Obživlosti: Potenciál tmy

Časy se mění, ale lampiony zůstávají. I když i lampiony se mění. Ty moderní mají místo svíčky miniaturní žárovku napájenou baterií. Před pár dny s takovým dánským lampionem vyrobeným v Číně slavila malá Zoe Alice Halloween. Vypadalo to bezpečně, i když lampion byl jako z Ukradených Vánoc Tima Burtona.

Moc toho o lampionech nevím, ale je jasné že obecně nás upomínají k nesmírnému potenciálu tmy. To, co člověka formuje, není den, nýbrž temnota, ve které vyhlíží světlo. Představuji si, jaké by to asi bylo stát někde v Asii na pláži mezi lidmi, kteří do tmy vypouštějí lampióny štěstí. Myslím, že ty stovky světel, z nichž každé nese nějaké přání, v lidech probouzejí pocit vzájemnosti, a vzájemnost že prospívá tomu, aby se individuální přání plnila.

Možná by fungoval i jednotlivý lampion, který bych vypustil u nás na kopci. K tomu by ale místo obvyklého větru bylo třeba výjimečného bezvětří a také by nesmělo být sucho, abych nezapálil Babišovi řepku anebo Tykačovi les. A takto na podzim hrozí, že než si stihnu něco přát, zmizí lampion v mlze.

Při vzpomínce na zesnulé se s lucernami a svíčkami držíme při zemi. Nezakláníme hlavu k nebi, kam světla směřují a mizí, nýbrž doufáme, že nás je shora či shůry vidět. Asi jde o dvě strany stejné mince, kterou splácíme staré dluhy, anebo se vyplácíme z nějakého otroctví. Světlem čelíme temnotě, abychom temnotou nebyli pohlceni.

Z dětství si pamatuji lampionové průvody, za které jsme vděčili Velké říjnové socialistické revoluci. Z té nádherné podívané nám bylo jasné, že slavíme něco skutečně mimořádného. Lampiony byly běžně k dostání v každém papírnictví, ale otce napadlo vyrobit originální vlastnoručně doma. Nedopadlo to dobře. Tatínkův lampion, který nesl v průvodu můj mladší bratr, se od těch obyčejných odlišoval a přitahoval pozornost. Mezi námi, co jsme slavili VŘSR, se zákeřně skrývali uličníci s praky, kteří lampiony trefovali skobičkami, a ty pak vzplály. Shořel samozřejmě i bratrův.

S odstupem let se to dá kvalifikovat i tak, že zmínění uličníci nebyli diverzanti, nýbrž jakýsi mládežnický předvoj třetího odboje. Cosi na způsob antikomunistických partyzánů, kteří se hrdinně vzepřeli bolševikovi. Já jsem ale byl jako kluk z toho zničeného lampiónu v šoku. Poprvé jsem se setkal s lidskou zlomyslností. S tím, že někomu vadí světlo. Že někdo ničí cosi, co je hezké. Byl bych té deziluze ušetřen, kdyby můj bratr mohl vykračovat v průvodu s tím halloweenským čínským lampionem na baterky.

(Text vyšiel v brnianskych Kulturních novinách 45/2018)