Reklama
Reklama

Džíny – holky pro všechno

Počet zobrazení: 1168

Móda je proměnlivá a nepřizpůsobivá; patřím ke konfekční generaci. Náleželi jsme v oblékání k  jakémusi šedému moru, jemuž se nikdo z minulé populace nemohl vyhnout. Jako dospívající kluci jsme byli dospělými častování hanlivým pojmem „potápky“, na sebe jsme si navlékali úzké obepnuté nohavice s vysokými manžetami. Nechyběli ani kvalitní manšestráky či pevné štruncové gatě do nepohody. K nim patřily i trofejní válečné svršky, skautské klobouky, tropické helmy, bateldresy po zahraničním vojsku. Na hlavě jsme nosili nízké aerodynamické klobouky. Kolem nás se to hemžilo šusťáky, montgomeráky. K trampskému oblečení patřily baťohy s telecí kožešinou, říkali jsme jim telata, na krk jsme si zavěšovali talismany, oblíbený byl kančí zub nebo placka. Šili jsme si mokasíny, obouvali jsme si boty s vysokou podrážkou, omotané barevnou bužírkou.

Četli jsme pod školní lavicí a pod peřinou rodokapsy, kovbojky s půvabnými ilustracemi. 

Přibývalo módy hippies, vzorů s kytičkami, dlouhých vlasů „mániček“. Žádná doba volné módě příliš nepřála, nejásala nad ní. Provokovala ji. Od příbuzných z USA /usídlených tam ve dvacátých a třicátých letech XX. století/ přicházely i k nám seprané montérky, džíny,které se maminkám na valše dobře praly, nemusely se žehlit. Ale nebyly vždycky podle dneška TOP, měly lacly s kapsami.
 

Byla to móda, která frčela
 

Ale už krajané za oceánem stroze varovali: džíny jsou fenoménem svobodné volby! Nosí je hlavně mladí lidé, jsou jejich průkopníky. Představují v odívání nezávislost, rebelství a vzdor. Po nějakou dobu bylo jejich nošení i v Americe přísně zakázáno; nesměly se nosit do školy. Tam někdy měly a dodneška leckde i jinde mají absolutní přednost školní uniformy.

Ani však netušili, jaké osudy je budou provázet v rodných končinách.
 

Mapování historie „volnočasové módy
 

skener_20191114_6.jpgNa českých knižních pultech se nyní objevila výpravná kniha nakladatelství JOTA z pera Michala Petrova pod titulem „Jeans Story Retro Blue“. Dominuje ji obálka s pohlednou dívkou s copem, v sexy džínech před Berlínskou zdí, se symbolickou strážní věží pro Grenzpolizeit DDR. 

Je to kniha „Na východ od ráje – džíny za železnou oponou“.

Na první signál – kniha nejenom o půvabné a oblíbené módě, jejím směřování, ale kniha o značném sociologickém a politickém problému naší nedávné doby. Autor shromáždil bohatý dokumentační materiál zejména pro minulou generaci, která ještě neztratila paměť. Ponořil se do fungování tehdejšího módního trhu, hlubším dotykem do celé tehdejší ekonomiky, nejenom v bývalém Československu. I ve všech tehdejších zemích bloku na východ od nás. V tom je jeho hlavní přínos.

Velmi podnětná je dokumentace předmětu. Nutí ke srovnání, často vůči dnešku až komediálnímu.
 

Bylo, nebylo, je a bude!
 

Chování tzv. rudé šlechty, jak autor nazývá původce a zabedněnost aktérů v minulé éře ve vztahu k této populární módě v rámci společenského uspořádání, již nahradily v nových poměrech jiné přednosti. Džíny se staly projevem svobodné volby člověka. Ale nemusí být vždy projevem jeho vytříbeného vkusu.

Džíny jsou dneska ve většině světa již zcela zařazeny do společenského módního bontonu a spolu s košilí, kravatou a sakem nebo u žen s halenkou, jsou zcela cool.

dziny2.jpgNaše etiketa se tomu kategoricky brání. Těžko tyto jiné importované zvyklosti přijímáme v koncertních sálech nebo v auditoriích divadel, na oficiálních akcích. 

Zajímavá publikace má skvělou grafickou dokumentaci, která upoutá zcela pozornost každého čtenáře, je prosycena zajímavými fakty, které by se brzy ztratily v zapomnění. Objektivně se snaží připomenout i krušnou dobu, kdy si džíny u nás klestily cestu za člověkem. Zvítězily však i ve střetech na celé čáře.

Ale nejde a ani jít nemůže jenom o džíny.

Móda byla, je a bude vždy kontraproduktivní. Všude na světě, nejenom na Východě, ale stejně tak na Západě.

Je v ostrém reflektoru a projevem o kultuře při střídání generací.

Zdá se mi, že autor v některých částech příliš zatlačil na pilu. Dal průchod ideologií před módní architekturou, že ty šaty opravdu dělají člověka. Dal přednost více publicistickému vidění, před módními imperativy na jeden z nejaktuálnějších módních trendů.

A ty jsou přece od politiky na hony vzdáleny.

Kniha však stojí za to, aby byla na našem stole.

A aby vyvolávala radost i pochybnosti nad tím, co džíny a jejich zrození znamenají pro náš obyčejný život a pro naše radosti.

Sám se však domnívám, že móda není a nikdy nebude majákem na moři našeho světa, bude povždy pouze jeho odrazem.

Ilustrace: Cai Zhiyi a JOTA

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama