Trampoty ukašlaného náčelníka v Středoevropě

Počet zobrazení: 3483

Jan Hrušínský má pravdu, že lidem jako jsem já, koronavirus plní skoro všechny sny: hranice evropských zemí opět začínají hlídat ozbrojené složky, mezinárodní kapitál se cítí ohrožen, moji bližní začínají přemýšlet o Bohu, a moji ateističtí kamarádi, kteří jsou skoro všichni učitelé, mají virové prázdniny a budou mít čas vzít mi telefon. Problém je v tom, že už tři neděle vykazuji příznaky chřipky, a pohybuje se městem na nákup, bojím se zakašlat, aby mě spoluobčané nelynčovali.

Po čtrnácti dnech marné domácí přírodní léčby vitamíny, česnekem, coldrexem a zeleným ječmenem jsem se vydal pro antibiotika ke své obvodní doktorce, která svou ordinaci nikdy nezavírá – a zjistil jsem, že zavřela a odjela na dovolenou, patrně ze strachu z nakažení (je to kolejní doktorka a jedním z prvních potvrzených případů byla zahraniční studentka jedné z hradeckých univerzit). Jinak ale v Hradci nikdo koronu moc vážně nebere a člověka s rouškou na ulici nevidět. Je pravda, že když jsem šel včera před zavírací hodinou nakoupit, dva týmy prodavačů vyklízeli regály s masem a mraženými výrobky, ale když jsem se jich se sinalou tváří zeptal, proč to dělají, jedna prodavačka mi řekla, že kvůli epidemii, načež celá samoobsluha vybuchla smíchy a já pak na jejích dveřích našel nápis „Zítra zavřeno, inventura“.

Dnes, uprostřed týdne, jsem taky zašel do kostela, kde jsem v neděli z únavy absentoval, a zjistil jsem, že jsem udělal dobře. Můj bývalý šéf, biskup královéhradecký, bývalý tiskový tajemník papeže Bendikta XVI., o němž je známo, že je v Itálii víc než doma, mně a dalším dvaceti věřícím v pastýřském listě vysvětlil, proč v kropence chybí svěcená voda (epidemie), proč si věřící při pozdravování nepodávají ruce (epidemie, ale my s docela pěknou souvěrkyní, co seděla vedle mě, jsme to porušili:-), a na závěr udělil dispens pro povinnou nedělní návštěvu mší, které mají věřící absolvovat radši v menších skupinkách přes týden, aby návštěvnost kostelů nepřesáhla sto lidí.

Na cestě domů jsem si koupil dezinfekční sprej (měli poslední dva), došlý coldrex a česnek a vypravil se k domovu s tím, že zítra zavolám doktorce, o níž vím, že naši obvoďačku zastupuje, bude-li možno, vypravím se k ní a nebudu se bát jí říct, že jsem tu nekončící chřipku dostal sice dva dny poté, co jsem zcela zdravý šel na oslavu narozenin ke stejně kašlajícímu kamarádovi a jeho synovi – ale taky čtrnáct dní po návštěvě u své léčitelky, která někdy předtím byla lyžovat v italských Dolomitech. V karanténě už stejně jsem a zavřít do nemocnice mě můžou ale pustit (kamkoli) mě časem musej – a aspoň bych tam nemusel na nákup. Ostatně kněz dnes při kázání zdůraznil, že podobná epidemie je jedním z příznaků toho, že se přiblížilo Království Boží. Takže čeho bych se bál.

(Status na FB, 11. 3. 2020)

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984