Reklama
Reklama

Jak politici rozkradli český národní kapitál

Jan Stráský: ... ano, jedna cesta, jak nechat lidi zbohatnout, je nechat je krást.
Počet zobrazení: 5090

V Britských listoch Boris Cvek uvádza: „Na stránkách Ihned.cz lze najít zajímavý rozhovor Jindřicha Šídla s Janem Stráským, který býval významným politikem ODS v 90. letech (1992 předseda federální vlády, 1993-1995 ministr dopravy a 1995-1998 ministr zdravotnictví, potom odešel do Unie svobody). Velice zajímavá je tato pasáž rozhovoru, která podle mne vysvětluje mentalitu ODS a vůbec českou „pravicovou“ politiku:“

„HN: Skoro dvacet let se diskutuje o průběhu české privatizace. Skutečně se nešlo vyhnout krádežím, které ji provázely, nebo je alespoň omezit?

Stráský: Chtěli jsme privatizovat. A jistě může být debata, jestli to mělo trvat pět nebo padesát let. Ale všichni dohromady jsme neměli na svých účtech ani jedno procento toho majetku. Takže jsme mohli zpomalit a čekat, až nějakým způsobem zbohatneme, nebo to nějak urychlit. To byl princip kuponové privatizace. Každý dal tisícovku, dohromady jsme dali asi pět miliard a za to jsme privatizovali asi stokrát víc. A pokud jde o to kradení, jak říkáte: ano, jedna cesta, jak nechat lidi zbohatnout, je nechat je krást. A cesty, jak lidi nechat zbohatnout, jsme hledali.

HN: Takže to byl záměr?

Stráský: Záměr to jistě nebyl, ale všichni to podvědomě cítili. Už tenkrát se říkalo: nejlepší by bylo zhasnout, ať si to šikovnější rozeberou. Celý spor o privatizaci, ono vytvoření fondů, které nám pak někam utekly, bylo vedeno myšlenkou akumulovat kapitál do rukou několika lidí tak, aby si mohli sáhnout na velké podniky. Tak, aby se Škodovka nemusela dávat Volkswagenu, proti čemuž Klaus vždycky byl.

HN: Proč to ale v roce 1997 nakonec skončilo tak nedůstojně? Malé banky krachovaly jedna po druhé, ty velké polostátní měly obrovské ztráty, do toho rozpočtové balíčky, přiznání, že se v Česku opravdu krade...

Stráský: Poznali jsme, že česká privatizační cesta nemůže být čistá, protože tady není nikdo, kdo vyndá dvě miliardy a něco si koupí. Na druhé straně jsme byli napadáni, že nemůžeme všechno prodat cizímu, západnímu kapitálu. Jako místopředseda vlády jsem měl na stole bilanci, kde jsem sledoval, kolik toho mají Němci, kolik Američani, Francouzi... A třetí cesta byla nechat banky půjčit úvěry, které se nesplatily. Byla to třetí cesta a vlastně jediná, když krádeže nebudeme brát jako oficiální cestu.

HN: Bankovním socialismem za český kapitalismus?

Stráský? Musel bych vám odpovědět, že to tak bylo, a dokonce bych musel říct, že to tak bylo vědomě. My jsme si to spočítali, že není jiná cesta než do toho zatáhnout banky, aby našim lidem půjčily. I když to někdo zaplatí a jiný ne. A nezaplatilo se toho hodně, odepisovaly se stovky miliard. Asi v roce 1993 se banky poprvé oddlužily, poněvadž tam byly i staré úvěry, co vznikly za komunismu. To bylo prvních zhruba 50 miliard. Ale pak se ukázalo, že se za pět let kapitalismu udělaly desetkrát větší dluhy.“

BC: Jan Konvalinka na Facebooku považuje takové doznání za důvod k trestnímu stíhání přiznaných zločinů. Můj názor je takový, že tahle strašlivá ekonomická kriminalita je bohužel základ moderní české „demokracie“... něco jako státotvorný prvek, něco jako kořen právního uspořádání státu, něco jako Benešovy dekrety.

Jan Stráský: Co Klaus sám necítí, nikdy neposlechne ZDE

Pozn. JČ: Londýnský ekonom a odborník na kapitálové trhy a důchodové pojištění František Nepil léta argumentuje, že kapitál, kteří čeští politikové při privatizaci rozkradli, jim nepatřil, protože zosobňoval důchodové zabezpečení, úspory občanů na stáří. Teď se pracně občané přesvědčují, aby vytvářeli „druhý pilíř“, ale z ničeho, když pravicoví politikové jejich našetřený kapitál už rozkradli. Podrobnosti ZDE

(Vyšlo na: Britské listy - http://www.blisty.cz/art/67851.html)

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon
     

Komentáre

Obrázok používateľa Július Krajčí
#1
Július Krajčí
15. marec 2013, 10:15

Pôvodná kapitalistická  akumulácia

Pôvodná kapitalistická akumulácia bola vždy krádežou a zostala takou aj v najnovších dejinách. Môže sa na takom základe rozvíjať spravodlivý, sociálny štát? Takým istým spôsobom to šlo všade, kde sa „privatizovalo“ a z histórie poznáme rovnaký proces: vzniku bohatých vlastníkov pôdy okrádaním drobných vlastníkov, napríklad z Grécka. Vznikala trieda feudálov (málopočetná) a na druhej strane množstvo otrokov, ktorých tí prví bezohľadným spôsobom pripravili o ich malé políčka. Všetko sa opakovalo pri nastoľovaní kapitalizmu, napríklad v Anglicku. Vznikali málopočetní landlordi, ktorí sa zmocňovali malých gazdovstiev. Malí vlastníci hospodárili na vlastných alebo prenajímaných políčkach, ktoré obrábali ručne. V lete pracovali na poli a v zime sa venovali pradeniu a tkaniu.

Krádežou získané pozemky pripájali landlordi k svojim lánom a utvárali tak veľké lány na pasenie oviec, lebo vlna bola výnosný obchodný artikel. V neskoršom čase niektoré tieto lány premieňali na lovecké revíry, aby sa panstvo malo kde zabávať pri povestných loveckých hrách.

Tak prebiehala pôvodná kapitalistická akumulácia všade tam, kde na rad dňa prišiel rozvoj veľkého priemyslu, vznik kapitálu. So vznikom triedy bohatých - kapitalistov všetkého druhu - musela vzniknúť aj mnohopočetná trieda nevlastníkov - proletárov, ľudí, ktorí stratili všetky prostriedky na živobytie, stali s tulákmi, žobrákmi alebo sa dali zamestnať za mizernú mzdu na 16-hodinový denný pracovný čas. Jeden z anglických kráľov riešil situáciu tak, že dal povešať 72 tisíc bezdomovcov, tulákov (zlodejov). Mnohí chudáci utekali, predovšetkým z Írska a asi aj zo Škótska, za oceán, do novobjavenej krajiny, z ktorej sa neskoršie stali Spojené štáty americké.

Je prirodzené, že feudalizmus nevznikal všade úplne rovnako, napríklad v našich končinách to bolo väčšinou na základe kráľovských (panovníckych) donácií, avšak popritom sa iste vyskytli aj prípady rodinných klanov a krádeží v rámci rodiny, keď najhamižnejší spomedzi súrodencov sa zmocnil celého dedičstva po rodičoch a ostatných súrodencov obral o všetko, stal sa veľkým majiteľom a potom už len akumuloval ďalej. Takisto kapitalistická pôvodná akumulácia neprebiehala všade podľa jedného vzoru a najmä nie v rovnakom čase.

* * *

Úryvok z knihy Petr Husák: Budování kapitalismu v Čechách – rozhovory s Tomášem Ježkem:

Petr Husák: „Domněnka, že Kožený kuponovku zachránil, je asi příliš odvážná, že však jeho agresivní kampaň nebylo možné přehlédnout, že jí v podobě televizní reklamy narval lidem do hlavy, to mu asi nikdo nemůže upřít...“

Tomáš Ježek: „Nepopírám, že zájem o kuponovku zvýšil. Možná, že by bez jeho reklamní kampaně nebylo lidí investujících do první vlny kuponové privatizace osm a půl miliónu, ale pouze šest. Nic by se však nestalo, kromě toho, že na osobu investující v kuponovce by připadlo více majetku. Takhle je majetek více rozptýlen, stejně však se bude znovu koncentrovat.“ (V knihe na strane 159.)

Komentár: Tomáš Ježek tu na plné ústa hovorí, aký bol cieľ kupónovej privatizácie. Nalákať ľudí, aby „investovali“, vložili svoje koruny do niečoho, o čom si naivne mysleli, že sa stanú spolupodnikateľmi, akcionármi. No Tomáš Ježek, Dušan Tříska (asi hlavný tvorca kupónovky), Václav Klaus, Ivan Mikloš a ďalší dobre vedeli, že na konci celého toho divadla bude opätovná koncentrácia, teda zmocnenie sa všetkého majetku niekoľkými najagresívnejšími dravcami. Kožený sa stal majiteľom československých námorných lodí, Rezeš majiteľom Východoslovenských železiarní, a mohli by sme pokračovať napríklad novými majiteľmi kúpeľov, ktoré kedysi dávno, za prvej ČSR boli vo vlastníctve štátu...

Pôvodná kapitalistická akumulácia sa zmodernizovala - nadobudla aj formu kupónového zlodejstva. Alebo to tak nebolo?

Obrázok používateľa anton b.
#2
anton braxatoris
15. marec 2013, 16:20

je to zvlastne, ze si nikto v clanku/rozhovore nepolozil zakladnu otazku, kto bol vlastnikom narodneho majetku, ktory bol v ramci privatizacnej rabovacky rozkradnuty. z povedaneho a napisaneho vznika dojem, ze NIKTO - lebo rozkradnuty majetok NIKOMU nechyba a NIKTO sa nestazuje...

je tomu naozaj tak?

v zmysle Ustavy platnej do roku 1990, vsetok statny majetok patril LUDu, teda obcanom ceskej a slovenskej federativnej republiky. toto vlastnictvo bolo nekonkretne, vseludove, konkretizovalo sa az v ramci kuponovej privatizacie - co bola legalna cesta ako urcit vlastnika a nasledne majetok legalne predat. legalne v tom zmysle, ze predaval vlastnik. v ostatnych pripadoch nepredaval vlastnik, ale Fond Narodneho Majetku, ktory nebol vlastnikom, len spravcom - takze nic nemohol predavat a teda majetok nemohol byt legalne predany...

tento stav pretrvava az doteraz vdaka nizkemu pravnemu povedomiu ludi, ktori si neuvedomuju tieto vyznamy. je vsak mozne, ze jedneho dna im to niekto povie a oni sa zacnu o svoj majetok hlasit. prax ukazuje, ze to je mozne urobit aj po desatrociach... 

Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama