Co stojí dlouhá americká válka?
Současné vysílání amerických „posil“ do Iráku (slovy prezidenta Buse, „surge“, t. j. vzkypění), další síly do Afghánistánu a soustředění námořních sil v blízkosti Íránu – to vše ukazuje, jak významnou je neustále pro Bushe „válka proti teroru“. Odrážejí ovšem také hlubší realitu, na níž spočívá vedení této „dlouhé války“ (což je nové označení): rozsah amerických vojenských sil. Nejjednodušší způsob jak jej změřit je pohlédnout na něj prostřednictvím současného – a plánovaného – zvýšení rozpočtu na obranu. Zveřejněné podrobnosti o výdajích, které Pentagon plánuje pro daňový rok 2008 – začínající v říjnu 2007 – dokládají některé pozoruhodné kvantitativní i kvalitativní změny. Ty jen posilují odhodlání Bushovy administrativy, aby dlouhá válka zůstávala středem americké bezpečnostní strategie, aby výdaje na obranu byly podstatně zvýšeny a aby taktika a výzbroj prošly několika významnými inovacemi. V polovině 90. let prohlásil tehdejší ředitel CIA James Woolsey, že poté, co Spojené státy porazily draka Sovětského svazu, žijí v džungli plné jedovatých hadů. Po útocích z 11. září 2001 a počátku takřka nepřetržitých válek Afghánistánu a v Iráku se hlavním cílem amerických ozbrojených sil stalo zvládnutí této džungle. Můžeme pochybovat o jejich schopnosti vyhrát tyto války a je-li americká ekonomika s to toto úsilí trvale podporovat, nicméně není sporu o tom, že vedení současné administrativy v tomto kursu pokračuje. Ztráty bez hranic Navrhované zvýšení rozpočtu je výjimečné. Hlavní část předpokládá výdaje ve výši 481,4 miliard dolarů – ve srovnání se 441,5 mld. v roce 2006 – ale „dodatečné“ požadavky s ohledem na konflikty v Iráku a Afghánistánu žene požadavky ještě výš: z celkového rozpočtu 557,3 miliard v roce 2007 na 647,3 mld. v roce 2008. (Připomeňme výrok Paula Wolfowitze, v roce 2003 náměstka ministra obrany, že Irák náklady na válku v této zemi uhradí z prodeje své ropy.) Pro srovnání: souhrnný vojenský rozpočet Velké Británie na rok 2008 je zhruba 60 mld. dolarů, jenže USA, pětkrát větší co do počtu obyvatel, vydávají na „obranu“ více než desetkrát tolik. Podle zdrženlivého odhadu vydávají Spojené státy na své ozbrojené síly tolik, kolik všechny ostatní státy světa dohromady. Předložený návrh rozpočtu na obranu je o 75 procent reálně vyšší než nejnižší výdaje na obranu po studené válce, což bylo v roce 1996. Charakteristické jsou podrobnosti celkového obrazu. V roce 2008 budou války v Iráku a Afghánistánu podle předloženého návrhu rozpočtu stát Spojené státy 141,7 miliard dolarů (denně více než 385 milionů). Uskutečňovat tyto náklady bude vyžadovat krátkodobé výdaje, které v příštích deseti letech fakticky ohrozí zamýšlené oblíbené projekty vyspělé techniky. Přitom nezahrnuje výdaje na „vnitřní bezpečnost“ – 36,4 mld., rozpočet na záležitosti veteránů – 84,4 mld., ani požadavek dodatečných výdajů na válku v rozpočtovém roce 2007. V souhrnu tedy jde o 850 miliard. Valnou část tlaku v americkém vojenském systému přitom pocítí pozemní vojska a námořnictvo, a to dvěma různými způsoby. Prvním je neustálé zhoršování výzbroje (od tankových pásů po motory nákladních aut), jež přitom jde ruku v ruce s pozoruhodně vzrůstajícím množstvím užívané munice. Pro výrobce tohoto druhu běžného materiálu je to dobrá zpráva (zrovna tak jako pro menší společnosti, jež vydělávají na opravách a renovaci), potíže to však působí těm společnostem, jež výrazně investují do nových systémů jako např. do letadel typu F 35 pro mnohonásobné použití nebo palubního laseru. Další napětí vyvolávají ztráty. V Iráku padlo od počátku invaze do dneška 3 200 vojáků a počet zraněných se pohybuje okolo 23 000, z toho je 10 000 raněných velmi vážně (oficiální údaje jsou nepřesné a nespolehlivé). Důsledky zranění nezpůsobených bojem a nemoci mentální i fyzické postihly přinejmenším 20 000 vojáků, kteří museli být evakuováni z válečných oblastí zpět domů. Další tisíce trpí posttraumatickým stresem. To vše pochopitelně vyžaduje další výdaje na dlouhodobou zdravotní péči v USA. V únoru propuknuvší skandál kolem armádní nemocnice Waltera Reeda ve Washingtonu je pouze výrazně medializovaným příkladem mnohem širšího problému. Obrat je v nedohlednu Přes všechny tlaky a napětí je Bushova administrativa spolu s Pentagonem rozhodnuta protlačit svoje finanční požadavky Kongresem. Jsou si dobře vědomi, že opozici demokratů mohou snadno označovat jako nevlasteneckou – vždy znovu slyšíme, že „ohrožené vojáky“ nutno podporovat. V rozpočtové diskusi, jež začala letošního února, trval ministr obrany Robert Gates na tom, že zvýšení výdajů je zapotřebí nejenom kvůli Iráku a Afghánistánu, nýbrž i kvůli Íránu a Severní Koreji, jež dohromady tvoří onu „džungli“ (o níž jsme se zmínili) – navíc prý panuje nejistota vzhledem k Číně a Rusku. Předseda sboru náčelníků štábů generál Peter Pace rozšířil toto téma při slyšení v Kongresu takto: „Můžete se rozhlédnout po zeměkouli. Začněte s Pákistánem, Afghánistánem, Íránem, Irákem, Sýrií, Libanonem, Jemenem, Somálskem, Súdánem, Kolumbií, Venezuelou, Filipínami, Indonésií, Malajsií, Severní Koreou a jste zpět v Pákistánu. A to jsem jistě někoho vynechal.“ (K tomu netřeba komentáře.) Mohlo by se zdát, že čím více se Spojené státy ponořují do bahnisek v Iráku a v Afghánistánu, tím menší je pravděpodobnost, že poznají svoje omyly a potřebu změny svého zaměření a tím blíž jsou paranoji. Komentář generála Paceho naznačuje pocit nejistoty a nedostatečné bezpečnosti – světa, jenž je mimo kontrolu, velmi vzdálen snu amerických neokonzervativců o „novém americkém století“. Odpovědí na dilema, v němž se ocitli vedoucí političtí a vojenští představitelé současné americké administrativy, není zpochybnění politiky, jež vedla do této slepé uličky, nýbrž zvýšené úsilí o opětné nabytí kontroly. Požadovaný rozpočet na „obranu“ je dokladem, že změna není v dohlednu. Za jediné kladné znamení bychom mohli považovat rozhodnutí Senátu 23. března, jímž je rozpočet (po úpravách) schvalován, ovšem s podmínkou, že prezident začne stahovat americké vojenské síly z Iráku na jaře 2008, a to tak, aby jejich odchod byl dokončen k 31. srpnu 2008. Ovšem vzhledem k tomu, že je třeba očekávat prezidentovo veto, není v této chvíli jisté, jak tato závažná nejen rozpočtová záležitost skutečně dopadne. Autor je publicista
