Euro v ČR: co nejrychleji i co nejpozději

Debata o tom, zda je vhodnější usilovat o co nejrychlejší přistoupení k euru, nebo naopak přijetí eura co nejvíce oddálit, probíhá v České republice již od druhé poloviny 90. let.
Počet zobrazení: 1093

Debata o tom, zda je vhodnější usilovat o co nejrychlejší přistoupení k euru, nebo naopak přijetí eura co nejvíce oddálit, probíhá v České republice již od druhé poloviny 90. let. Obě strany barikády akceptují vpodstatě stejné sady argumentů pro a proti, liší se však v pohříchu subjektivním hodnocení, které z nich vyvozují. Není náhodou, že v prvním šiku snahy o odložení přistoupení České republiky k eurozóně nalézáme hlavní ekonomy komerčních bank. Ty by na přijetí eura jednoznačně prodělaly poklesem zisků ze směnných rozpětí a zostřením konkurence. V rámci České národní banky působí dvě skupiny: jedna z nich preferuje rychlé přistoupení k euru, druhá preferuje co největší odklad. To je také důvod, proč narozdíl od Národní banky Slovenska nezpracovala ČNB oficiální cost/benefit analýzu (analýzu nákladů a užitků) přistoupení k euru. ČNB by totiž musela zpracovat dvě takové analýzy. První by konstatovala, že je objektivně lepší přistoupit k euru co nejrychleji, zatímco ta druhá by konstatovala, že je objektivně lepší přistoupení k euru co nejvíce odložit. Václav Klaus spatřuje v eurozóně ryze politický projekt, který má být nástrojem prohloubení evropské politické integrace. Vzhledem k tomu, že Evropská unie je podle něho větším zlem než minulý režim (neboť evropští byrokraté jsou schopnější než ti reálsocialističtí), není divu, že zavedení eura nikterak nepřeje. Z politických stran je tak rychlému přistoupení rétoricky nakloněna pouze halasně eurooptimistická ČSSD, i v jejím rámci však zaznívají hlasy obávající se především sociálních důsledků nutnosti plnění podmínek protikeynesiánského Paktu stability a růstu. Požadavek na přistoupení k euru občas zazní ze sféry podniků obchodujících se zeměmi eurozóny, rozhodně však není prioritou. Např. Vratislav Kulhánek se vyjádřil, že z hlediska společnosti Škoda Auto Mladá Boleslav je otázka přistoupení k euru marginální. V neposlední řadě dnes není nakloněna přijímání nových členů eurozóny ani samotná Evropská komise, jak o tom kromě změněné rétoriky svědčí i odmítnutí žádosti Litvy o přistoupení k 1. 1. 2007. Důvodem tohoto odmítnutí bylo překročení inflačního kritéria (t. j. jednoho z pěti kritérií) o pouhou desetinu procentního bodu. Tato selektivní přísnost ostře kontrastuje se zcela benevolentním přístupem Evropské komise k neplnění maastrichtských kritérií zeměmi jako je Německo nebo Francie. Faktické zhroucení Paktu stability a růstu lze považovat za skutečný důvod, proč Evropská komise rozšiřování eurozóny přestala preferovat. Stěží by totiž bylo možné pokutovat za neplnění maastrichtských kritérií nově přistoupivší země, když je přehlíženo jejich neplnění ze strany zemí, které tato kritéria prosadily. V České republice tak v současnosti neexistuje žádná významná vlivová skupina, která by měla zájem prosadit brzké přistoupení k euru. Co se týče argumentů, ve prospěch přistoupení je uváděno omezení rizika měnových krizí, redukce transakčních nákladů v obchodě i cestovním ruchu, eliminace rizik vyplývající z volatility směnných kurzů a lepší ochrana před destabilizujícími účinky volného pohybu kapitálu odstraněním nutnosti udržovat vnější platební rovnováhu. Stěžejním argumentem odpůrců rychlého přistoupení k euru je relativně nízká ekonomická úroveň České republiky a z ní vyplývající priorita reálné konvergence před konvergencí nominální. Reálná konvergence by však byla „při nenaplnění parametrů optimální měnové zóny“ podvázána ztrátou možnosti provádět samostatnou úrokovou a kurzovou politiku. Stoupenci rychlého přijetí eura na tyto námitky odpovídají, že i mezi různými regiony jedné země existují výrazné strukturální rozdíly a přesto nikdo nenavrhuje, aby byly v jednotlivých regionech zaváděny různé měny. Stoupenci pomalé cesty přistoupení k euru prý „ignorují skutečný svět globalizačních rizik“ a jejich preference samostatné měnové politiky nebere v úvahu, že „nelze zároveň udržovat fixní kurz, autonomní měnovou politiku a liberalizované kapitálové toky“. Autor je doktorand na Vysokej škole ekonomickej v Prahe

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984