Zprávou týdne je svým způsobem oznámení Českého statistického úřadu, že počet obyvatel ČR se za první pololetí letošního roku zvýšil na 10 625 449. Ale je to důvod k radosti? To sotva. Je tomu tak totiž jen díky imigrantům. Do ČR se během prvního pololetí přistěhovalo ze zahraničí celkem 29 220 lidí, což je o 7781 více než o rok dříve. Zato počet narozených dětí (55 000) byl menší než počet zemřelých (58 000).
A odkud že do ČR přichází nejvíce přistěhovalců? Ze Slovenska, Ukrajiny, Rumunska a Bulharska. To by nebylo tak zlé. Až na ty Rumuny jsou to všechno Slované, se kterými se lze celkem snadno domluvit a kteří se většinou brzy naučí česky. A Slováci ani nemusí. S těmi si rození Češi a Moravané rozumějí i bez toho. Jenže za stejnou dobu se z Čech, Moravy a Slezska vystěhovalo do zahraničí celkem 11 500 osob . Což je o 2 575 víc než v prvním pololetí loňského roku.
Pravda, v těch statistikách mi trochu chybí věkové složení imigrantů a emigrantů, jakož i jejich dosažené vzdělání, resp. kvalifikace. Ale i bez údajů statistiků si troufám hádat, že většinou odcházejí lékaři, zdravotní sestry, IT specialisté a jiní odborníci, zatímco přicházejí spíše lidé nepříliš kvalifikovaní. A pokud už nějakou tu vyšší kvalifikaci mají, tak mají také problémy s jejím uplatněním. A to i u nás.
Takže se bojím, že se z České republiky v historicky blízké době stane něco jako slovanská provincie Evropské unie. Ale nedivím se tomu. Pořád se volalo (a právem!) po zvyšování vzdělanosti českého národa, takže soukromé střední školy a univerzity rostly jako houby po dešti. Dnes však produkují kromě lékařů, inženýrů a jiných žádaných profesí i nadměrný počet politologů, sociologů, religionistů a tak podobně. Nikdo ovšem neřeší jejich uplatnění. Problém, jak ty potřebné specialisty dostat do regionů a přesvědčit je, aby neodcházeli do sousedního Německa či Rakouska, kde jsou přibližně třikrát vyšší platy než u nás.
Komunistický režim se kdysi bránil odlivu mozků zadrátovanými hranicemi a při legálním odchodu (např. po sňatku s cizím státním příslušníkem) nepříjemnou povinností uhradit státu prostředky, investované do jejich vzdělání.
Ale jak se má bránit demokratický a politicky jednosměrně hyperkorektní režim, to vážně nevím. Za první republiky existovala veršovaná reklama následujícího znění:
Proč mám platit alimenty,
to mi nejde na rozum,
když si můžu u Fafejty
koupit prima Olagum!
Jo jo, zabránit nechtěnému úniku spermií je snadné, ale zabránit úniku mozků, to je věda! A je docela možné i to, že by se zaměstnavatelé museli spokojit s o něco nižšími zisky.
Ale tady už, jak jistě chápete, přestává všechna legrace!
A do toho přichází podpora odsouzení Maďarska Evropskou unií, odsouzení, se kterým se ztotožnil i šéf ČSSD pan Hamáček. Není ovšem sám. Ani v EU, ani v ČR. Politiků, kteří by rádi mistrovali jednotlivé členské státy EU a jejich demokraticky zvolené představitele, je, jak se hezky česky říká, hafo. Držitelé jediné pravé pravdy a zapálení kritikové „nesolidárnosti“ berou kdekoho hákem. Zato sebekritika jim nejde ani trochu. Jean-Claude Junker, Angela Merklová a Emmanuel Macron (s Donaldem Tuskem, Martinem Schulzem a dalšími západoevropskými politiky v závěsu) začínají připomínat církevní koncil v Kostnici, který poslal v roce 1415 na hranici Jana Husa a o rok později Jeronýma Pražského, čímž de facto odstartoval husitskou revoluci.
Představitelé EU jsou vysloveně alergičtí na jakoukoli kritiku své politiky multikulturalismu a absurdní hyperkorektnosti, která vyhovuje kapitálu a jeho rostoucí potřebě levných pracovních sil. Velké korporace a jejich akcionáře vůbec nezajímá, že mezi imigranty se najde sotva deset procent lidí schopných a ochotných pracovat v jejich továrnách či na jejich stavbách a že o zbytek se musí postarat státy, které je přijaly.
Konec konců, při nejhorším bude jistě stačit zvednout Dánům, Francouzům, Holanďanům, Němcům, Norům, Valonům, Vlámům či Španělům a Švédům daně a odvody na zdravotní a sociální pojištění. Vždy a za všech okolností disciplinovaní Němci půjdou jistě rádi příkladem a bez reptání to přijmou. Snad až na nějaké ty křiklouny v Saské Kamenici či jinde na území bývalé NDR, kde lehce opovrhovaní „osis“ na průměrný německý plat (v přepočtu 95 000 korun) ještě dlouho nedosáhnou.
A naši europoslanci? Ti byli nerozhodní jako panna v máji. Dát či nedat? Tedy svůj hlas na podporu odsouzení protiimigrační politiky Viktora Orbána. No, někteří ho dali a někteří ne. Ale pánové Hamáček a Poche mají jasno. Ti drží s Bruselem basu a kašlou na voličskou chasu.
Jen aby jim to ta chasa už brzy nespočítala ve volbách!
Nechoď, Vašku, s pány na led,
je to hrozně těžký balet!
Nedej si zkrátit křidýlka
a nekoukej jen z bidýlka!