O tom, že postavy, kterým smějeme, jsou věčné

Vrátný: „Vy jste návštěva?“
Hlustvisihák: „Jo, ale se mnou si nedělejte starosti, já už jsem obědval.“
(Hlustvisihák v kasárnách)

Za baroka vydali jistí literární vtipálci bestiář 95 typů „špatných charakterů“, které pokrývaly veškerou neřest tehdejšího světa: od necitelného boháče (který na sebe tehdy bral většinou masku žida), přes starou pannu-milovnici titěrných pejsků a hypochondra až po hrabivého tlustého mnicha. U nás na Kuksu nechal hrabě Špork čtyřicet z nich ztvárnit z kamene a coby trpaslíky postavit ve svém parku.

Od dávných dob existovaly figury, které představovaly archetypy, od jejichž nadvlády si lidstvo chtělo ulevit alespoň smíchem. První „sada“ těch, které jsou parodovány v našem kulturním okruhu je poprvé zaznamenána před 2500 lety v Aristofanově antické komedii a během oprášení antiky se za renesance znovuzrodila ve figurách commedie dell´arte (bohatý měšťák Pantalone, odvážný ale pitomý voják Capitano, právník nebo lékař Dottore s vysvětlovací mánií, který je často cizinec a má se dobře za to, že nic nedělá, dohazovačka Colombina, vždy všemi zneužívaný zamilovaný chudák čistého srdce Pierot a mazaný lidový chytrák Arlecchino, který je všechny přelstí). Z tohoto „panteónu“ čerpali Goldoni i Molière, Shakespeare i Hašek. Je zajímavé, jak málo se navzdory všem „sociálním a kulturním revolucím“ jeho složení měnilo.

Dneska jsem si uvědomil, že na něm vlastně stavějí i soudobí komici, ačkoli některé figury získaly novou tvář vznikem nových povolání. Dnes se nám hodně přemnožil Dottore: jako namyšlený a neurvalý vrátný (to je právě úvodní vrátný, představovaný v 60.- 70. letech Lubomírem Lipským a v dnešní době vzkříšený Patrikem Hezuckým, tj. Mrázkem z ústředny), jako přihlouplý přednášející-školitel (tuhle postavu často využíval Felix Holzmann, ale i Jiří Šlitr, který na ní založil celou hru Ďábel z Vinohrad, byla na ní založena celá trojice Šimek-Sobota-Nárožný i celé divadlo Járy Cimrmana, v pořadech Ivana Mládka ji zase využívá Ivan Pitkin a Rostislav Kuba), jako spisovatel, který nic nepíše, ale jeho úspěch je založen na tom, že udává (poprvé byl použit ve figuře Dušana M. Pupáka, kterého ve scénkách dvojice Š+G hrál Jiří Grossmann, posléze ho ve slavné scénce Nad dopisy diváků ztvárnil Luděk Sobota a dnes ho převzal Mirko Hýl ze seriálu Tlučhořovi Kaisera a Lábuse), ale třeba i jako sudetský Němec (Šteindler a Vávra v Alles gute). Capitano je jak major Terazky (ať už ho hraje Pavel Landovský nebo Andrej Hryc), celá galerie zupáků Miroslava Donutila i major Václav Maisner z Byl jednou jeden polda (Ladislav Potměšil). Pomlouvačné kněží z rodu Molièrova Tartuffa zase už v 80. letech znovuvzkřísil Zdeněk Troška počínaje farářem Otíkem ze série Slunce, seno... až po kněží ze sérii Babovřesky a Kameňák, kde díky použití českých lidových vtipů znovuožily všechny lidové typy z českého masopustu a moravského fašanku (včetně typu židovského podnikatele, kterého v Kameňáku v postavě Leo Kohna představuje Josef Laufer, ale v mnoha svých scénkách si ho velmi rád zahraje i Zdeněk Izer).

Pravdu měl Karel Čapek, když ve svém Marsyasu napsal, že literatura je nesmrtelná, ale počet postav a příběhů v ní byl navždy určen už při stvoření světa. Což říká velmi mnoho i o našem lidském „pokroku“.

(Status na FB 3. 8. 2019)