Polský Macbeth v New Yorku
Po dva týdny – celkem ve dvanácti představeních počínaje 18. červnem – uváděl polský režisér Grzegorz Jarzyna v New Yorku svou verzi Shakespearova Macbetha. Jedna ze dvou hlavních newyorských avantgardních scén, St. Ann´s Warehouse (tou druhou je známější Brooklyn Academy of Music), dovezla do New Yorku ve spolupráci s Polským kulturním střediskem celou Jarzynovu produkci, takže Macbeth byl uveden věrně tak, jak jej od roku 2005 hrají ve Varšavě – i v polštině (ovšem s nadtitulky v angličtině). Do divadelní budovy St. Ann´s by se multimediální inscenace 32-členného souboru TR Warszawa s náročnou technikou nevešla, byla pro ni proto na úpatí brooklynského mostu postavena zvláštní dvanáct metrů vysoká kontrukce v bývalém tabákovém skladu, který nemá střechu (pochází z doby americké občanské války). „Nebylo snadné najít pro produkci vhodné místo – ale teď“, řekla Susan Feldmanová, zakladatelka a umělecká ředitelka St. Ann´s, „ se režiséru Jarzynovi toto místo zamlouvá také proto, že na protější straně řeky (East River) stály do 11. září 2001 věže Světového obchodního centra, než je zničili teroristé.“ Ve Varšavě samotné měl Jarzynův Macbeth – Jarzynův, protože základem je sice Shakespeare, ale už přejmenování režisérovy adaptace pro New York na Macbeth: 2008 naznačuje „současný“ výklad klasika – premiéru před třemi lety. Přede dvěma lety jej tam zhlédla Susan Feldmanová a byla jím oslněna. „Rozuměla jsem sotva polovinu toho, co herci říkali, ale na tom skutečně nezáleželo,“ vysvětlovala teď. A dodala: „Hned jsem věděla, že musíme inscenaci uvést tady – i když vzhledem k jejímu rozsahu to vypadalo jako čité bláznovství.“ Z Varšavy bylo nicméně převezeno do New Yorku veškeré vybavení (náklady: 700 000 dolarů, hrazeno napůl polskou stranou, zbytek z amerických nadací a prodeje vstupenek) – „přišlo nás levněji,“ říká ředitelka, „než kdybychom pořizovali všechno tady.“ Grzegorz Jarzyna začal na adaptaci dramatu pracovat v roce 2000, hned poté, co se stal uměleckým ředitelem souboru TR Warszawa. Po dvou letech to vzdal. „Nemohl jsem najít obdobný příklad v současnosti. Je pro mne těžké,“ říká, „řešit dnes problém, kdo je Duncan, kdo je Macbeth.“ Pak ale vypukla válka v Iráku. „Rychle jsem si uvědomil podobnosti, některé paralely se Shakespearovým textem a s touto válkou,“ tvrdil. Nicméně, přes všechny aluze – ve Varšavě je drama uváděno v bývalé továrně, která dnes patří dodavateli zbraní – nejde o pouhou alegorii. Vyskytují se sice narážky na Čečensko a Balkán, právě tak jako na Irák, podle režiséra však jde o „kulturu“ války a válečné hrozby. Inspiraci našel ve filmech – např. Černý jestřáb sestřelen a Blade Runner. „Mým cílem je udělat všecko realistické. Např. v první scéně vysvětluje Shakespeare poslu, co se děje, s odkazem na bitvu. Já chci ukázat, co se opravdu stalo – což v alžbětinské divadle nebylo možné. Teď to technika předvádí – divák to může pocítit zblízka.“ Takže opravdová střelba, ohlušující výbuchy, potoky krve (včetně stínání hlav jako na videu al-Kajdy). Diváci jakoby byli na místě akce. Jarzyna: „Posláním je pocit strachu. Protože když se díváte na film, pokud je dobře udělaný, pocítíte strach.“ Ve varšavské inscenaci je vypuštěno mnoho monologů. Pro New York upravoval režisér text šest měsíců, některé monology (zejména Macbetha a Banca) do textu opět začlenil. Jsou však představeny filmově – jako záběry, promítané na plátno, jež viselo 10 metrů vysoko. Vzhledem k tomu, že se divadlo hrálo v otevřeném prostoru a na brooklynském mostě byl neustále hlučný provoz, rozhodli se organizátoři pro systém „silence disco“ – diváci byli vybaveni sluchátky, jejichž prostřednictvím mohli vnímat dialogy i hudbu (a všechny jiné zvuky). Jarzynova inscenace je velkolepý a odvážný spektákl, jenž nemůže být současnější. V Shakespearově době ovšem spočívala moc daleko více v rukou jednotlivců, jejichž morální volba byla pro každého jiného velmi významná. Tím, že se ji režisér snaží uvést do současného kontextu obrovského válečného stroje, moc jednotlivce vlastně redukuje. I to je asi důvod, že charaktery jsou překryty tím, co se děje kolem nich. Kromě toho, je-li leckdy obtížné sledovat Shakespearovy postavy, vidíme-li je mluvit, v tomto případě byly velmi často skryty v temnotě (světla směřovala často záměrně do očí diváků) a tím obtížněji byly „čitelné“. Úsudek newyorských divadelních kritiků vyzněl celkem kladně – také ve srovnání s jinou nedávno uvedenou inscenací Macbetha v interpretaci Ruperta Goolda, který představoval Macbetovo království jako svého druhu fašistický stát. Na doplnění ještě dodávám informaci o předchozím úspěšném newyorském hostování souboru TR Warszawa – Jarzyna byl totiž během pěti let už čtvrtý v pořadí. Předcházel mu Dybuk a Kruma v režii Krzysztofa Warlikowkého (v roce 2004 a v říjnu minulého roku v Brooklyn Academy of Music) a Jarzynovo Riskuj všecko v St. Ann´s. Banální povzdech: uvážíme-li, jak známý je tu – také jako dramatik – Václav Havel, mohli bychom očekávat české divadlo s poslední Havlovou kreací? Autor je česko-americký publicista, časť roka žije v USA
