2184: Globální vedro a rozvrat kolektivní psychiky
Čekají nás pro budoucnost dva scénáře. Můžeme si je označit A a B. Scénář A: Trýznivé klimatologické prognózy (NASA, Lovelock, Stern, EU, OSN) vyburcují demonstrace, mocní, národy, média vytřeští oči… a svorně, lopotně za pět-deset generací odkloní neštěstí.
Scénář B: Volali na poušti, volali, ničeho se nedovolali. Hybnou klimatvornou silou se stala hloupost a chvástavost, hamižnost dál rozpalovala horečku fosilních paliv, „nejvyšší náčelník“ vedl „business as usual“, nic nepochopil, zbrojení neomezil, mlžil a retušoval a Země zaslíbená nadále chrlila více CO2 než celé kontinenty. Pro nejmocnější hlouček lidí bylo oteplení jako kus na jevišti – když tak se to celé nazkouší znovu. Nevidět-neslyšet, i to je syndrom těžké diagnosy: nejdříve popření – „u nás se to stát nemůže“, pak tzv. smlouvání s nemocí. Čas letí, nemoc se stává fatální, bude následovat bezmocný hněv, strach, deprese… Nová doba přinese nevídané druhy frustrace. Nejprve tu jedinečně lidskou: na rozdíl od zvířat posedla „lidi rozumné“ fixní idea uctívání „Růstu“, drásá je, nemají-li rok od roku víc. Je tabu přirozená možnost, že bychom stále „nerostli“, že bychom se měli stabilně, slušně, vyrovnaně – tato umírněná a atraktivní verze je ihned defamována strašáckým pojmem „stagnace“. A poté přijde mrazivá, bezedná, existenciální „frustrace melancholická“: představa vyhlídek na zhoršování všeho, a ne na pár let, ale po tisíciletí, z lidské perspektivy vlastně věčně. Ani jedinec, ani obec, ani stát, nikdo nic nenadělá, svět se nedomluvil, propáslo se to. Ohlížení za zářnou nenávratnou dobou bude nesnesitelně bolet – mýty vyprávějí, co s sebou nese pád ze zlaté doby do doby železné. Ryze nový bude jeden pocit – vztek na nedávné předky. Soused souseda zkusí obrat i o úřední příděl recyklované vody. Okoralá koryta toků propláchnou nevypočitatelné povodně. Úmorné dusno povede k nezvladatelné dráždivosti a k výbuchům zlosti. Dehydratace a úpal budou normální – po bytech se budou choulit umoření starci. Veřejné „chladící útulky“ nepojmou návaly přede dveřmi. Chudáci bez rodin vyschnou. K pohřbům bez obřadu je výhní měst povezou vyhořelí lidé. Iracionalita se stane hybnou silou. Ožijí středověké záchvaty „Velkého děsu“: ireálné, rozlévající se jako močály. Nyní to budou pandemie, jenom bouřlivější – orkány a hurikány strachu. Zrodí se sekty a čarodějné kulty: temné, okultní, vedené charismatickými psychopaty. Pod mraky úzkosti ovládnou miliony lidí. Tzv. spasení vyvolených, zatracení nehodných, apokalyptické vize se ve svíravé bezmoci stanou věroučnými dogmaty. Senzačnost ztratí sektářské sebevraždy. Rozbují se ničivé činy jednotlivců (šílení střelci), kolektivů (drogové městské gangy), vzedme se vlna AIDS – „nemáme co ztratit“: s tím se těžko argumentuje. Extrémní klima, extrémní emoce: skvělé vzory empatie převáží dravý egocentrismus, puzení „užít si tady a teď“. Neužívající si budou malátně skleslí, zkroucení defétismem a sžíraní depresí. Z vysokých míst i v masmédiích se bude volat po (auto)cenzuře – „lidi celou pravdu neunesou“. Statisíce dvojic odmítnou rodit děti. Nepřekvapí zbídačelé země: hladomor se stane běžným slovem, povstanou noví Vůdci, Kambodže a Rwandy se budou opakovat. Zvednou se přívaly ekologických běženců – ani nejblahobytnější století nezvládlo padesátinu toho, co se chystá. Prchající v tom budou nevinně, což zprvu vzbudí trochu solidarity a pocity viny. Ušlechtilé city brzy zadusí vytí xenofobů – a svým způsobem budou mít pravdu: situace bude neřešitelná. Nedohledné tábory žebráků, negramotných věčných uprchlíků se stanou líhní zcela zvláštního druhu neurotiků – takové Freud ve Vídni nepotkal… Povedou je nelítostní demagogové. Nebudou mít co ztratit. Jejich nenávist a volání po pomstě budou kruté jako slunce a vítr nad troskami. Autor je psychiater Krátená verzia článku vyšla v českom denníku MF Dnes
