Chile con carne

V sobotu 20. 11. pochodovalo ulicemi Santiago de Chile asi 60 000 lidí na demonstraci proti kapitalismu, konané u příležitosti pořádání Fóra pro ekonomickou spolupráci v Asii a Pacifiku (Asia Pacific Economic Cooperation – APEC).
Počet zobrazení: 968
9-m.jpg

V sobotu 20. 11. pochodovalo ulicemi Santiago de Chile asi 60 000 lidí na demonstraci proti kapitalismu, konané u příležitosti pořádání Fóra pro ekonomickou spolupráci v Asii a Pacifiku (Asia Pacific Economic Cooperation – APEC). Fórum navštívil George Bush a jeho 21 parťáků z dalších zemí, aby tam jednali o trhu, terorismu a dalších způsobech, jak zatopit chudým. I když tyhle země kontrolují 47 % světového trhu, klepou se na těch ostatních 53 %. A aby s tím něco udělali, zorganizovali toto víkendové fórum, kde se diskutovala příprava celopacifické zóny „volného obchodu“ s termínem do roku 2010. Demonstrace byla jedna z nejrozsáhlejších od pádu sedmnáctileté vojenské diktatury v roce 1990. Tři dny před tím, než konference vůbec začala, se odehrály střety mezi policí a studenty a studentkami, během nichž byl poničen McDonald. V pátek demonstranté a demonstrantky házeli Molotovy koktejly a kamení na policii, která odpovídala slzným plynem a vodními děly. Ani přes 500 zatčených však neovlivnilo odhodlání 60 000 lidí protestovat proti poslednímu kolu korporacemi sponzorovaných jednání o volném trhu. Obyvatelé Santiaga dostali v pátek volno, ale veškeré dovolené policistů byly odloženy (jaká hanba!)... Ne všechno násilí se ale omezovalo pouze na chudé. Bush a jeho drsná ochranka trvali na tom, že všichni politici včetně doprovodu se na předkonferenčním banketu musí podrobit osobní prohlídce a projít detektorem kovů. Chilští úředníci zareagovali překvalifikování „banketu“ na „večeři“ (!?) poté, co (chilský) prezident Ricardo Lagos prohlásil, že nedovolí americkým bezpečnostním složkám prohledávat své hosty. A v duchu hesla „oko za oko, zub za zub“ odmítla chilská policie pustit americkou ochranku na jinou oficiální sešlost sobotního večera. Bush se zřejmě podle vzoru svého kámoše Arnolda Schwarzeneggera nacpal dovnitř i s ochrankou a vše skončilo rvačkou s policií... Lichváři Přes deset let káže Světová banka a Mezinárodní měnový fond o omezování chudoby, boji proti korupci, omezování dluhu a zvyšování výdajů na zdravotnictví a vzdělávání. Víkendovou konferenci dokonce pojmenovali „Jedna komunita, jedna budoucnost“. A bez jakékoliv ironie deklarovali Wal-Martem sponzorovaní prezidenti a předsedové vlád svůj závazek k „udržitelnému a spravedlivému rozvoji“. „Chile je přední ukázkou výhod otevřeného trhu“, říká obchodní vyjednavač USA Robert Zoellick, „chilský lid načrtl cestu směrem k ekonomickému růstu, rozvoji a rostoucí prosperitě“. Na Chile je možná nahlíženo jako na úspěch proto, že zde v chudobě žije pouze 20 % obyvatel, zatímco průměrná hodnota pro Latinskou Ameriku je 44 %. A nebo Zoellick prostě tráví příliš času v luxusních restauracích a přehlédl bezdomovce spící před jeho hotelem. „Musíme udělat něco pro zlidštění ekonomického modelu, který se rozšiřuje po celém světě,“ říká Francisco Araya, úředník, který na demonstraci přišel se svými dvěma dětmi, „deset procent populace vlastní více než polovinu celkového bohatství. Takhle to nemůže pokračovat.“ Zatímco 5 % Chilanů žije na hranici hladomoru, jejich země vyváží jablka, grepy a víno do USA a lososy do Evropy ve snaze získat cizí měnu na splácení dluhu u západních bank ve výši 38 miliard dolarů. Pro porovnání, loni Chile utratilo méně než 3 miliardy dolarů na vzdělání a jeden z deseti Chilanů stále nemá přístup k pitné vodě. Šéfové APEC se spíše než na omezování chudoby soustředí na navrhování anti-teroristických opatření spojených s trhem, které budou v budoucnu pravděpodobně používány na ospravedlnění zásahů proti anti-kapitalistickým akcím. Již rok používá úřad Interpolu v Santiagu databázi pěti set aktivistů, o kterých si myslí, že by se mohli protestů zúčastnit. Týden před začátkem pouličních nepokojů zatkla policie třicet lidí, kteří se zúčastnili demonstrace proti omezování osobních svobod. Impérium Přesto, že lídři Argentiny, Brazílie, Chile, Peru, Uruguaje a Venezuely vyhráli volby na základě svého silně levicového programu a slibu nezávislosti na USA, jsou neochotní říci „ne“ Světové bance a Mezinárodnímu měnovému fondu. Ty zmíněné země ochromily tak vysokou úrovní dluhů, která pravděpodobně nemůže být nikdy splacena. Venezuelský prezident Hugo Chavez nedávno napadl Bushovu vizi světové dominance volného trhu a veřejně ho nazval „pendejo“ (čurák), ale protože Venezuela kontroluje sedmé nejrozsáhlejší zásoby ropy na světě, může si dovolit trochu zlobit. Naproti tomu Ekvádor utratí polovinu rozpočtu na splácení dluhů a, podle bývalého ekonoma Johna Perkinse, jej USA mají doslova v hrsti: „Když jsme potřebovali ropu, šli jsme do Ekvádoru a řekli jsme: podívejte, nemáte na splácení dluhů, tak dejte našim korporacím vaše deštné pralesy nasáklé ropou.“ Nebo něco jiného. Ve své nové knize se Perkins popisuje jako ekonomický zabiják: draze placený profesionál, který ze zemí po celém světě tahal stovky miliard dolarů. Perkins říká, že jeho prací bylo „budovat americké impérium. Přinášet a vytvářet takové situace, kdy do našich korporací, USA a vládě bude proudit tolik zdrojů, kolik je jen možné. A byli jsme velmi úspěšní. Vybudovali jsme největší impérium v historii.“ Perkins byl najat na konci šedesátých let Národní agenturou pro bezpečnost a rychle začal pracovat pro Světovou banku. Ta poskytovala obrovské půjčky dalším zemím; mnohem větší, než by mohly splatit. Perkins pak prosadil dohody, které americkým korporacím umožnily získat kontrakty na ty projekty na infrastrukturu, na které byly půjčky poskytnuty. „Tyhle korporace pak přišly a postavily elektrické vedení, přístavy nebo dálnice, které v zásadě sloužily pouze pár nejbohatším rodinám. Vlastně se stali našimi služebníky, našimi otroky. Je to impérium. Jinak to není. Bylo to extrémně úspěšné.“ Pouliční protesty mohly pomoci zastavit Bushovu snahu o vytvoření Zóny amerického volného obchodu do roku 2005, ale Bílý dům si vybírá jednotlivé země po jednom, jednu za druhou. USA vyzbrojily kolumbijskou armádu výměnou za dohodu o volném trhu a ve Střední Americe vybudovaly ohromný sweatshop, kde ženy za 25 pencí na hodinu šijí mikiny pro Tommy Hilfiger, který je prodává za 50 liber za jednu. S šedesáti tisíci lidmi v ulicích jedné z nejbohatších latinskoamerických zemí je jasné, že bude horko Článok bol uverejnený v internetovom týždenníku Britské listy www.blisty.cz

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984