Reklama
Reklama

Kdo za tím vším u nás stojí?

Počet zobrazení: 1741

Stále častěji se dozvídám, že odesilatele elektronické zprávy, která se bouří proti nápadu pražských radních přejmenovat prostory v okolí pražského velvyslanectví Ruské federace – nesoucí po staletí název Pod kaštany – na Náměstí Borise Němcova, si platí Rusové sami.

Na přejmenování pražského Náměstí Borise Němcova podle strůjců přijedou do Prahy ve čtvrtek 27. února 2020 nejbližší příbuzní zavražděného ruského politika; potleskem budou přivítáni nejenom nejenom místními „Piráty“ – ale i Rusy. Zejména těmi, kteří spolu s dalšími dvaceti milióny spoluobčanů po rozpadu SSSR opustili Rusko, nebo s třiceti milióny jiných si koupili druhé státní občanství.

Byli bychom nespravedliví, kdybychom to přisuzovali všem ruským emigrantům, kotvícím – i u nás. Také z několika těchto hlav se zrodila myšlenka, aby místo nesoucí název Pod kaštany se jmenovalo jinak a a to rychle, doslova hned.

Trochu jsem však odběhl od tématu, kdo koho si u nás vlastně platí a kdo za kým stojí. Většinou se obvinění vztahují k ruskému ministerstvu informatiky, poslušně vykonávajícímu příkazy ruského ministerstva vnitra.

Za vším prý stojí a perou se ruské peníze.

Ale na vině jsou určitě i Číňané.

rusky_darcek1.jpg

Sám skoro po celý život profesionálně spolupracuji s mnoha přáteli a kolegy z Ruska. Nebyl jsem v té krásné a velké zemi už více než třicet let. Pri pražských setkáních přebírám drobné pozornosti – skvělou ruskou čokoládu, někdy lahev vodky a autorské knihy nebo časopisy. Sám skoro půl života profesionálně spolupracuji s čínskými kolegy. Mají velký zájem o osud a dílo českého novináře a spisovatele Julia Fučíka. Nabízím jim pomocnou ruku a dokumentaci. S běžícími roky se nestačím divit čínské pohostinnosti; Číňan nevkročí do bytu nikdy, aniž by nenesl v ruce  malou pozornost. Drží se zvyku, že dárky rozdávají mladí starším, nikdy opačně. Pijeme zelený i černý čaj. Kilo nejlepšího čínského čaje stojí na naše peníze až 5 000 korun, Čína je ve spotřebě vína už na třetím místě na planetě – spotřeba vína na obyvatele je však minimální, několik deci na osobu za rok. Nechává za sebou stát i stát Vatikán, kde je spotřeba na velmi slušné úrovni, něco kolem sedmi set litrů v roční spotřebě. Můžeme se rdít! Naposledy jsem si z Číny Číňankou nechal přivést přívěsek na krk pro štěstí – Budhu na vzácném kameni.

mys_rok_mysi_2020_.jpeg

Sám skoro celý život profesionálně spolupracuji s Mexikem. Chilli nechybí u nás doma v žádném jídle, které ukuchtíme. Naposledy jsem dostal indiánskou relikvii, vypalovanou napodobeninu lidské lebky. Udržuji kontakty s Austrálií, figurkami klokanů, koal nebo pštrosů se náš byt jenom hemží.

Ani o krásné prezenty z USA není u nás nouze. Většinou s indiánskými a kovbojskými motivy. Vlastním i šerifský klobouk.

Ať se rozhlédnu kolem dokola, musím s radostí konstatovat, kolik je ve světě štědrých dárců, kteří u nás podplácejí a platí kdekoho. V mém případě nejčastěji jde o Rusko a o Čínskou lidovou republiku. Už za ministra vnitra Milana Chovance vznikla při této instituci střežící komise, dbající zvláště o elektronickou bezúhonnost. 

Výsledků jsme se nedočkali, počkejme si a hledejme nepřítele i ve svých vlastních řadách.

Jako novinář pracuji v posledních třiceti letech, stejně jako spisovatel literatury faktu bez nároku na honorář. Někdy si i připlácím a nejsem sám a jediný.

A z cizích zdrojů, čestné skautské i pionýrské slovo – mi nekápla zatím ani svěcená.

Ilustrace archiv autora

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama