Reklama
Reklama

Prohlubování globálního chaosu

Počet zobrazení: 1280

Politolog Oskar Krejčí ve svém komentáři upozorňuje na odlišnou povahu i propojenost globálních problémů a na možnou formu jejich řešení.

V dnešním světě plném nejistoty se na dvě věci dá spolehnout: trvá nebezpečné plýtvání v podobě výdajů na zbrojení a pokračuje pustošení životního prostředí. Jedná se sice o dva odlišné procesy, které však mají obdobnou smrtící koncovku. V prvním případě se jedná o výsledek politických rozhodnutí, v druhém o vedlejší produkt honby za ziskem a pohodlím. I když lze pochybovat o lidském podílu na klimatických změnách, i když lze mluvit o obranné samočistící schopnosti přírody, i když mají klimatické cykly vzestupné a sestupné fáze – například plasty v oceánech a hořící Amazonie mohou život na planetě Zemi řádně zkomplikovat.
 

Obecné blaho
 

V pozadí zmíněných problémů je individuální a skupinové rozhodování, které nebere v potaz potřeby celku – biosféry a lidstva. Představa o tom, že se živelným trhem vše setřese do obecného blaha, nefunguje. V případě zbrojení by takovýmto „obecným blahem“ mohla být rovnováha sil, která každého odradí od chuti válčit. Rovnováha vzniklá jako produkt staré zásady „chceš-li mír, připravuj válku“. Jenže mnohokrát se v dějinách státy na válku připravovaly – a ona přišla. Protože rovnováha sil odstrašuje jen ty, kdo chápou její povahu, což rozhodně nedokáže každý státník či voják. Buď špatně odhadnou situaci, nebo si myslí, že z pasti rovnováhy uniknou dalším zbrojením. Jako třeba ve Washingtonu. Tam před několika dny zahájilo svoji činnost Velitelství kosmických vojsk USA, SPACECOM.

Kosmická vojska představují novou složku ozbrojených sil Spojených států, ale například i Ruska a Číny; nejnověji se touto cestu vydala také Francie. V případě USA se jedná o šestou složku – vedle pozemního vojska, námořnictva, letectva, námořní pěchoty a pobřežní stráže. Slavnostní ceremonie 29. srpna u příležitosti zahájení činnosti velitelství SPACECOM jasně ukázala, že problémem není nová technika, ale především starý způsob uvažování o zbraních. Na tomto zahájení totiž Donald Trump nemluvil o rovnováze či o míru pro všechny. Mluvil o tom, že nové Velitelství kosmických vojsk „zajistí, že americká dominance v kosmu nebude nikdy zpochybněna a nikdy ohrožena, protože my víme, že nejlepší cesta jak předejít konfliktu je připravit se na vítězství“. Tuto militaristickou filosofii pak Pentagon praktikuje nejen při zbrojení v kosmu, ale i na zemi, ve vzduchu, na vodě i v kyberprostoru. Dominance, nadvláda, převaha, rozhodující síla – to je představa o světě, kde vládne Pax Americana.

Když se takto nezodpovědně chová nejsilnější, není si jistý nikdo. A tak rostou globální vojenské výdaje a rozjíždějí se závody ve zbrojení. Například vojensky významné balistické rakety má dnes ve výzbroji více než 30 států. Ovšem pouze pět států, stálých členů Rady bezpečnosti OSN a oficiálních jaderných mocností, má schopnost zasáhnout kterékoliv místo na zemi díky mezikontinentálním balistickým raketám či raketám umístěným na ponorkách, nebo střel s plochou drahou letu na strategických bombardérech či lodích. To vše ale platí jen pro tuto chvíli, zítřek bude vypadat jinak. Zatím všechno nasvědčuje tomu, že se odstartované závody ve zbrojení v nejbližší době nepodaří zastavit. Budou probíhat ve spodních vodách politiky, hluboko pod vrstvami matoucích veřejnoprávních informací.
 

Obchodní praktiky
 

Jeden příklad za všechny: aby si USA v chaosu, na jehož vytvoření mají Spojené státy hlavní podíl, udržely své postavení, rozjíždějí mimo jiné velkorysou modernizaci jaderných sil. Podle rozpočtové kanceláře Kongresu se Spojené státy chystají v období 2017 a 2046 utratit za své jaderné síly 1242 miliard dolarů, což přibližuje i přiložená tabulka. Zahájený program Ground Based Strategic Deterrent (GBSD), který má do roku 2027 nahradit mezikontinentální rakety Minuteman III, by podle prvních odhadů Pentagonu měl stát 85 miliard dolarů, což jistě bude překročeno. Právě program GBSD by mohl ohrozit prodloužení smlouvy o omezení strategických zbraní Nový START, která byla v roce 2001 podepsána v Praze a je platná do roku 2021, či její nahrazení smlouvou modernější. Ukončení dohody Nový START bez náhrady by po vypovězení Smlouvy o omezení systému protiraketové obranySmlouvy o likvidaci raket kratšího a středního doletu znamenalo dokončení destrukce systému kontroly zbrojení vytvářeného více než čtyři dekády. V době, kdy narůstá potřeba nové smlouvy o strategických zbraních, ale také dohod vymezujících hranice dovoleného chování v kosmu a kyberprostoru, Kongres USA přijímá zákony omezující dialog mezi americkými a ruskými vojáky. Vnucuje se poznámka, že něco tak sebevražedně arogantního by za studené války nebylo možné. Také v Bruselu a Praze se epigoni této politiky právě teď nadšeně chystají proti údajnému nepříteli z východu. Epigoni, kteří se, řečeno slovy amerického psychologa Williama Jamese, „domnívají, že myslí, ač jenom nově řadí své předsudky“.

krejci_o_tab.png

Chaos ve světě narůstá i díky nátlakové politice Bílého domu, která místo diplomacie a mezinárodního práva vsadila na hrubé praktiky newyorských developerů. Právě ty vedly koncem minulého týdne k prohloubení zmatku, když Teherán oznámil, že omezuje své plnění jaderné dohody z roku 2015. Stalo se tak v reakci na loňské odstoupení USA od této dohody, následné hrubé sankce a neúspěch západoevropských států při zprostředkovávání smíru. Írán bude obohacovat uran na úroveň 20 %, což je sice ještě daleko od potřebných 90 % k výrobě jaderné nálože, ale otevírá cestu k nejrůznějším výzkumům v této oblasti. Americké pohrdání obtížně dosaženými dohodami mezinárodního společenství může vyústit v to, že o jadernou zbraň začne Teherán skutečně usilovat. A o jaderné zbrani pro Turecko mluvil minulý týden i tamní prezident s tím, že Izrael ji má, a nikomu na Západě to nevadí. Zatím se zdá, že Washington nemá vnitřní sílu přehodnotit svoji politiku vůči Izraeli, Íránu a Turecku – což vytvoří velmi složitou situaci i pro evropské státy.
 

Náhrada války
 

Úvahy o sebevražedném chování kapitalismu či vojenskoprůmyslového komplexu odpovídají logice vývoje. Na druhé straně ale nelze opominout otázku, zda nejde pouze o projev agresivity či sebedestruktivnosti člověka jako takového. Citovaný William James v pozoruhodné eseji Morální ekvivalent války (1910) charakterizoval lidské dějiny jako „krvavou lázeň“. Podle něho životní dráha lidí, jako byl Alexandr Veliký, byla jen „čiročiré pirátství, nic než orgie síly a plenění, zromantizovaná pro charakter hrdiny“. Také „současnému člověku je vlastní všechna vrozená bojovnost a všechna slávychtivost jeho předků. Ukazovat nesmyslnost a hrůzy války na něho nepůsobí. Hrůzy fascinují.“

Přijmout tento pohled na člověka a jeho dějiny ale neznamená nutně ztratit víru v budoucnost. James v uvedené eseji navrhoval odvést energii „vrozené bojovnosti a slávychtivosti“, oné „války jako romantiky dějin“, která je součástí barvitosti života, ke konstruktivní aktivitě. Za prvořadý úkol pokládal vniknout hlouběji do „estetického a etického postoje“ obhájců války, pochopit smysl odvahy, hrdinství a sebeobětování. Poté je nutné „následnou vládu míru a postupný příchod určitého druhu socialistické rovnováhy“ přibližovat tím, že by se místo vojenských odvodů k bojům proti jiným lidem zavedly odvody do pracovní armády, kde by se pěstovaly obdobné ctnosti jako v tradiční armádě. Řešením je podle Jamese „pěstovat vojácký charakter bez války“. A místo na přípravě války usilovat třeba o zkvalitnění životního prostředí.

 

*          *          *
 

Zbraně vybavené umělou inteligencí budou během dvou dekád schopny vést válku i bez člověka, rozhodovat samostatně. I když si člověk zachová kontrolu nad prvním výstřelem, kdo zaručí, že onen výstřel nepřijde stejně nechtěně jako v případě 1. světové války? Výsledek pak bude mnohem horší, neboť ničivá síla zbraní prudce vyrostla a stále se zvětšuje. Stačí jediný chybný kalkul – a těch jsou plné dějiny. Obdobně je tomu s degradací biosféry. Americký antropolog Jared Diamond v knize Kolaps (2005; česky 2008) popisuje zhroucení několika společností, které byly spojeny řadou odlišných příčin – ovšem chybné reakce na změny životního prostředí zaznamenal vždy. Jeho poznání, že za katastrofou polynéských společností stálo odlesnění způsobené člověkem, ústí v otázku: „Co si například říkali obyvatelé Velikonočního ostrova, když porazili jeho poslední strom?“ Je zřejmé, že na zachování tamní civilizace nestačil ani rozum, ani pud sebezáchovy. A tak hrozí, že se časem někdo bude ptát, na co proboha myslel homo sapiens, když se místo péči o kvalitu svého života v souladu s přírodou věnoval přípravě válek?

(Komentár vyšiel v českom webovom časopise !Argument 9. 9. 2019)

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama