Volby ve znamení dolaru

Prezidentské volby ve Spojených státech se sice odbudou teprve v listopadu příštího roku, ovšem kampaně všech ohlášených kandidátů – pěti demokratických a devíti republikánských – se už rozjely naplno. Tato okolnost a skutečnost, že stranické primárky se budou konat dříve, než tomu bylo v uplynulých čtyřiceti letech, způsobují, že se volby tentokrát výrazně liší od předchozích. Přispívá k tomu také další, dvojí fakt: jednak nesmí dosavadní prezident už kandidovat (ústava stanoví, že prezident může být zvolen nejvýš dvakrát po sobě), jednak rostou měrou nebývalou náklady volební kampaně. Rostoucí výdaje To dosvědčují údaje federální volební komise o obou největších stranách pokud jde o volby do Kongresu ve volebním cyklu 2005 – 2006. Podle nich vydaly Demokratická a Republikánská strana – jejich organizace na úrovni celostátní, jednotlivých států a úrovni místní – celkem více než 1 miliardu dolarů: republikáni vynaložili 680,2 milionů (56 %), demokraté 472,4 milionů (44 %). Přitom se údaje vztahují jenom na „tvrdé peníze“ – tj. na výdaje, omezené zákonem o financování federálních kampaní. Zákon, novelizovaný v roce 2002, nedovoluje nyní celostátním výborům stran přijímat v neomezené míře „měkké peníze“, na něž se do té doby velmi spoléhaly (čímž se rozumí příspěvky organizaci, nikoli výslovně ve prospěch konkrétní osoby nebo kampaně). Data ovšem nezahrnují finanční prostředky pocházející z činnosti tzv. výborů 527, jež své dokumenty předkládají daňovým úřadům (IRS – Internal Revenue Service) a jež mohou legálně akceptovat podle zmíněného zákona jakékoliv „měkké peníze“. Federální volební komise rovněž zjistila, že ve volebním cyklu 2005 – 2006 využily stranické výbory více než předtím možností „nezávislých výdajů“, totiž fondů, vynaložených na televizní reklamu, poštovní a jiné komunikace na podporu favorizovaných kandidátů. Za „nezávislé“ byly tyto výdaje považovány proto, že nebyly (dodejme: oficiálně) s těmito kandidáty koordinovány. (Pro zajímavost uvádíme, že stranické výbory mohou leckdy v této účetní položce vydat více než kandidát sám. Tak např. ve státě Ohio vydaly strany ve východním 18. volebním okrsku 5,8 mil. $, tedy více než dvojnásobek toho, co vynaložil demokratický kandidát Zach Space –1,6 mil. – a republikán Joy Padgett – 850 000.) A co samotní kandidáti? Zatímco dosud se primárky odbývaly v průběhu několika měsíců a tím mj. umožňovaly, aby se vynořili (a dokonce i zvítězili) prezidentští kandidáti do té doby málo známí – stalo se tak např. v případě Jimmyho Cartera nebo Billa Clintona – primárky nynější kampaně, jak naznačují snahy mnoha států, budou vměstnány do čtyř týdnů: první se budou konat tradičně ve státě Iowa 14. ledna 2008, následovány do konce ledna ve čtyřech dalších státech a dokončeny v „hogo fogo úterý“ (americký termín je „super-duper“) 5. února primárkami ve všech státech ostatních. Zatímco tradicí dosud bylo, že kandidáti přesvědčovali své voliče před prvními primárkami na schůzích malých měst ve státech Iowa a New Hampshire, což vyžadovalo hlavně čas a organizační schopnosti, tyto předpoklady se radikálně mění: chcete-li nyní jako kandidát udržet pozornost voličů, musíte soustředit dostatek prostředků na propagační kampaň do krátkého časového období – navíc po celé zemi. Norm Ornstein, analytik z washingtonského American Enterprise Institute, odhaduje, že dnes bude ještě před koncem roku – tedy před primárkami 2008 – kandidát potřebovat asi 50 milionů dolarů na reklamu a dalších 50 milionů na organizační výlohy a ostatní náklady. Jak se s těmito požadavky vyrovnávají obě velké strany a hlavní kandidáti? Rekordmanka Hillary Obě strany musí předkládat federální volební komisi čtvrtletně zprávy o prostředcích získaných na volební kampaň. Výbor Demokratické strany pro kampaň do Kongresu (DCCC – Democratic Congressional Campaign Committee), jenž organizuje volební kampaň do Sněmovny reprezentantů, ve své zprávě uvedl, že v březnu získal 12,1 mil. dolarů, takže za celé první čtvrtletí letošního roku měl na svém kontě 19,1 mil. Je to více, než získal odpovídající výbor Republikánské strany: ten nabyl v březnu jen 6,6 mil., za celé první čtvrtletí celkem pouhých 16 milionů. (Také v tom se mj. odráží vítězství demokratů ve volbách z listopadu 2006.) Poprvé od sedmdesátých let, kdy se začalo s přesným vyúčtováním finančních příspěvků pro prezidentské kandidáty, předčili letos demokraté svoje republikánské soupeře. Rekord drží – zatím – senátorka Hillary Clintonová: shromáždila za první čtvrtletí letošního roku 26 milionů – trojnásobek toho, co v dřívějších letech nasbíral nejúspěšnější kandidát v tomto časovém bodě prezidentské kampaně. Předchozí rekord za první čtvrtletí kampaně – 8,9 mil. – patřil v roce 1999 tehdejšímu viceprezidentovi Alu Goreovi. (Celkem má senátorka na svém volebním účtu 36 mil. $, převedla na něj totiž 10 milionů, jež jí zbyly z loňské kampaně, kdy uspěla v úsilí o znovuzvolení jako senátorka – vynaložila na ni 37 milionů. Protože však shromažďuje finance jak pro kampaň celkově, tak pro primárky, nemůže peníze pro jeden účel použít pro účel druhý. Její štáb odmítl sdělit, jak míní finance rozdělit.) Ovšem nejvážnější stranický soupeř senátorky Clintonové, senátor za stát Illinois Barack Obama, nezůstal příliš pozadu – „vybral“ 24,8 milionu. Přičemž třeba nejen uvážit, že byl až donedávna mnohem méně známý než manželka prezidenta Clintona, nýbrž i to, že méně než polovina jeho 104 000 příznivců – dvojnásobný počet ve srovnání s Clintonovou – mu přispěla méně než zákonem povolenou nejvyšší částkou pro jednotlivce, 2 300 dolary, takže se na ně může obrátit znovu. Jednotlivec však může přispět 2 300 dolary výslovně na primárky a stejnou částkou výslovně na celou kampaň. Jen v případě, že kandidát získá nominaci své strany, smí peníze z primárek užít ve prospěch kampaně. Třetí vážný demokratický kandidát, John Edwards, uspěl se 14 miliony. U republikánů je situace složitější. Senátor John McCain, který v podstatě usiluje o prezidentskou funkci od roku 2000, kdy prohrál nominaci své strany proti Georgi W. Bushovi, dosáhl v získávání finanční podpory pro svou kampaň jen na třetí místo s 12,5 miliony. Předčili jej straničtí soupeři, bývalý guvernér státu Massachusetts Mitt Romey 21 miliony a bývalý (i v Praze vystoupivší) bývalý newyorský starosta Rudolph W. Giuliani s 15 miliony. Před každým kandidátem se tak v první letošní fázi vynořují ze tří různých důvodů tři důležitá čísla. První – úhrn příjmů pro primárky za čtvrtletí, který totiž odráží jejich profesionální a politické konexe, organizaci kampaně a nadšení základny. Druhé – souhrn příspěvků pro primárky včetně transferů zrcadlí skutečný rozsah peněz, jež může kandidát vynaložit. Třetí – hotovost – kolik až dosud kandidát vydal, jak účinné byly počáteční výdaje, kolik musel vydat do 31. března. „Je to byznys, a manažeři kampaně se zaučují jako vedoucí podniku“, tvrdí jeden odborník. Kdo přispívá Zatímco ze zpráv Johna McCaina a Baracka Obamy vyplývá, že valná část jejich dárců jsou „drobní“ přispěvatelé, příklad Hillary Clintonové poskytuje zcela jiný obrázek. Třebaže podle údajů jejího štábu 50 000 sponzorů poskytlo méně než 100 dolarů každý, výrazněji jí přispělo 84 „pomahačů do Kongresu“ („Hillraisers“) – každý z nich vybral nejméně po 100 000 $. Byli mezi nimi lidé jako miliardář Ron Burkle, vlastník řetězce supermarketů, dávný přítel jejího manžela, hollywoodský producent Steve Bing, bývalý předseda Demokratické strany Steve Grossmann apod. Galavečery, které senátorka uspořádala koncem března v New Yorku, Washingtonu a Los Angeles, jí vynesly v posledních 10 dnech – před uzávěrkou čtvrtletí – 10 milionů. Když Bill Clinton organizoval dvacátého března pro svou manželku večírek na zahájení její „washingtonské“ kampaně, mohli zájemci odstupňovat své příspěvky: jednotlivec mohl být „zakladatelem“ za 4 600 dolarů nebo „přítelem“ za 2 300, ale i jenom pouhým „příznivcem“ za 1 000 $. Anebo se mohl stát členem „výboru“: „předsedou“ za 100 000, „spolupředsedou“ za 50 000, „zastupujícím předsedou“ za 25 000 dolarů. V těchto případech jste dostali pozvánku na „děkovný večírek“, uvítání jako VIP („důležitá osoba“) a vaše jméno bylo uvedeno v programu. I když tento „vzor“ se objevuje i u ostatních kandidátů, je nicméně – aspoň prozatím – postup senátorky Hillary Clintonové nejvýraznější, což se odzrcadlilo i ve finančním výsledku (byť rovněž zatímním) její kampaně. Že se v případě kandidátova úspěchu – tj. nejdříve nominaci, potom také zvolení a nakonec působení – významní sponzoři dočkají zpravidla takové či onaké odměny (např. významná místa v diplomacii jsou tou odplatou nejmenší), je zcela přirozené. Koneckonců, byť v míře omezené – možná i proto, že je naše země menší rozměrem – se obdobné vzory objevují i v Česku. To je ovšem kapitola, kterou se budeme zabývat někdy příště. Autor je publicista