Co nemá nemá v demokratické politice co dělat

Počet zobrazení: 895

Asi úplnou náhodou jsem si zrovna včera vzpomněl na jeden z nejodpornějších projevů chování v demokratickém a právním státě – mccarthimus. Hledání „vlastizrádců, velezrádců a dezinformátorů“ přineslo před desítkami let své ovoce – Charlie Chaplin byl jistě jasným zrádcem, neboť jak mohl při natáčení filmu Diktátor vědět, že Hitler zavádí holocaust a má velmocenské ambice, když to tehdy žádný poctivý Američan ještě vědět nemohl? Jiří Voskovec při příjezdu do USA prožil rok v internaci – stačí se přece podívat na Svět patří nám a každý hrdý Američan musí takový názor s odporem odsoudit; že za války spolupracoval Voskovec s vládou USA, je mu spíše k tíži, byl zkrátka rafinovaný! A co takový Robert Oppenheimer – je jedno, že dal USA atomovou bombu, ale měl pochybné názory, chtěl světový mír v době studené války, to je jasná velezrada... a tak bych mohl popisovat osudy stovek nevinně stíhaných či ze zaměstnání vyhozených umělců, vědců či učitelů. Dnes víme, že sám senátor McCarthy, vůdce honu na virtuální demokratické zrádce, konal sám v rozporu s demokratickou tradicí. Část lidí ho považuje za hlupáka, někdo možná za blázna. Jeho odchodem z politiky se ale všem ulevilo. Nálepkování politických oponentů, byť s radikálními či rozporuplnými názory, nevybíravým obviněním na základě nepodložených zpráv, nemá v demokratické politice co dělat.

(Status na FB 26. 4. 2021)

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984