Reklama

SMĚR BY BYL. HLEDÁ SE CESTA.

V Bratislavě se propočítává vzorec pro vládní koalici. Bude to vláda založená na ideologické příbuznosti nebo na jednoduchosti spočívající v menším počtu koaličních partnerů?
Počet zobrazení: 1426

V Bratislavě se propočítává vzorec pro vládní koalici. Bude to vláda založená na ideologické příbuznosti nebo na jednoduchosti spočívající v menším počtu koaličních partnerů? Sobotní volby poslanců Národní rady Slovenské republiky na první pohled překvapení nepřinesly. Ve stopadesátičlenném zákonodárném sboru zasedne šest politických stran. Třetinu křesel získala strana Směr – sociální demokracie, což znamená, že s převahou zvítězila (viz tabulka č. 1). Výsledkem je však matematicko-politická hádanka na téma, jak bude vypadat vládní koalice. Základní sdělení voleb je srozumitelné: předseda vítězné strany Směr-SD Robert Fico potřebuje k sestavení vládní většiny dva koaliční partnery. Síla poslaneckého klubu strany Směr-SD je tak velká, že může postavit většinu jak s pravicovými stranami jako je Křesťanskodemokratické hnutí (KDH) a Strana maďarské koalice (SMK), tak i se Slovenskou národní stranou (SNS) a Lidovou stranou – Hnutí za demokratické Slovensko (LS-HZDS), ale i při kombinaci těchto sil. Samozřejmě, když pomineme možnost velké kolice dvou nejúspěšnějších stran. Mikuláš Dzurinda, předseda Slovenské demokratické a křesťanské unie-DS (SDKU-DS), by k vytvoření vládní většiny potřeboval tři koaliční společníky. Protože pravicová koalice, která tvořila jádro vlády osm let – tedy SDKU-DS, KDH a SMK –, nemá v Národní radě většinu. Jelikož není pravděpodobné, že by vedle sebe zasedla SMK a SNS, musel by Dzurinda na svou stranu získat Mečiarovu LS-HZDS. Největším překvapením sobotních voleb na Slovensku byl menší rozdíl mezi vítěznou stranou Směr-SD a SDKU-DS, než se původně čekalo. Výzkumy volebních preferencí signalizovaly rozdíl přibližně dvaceti procentních bodů. Výsledek hovoří o polovině. I když někteří politologové v předvečer voleb naznačovali, že by se mohla opakovat situace z minulých voleb, kdy výzkumy hlásily vítězství Směru nad SDKU a ve skutečnosti bylo ve volbách pořadí obrácené, tyto úvahy měly více charakter propagandistických analogií než seriozní analýzy (viz tabulka č. 2) Čísla hovoří srozumitelně. V sobotních volbách klesla účast oproti volbám v roce 2002 ze 70,0 na 54,7 percenta oprávněných voličů (viz tabulka č. 3). Za této situace vzrostl podíl SDKU-DS, přestože počet hlasů, které získala, klesl o více než 11-tisíc. Naopak, straně Směr-SD nejen stoupl podíl, ale i absolutní počet získaných hlasů, a to o úctyhodných 284-tisíc. Důvody snížení náskoku Směru před SDKU jsou v povaze předvolební kampaně. Ta měla na Slovensku jedno dominantní a jedno důležité skryté téma: Ústředním tématem byl spor o reformy. Slovensko je laboratoří radikálních liberálních reforem amerického střihu, které sice v posledním období vedly k oživení ekonomiky, ale nižšímu než v Česku za vlády sociálních demokratů. Navíc byly spojeny s výraznou sociální diferenciací. Strana Směr-SD se naopak ostře vymezila jako obhájce evropského sociálního státu. V médiích byl tento konflikt, obdobně jako v Česku, prezentován jako spor „Reformy ANO, či NE“. Takto ovšem nikdy otázka v žádné z těchto zemích nestála – zápas se vedl o povahu a cíl reforem. Skrytým tématem byla národnostní otázka. Ve volbách na Slovensku uspěly především ty strany, které nalezly jasnou odpověď alespoň na jedno z těchto témat. Konečnou matematickou podobu tohoto zápasu zformovala kampaň, kde svéráznou roli sehrály do ní vložené peníze a media. Také na Slovensku byla cítit gravitační síla největších stran, která pohřbívala strany malé a ořezávala strany střední. Přesto lze nalézt jednu výraznou zvláštnost, která ovlivnila konečný výsledek, jež nejen v Česku nebyla, ale i na Slovensku je pravděpodobně neopakovatelná. Oním zvláštním faktorem slovenských voleb byl odchod KDH z koalice počátkem února letošního roku. Ten znamenal nejen vypsání předčasných voleb, neboť menšinová podpora vlády v parlamentu se smrskla na nepřijatelné minimum. To, co zásadním způsobem ovlivnilo volby, byla hrubá chyba KDH při odchodu z koalice: KDH měla tento krok spojit s pádem vlády. Místo toho nejen umožnila rekonstrukci vlády ve prospěch bývalých koaličních partnerů a jejich dovládnutí až do voleb, ale navíc se KDH vzdala i funkce předsedy Národní rady. Výsledkem byly dvě důležité skutečnosti: Mikuláš Dzurinda mohl až do posledního dne vést kampaň SDKU-DS jako předseda vlády. Je zásadní rozdíl, jestli přijíždíte na předvolební shromáždění jako šéf strany, která právě přivedla vládu ke kolapsu, nebo jako premiér. Nehledě na logistické či informační zázemí a mediální možnosti. Navíc Dzurinda měl čas přetvořit vládní tým, a tak i čelo stranické kandidátky. Tento proces Dzurinda nastartoval v říjnu, kdy krajně nepopulárního ministra práce, sociálních věcí a rodiny Ľudovíta Kaníka vystřídala Iveta Radičová. Ta se sice podílela na přípravě kontroverzních sociálních reforem, ale ve skrytu. Od svého příchodu do čela ministerstva zahájila manévr, který Dzurindovým reformám měl dát lidskou tvář. Jako žena, dobrý komunikátor a člověk s akademickou erudicí se stala víc než symbolem ofenzivy SDKU-DS v době kampaně. Rekonstrukce vlády a neschopnost zvolit předsedu parlamentu vedla mimo jiné k tomu, že do národnostně citlivých funkci zasedli představitelé SMK. To platí především o ministru školství László Szigetim a větších nárocích na místopředsedu Národní rady SR, předsedu SMK Bélu Bugára. Tyto posuny ještě více oživily národnostní otázku – zvedly prestiž SNS, což pak zpětně navyšovalo aktivitu maďarských voličů. Politické strany, které nenalezly specifickou parketu při radikalizovaném sporu o reformy a o národnostní otázku, buď propadly sítem voleb, nebo snížily své zastoupení v parlamentu. Spor o reformy byl obdobou našeho sváru mezi ODS a ČSSD. Nebyl sice spojen se závěrečnými brutálními tahy typu „kauza Kubice“, přesto měl též zvýšenou gravitační sílu oproti minulým volbám. Jejím výsledkem na levici bylo, že do parlamentu neprošla Komunistická strana Slovenska, jejíž voliče strhla na sebe strana Směr-SD. Na pravici zmizela liberální strana ANO, ale především Svobodné fórum. To se od SDKU oddělilo koncem roku 2003 a s touto stranou vedlo zápas o tutéž volební základnu. Předvolební výzkumy mu slibovaly vstup do Národní rady, ale celá řada dobře načasovaných vnitřních rozporů, včetně žaloby na vlastní stranu, jej těsně před volbami diskvalifikovalo. Podařilo se vzkřísit SNS. Ta byla před volbami roku 2002 rozervána na dvě strany – SNS a Pravou SNS –, které se věnovaly více sporům mezi sebou než propagaci programu. Do Národní rady se tehdy nedostala žádná z nich, v součtu ovšem získaly 7,0 % hlasů. O růstu významu národní tématiky svědčí fakt, že sloučená strana získala ještě o téměř pět procentních bodů více. SMK má sice relativně konstantní potenciál, přesto ale dokázala v nové situaci mírně navýšit svůj podíl hlasů, ovšem při absolutním poklesu získaných hlasů. Polistopadové volby na Slovensku vždy ozvláštňovalo Hnutí za demokratické Slovensko charismatického Vladimíra Mečiara, dnes LS-HZDS. Zdá se, že přílišné lavírování nejvyššího představitele této strany, jeho neustálé „očišťování“ vedení od nepohodlných druhů, ale i malá pravděpodobnost vstupu do vlády pod Mečiarovým vedením vedly k tomu, že charisma opadává. LS-HZDS nejen ztratila prvenství mezi stranami, které zaujala v minulých volbách, ale snížila svůj podíl a ztratila 358-tisíc hlasů. I když lze hovořit o tom, že lepší časy má tato strana za sebou, paradoxně může na tomto svém propadu vydělat. Přestává být obávanou stranou, což znamená, že při menším počtu mandátů se jí zvýšil koaliční potenciál – není vyloučeno, že se dostane do vlády. Nevýraznost ve vztahu k ústředním tématům poznamenala výsledek KDH. Tato strana má, jako naši lidovci, pevné voličské jádro. Jenže rozšířit vliv na další voliče vyžadovalo jednoznačněji se vyjádřit k reformám a národnostní tématice. Navíc se zdá, že chvályhodná snaha o kolektivní vedení je spojena s málo mediálními tvářemi představitelů této strany, což je v době vlády televize nad kampaní znát. Nyní musí KDH svést vnitřní zápas, zda dá přednost pravicové, nebo matematicky jednoduší koalici se stranou Směr-SD. Jestliže se KDH opětovně připojí ke Dzurindovi, podstoupí riziko, že potřetí jeho objetí již nepřežije. Článok vyjde vo štvrtok v týždenníku Ekonom

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.
CAPTCHA
This question is for testing whether or not you are a human visitor and to prevent automated spam submissions.
     
Reklama

Blogy a statusy

Reklama