Reklama
Reklama

Je přepolitizováno?

Počet zobrazení: 1107

V komentovaném televizním zpravodajství se na obrazovce státní televize téměř výhradně střídají představitelé politických stran, poslanci parlamentu a politologové z různých fakult společenských věd. Nabízejí nejen komentáře k aktuálním událostem, tj. pravdy, tautologie a dezinterpretace, ale především vysoce oceňovanou pluralitu názorů. Je na nás, obyčejných divácích, abychom si názor a postoj vytvořili sami.  Ale to nejzávažnější zůstává skryto. Spolu se školenými moderátory, profesí jistě velmi zdatnými novináři, nám hosté představují normu společenskovědní argumentace. Jako kdyby pluralita, řízená diskuse a klipovitost byly cestou ke kultivaci jinak plytkých a zmatených názorů. Nejde-li v médiích o vzdělávání, kritičnost a kultivaci myšlení, nejde-li o pravdu v interpretaci světa, co je účelem vystoupení hostů a dalších politologických komentátorů? Snad to není jen alibismus ze strany vedení a moderátorů ČT, účelová indoktrinace veřejnosti a vnucování nezájmu o přírodu?

Ještě připomenu, že podle mého názoru pravdivé kritické myšlení nevzniká ani výběrem z bohaté informační nabídky, ani syntézou zajímavých stanovisek. Vzniká studiem a nápodobou poctivého úsilí tvůrčích lidí. Nedá se převzít ani naučit. Musí se dobývat tvrdou intelektuální prací, poctivým úsilím ve vědě a v životě.

A to nás přivádí k mnohem důležitější otázce: jaká je role národní a světové politiky v dnešní globalizované kultuře (civilizaci)? Co tak významného, když korporátní kapitalismu už zvítězil, dnešní politika hájí? Jen práva, zájmy a konflikty lidí? Protože tu nelze odpovídat na konkrétní otázky, zastavím se jen u obecných přírodních a kulturních souvislostí.

Po zániku reálného socialismu se víceméně celá globalizovaná kultura vyvíjí samovolně, ale v rozporu s tím, co předpokládal uznávaný klasik ekonomického liberalismu F. A. Hayek. Tento vlivný autor hájil tezi o samovolném vzniku endogenního kulturního řádu. Jinými slovy, Hayek se se domníval, že kulturní evoluce, má-li optimalizovat sociální konstrukty, vnitřní struktury a vztahy systému, který vytváří, musí být slepá. Politika v jeho pojetí dbala jen na dodržování zákonů, pravidel a kulturního řádu. Mohla zcela pomíjet nastavení kultury vůči přírodě.

Proč ale dnešní slepá kulturní evoluce nesměřuje ke svým stále důmyslnějším formám, příznivým podmínkám pro život lidí a ke spolupráci s širším přírodním systémem? Proč vyvolává sociální konflikty a války, strach z diktatur, hromadnou migraci, světonázorové zmatení veřejnosti a digitální demenci? Proč do politiky vtahuje psychopaty?

Pokusím se částečně odpovědět. Slepá přirozená evoluce Země, jakkoli se o tom nemluví, byla od počátku nastavená biofilně, tj. na vytvoření a podporu pozemského života. Život vznikl relativně brzy po ochlazení planety a jeho rozvoj Zemi tedy nedevastuje. Naopak ji obohacuje jemnými, vzájemně závislými biologickými systémy, mezí které patří také člověk jako druh.  F. A. Hayek, který kulturu považoval za přímé pokračování vývoje přírody, odlišné nastavení přirozené a kulturní evoluce nerozlišoval. V jeho době příliš nevadilo. Po jistou mez umělosti, složitosti a rozsahu mohla kulturu optimalizovat neviditelná ruka trhu. Kapitalismus byl na vzestupu, a autor se snažil čelit šíření názoru o socialistickém plánovaném hospodářství. Před zánikem bipolárního světa bylo totiž obtížné rozpoznat, že spontánní kulturní evoluce, která byla už v řecké antice skrytě nastavena predátorským duchovním paradigmatem, expandující kulturu dlouhodobě optimalizovat nemůže.

Teprve dnes lépe vidíme, že kdysi zdůrazňovaný rozdíl mezi reálným socialismem (státním kapitalismem) a reálným kapitalismem byl z hlediska jejich vědecké a technologické podstaty spíše jen kvantitativní. Socialismus soutěžil s kapitalismem v produktivitě práce a tuto soutěž prohrál. Protože však zdrojem bohatství už přestávala být živá lidská práce, a stávalo se jím technologické vykořisťování přírodních sil, paradoxně „prohrál“ i soutěž v rabování Země. Dnes je však „celá“ globalizovaná kultura jediným velkým subjektem pustošení Země. Dohlížet na dodržování skrytě predátorsky nastaveného směřování kultury je vůči širší přírodě nejen neodpovědné, ale pro kultur zničující.

Je smutné že nedostatečně vzdělaní politici, politologové a novináři to ve své většině ani nevědí. K odhalení ontické opozice kultury vůči Zemi je totiž nezbytné si osvojit evoluční ontologii přírody a evoluční ontologie kultury. Bez vysoké teorie totiž obecné problémy nepochopíme. Absence obecné teorie bytí (ontologie) je patrně příčinou dnešní plytkosti společenských věd. Může být také  důvodem bezmocnosti a nevěrohodnosti politiky. Ta totiž neví, že o zásadních technologických otázkách rozhodovat nemůže. O těch totiž rozhoduje predátorsky nastavená přírodní věda a technika.

I když si vážíme svých velkých učitelů, zejména antických Řeků, musíme se dnes vzdávat přehnané úcty k řeckým i pozdějším autoritám. Tito velcí myslitelé žili v době, kdy lidstvo bylo chudé, vědy nerozvinuté, a kdy kultura přírodu poškozovala jen lokálně.  Hledali cesty rychlého lidského vzestupu a hospodářského využívání přírody. Obojího jsme dnes dosáhli. A právě to otřásá důvěrou i v novověkou vědu a filosofii. Nelze už např. důvěřovat velkému Descartovi. Protože nevěděl, že přírodní bytí je onticky tvořivou aktivitou, při formulaci duality res cogitans a res extensa nemohl ještě tušit, že oba tyto zdánlivě protikladné póly světa (příroda i člověk) patří k sobě, že jsou produktem téže přirozené evoluce Země. Pod tíhou empirických faktů musíme dnes uznat, že Zemi charakterizuje zcela jiná dualita: hluboká existenciální opozice starší a širší evoluce přirozené, a parciální, člověkem zapálené protipřírodní evoluce kulturní. Charakterizuje ji nerovný souboj jemných tvořivých sil přírody s rostoucími, vůči přírodě destruktivními silami kultury.

Zatím jen evoluční ontologie má odvahu tvrdit, že kultura jako lidské dílo není pokračováním evoluce přírody. Je umělým systémem s odlišnou vnitřní informací – duchovní kulturou. Je lidmi dočasně budovanou strukturou, která nemá vlastní teritoriální, látkovou ani energetickou a informační základnu. Místo, látku, energii i špatně přečtenou informaci krade Zemi. 

Proto, i když to bude nepříjemné, dnešní technologický tlak na přírodu, ještě před tím, než ji hlouběji nevratně poškodí, musíme důstojně opouštět. Tím se současně může snížit nejen napětí mezi bohatými a chudými lidmi, ale i napětí mezi technicky rozvinutými a zaostávajícími zeměmi. Přiblíží se mír v nevyhlášené válce kultury s přírodou.

V konfrontaci s realitou však budeme nuceni opouštět i další bezděčně přijímané mýty a iluze. Například iluzi o výsadním postavení fyziky. V konfliktu kultury s přírodou se totiž bude prosazovat primát metafyziky (filosofie) a společenských věd. Lévi Strauss v podobné souvislosti dokonce napsal, že „nebude-li 21. století stoletím společenských věd, nebude vůbec“. Myslím, že mu rozumím. Tato provokativní teze vyplývá z předmětu a role těchto věd v kultuře.

Předmětem fyziky by měla být příroda (neživá i živá), předmětem filosofie a věd o kultuře konflikt kultury s přírodou. A to včetně kulturní role fyziky a přírodních věd. Přírodní vědy jsou méně významné už proto, že studují autonomní systém, který lidé nevytvořili a za který přímo neodpovídají. Přinášejí poznatky, které příroda nemůže využít. Pokoušejí se přečíst informaci, kterou přirozená evoluce zpředmětnila (či dokonce zapsala) v přirozených strukturách. V predátorském duchovním nastavení kultury však postačovalo číst přirozenou informaci neúplně, antropocentricky povýšeně, přezíravě k rozsahu, struktuře a funkci přírodního systému.

Společenské vědy však studují kulturu jako umělý systém. Nevím, zdali vědí, že za její rozsah, orientaci a účinky na přírodu a člověka nesou odpovědnost. Zatím zamlžují, že spolu s praktickou politikou a médii odpovídají za užití poznatků přírodních věd v kultuře. Přírodní vědy totiž své vlastní technologické a sociální aplikace kriticky zkoumat nemohou.   

Vrátím se k hlavní myšlence této úvahy. Z čeho pramení dominance politologického výkladu světa v médiích? Z neznalosti či pokusu o manipulativní mocenskou pozici? Vždyť přirozenou ani kulturní evoluci nelze záměrně „řídit“. Podobně jako biofilně nastavená příroda se dnes také predátorsky nastavená kultura „řídí sama“. I bez dílčích zásahů politiky se vnitřními procesy optimalizuje v rámci svého protipřírodního nastavení. Bohužel ve směru svého zániku. 

Máme-li tuto zdánlivě bezvýchodnou situaci zvrátit, musíme opustit falešný predátorský základ, z něhož dnešní protipřírodní kultura expanduje. Znamená to opustit řecké založení vědy jako teorie nadřazené skutečnosti a potvrzované technickými aplikacemi. Řekové totiž založili vědu jako techné, bez poznatků biologie a povědomí o jednotě neživého a živého světa, bez znalostí o kultuře a lineárním plynutí nevratného času. Teprve v novověku uzavírá věda alianci s kapitálem. Korporátní kapitalismus je patrně poslední adekvátní formou této symbiózy.

Potvrzuje to dysfunkčnost mezinárodní politiky v oblasti zbrojení a válečných příprav. Ukazuje se, že dnes v prvé řadě nepotřebujeme další ekonomický růst a vyspělejší abiotickou techniku. Nepotřebujeme nové volené orgány planetárního řízení. Potřebujeme osudový obrat, změnu nastavení, uznání absolutní nadřazenosti přírody. Nový kategorický imperativ úcty k Zemi. Potřebujeme duchovní obrat v oblasti obecné teorie, výchovy i politiky. Teprve biofilní, tj. život a planetu ochraňující duchovní nastavení kultury, např. filosofická diskuse o právně závazné Ústavě Země, by mohla být prvním sebezáchovným krokem lidského druhu. (www.ustavazeme,cz; www.eartcostitution.eu)

Dnešní kultura může sice zůstat rozvinutou umělou strukturou, ale funkčně zapojenou do širšího systému přirozené obnovy Země. Je totiž nebezpečné v další kulturní evoluci se stavět (řečeno Hegelovými slovy) na hlavu, na myšlenku lidské nadřazenosti nad přírodou. Hlavu jsme kdysi neobdrželi pro řízení evoluce, ale pro přežití v náhradních ekosystémech. I globalizovaná kultura se musí nechat vést systémem, který je starší, širší a mocnější než umělý a dočasný lidský výtvor. Musí se funkčně propojit se systémem, který se již několik miliard let samovolně strukturuje, optimalizuje a rozvíjí.

I komentované zpravodajství by mělo vycházet premisy, že Země, kterou zatím neprávem přehlížíme, je nejvyšší hodnotou vůbec. Zrodila nás, a pokud jsme s ní bezděčně spolupracovali, pomáhala našemu vzestupu. Pomůže nám, pokud kulturu hlouběji pochopíme, znovu objevit pokoru před přírodou a opustit arogantní pýchu na dílčí vědu, techniku a politiku. S její pomocí najdeme snad i novou biofilní kulturní strategii.

Tuto strategii, nový kulturní řád a pravidla lidského přežití, však nenajdeme jakkoli podrobným komentováním každodenních politických událostí. Právě naopak. Uzrál čas, abychom i v těchto pořadech opouštěli politické mudrování a posuzovali to, co je důležité pro budoucnost kultury. Udržení příznivých podmínek obyvatelnosti Země. 

Článok povodně vyšiel v českom internetovom časopise !Argument, text Slovu poskytol autor

Priemer: 4.5 (8 hlasov)
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama