Říkali ji rudá fena; říkají ji disidentka!

Počet zobrazení: 3899

Říkali ji na fakultě „rudá fena“, byla mladá, ohnivá.

Později vrostla mezi disidenty. Neohlíží se nalevo ani napravo.

Její naklonovaná kopie se i v našich dnech diví, jak mohli čeští umělci sloužit totalitě a nedbali zákonů doby.

Pár okamžiků po zádušní mši za Karla Gotta v chrámu svatého Víta, Václava a Vojtěcha, kde kardinál Dominik Duka citoval biblické: „Když soudíš, pamatuj, že i ty budeš souzen“, se nenávistné plameny rozhořely.

Na kordy a na posmrtný verdikt života. Gott slouha režimu, Chramostová se štítem.

Na oba byly vedeny tlusté svazky StB, jedny zapáchají, jiné však nepřestajně voní.

Hutka se pře se Srpem.

Badatel „Farmy zvířat“ nyní otevřel desky udavačství. Hutka nabil vintovku a pálí do těla, čpí oheň vůči udavačovi.

Oba mají hodně silné zbrojivo.

Oběma šeptal do ouška sám Václav Havel. Každému ovšem jinak. Muklovi Srpovi na Borech prásknul, co věděl, zpěvákovi Hutkovi na Letenské pláni do ouška otevřeně – již jako vítěz vítězi, jako disident disidentovi řekl: „Smetli jsme vládu.“

Oba mu jsou posud vděčni. Mluví o něm něžně, sametově! Chlubí se jím.  

S Hutkou jsem byl a i hodně jsem vypil koncem roku 1989 v  Moskvě, když jsem jako novinář doprovázel Alexandra Dubčeka při jeho přijetí Gorbačovem v moskevském Kremlu; s Karlem Srpem se potkáváme posud – většinou v noře – v pražské Jazzové sekci.

Ani jeden z rivalů mi nikdy neublížil, ani jeden mi nepomohl.

Nežádal jsem je, ani neprosil.

Do knihy „Člověk – fotoportréty“ (2018), vložil čínský fotograf prof. Zhiyi Cai Srpův optimistický portrét. Karel Srp k němu připsal, jak sám vidí Karla Srpa: „ Tragikomicky. Semlela ho doba, o kterou celý život usiloval.“

Nemám důvod o upřímnosti pochybovat, ani Srpovu výroku nevěřit.

Zloba a urputná nenávist zpěvákova mi však vhání slzy do očí.

I prelát jako perun přikládá do kotle. Zvrací z ceremoniálu, zasvěceném Gottovi v chrámu s největším zvonem.

Jistě, máme svobodu! Lež není zapovězena. Někdo může úplně všechno.  

mleczkodabel_.jpg

Perun však nemá žádnou záviděníhodnou minulost. Do kněžského roucha se oblékl po delším občanském životě. A stihl udělat hodně i velkých hloupostí. Sklízí dekorace do své k nebi vzedmuté náruče. Globální akademik, hostující profesor v Cambridge, Oxfordu i Harwardu. Sociolog, teolog, filozof, kněz, myslitel, spisovatel, disident, držitel polského Rytířského kříže, nositel Templetona, žehnající kněz před prezidentskou volbou na Slovensku.

Doma není nikdo prorokem. Ale za bavorskými kopečky prorokem být může. Nyní byl vyznamenán nejvyšším německým vyznamenáním Železným křížem 1. stupně německým prezidentem za své zásluhy v disentu.

Za třicet let od 17. listopadu 1989 se hodně změnilo, Gándhího ostatky spálené na hranici by se určitě vzpříčily jeho živoucímu, avšak Velikánem zcizenému výroku: jeho pravda a láska u nás doma zatím nezvítězily.

Nikdy není všem dnům konec; i když rudé feny stále zpívají nyní už ve sboru svůj vítězný hymnus!

Jakoby chtěly, aby navždycky zmlkl text Pottierovy Internacionály (1871) a do ticha zmlkly tóny Pierra Degeytera (1888).

Před výročím, prý v českých dějinách největším.

Ilustrace: Andrzej Mleczko

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984