Archív článkov
Sochař Radomír Dvořák se proslavil monumentálními díly v lipnických zatopených žulových dolech – zejména Památníkem národního odposlechu i s Betschneiderovým Uchem vlasti, výrazné jsou Zlaté voči, Haškova olbřímí socha Hlava XXII.
Nyní na počest nadcházejícím „slavným výročím“ pracuje od slunka východu do slunka západu v lipnickém ateliéru...
Propaganda se nemusí vždy projevovat před očima jenom na obrazovce České televize. Může se představovat i ve veřejném prostoru – zvláště na náměstích.
Rynek k tomu byl vždy od pradávna přirozeným a vhodným místem.
Nedaleko od někdejšího Adolf Hitler Platz němečtí okupanti Protektorátu Bőhmen und Mähren rozestavěli v březnu 1943 propagační tabule rozsáhlého fotosouboru:
„...
Říkali ji na fakultě „rudá fena“, byla mladá, ohnivá.
Později vrostla mezi disidenty. Neohlíží se nalevo ani napravo.
Její naklonovaná kopie se i v našich dnech diví, jak mohli čeští umělci sloužit totalitě a nedbali zákonů doby.
Pár okamžiků po zádušní mši za Karla Gotta v chrámu svatého...
Po celém světě je spolupráce se státní mocí vysoce oceňována; v USA jsou agenti FBI a CIA považováni za opravdové vlastence. Nejinak je tomu v sousedním Německu, není nad to, když někdo pomáhá BND. Ani v Polsku už tomu dneska není jinak, u nás se o dotyčných agentech BIS zatím jenom šeptá.
Uši Vlasti milené jsou v každém režimu nezbytné. Moc...
Není to tak dávno, kdy se u nás bouraly sochy Tomáše Garrigua Masaryka, Jana Nepomuckého, kdy se odstřelila socha Josefa Vissarionoviče Stalina. Kdy se s oprátkami na krku odvážely sochy Klementa Gottwalda, Julia Fučíka, Jožky Jabůrkové, Jana Švermy. Není to tak dávno, kdy národní a zasloužilí umělci házeli své diplomy u Mánesa do stříbropěnné Vltavy. Není to tak dávno, kdy se na znojemském...
V pseudorenesanční berounské Dusilově vile z roku 1890, sídle Městské galerie, vystavuje pražský malíř Alan Majer. Celek obrazů (olej, akryl) se obrací ve většině k Bakchusově moku – vínu. K jednotlivým vinným odrůdám a zobrazuje je v lidských podobenstvích. Umělec nic nepředstírá, přiznává, že víno má k výtvarné tvorbě moc blízko. A je vzájemně i obdivováno.
...Stalo se a určitě má být snad i zapomenuto. Vedle jihlavského Kostela svatého Ignáce, blízko někdejších vojenských klášterních kasáren, byl vzbouřenými německými nacionalisty, do jednoho nesmlouvavými ve svém odporu proti existenci nové Československé republiky, 23. června 1920 zastřelen československý vojín Martin Šlavka.
Dá se...
Byl jsem u toho po roce 1990, když Náměstí SNP v Bratislavě burácelo z plných hrdel: „Dosť bolo Havla!“ Někdo z davu mu poškodil prezidentské auto a hlava státu v doprovodu ochranky k němu rychle běžela pod lešením, po levé straně náměstí, aby okamžitě vzala do zaječích.
Nebyl jsem u toho, když dav před několika dny křičel na Hradčanském...
Dávno to bylo, záviděl jsem Italům! Mohli v Bologni demonstrovat, kdy a když se jim zachtělo; nesměli se však nikdy bouřit proti USA a urážet italského prezidenta.
Mohli pískat i bubnovat!
Luigi Longo a Enrico Berlinguer vedli na demonstracích dialog s demonstranty.
„Za co stojí naše italská vláda“ – optal se Luigi Longo, generální tajemník Italské komunistické strany...
Teprve několik dnů uplynulo od ostudného dvacátého výročí napadení Bělehradu leteckými eskadrami NATO v roce 1999.
Váže mne k tomu několik vzpomínek.
V šedesátých letech XX. století jsem se zúčastnil mezinárodního semináře v azerbajdžánském Baku, konaným pod názvem: „Sovětský svaz buduje komunismus.“ Byli jsme mladí...
Na V. sjezdu Československého svazu mládeže ve Sportovní hale v Praze 7 – Holešovicích v červnu 1967 jsem se potkal na toaletě s prezidentem Antonínem Novotným, v té místnosti se jeden s druhým nezdraví.
Hlava státu zaklela, proč tam nejsou ručníky, byť jenom papírové. Dal jsem mu za pravdu.
Na Fondu národního...
Už při našich posledních přímých prezidentských volbách mi něco hned od počátku vrtalo hlavou; opět a znovu může být prezidentem státu téměř každý. Kdo má předpokládaný věk, peníze a sesbírané podpisy. Přede mnou defilovaly osobnosti ve své většině neznámé, nevýrazné, ničím pozoruhodné; zkrátka někdy i skoro bezvýznamné.
Čertovo kopýtko bylo v...
Pravidelně komunikuji se svými bývalými spolustudenty z Latinské Ameriky, s přáteli. Rád se svěřím s jedním z ohlasů, s čerstvým poznatkem; jeden od druhého se od sebe neliší! Sám sleduji informace, kterých se mi dostává v mé domovině. A ty jsou v rozporu od těch, kdo v této části světa žijí, studují a pracují. Nikdo z nich nemluví ani nepíše česky, ani slovensky.
...Na současné Polsko a na Poláky se můžeme dívat z různých úhlů. Je to díky společné a dlouhé historii a obdobně prožitým zkušenostem a adostem. Ale i zásluhou mnoha společným ranám osudu. Poláci se na Čechy dívají jako na jednoho ze svých nejbližších přátel, hned po Slovácích, z české strany tomu tak nebývá vždycky. Včera ani dnes.
Moje nedávná...