Supermarket – další rána středním vrstvám

Nové kolosy supermarketů a hypermarketů zdaleka nedeformují jen charakter našich měst a předměstí a nepředstavují zdaleka jen ekologické ohrožení. Deformují také sociální strukturu a ohrožují ty vrstvy, které historicky garantovaly rozvoj občanské společnosti.
Počet zobrazení: 1988
10-m.jpg

Nové kolosy supermarketů a hypermarketů zdaleka nedeformují jen charakter našich měst a předměstí a nepředstavují zdaleka jen ekologické ohrožení. Deformují také sociální strukturu a ohrožují ty vrstvy, které historicky garantovaly rozvoj občanské společnosti. Podle zkušeností ze západních zemí připadá na každá dvě nově vytvořená pracovní místa v supermarketu zánik tří pracovních míst v síti malých obchodů. Každý nově budovaný supermarket od Plzně až do Havířova se pyšní tím, kolik pracovních příležitostí vytváří. Vždy se však mlčí o tom, kolik jich v důsledku nově postaveného obchodního monstra zaniká. Nejde přitom zdaleka jen o absolutní počty. Snad ještě podstatnější je změna kvality pracovních míst. Víme, že tradičním základem středních vrstev jsou drobní soukromníci. Z nově vytvářené vrstvy českých živnostníků a podnikatelů, jejíž renesance započala rokem 1989, tvoří přibližně jednu třetinu právě majitelé drobných obchůdků. Tito lidé získali své obchody v malé privatizaci, nejednou se přitom zadlužili. Než se mohli nadechnout, započala expanze supermarketů. Majitelé „obchůdků na rohu“ jsou touto expanzí bezprostředně ohroženi. Supermarket postavený do vzdálenosti deseti a více kilometrů výrazně snižuje jejich tržby. To v situaci, kdy často ještě ani nestačili splatit své úvěry. Pracovní příležitosti, které supermarket vytváří, nemají nic společného se samostatností, nezávislostí a dalšími tolik oceňovanými vlastnostmi starého středního stavu. Supermarkety vytvářejí typického organizačního člověka, a sice ve dvou zcela odlišných variantách. Na jedné straně to jsou pracovní místa neplnohodnotná, na dílčí pracovní úvazek, s nízkou mzdou a malým sociálním zajištěním, přitom však s okamžitou možností výpovědi. Tato místa obsazují především ženy a není výjimkou, že za pět hodin práce denně (včetně sobot, nedělí a svátků) kopíruje jejich výplatní páska měsíční příjem na úrovni životního minima. Na druhé straně vytvářejí supermarkety omezený počet velice dobře placených míst horních manažerů, kteří mají možnost další kariéry v rámci velkých obchodních řetězců. Problém je v tom, že střední příčky sociální hierarchie se také tímto způsobem postupně vylidňují. To může mít velice neblahé důsledky pro další vývoj občanské společnosti a potažmo pro demokracii. Drobní vlastníci byli tradičně považováni za jádro občanské společnosti. Tato vrstva je velkými obchodními řetězci zčásti eliminována, zčásti uvedena do ponižující, nerovnoprávné závislosti těch, komu je zatím ještě povoleno přežívat ve skulinách velkého byznysu. Na jejich místě vznikají dvě nové kategorie, o jejichž připravenosti občansky se angažovat bychom si neměli dělat přílišné iluze. Na jedné straně máme masu zaměstnanců velkoobchodů v prekérní situaci, především ženy, jež doplňují rodinný rozpočet. Nevědí, zda budou zaměstnány ještě i příští týden. Existenční starosti (bez nich by ubíjející, namáhavou a špatně placenou práci nebraly) jim stěží dovolí zabývat se aktivně veřejnými problémy, angažovat se v institucích občanské společnosti. Nebudou k tomu mít finanční ani jiné prostředky. Navíc dobře vědí, že jsou snadno postradatelné a naprosto zaměnitelné. Zpravidla nemají ani možnost organizovat se odborově, hájit tedy kolektivně své vlastní zájmy. Bylo by naivní domnívat se, že budou hájit zájmy obecnější. Na straně druhé stojí dobře postavení manažeři. Ti mají všechny zdroje k lokální angažovanosti, jsou však živým inventářem své organizace. Jak ukazují americké studie už od 50. let 20. století, tito lidé vystupují angažovaně pouze v případě, že to zvyšuje prestiž firmy a jedině s jejím souhlasem. Navíc nejsou svázáni s konkrétní lokalitou, služba firmě z nich činí věčné nomády. Málo časté stěhování je pro ně známkou, že jejich kariéra se neodvíjí tak slibně, jak by čekali. Veškerou loajalitu směřují k firmě, pevnější vztahy k lokalitě absentují. Občanská společnost se však rozvíjí především právě ve vztahu ke konkrétní lokalitě a z pocitu zodpovědnosti za ni. Velcí manažeři každým místem pouze procházejí, svět je pro ně průchozím prostorem na cestě za jejich kariérou. Postupná likvidace starých středních vrstev, které se ještě ani nestačily vzpamatovat ze svého čtyřicetiletého útlumu, je tak doprovázena dvojím sociálním procesem. Jedna část populace zabydluje pozice nižších vrstev, část druhá se ve svém nejúspěšnějším segmentu spojuje s vrstvami horními. Pokud předpokládáme, že oporou demokracie a stability jsou především vrstvy střední, nevěstí to do budoucna nic dobrého. Autor je sociológ

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984