Zemřel Václav Havel

V neděli ráno zemřel český dramatik, politik a disident Václav Havel (1936-2011). Do československé a české historie se zapsal nesmazatelnou stopou. Už roce 1952, jako teenager, založil skupinu nezávislých mladých lidí, kteří si říkali Šestatřicátníci. V tvrdém stalinismu projevovali tito mladí lidé zájem o nezávislou kulturu.
Počet zobrazení: 2275
Foto Havelx.JPG

Od podzimu r. 1968 se Havel účastnil významné tiskové diskuse s autorem Milanem Kunderou o budoucím osudu a významu Pražského jara, k němuž zaujal - na rozdíl od Kundery - značně skeptický postoj.

V Husákově normalizaci se stal Václav Havel rychle zakázaným spisovatelem. Svědčil o tom, že porážka Pražského jara znamenala naprosto radikální proměnu československé kulturní situace: "Byl to konec jedné éry, rozpad duchovního a společenského klimatu, hluboký mentální předěl. Celý dosavadní svět, který jsme znali tak dobře a v němž jsme dokázali fungovat, pokojný, mírně komický svět biedermeieru šedesátých let, se rozložil. Na jeho troskách začal vznikat úplně jiný svět, krutý, pochmurný a vážný, tvrdý a asijský."

Postupně se Havel za normalizace stal jedním z nejvýznamnějších představitelů české disidentské obce. Podílel se na vzniku manifestu, hájícím lidská práva Charta 77 a působil i jako mluvčí Charty. V sedmdesátých letech se v Čechách rozšířila nahrávka jeho jednoaktovky Audience, která patří spolu s Vernisáží k nejpozoruhodnějším literárním svědectvím o étosu sedmdesátých let.

Jako čelný disident byl Havel tvrdě pronásledován a koncem sedmdesátých a začátkem osmdesátých let několik let vězněn - špatné podmínky věznění ho tehdy přivedly na pokraj smrti.

Od druhé poloviny osmdesátých let začalo být Havlovo jméno postupně známé i na Západě. Rychle se stal symbolem demokratické revoluce r. 1989 a posléze prvním československým a pak i českým prezidentem.

Zatímco v disidentském období projevoval Václav Havel odvahu, morálku a zásadovost, a stal se tak skutečně významnou osobností československého úsilí za demokracii, někteří kritikové poukazují na to, že se po roce 1989 stal výlučně politikem a podřizoval své činy a veřejné výroky v určité míře politickému oportunismu. V této souvislosti je zřejmě významná debata Václava Havla s britským historikem Timothy Gartonem Ashem ze začátku devadesátých let, v níž Ash argumentoval, že by si Havel udržel své renomé daleko bezpečněji, kdyby funkci prezidenta nepřijal a zůstal nezávislým intelektuálem. Havel tuto argumentaci odmítl.

Havlovo vidění světa zůstalo navždy - a zřejmě pochopitelně - ovlivněno jeho velmi traumatickou zkušeností z totalitního komunismu. Usiloval o mezinárodní spojenectví, aby zabránil tomu, aby se Československo/Česká republika kdy opět dostaly do područí Ruska. V tomto smyslu se spojoval s americkým politickým establishmentem, v němž viděl pro Česko záruku svobody a demokracie, podle některých pozorovatelů někdy až nekriticky. Ačkoliv byl v sedmdesátých a osmdesátých letech hlavním katalyzátorem vzniku alternativní občanské společnosti, po roce 2000 Havel nepochopil obdobné občanské hnutí, protestující proti umístění americké základny na českém území - argumentace a mentalita mladé české generace už mu byla zřejmě cizí.

Jeho film Odcházení je možno interpretovat jako sebeironické ohlédnutí nad vlastní politickou a veřejnou kariérou.

(Vyšlo na www.blisty.cz)

Foto: ČT1

 

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Komentáre

Obrázok používateľa Anonymný
#2
(neuvedené)
18. december 2011, 16:03
je velky rozdiel medzi havlom pred 89 a po 89. za najzavaznejsiu zmenu k horsiemu povazujem skutocnost, ze do roku 89 kritizoval on osobne a charta 77 normalizacny rezim z lavicovych pozicii, po 89 po uchopeni moci vsak prehlasili, ze ta lavicova pozicia bola len taktickym manevrom. zasiel tak daleko v prisluhovani imperialistickym zaujmom, ze politicky pomahal presadzovat bombardovanie Srbska. likvidacia priemyslu na slovensku, rozpad spolocneho statu, lacny vypredaj narodneho majetku cechov a slovakov - to vsetko je ciastocne aj na jeho triku. jeho deti - dnesni bezdomovci - mu to urcite nezabudnu...

asi najvhodnejsim epitafom su slova z pesnicky Karla Kryla "Demokracie":

Demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou:
ti, kteří kradli po léta, dnes dvojnásobně kradou,
ti, kdo nás léta týrali, nás vyhazují z práce,
a z těch, kdo pravdu zpívali, dnes nadělali zrádce..........
Obrázok používateľa Anonymný
#3
(neuvedené)
19. december 2011, 19:19
Hoci sa zvykne hovorit - O mrtvych len dobre - zabudlo sa aj na to, ze po jeho amnestii boli prepusteni na slobodu ti najhorsi kriminalnici a seriovi vrahovia (Jozef Slovak), ktori mali na svedomi nejeden ludsky zivot. Obetami boli aj deti...A cynicky zneju tezy jeho prejavu, v ktorom odmieta to, zeby niekedy prislo k velkej nezamestnanosti a pauperizacii obyvatelov Ciech ci Slovenska. Realita je vsak dnes uplne inak. Takze - padni komu padni!
Obrázok používateľa Anonymný
#4
(neuvedené)
19. december 2011, 20:49
Hm, smutno za každým človekom, čo odišiel...
Lenže odišiel prirodzenou smrťou v spánku, žiadna tragická udalosť,mal nakoniec 75 rokov a aj podľa hodnotenie jeho "družky" v disidentskom boji dnes už babičky Šustrovej bol už "životom sešlý" a v dôsledku svojho búrlivého bohémskeho života skutočne pôsobil horšie ako mnohý takmer storočný dedko.

Ten okázalý smútok za Havlom a zároveň antikomunistické zosmiešňovanie smútku okázalo plačúcich Severokórejcov za Kim-Čon-Ilom ( teda, je to prehnané, ale iróniou dramatického osudu ten severeokórejský vodca zomrel tiež cez víkend a svetové médiá viac zaujíma náhle zosnulý vodca Severnej Kóreje než exprezident na dôchodu Havel), to všetko na mňa pôsobí ako dobre zohratá mediálna komédia.

Ešte raz, je to smutné, ak zomrie človek.
Havel si ale sám môže za to, že sa ešte za svojho života stal pravicovou legendou a namiesto praktického dotiahnutia slov, že "pravda a láska zvítězí" nakoniec pre humanistov i ľavicovo zmýšľajúcich zostalo iba jeho ironizovanie, že "pravda a láska TU a TAM SNAD NĚKDY i zvítězí"...
Nuž, ako prezident ČSFR, ešte v plnej sile a autorite, sa nepostavil dopredu a nezatrhol bláznivým tvorcom na českej strane Klausovi českého kapitalizmu a na slovenskej strane Mečiarovi slovenského kapitalizmu a odstúpil protestatívne a prihlúpo.
Neskôr síce ako medzinárodná autorite odsudzoval rôzne to porušovanie ľudských práv po svete, ale nedovidel na to porušovanie základných sociálnych práv v už rozdelených republikách a už sa viac venoval svojmu súkromiu v závetrí "nastolenej demokracie"...

Nuž neviem, ako sa k nemu postaviť. Príliš pravicová legenda, aby som smútil. A príliš okázelé smútenie vo všetkých médiách a vo vysokej spoločnosti - zaváňa to tým okázalým bohémstvom, ktoré Havel ako dramatik kritizoval a pranieroval.
Obrázok používateľa Anonymný
#5
(neuvedené)
20. december 2011, 08:50
smrť je určite choré.ja oslavujem.kto ma to naučil? nuž táto demokracia,keď oslavovala smrť srbských žien a detí ako víťazstvo, keď oslavovala smrť kaddafiho a Hussaina,...
Obrázok používateľa Anonymný
#6
(neuvedené)
20. december 2011, 12:43
Václav Havel je dokonalý symbol falešné a pokřivené morálky naší společnosti. Na úpadku morálky a národního cítění se Václav Havel podepsal ještě více, než celý komunistický režim. Ten, kdo jej uznává a uctívá jako ?morální symbol", tímto zároveň přijímá tuto pokřivenou a neupřímnou morálku za svou. Čítajte viac: http://dolezite.sk/Vaclav_Havel_z_jine_strany_mince__211.html#ixzz1h4ctJ8eq
Obrázok používateľa stefan.uher@zoznam.sk
#1
Štefan Uher
22. január 2012, 15:30
Zapísal sa do našich dejín ako jeden z našich bývalých prezidentov Československa. Spomíname na Prezidenta "tatíčka" (T. G. Masaryk), Prezidenta "osloboditeľa" (E. Beneš), Prezidenta "robotníka" (K. Gottwald), Prezidenta "odborára" (A. Zápotocký), Prezidenta "úradníka" (A. Novotný), Prezidenta "generála" (L. Svoboda), Prezidenta "normalizátora" (G. Husák) a napokon aj Prezidenta "demolátora". A preto sa Prezident demolátor naveky zapísal do dejín ČSR ako hrobár československej štátnosti.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984