Čínský sen a nová hedvábná stezka vs americký sen
nedeľa 15. marec 2015
O gigantické čínském projektu, který by mohl změnit ekonomickou tvář světa, hovořily Prvnizpravy.cz s politologem Oskarem Krejčím.
PZ: V Číně právě skončilo zasedání dvou institucí: Všečínského shromáždění lidových zástupců a Čínské lidové politické poradní rady. Zájem našich médií o tuto událost se téměř rovnal nule. Pravda je, že mnohdy představovaly spíše megalomanské projevy loajality k režimu. Co vlastně tyto instituce představují?
Všečínské shromáždění lidových zástupců je parlament ČLR. Je to největší legislativní orgán na světě – má téměř tři tisíce poslanců, z nichž přibližně tři čtvrtiny jsou členové komunistické strany. Poslanci jsou voleni provinčními lidovými parlamenty a administrativními celky, jako jsou autonomní republiky Hongkong či Macao.
Čínská lidová politická poradní rada je shromáždění představitelů politických stran. Podobně, jako bývala v Československu Národní fronta, navíc ale rozšířena o zástupce z Tchaj-wanu, čínské diaspory a vybrané osobností. Někdy je přirovnávána k druhé komoře parlamentu, ovšem hlavní legislativní funkce má Všečínské shromáždění. Obě tyto instituce se scházejí jednou ročně, zpravidla na jaře, přičemž zasedání trvá deset až čtrnáct dní.
PZ: Ono i vaše připodobnění k institucím našeho minulého režimu naznačuje, že se jedná o formální instituce. Jakousi předstíranou demokracii.
Je obtížné zavést nepředstíranou demokracii – tedy přímou demokracii antického typu – na úrovni centrální moci v zemi s přibližně 1,4 miliardou obyvatel. Také si nemyslím, že je možná věcná diskuse na fóru, kde se sejde tři tisíce lidí. Řešení se nabízí jen v podobě odstupňovaných pravomocí, posilováním místní samosprávy a širokém podílu veřejnosti a nižších orgánů na přípravě usnesení a zákonů.
PZ: Pojďme ale zpět k závěrům onoho dvojího zasedání v Číně. Je něco, co vás zvláště zaujalo?
Nesporně diskuse o hedvábné stezce 21. století. Teď se v Číně prosazuje označení „strategie pásu a stezky“ či „inciativa pásu a stezky“. Toto rozdvojení názvu je výrazem rozdvojení tras: jedné po pevnině Eurasijského kontinentu, druhé kolem pobřežního pásu Eurasijského kontinentu, a to včetně napojení na východní Afriku. Dostupné informace naznačují, že se jedná o největší ekonomický projekt v lidských dějinách.
PZ: Zaznamenal jsem, že tento projekt je přirovnáván k poválečnému Marshallovu plánu. Z Pekingu ale zní ostré odmítnutí tohoto přirovnání. Proč to tak Číňany popudilo?
Toto přirovnání přinesl loni prestižní americký odborný časopis Foreign Policy. Číňané se ohradili proto, že pokládají – do značné míry právem – Marshallův plán za jeden ze zdrojů studené války. Během právě skončeného jednání parlamentu čínský ministr zahraničí Wang I zdůraznil, že projekt nové hedvábné stezky je založen na „inkluzivní kooperaci, není to nástroj geopolitiky, a musí být vnímán mimo studenoválečnickou mentalitu“. Nová hedvábná cesta „nemá být čínským sólem, ale symfonií, kterou zahrají všechny zúčastněné státy“.
PZ: Nechci být špatným prorokem, ale vzhledem k čínské ekonomické expanzi to tak asi vnímáno nebude.
Obávám se, že ne. Problémem je západní politické myšlení. Zatím byla zpracována mapa nové hedvábné stezky, která zahrnuje 16 států a regionů včetně Íránu, Turecka, Kazachstánu či Ruska. To se rozhodně kříží s politickým uvažováním, které vyžaduje hierarchické uspořádání světa se Západem na vrcholu pyramidy a které za rozhodující nástroj zahraniční politiky pokládá armádu.
PZ: Vzpomínám si nicméně a trochu mlhavě, že o obnovení hedvábné stezky uvažovala i Evropská unie. Start tohoto konceptu byl snad dokonce spojen s naším předsednictvím. Je to tedy konkurenční, nebo kooperační projekt?
V roce 2009 se v Praze konalo jednání zástupců mnoha států a předsedy Evropské komise o Jižním koridoru, kterému se říkalo „nová hedvábná stezka“. Předobrazem Jižního koridoru měl být plynovod Nabucco. Kouzelný projekt – měla to být hedvábná stezka bez Číny… SILKROUTE Project je akademický program spolupráce EU se Střední Asií. Více než dva tisíce let je ale hedvábná stezka chápána jako obchodní a kulturní spojení Číny se západem eurasijského kontinentu. Jižní koridor připomínal více „ropnou geopolitiku“, navíc naivní – bez finančního zajištění.
Zdá se, že nazrál čas pochopit, že eurounijní uvažování o hedvábné stezce by mělo být pozměněno. Do podoby, kterou jste charakterizoval jako kooperační. Jít naproti čínskému projektu, podílet se na širší, pekingské vizi.
PZ: Jižní koridor se jeví jako jeden z mnoha mrtvě narozených bruselských projektů. Kde ale berete jistotu, že onen čínský není také jen „papírovým tygrem“?
Jistota v politice neexistuje. Čína ale potřebuje intenzifikovat ekonomickou spolupráci ve svém okolí. Wang I prohlásil, že nová hedvábná cesta bude letos prioritou čínské zahraniční politiky. V nejbližších týdnech má být zveřejněn oficiální seznam prvních konkrétních projektů v rámci nové hedvábné stezky. A v Pekingu byl již vytvořen investiční fond, který dostal do vínku 60 miliard dolarů.
PZ: Je to hodně, nebo málo?
Pro srovnání: Mezinárodní měnový fond (MMF) právě schválil velkorysou půjčku Ukrajině ve výši 17,5 miliard dolarů. Celkovou potřebu financí na záchranu Ukrajiny odhaduje MMF na úrovni 40 miliard, přičemž 15 miliard dolarů by mělo být určeno na odpis dluhů.
Čína je zemí jiného řádu čísel – její finanční rezervy se blíží hranici čtyř bilionů dolarů. Když jsem řekl, že by se Evropská unie měla podílet na pekingské vizi hedvábné cesty, měl jsem na mysli podílet se na plánovaných investicích. Změnit přístup dřív, než nám opět ujede vlak. Oněch 60 miliard dolarů je jen startovací investice.
PZ: Z čeho podle vás vyrůstá čínská potřeba nové hedvábné stezky?
Ona „strategie pásu a stezky“ je organicky spojena s tím, čemu se v Číně říká „nová normálnost“. Tedy se snížením ekonomické dynamiky z dvouciferných čísel k sedmi procentům ročního růstu hrubého domácího produktu. Na domácím trhu jsou tyto změny spojovány s orientací na domácí spotřebu a služby s velkým akcentem na životní prostředí.
Prof. Oskar Krejčí: Žijeme v čínském století!
V zahraničním obchodě by neměl být dominantní vývoz levného zboží, ale export velkých investičních celků. Hedvábná stezka 21. století je ekonomický projekt pro globální ekonomiku. Nemělo by se jednat jen o obrovské investice do dopravní infrastruktury, pozemní i námořní, ale také o uzlové průmyslové, energetické i zemědělské projekty. Je také třeba investovat nejisté peníze, tedy dolary a eura, kterých má Čína opravdu nadbytek.
PZ: Takže přece jenom i čínská ekonomická expanze. Jednání čínského parlamentu nejsou obvykle tak sledovány. Kromě odsouhlasení nové hedvábné stezky přineslo zasedání ještě něco pozoruhodného?
S prezidentem Si Ťin-pchingem a premiérem Li Kche-čchiangem je spojen nový, moderní styl práce. Především přímá komunikace s lidmi v nejrůznějších částech Číny. Nové vedení se neuzavírá v Zakázaném městě. Záviděníhodná je kampaň proti korupci – korupci, která po přechodu na tržní nástroje ekonomiky zasáhla i nejvyšší patra čínské politiky. Boj proti korupci je vnímán v širším kontextu: je zdůrazňována vláda zákona jako nezbytný základ právní budoucnosti Číny. Je patrný zvýšený tlak na komunistickou stranu, aby zůstala věrná socialismu, a na armádu, aby respektovala to, že „strana velí pušce“. Posilování historického vědomí nalezlo i výraz v plánovaných oslavách 70. výročí porážky japonských militaristů. Japonský premiér zatím nebyl pozván – prozatím se nedistancoval od zločinného charakteru imperiální politiky své země, což mu vytkla i německá kancléřka při nedávné návštěvě Tokia.
Zdá se, že se nové čínské vedení snaží vzepřít amerikanizaci čínské společnosti.
PZ: Pod amerikanizací si mohu představovat mnohé, ale v čínském podání?
Součástí oficiálních vizí se stal pojem „čínský sen“. Je to vědomá narážka na známý „americký sen“ s tím, že je vymezen zásadní rozdíl: americký sen je od 19. století spojován s tvrdým individualismem, čínský sen má naopak být moderním vyjádřením kolektivismu. Což odpovídá jak konfuciánské tradici, tak i socialistickým ideálům.
PZ: Má tento čínský úmysl reálný podklad?
Vím jediné: na ekonomické dynamice Číny je do značné míry závislá celá světová ekonomika. A když selže čínská vzpoura proti měšťáckému individualismu, bude to prohra globálního významu. Asi na více než jednu generaci.
(Jiří Kouda, prvnizpravy.cz)
Uverejňujeme so súhlasom prof. Oskara Krejčího
Reagujte na článok
Komentáre
Ja si myslim, ze fascinacia Cinou je uz u pana profesora prehnana. Reci o symfonii su samozrejme krasne, ale mna by zaujimalo, aku symfoniu hra cinske vedeni s Tibetom a muslimskymi oblastami Ciny. A robotnici, ktori zo zufalstva pachaju samovrazdy, dohnani do toho bodu pracovnymi podmienkami tiez su castou cinskej symfonie?
Marshallov plan ako jeden zo zdrojov studenej vojny? To je skoro tautologia, nebol dalsi zdroj aj striedanie sa rocnych obdobi? Ak je totiz nieco "jeden" zo zdrojov potom vlastne nemusim nic dokazovat. Nebolo dobre Nemecku pomoct? Bolo lepsie opakovat pristup po 1. svetovej vojne, kde Hitlera vyniesla k moci bieda uvalena na Nemecko?
Ved aj CSR bola pozvana do Marshallovho planu a minister Masaryk ho chcel prijat, aspon tak som to cital, ovsem Stalin rozhodol inac. Mne je jasne, ze z Marshallovho planu mali zaiste profit rozne korporacie a banky, to proste predpokladam, inac to v USA neide, ale pomoct Europe bola spravna myslienka a zrodil sa socialny stat, dnes je uz, zial v troskach, bol vsak tiez podporeny Marshallovym planom.
Cina podla mna sa vypracovala len vdaka tomu, ze nadnarodne korporacie ale aj narodne zabudli na svoju zodpovednost k vlastnemu obyvatelstvu a zamerali sa len na zisky generovane lacnou pracovnou silou v Cine. Ved aj na Slovensku mate firmy, ktore maju produkciu v Cine. Ta krajina, ktora vyraba je silna a my sme Cinu silnou urobili. Bohuzial.
Vysvetliť západnému človeku jednotu človeka s prírodou, týmto vesmírom je utrpením, on má tendenciu stále pokladať človeka za vytrnutého z prírody, podliehajúceho len božím zákonom a nie prírodným.
Obrovskou výhodou čínskeho chápania sveta ako jednotného celku je súlad s tendenciou ku globálnej civilizácii. Aj v tomto smere čínsky systém predstavuje posun vyššie na historickom vývojovom rebríčku, čo dáva lepší priestor pre jeho ekonomický rast. Nehľadajme zdroje čínskeho rastu v dileme demokracie alebo diktatúry.
Tento rozdiel vo filozofickom pohľade na svet má silné praktické dopady. Čiňania dívajúc sa na svet z globálneho pohľadu si uvedomujú, že ich ekonomický rasť je spojený s ekonomickým rastom celého sveta. A preto sú ochotní investovať po svete, aj do novej hodvábnej cesty, ale zároveň o každom projekte racionálne uvažujú, nie sú zbrklí. Tak ako som si ja ako stredoškolák uvedomoval, že môj šachový rast bude dynamický v prostredí, kde budú všetci rýchlo šachovo rásť,len z takého prostredia môžem viac získať. Alebo potlačiť rast prostredia, býť najlepším, ale v silne chudobnom prostredí - čo je príklad dnešnej Ameriky.
Áno, dá sa hovoriť aj o čínskej expanzii a v určitom zmysle o čínskom "imperializme". Lenže tento imperializmus neznamená zdieranie iných krajín, ich privedenie na mizinu, ale viac deľbu práce, spoluprácu. Číňania investovali v Afrike, čí Južnej Amerike do množstva projektov, z ktorých majú úžitok oni, ale aj samotná krajina. Ak bude treba, vytiahnem údaje z článku, ktorý o tomto pojednáva. Ak napr. Číňania mali záujem o medenú horu v Chile, a stála tam indiánska osada, tak zaplatili domorodcom pekné peniaze za presťahovanie sa a vybudovanie novej, modernej osady. Nie je to štýl Západu vybombardovať nepohodlných domorodcov nad nejakými zásobami, .Čína jednoducho vie, že ekonomicky expandovať môže len v bohatom, rozvinutom prostredí tohto sveta. Vysvetliť takúto jednoduchú vec napr. podnikateľom a vôbec ľuďom v zaostalom rimavskosobotskom regióne je tiež utrpením. Oni v iných ľuďoch a podnikateľoch vidia len konkurenciu, ktorú treba zničiť, ochudobniť, neumožniť, aby rástli. Radšej napr. šaty roztrhajú a hodia do kontajnera, aby už nemohli poslúžiť. Keď som im vysvetľoval, že množstvo vecí, ktoré vyhadzujú do kontajnera, mohli lacno predať, alebo podarovať a tým by obohatili región, z čoho by mali úžitok aj oni, nepochopili to. Podobne podnikateľ často nepôjde kúpiť niečo do obchodov v meste, ale radšej do Bratislavy, Rakúska, hoci tým oslabuje silu svojho regiónu a tým aj seba. Jednoducho, západný človek má problém pochopiť celostnosť tohto sveta.
Nechcem čínsky postoj idealizovať, určite to má aj svoje problémy, ale ten globálny pohľad na bohatstvo, ekonomický rast je úplne rozdielny oproti západnému kapitalizmu, ktorému chýba tento globálny nadhľad. Francúzi si kľudne vybombardujú Líbyu a o pár rokov sa sťažujú,.že Líbya predstavuje pre svet bezpečnostnú hrozbu. V podstate je rozšírený názor, že USA dobre vedeli, že v Líbyi, Sýrii, Afganistane, Iraku ako kmeňových spoločnostiach nemožno zaviesť západný typ demokracie. Ale pod rúškom slobody a demokracie im išlo skôr destabilizovať celý región, ako to robia aj teraz s Ukrajinou, aby oslabili Rusko. Je to presný opak taoistického celostného pohľadu na svet, neschopnosť pochopiť globálnu prepojenosť ekonomického rastu, blahobytu, bezpečnosti, ekologickosti - a to, čo robia voči Ukrajine a Rusku sa im vráti ako bumerang.
Pani, ja sa tejto veci velmi nevenujem, takze nie som celkom na urovni s Vami debatovat, ovsem postoj Ciny k Tibetu a k tym muslimskym oblastiam je cisto pragmaticko-zapadny, popripade rusky, tu nie je rozdiel:
Ak by US "dovolili" Saddamovi si robit co chce, tak by za chvilu si vsetci robili, co chcu v tom regione bohatom na naftu. Podotykam, ze som sa zucastnil vsetkych demonstracii proti agresii v Iraku v nasom meste a povazujem US vedenie za zlocinecke a idiotske v tejto veci. Ale to bolo zmyslanie.
Podobne Rusi "nemozu" dovolit Cecencom sa odpojit, pretoze ak oni, tak aj ini. No a Cina to iste s Tibetom. Takze kde je tu rozdiel? A co tie zufale pracovne podmienky v Cine?
Preco bohuzial? Nuz pozrite si Detroit, to nie je vina Ciny, ale nase auta sme vyrabali u nas a mali kvitnuci Detroit: teraz sa robia rozne, mozno ze dokonca aj v Cine, elektronika sa tam vyraba, mne su nase mamutie korporacie lahostajne, ale americky robotnik ma zaujima a som proti tomu, ze sa nahradi Cinanom.
Ano, som plne za rozkuskovanie! Povazujem slovenskeho prezidenta za neplniaceho si svoju funkciu, ked pren nie je prvotny zaujem Slovenska (a teda medituje o neucasti na oslavach v Moskve), povazujem americkeho prezidenta za uplne rovnaku handru, ked si necha od Jobsa posmesne povedat, ze praca vyvezena do Ciny sa nevrati, povazujem tu francuzsku nacionalistku (Le-Pen?) za uplne spravnu, ak vec Francuzov kladie nad zaujem Nemcov, ci svojich korporacii, ktore profituju z vykoristovania privezenych Muslimov (a ti su potom zakonite nebezpecni), povazujem Orbana za spravneho borca, ak zaujem Madarska kladie nad zaujem EU a povazujem slovensku vladu a poslancov za defektnych, ked nie su konecne schopni vidiet, ze to nie je slovensky zaujem byt v NATO alebo snad dokonca mat na Slovensku NATO zakladne.
Najprv sa musi vo vnutri krajin presadzovat zaujem tych krajin a potom mozme zacat uvazovat o "vyssich" zaujmoch". A ako silno som za prava homosexualov takisto sa mi totalne hnusi "multi-kulti" ked pre vsetkych plati ucity kod profesionalneho obliekania a Indi mozu chodit v pyzame (videl som v Severnej Karoline). Ak chcu chodit v pyzame, India je miesto, kde to mozu robit!
Ďakujem Milan dobre mi to padlo k raňajkam. Mňa osobne teší fakt, že pred takmer 200 rokmi najchdubnejší štát sveta sa dostal na jeho piedestal aspoň v objeme výroby. Iste ešte potrvá kym zlikviduje aj chudobu ale je na dobrej ceste i k tomu.
Najvyraznejším poučením pre svet je skutočnosť, že sa oplatí dať prednosť rozumu pred živelnosťou. My sme sa rozhodli po roku 1988 pre živelnosť a tak nám treba. Nuž a tak treba aj americkému šovinizmu založenému na živelnosti. Ak by USA nerozoštvavali svet z čoho ťažili a ťažia dodnes, ale sa starali o vlastný národ nemusel Detroid a iné mesta USA skončiť tak ako skončili. A to už nehovorím o chudobe v USA, o zdravotnej starostlivosti a iných neduhoch "hodných" najbohatšieho štátu sveta.
Vždy platilo a platí "postaraj sa o vlastnú domacnosť a nestaraj sa o iných pretože na to len doplatiš a pokaziš dobré vťahy ktoré Ti môžu byť len a len na osoh".
Územia, územná celistvosť je citlivá záležitosť a preto by sa k nej malo pristupovať veľmi uvážlivo, aj s ohľadom na budúcnosť, nielen na momentálne zisky. A na túto oblasť sú zrejme citliví aj Číňania - a určite dôležitým dôvodom bude ich ľudnatosť. Územie je z hľadiska počtu obyvateľov dôležité. Ja sobone by som tiež asi niektoré veci voči Tibetu robil inak, ale to je pohľad zvonku, mimo samotného jadra problému.
Určite, aj Čečensko je zložitý problém, nejde ho vyriešiť čiernobielym videním. Osobne si ale myslím, že utvorením globálnej civilizácie, odstránením hraníc, voľným pohybom ľudí a najmä zaručením práva každého národa na svoj spôsob života bez vnucovania zvonku sa aj časť tohto problému vyrieši. V tomto smere Putin vyriešil problém Čečenska celkom prijateľným spôsobom. Čečensko zostalo ruským územím, ale Čečenci si sami riadia svoje záležitosti, aj keď podľa svojich tradícií, čo sa západnému svetu nemusí páčiť. V tomto smere treba pristupovať aj k Afganistanu, ak si ľud tej krajiny vyberie slobodne taký systém, ktorý sa bude priečiť západnému pohľadu, je to ich vec.
To isté sa týkalo aj Iraku. Jednak to bol na pomery tej oblasti pomerne moderný štát (vo vzťahu k Saudskej Arábii, SAE, Kataru, Afganistanu). Hlavným problémom však bolo, že politika voči nemu sa neriadila globálnym pohľadom, globálnym záujmom (čo predpokladá aj spravodlivý, rovnocenný prístup), ale záujmom USA a zopár západných krajín. Teda parciálnými záujmami zopár krajín, čo zdeformovalo celý vývoj tejto oblasti.
Keď už niekto má právo vystupovať proti konaniu iných krajín, trestať ich, tak to nemôžu byť USA, alebo nejaké bloky krajín, NATO. K tomu majú slúžiť globálne inštitúcie, demokraticky volené a zákony. Nikto si nemôže prisvojovať svojvoľne funkciu svetového policajta. To je niečo podobné, ako keby si v USA mesto Detroit prisvojilo právo vykonávať v rámci USA funkciu policajta a keď by sa mu nezdalo konanie Los Angeles, vyslalo by tam vojsko koalície ochotných (koalície amerických miest).