenta Si Ťin-pchinga by základních cílů modernizace ozbrojených sil mělo být dosaženo do roku 2020 a v polovině století by měla být Čína prosperující, moderní a silnou socialistickou zemí s armádou na světové úrovni.
 

Zrození supervelmoci

Na světové úrovni je ale čínská armáda už nyní. Americký server GlobalFirepower, který sleduje 55 jednotlivých faktorů konvenční moci, přisuzuje Číně třetí místo mezi velmocemi. Tabulka na konci článku ukazuje některé činitele uváděné tímto serverem, doplněné o charakteristiku jaderné síly podle aktuálních údajů americké Asociace pro kontrolu zbrojení. Svého nového postavení si je vědoma i Čína.

Začátkem června na asijské bezpečnostní konferenci Shangri-La Dialog, kterou každoročně v Singapuru organizuje britský Mezinárodní institut strategických studií, čínský ministr obrany Wej Feng-che charakterizoval mezinárodní prostředí a roli čínské armády v něm. Zdůraznil, že tato čínská armáda je určena k „obraně státní suverenity, bezpečnosti a rozvojových zájmů“. Popsal ohniska, kolem nichž se soustřeďuje pozornost jak armád, tak i veřejnosti. V souvislosti s Jihočínským mořem připomněl, že tudy proplouvá každoročně více než 100 tisíc lodí, přičemž „žádná nebyla ohrožována“. Problémem ale je, že v „posledních letech některé země z jiných oblastí přicházejí do Jihočínského moře předvádět své svaly ve jménu svobody navigace“. Jedná se o přesun ozbrojených sil na velkou vzdálenost a ofenzivní operace, které destabilizují region. Jak ale zdůraznil generál Wej, čínská veřejnost sdílí názor: „Chcete jednat? Jste vítáni. Chcete bojovat? Jsme připraveni. Chcete nás zastrašit? V žádném případě.“
 

*          *          *

Čína chce v domácím prostředí spojit rozvoj a stabilitu, přičemž změny ve světě vnímá jako propojení příležitostí i rizik. A svět se mění i díky proměnám samotné Číny, což některým lidem ze Západu připadá jako hrozba. Už před lety americký ekonom a sociolog Immanuel Wallerstein napsal, že „skutečnou otázkou není, zda jsou USA jako hegemonická mocnost na sestupu, ale zda jsou schopny najít způsob, jak to činit elegantně, s minimálními škodami pro svět i pro sebe samé“. A zformuloval zákonitost, kterou lze vztáhnout na současnou politiku USA a Číny: „Tím se vracíme k nejstaršímu příběhu v dějinách hegemonistických mocností. Dominantní mocnost se soustřeďuje na vojenství, kandidát na nástupce se zaměřuje na ekonomiku. Tento druhý přístup se vždy vyplácí, a to značně.“[1] Je nutné zvyknout si na to, že Západ má rovnocenné partnery. Čínský ekonomický zázrak obchodní válka nezničí. A na skutečnou velkou válku proti Číně, která by zároveň nebyla sebevraždou, je už pozdě.

krejci_tab1_st_val.jpg

Odkazy:

[1] WALLERSTEIN, Immanuel: Úpadek americké moci. USA v chaotickém světě. Praha: Slon, 2005, s. 29 a 28.

(Komentár vyšiel v českom webovom časopise !Argument 10. 6. 2019)

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama