Čína a Spojené státy: rivalové, nepřátelé, spolupracovníci ?

Vztahy mezi Čínou a Spojenými státy dělají velkou starost žvanivým třídám (blogerům, médiím, politikům, mezinárodním byrokratům). Analýzy je většinou pojímají jako vztah mezi upadající supervelmocí, Spojenými státy, a „emergentní zemí“ na prudkém vzestupu, Čínou. V západním světě je tento vztah obvykle definován negativně, Čína se považuje za „hrozbu“. Ale hrozbu pro koho a v jakém smyslu?
Počet zobrazení: 1124
wallerstein.jpg

Vztahy mezi Čínou a Spojenými státy dělají velkou starost žvanivým třídám (blogerům, médiím, politikům, mezinárodním byrokratům). Analýzy je většinou pojímají jako vztah mezi upadající supervelmocí, Spojenými státy, a „emergentní zemí“ na prudkém vzestupu, Čínou. V západním světě je tento vztah obvykle definován negativně, Čína se považuje za „hrozbu“. Ale hrozbu pro koho a v jakém smyslu?

Jsou lidé, kteří chápou „vzestup“ Číny jako obnovování jejího ústředního postavení na zeměkouli, postavení, které jí kdysi patřilo a které teď opět získává. Jiní v něm vidí něco zcela čerstvého – novou roli Číny v přesouvající se geopolitice a ekonomických vztazích moderního světosystému.

Od poloviny devatenáctého století jsou vztahy mezi uvedenými dvěma zeměmi nejednoznačné. Na jedné straně začaly v té době Spojené státy rozšiřovat své obchodní trasy do Číny. Začaly vysílat křesťanské misionáře. Na přelomu dvacátého století vyhlásily „politiku otevřených dveří“, která směřovala ani ne tak proti Číně, jako proti jiným evropským mocnostem. Spojené státy chtěly svůj podíl na kořisti. Hned poté se ale podílely spolu s dalšími západními zeměmi na potlačení boxerského povstání proti imperialistickým cizákům. A doma ve Spojených státech se vláda (a také odbory) snažily bránit Číňanům v imigraci do USA.

Na druhé straně existovala jistá zdráhavá úcta k čínské civilizaci. Dálný východ (Čína a Japonsko) měl jako působiště misionářů přednost před Indií a Afrikou, což se zdůvodňovalo představou, že Čína byla „vyšší“ civilizací. Možná to také mělo co dělat se skutečností, že Čína ani Japonsko nebyly z větší části přímo kolonizovány a že se tam tudíž žádná evropská koloniální mocnost nepokoušela vyhradit své kolonie pro vlastní státní příslušníky jako proselytiky.

Po čínské revoluci roku 1911 se Sunjatsen, který předtím žil ve Spojených státech, stal v diskurzu USA kladnou postavou. A za druhé světové války byla Čína považována za spojence v boji proti Japonsku. Byly to právě Spojené státy, kdo trval na tom, aby Čína získala postavení stálého člena Rady bezpečnosti OSN. Jistě, když čínská komunistická strana ovládla pevninskou Čínu a založila Čínskou lidovou republiku (ČLR), zdálo se, že se Čína a Spojené státy proměnily v zuřivé nepřátele. V korejské válce stály proti sobě a právě aktivní vojenská účast Číny na straně Severní Koreje zajistila, že válka skončila ve slepé uličce.

Nicméně neuplynulo mnoho času a prezident Richard Nixon se vydal na svou slavnou cestu do Pekingu, setkal se s Mao Ce-tungem a založil de facto spojenectví proti Sovětskému svazu. Zdálo se, že geopolitický svět byl postaven z nohou na hlavu. USA podle své dohody s ČLR přerušily diplomatické styky s Tchaj-wanem (i když zůstaly zárukou proti invazi ČLR přes Tchajwanský průliv). A když se vůdcem Číny stal Teng Siao-ping, zahájila země proces pozvolného otevírání se tržním operacím a integrace do tržních proudů kapitalistické světoekonomiky.

Ačkoliv zhroucení Sovětského svazu způsobilo, že jakékoli spojenectví Číny a USA proti němu ztratilo smysl, vztahy mezi těmito dvěma zeměmi se moc nezměnily. Pokud ano, staly se jen mnohem těsnější. Dnes se svět nachází v situaci, kdy má Čína značný přebytek platební bilance se Spojenými státy, jehož značnou část investuje do jejich státních dluhopisů, čímž poskytuje USA finanční záruku k tomu, aby vláda USA mohla vydávat obrovské částky na své rozmanité vojenské činnosti po celé zeměkouli (a zejména na Středním Východě), stejně jako k tomu, aby byla dobrým zákazníkem pro čínské exporty.

Z času načas se rétorika, kterou každá z vlád hovoří v dané chvíli o svém protějšku, stává trochu drsnější, ale má pořád daleko k rétorice studené války mezi Spojenými státy a Sovětským svazem. Navíc stále platí, že není moudré příliš si všímat rétoriky. V globálních záležitostech bývá účelem rétoriky obvykle dosažení politického efektu uvnitř vlastní země a nikoli vyjádření skutečné politiky vůči zemi, na níž je rétorika zdánlivě zacílena.

Větší pozornost je třeba věnovat jednání obou zemí. Všimněme si následujícího: roku 2001 (těsně před jedenáctým zářím) se u ostrova Hainan střetlo čínské letadlo s letadlem USA. Americký letoun byl pravděpodobně na špionážní misi zaměřené na Čínu. Někteří politici v USA volali po vojenské odpovědi. Prezident George W. Bush s tím nesouhlasil. Číňanům se víceméně omluvil, čímž dosáhl pozdější navrácení letadla a 24 zajatých amerických letců. V početných případech, kdy se Spojené státy snažily získat v OSN podporu pro své různé operace, byla Čína často proti. Nikdy ale doopravdy nepoužila právo veta proti rezoluci předkládané Spojenými státy. Obě strany dávají ve svém jednání podle všeho přednost opatrnosti, bez ohledu na rétoriku.

Jak jsme tedy na tom? Čína tak jako všechny dnešní přední mocnosti má mnohostrannou zahraniční politiku, která se angažuje ve všech částech světa. Otázkou jsou její priority. Podle mého přesvědčení jsou hlavní prioritou Číny její vztahy k Japonsku a oběma Koreám. Ano, Čína je mocná, byla by ale nezměrně mocnější, kdyby byla součástí nějaké konfederace zemí severovýchodní Asie.

Čína a Japonsko se navzájem potřebují, především jako ekonomičtí partneři a za druhé k zamezení jakékoli vojenské konfrontace. Obě země se zřetelně pohybují tímto směrem přes občasná nacionalistická vzplanutí. Nejnovějším krokem je jejich společné rozhodnutí, že budou ve vzájemném obchodě používat své vlastní měny, čímž vyloučí používání dolaru a ochrání se před stále častějšími výkyvy jeho hodnoty. Navíc Japonsko zvažuje nejistoty plynoucí z toho, že vojenský deštník USA možná nebude trvat navěky a že tedy bude zapotřebí vztahy s Čínou urovnat.

Jižní Korea čelí stejným dilematům jako Japonsko a navíc ožehavému problému, jak jednat se Severní Koreou. Pro Jižní Koreu je Čína klíčem v nátlaku na Severokorejce. A pro Čínu by nestabilita v Severní Koreji znamenala bezprostřední hrozbu její vlastní stabilitě. Čína může pro Jižní Koreu sehrávat roli, které se už nemohou zhostit Spojené státy. A při obtížném přizpůsobování Číny a Japonska jejich žádoucí vzájemné spolupráci může Jižní Korea (nebo hypoteticky sjednocená Korea) sehrávat důležitou vyvažovací roli.

Když dnes Spojené státy sledují tento vývoj, není rozumné předpokládat, že se snaží nějak vyrovnat s tím typem konfederální severovýchodní Asie, jaký se se právě buduje? Vojenské pózování Spojených států v severovýchodní, jihovýchodní a jižní Asii by bylo možné analyzovat nikoli jako vážně míněné vojenské postoje, ale jako vyjednávací trik v geopolitické hře, která se rozehrává na příští desetiletí.

Jsou Čína a Spojené státy rivalové? Do určité míry ano. Jsou nepřátelé? Ne, to nejsou. Jsou spolupracovníci? Jsou jimi už teď víc, než si připouštějí, a budou jimi stále víc, jak bude postupovat nadcházející desetiletí.

© Immanuel Wallerstein, komentář č. 321, 15.1.2012. Z angličtiny přeložil Rudolf Převrátil.

Na fotografii: Autor Immanuel Wallerstein - montáž redakcia

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Komentáre

Obrázok používateľa Anonymný
#1
(neuvedené)
17. január 2012, 05:43
cina ma staru kulturu a mnozstvo obyvatelov, USA nema kulturu, len hollywood, zbrane, dolare a prezidenta. zbrane zhrdzaveju, dolar padne a ked si cina kupi americke media tak prezident moze byt aj cinsky...
Obrázok používateľa Anonymný
#2
(neuvedené)
19. január 2012, 09:09
Ak ma byt analyza vztahov USA a Ciny aspon trochu ucelena, nemoze v nej chybat priamy sused a stale (super)mocnost - Rusko.
Obrázok používateľa Anonymný
(neuvedené)
20. január 2012, 07:44

Nieco chyba. Ak ma byt analyza vztahov USA a Ciny aspon trochu ucelena, nemoze v nej chybat priamy sused a stale (super)mocnost - Rusko. mazda

***********************

Jedná sa o pomerne plytký článok, kde chýba toho podstatne viacej. Autor sa vôbec nezmienil o existencii Šanghajského vojenského a hospodárskeho paktu, ktorého je Čína zakladajúcim členom. Tento pakt bol vytvorený ako protiváha USA a NATO po skončení studenej vojny.

Jeho anglický názov je: Shanghai Cooperation Organisation, skratka SCO = Šanghajskej organizácie pre spoluprácu.

Rusky: Шанхайская организация сотрудничества.

Čínsky: 上海合作组织. S tým, že rokovacími jazykmi SCO sú ruština a čínština.

SCO je medzivládna vzájomná bezpečnostná organizácia, ktorá bola založená 26.apríla 1996 s pôvodným názvom: Šanghajská päťka. Po prijatí Uzbekistanu v roku 2001 v Šanghaji bol zmenený názov na SCO. Z uvedeného vyplýva, že sa členmi sa stali: Čína, Kazachstan, Kirgizsko, Rusko, Tadžikistan a Uzbekistan od r. 2001.

Vojenské aktivity

Počas posledných niekoľkých rokov, organizácia SCO svoje aktivity sústredila do väčšej vojenskej spolupráce, zdieľania spravodajských informácií, a boja proti terorizmu.

Uskutočnilo sa množstvo SCO spoločných vojenských cvičení. Prvé z nich sa konalo v roku 2003 tak, že prvá fáza prebieha v Kazachstane a druhá v Číne. Odvtedy sa Čína a Rusko zaspojili vo veľkom meradle do vojnských cvičení a to v roku 2005 ( mierovej misie 2005 ), 2007 a 2009, pod záštitou Šanghajskej organizácie pre spoluprácu. Na spoločné vojenské cvičenie v roku 2007 (známe ako "mierovej misie 2007"), ktoré sa konala v Čeľabinsku Rusku, v blízkosti pohoria Ural až do Strednej Ázie, tak ako bolo dohodnuté v apríli 2006 na zasadnutí ministrov obrany SCO, Zúčastnilo sa ich viac než 4.000 čínskych vojakov. Zaujali vzdušné sily a precíznosť sprevádzaných zbraní, ktoré tiež môžu byť použité vo vojenskom konflikte. Ruský minister obrany Sergej Ivanov povedal, že cvičenia by mali byť transparentné a otvorené pre médiá a verejnosť. Po úspešnom ukončení vojenského cvičenia ruskí delegáti začali hovoriť s Indiou. Jednalo sa o zapojenie Indie do týchto cvičení v budúcnosti a o prijímaní Indie vojenskej úlohy v SCO. Seminár vykonáný od 9-25 septembra oblasti v Matybulaku v Kazachstane absolvovalo viac než 5000 expertov z Číny, Ruska, Kazachstanu, Kirgizska a Tadžikistanu so zámerom vykonávať spoločné plánovanie a operatívne manévre Mierovej misie 2010.

SCO má slúžiť ako platforma pre väčšiu vojenskú súčinnosť členov. V priebehu roka 2007 vojenské cvičenie v Rusku sa zúčastnili predstavitelia členských krajín SCO vrátane čínskeho prezidenta Chu Ťin-tchao. Ruský premiér Vladimír Putin pri tejto príležitosti vyhlásil, že ruské strategické bombardéry obnovili pravidelné ďalekonosný hliadky prvýkrát od studenej vojny . Putin vyhlásil, že "od dnešného dňa budú takéto diaľkové lety sa vykonávať pravidelne a na strategickej úrovni, Putin povedal, že "naši piloti boli uzemnený príliš dlho a sú veľmi radi, že mohli začať nový služobný život."

Hospodárska spolupráca

Všetci členovia SCO vrátane Číny sú aj členmi Euroázijského hospodárskeho spoločenstva. Rámcová dohoda mala za cieľ zlepšiť hospodársku spoluprácu. Bola podpísaná 23. septembra 2003 na úrovni členských štátov SCO. Na rovnakom zasadnutí PRC premiér Wen Ťia-pao navrhol dlhodobý cieľ vytvoriť oblasť voľného obchodu v SCO. Boli prijaté okamžité opatrenia s cieľom zlepšiť tok tovaru v regióne. Špecifické opatrenia boli podpísaná o rok neskôr dňa 23. septembra 2004.

Počas moskovského summitu SCO dňa 26. októbra 2005, generálny tajomník Organizácie hovoril, že SCO bude uprednostňovať spoločné projekty v oblasti energetiky, najmä ropy a zemného plynu. Zamerajú sa tiež na skúmanie nových uhľovodíkových rezerv a spoločné využívanie vodných zdrojov.

Bola vytvorená rada Inter-Bank SCO. Na tomto summite bolo dohodnuté aby sa Inter-Bank SCO využívala na financovanie budúcich spoločných projektov. Prvé stretnutie asociácie Interbank SCO sa konalo v Pekingu v dňoch 21-22 novembra 2006.

Viac podrobnosti na :

http://www.spacewar.com/reports/Shanghai_Pact_Plans_999.html

http://en.wikipedia.org/wiki/Shanghai_Cooperation_Organisation

http://centralasianewswire.com/General/Shanghai-Pact-states-sign-two-year-security-agreement/viewstory.aspx?id=3565

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984