Michal Polák: Hlavou proti vetru

Počet zobrazení: 2897

obalkaM.Polak_.jpgKniha Michala Poláka s názvem Hlavou proti vetru je zajímavým autorským počinem tohoto známého původem slovenského žurnalisty, ekonoma a filosofa, působícího jak na Britských ostrovech, tak na slovenské levicové intelektuální scéně. Jedná se sice o publikaci čítající nemalý počet čtyř set třiceti jedné strany, ovšem slohová úroveň předloženého textu jeho poměrnou délku více než kompenzuje. Na slovenském textu je znát autorova dlouholetá zkušenost se psaním nejrůznějších článků a esejí, jenž této knize zaručuje transparentnost, systematičnost a odbornost na jedné straně, a čtivost, spád, srozumitelnost a nezanedbatelnou složku humoru či štiplavé, přesně mířené ironie a sarkasmu na straně druhé.

Za velký klad osobně považuji skutečnost, že se v knize objevuje celá řada vtipů, jimiž se Michal Polák úsměvnou formou pokouší vyrovnat s pojednávaným tématem, a tak čtenáři laskavou a nenásilnou formou přiblížit obsah svého naléhavého sdělení. A co že tedy vlastně je tím autorovým „poselstvím“ či obsahem oné naléhavé potřeby sdělení?

Především je třeba si uvědomit, že kniha Hlavou proti vetru vyšla pod patronací občanského sdružení SOK, které se samo definuje jako „občanské sdružení rozvíjející levicové myšlení a umění jako prostředek hledání alternativ k současnému ekonomickému, politickému a ideologickému systému“ (http://www.sok.bz/index.php?option=com_content&task=view&id=234&Itemid=45). Michal Polák se tedy se zápalem sobě vlastním a vlídností lehce sarkastického intelektu věnuje kritice současného liberalistického, demokratického a tržně kapitalistického prostředí, a to jak na Slovensku, tak i v České republice (myslím, že je pro obě strany velmi zajímavé a obohacující zvláště časté porovnávání panujících poměrů mezi těmito spolu sousedícími zeměmi). Nezřídka se zde vyskytuje i tématika světového, či chcete-li globálního kontextu událostí přelomu druhého a třetího tisíciletí. Není však pouze bezhlavým, rýpavým kritikem všeho, co stojí proti jeho očividnému a hluboce niternému levicovému přesvědčení, a není ani hlučným a bezobsažným křiklounem velkolepých tezí a prázdných frází. Jeho kniha vykazuje i mnoho konstruktivních prvků, návrhů, nápadů a postřehů určených k rozproudění širší obecné diskuse.

Snaha o dialog, veřejnou a otevřenou diskusi, vyvolání otázek a potřeby vzájemné komunikace se čtenářem, to vše je vidět již na samotné struktuře a obsahu této publikace. Kniha Hlavou proti vetru, která je souborem žurnalistické tvorby mapující autorovu činnost za posledních dvacet let, je rozdělena do devíti hlavních kapitol. První kapitola s názvem Trasoviská a východiska je snahou o vytyčení základního okruhu problematiky, jíž se autor hodlá zabývat, a zároveň tematickým zacílením následujících řádků. V žádném případě se ale nejedná o nějaké „vědecké“ či jinak suchopárně teoreticko-metodologické stanovení základních axiómů (jak ještě uvidíme). Následující kapitoly pod sebe subsumují a sdružují různé, často volněji související články tohoto autora z různých období jeho tvorby, ve kterých je spíše jistá „alegorická“ než faktická tematická shoda. V samotné knize jsou obsaženy názory a postřehy Michala Poláka, komentující tehdy aktuální události, témata a ožehavé problémy (nutno podotknut, že mnoho z nich na své aktualitě příliš neztratilo – spíše naopak). Na samý závěr publikace je zařazena kapitola s názvem Rozhovory, jimiž kniha končí a začíná dialog. Již samotná forma novinových článků, které „Hlava nastavená vetru“ obsahuje, využívá do značné míry autorský monolog pouze v té míře, v níž je takováto vyjadřovací forma nutná k sepsání nějakého souvislého textu určeného k publikaci. Soustředí se tak v daleko větší míře na výzvu, či snad dokonce až na vyprovokování úvahy samotného čtenáře nad předneseným tématem. Obsah sdělení i jeho forma však nejsou nijak násilné či agresivní ve své snaze obhájit a prosadit levicové myšlení. Polákova intence vychází ze skálopevné a odhodlané víry v možnost levicových alternativ, které nesou nezanedbatelné a mnohdy neoprávněně a nereflektovaně zavrhované výhody. Završením snahy o rozmluvu se čtenářem, je tak právě onen přechod od formy z donucení monologické k formě dialogu a rozhovoru s předními představiteli a autoritami v oblasti levicového intelektuálního smýšlení, jakými jsou například jména Jan Keller či Michal Hauser, českému čtenáři zajímajícímu se o tuto problematiku jistě dohře známá. Michal Polák ovšem rozhodně nezůstává pouze u těchto předních myslitelů české levicové scény, jelikož díky svým žurnalistickým kontaktům a mezinárodním stykům dokázal zařadit do této kolekce rozhovorů i osobnosti, jakými jsou: Michael Albert, Claous Offe, Juraj Zamkovský, Jože Mencinger, Wolfgang Marcle, Béla Greskovits, Andrew Hillard, Eugen Gindel, Özlem Onaranová, David Craven, Joachim Becker či Miroslav Tížik nebo Petr Uhl.

Jelikož se tedy v zásadě jedná o širokou škálu textů reagující na řadu konkrétních dobových událostí počínaje porevolučními událostmi v Československu až po významná témata doby současné (či nedávno minulé – nejmladší články tohoto souborného vydání jsou z roku 2010), bylo by velmi těžké a domnívám se, že i kontraproduktivní a bezúčelné, abych se blíže věnoval jednotlivým parciálním tématům a postřehům, které jsou v této publikaci pojednávány a probírány. Protože to však smysl recenze ze své podstaty sám vyžaduje, je nutné, abych se alespoň v krátkosti pokusil o stručný tematický průřez jednotlivými kapitolami knihy Hlavou proti vetru.

Pozastavím-li se hned na startu nad Predslovem autora, vyzdvihl bych několik slov jejího samotného autora, kterými sám popisuje její intence a vlastní obsah. To považuji za vhodné také z toho důvodu, že by se obsah tohoto souboru článků a myšlenek dal popsat také jako „život a dílo Michala Poláka“. Neboli, v mnohém z toho, co je nám autorem prezentováno, se vyjevují ryze osobní postoje a životní události, které Michala Poláka za dané období provázely a postupně formovaly a usměrňovaly jeho nejen politické, ale i občanské a osobní myšlení. Právě tento rozměr svého díla dává autor jasně najevo již v tomto „úvodu“ ke kolekci předkládaných textů. „Som socialista“ (s. 9) píše na začátku druhého odstavce, „motivuje ma predstava společnosti spájajúcej sociálnú spravodlivosť s demokratickou samosprávou a osobnou slobodou.“ Tímto osobním „vyznáním“ a vymezením svého zastávaného postoje hodlá Michal Polák poukázat na skutečnost, že v dnešní společnosti panují velmi zkreslené, nepřesné a zbytečně radikální a omezené názory na demokratický socialismus, který svým „ideologickým“ postojem prolínajícím se celým tímto dílem jako „určitá súvislá myšlenková línia“ (s. 9) spojující jednotlivé texty navzdory jejich tématické a časové rozrůzněnosti. Autor popisuje pohled současné společnosti na demokratický socialismus jako na strašáka, jenž pramení z úvahy „čo je sociálne, to je l’avicové; čo je l’avicové, to je komunistické; a čo je komunistické, to je od diabla.“ (s. 9)

První kapitolu, či jak ji sám autor nazývá „oddiel“, tvoří „pouhé“ tři texty. První text Bod obratu s mírným nádechem poetického metra popisuje vznik antikapitalistického hnutí, jež autor vnímá jako zásadní moment v rozproudění společenského dění nadoposud značně monotematickém poli občanského a politického diskursu a smýšlení. V textu s názvem Mŕtve ramena a živé časy nalezneme zamyšlení nejen nad dějinně zásadním momentem levicového myšlení reformního roku 1968. Konečně třetí text Nedokončená revolúcia se zaobírá sametově-revolučním rokem 1989. Na základě historického rozvržení epistemologických zlomů (Foucaultovsky řečeno) v levicovém myšlení si tak Michal Polák připravuje půdu pro promýšlení nejrůznějších témat současného stavu a událostí. Má tak zcela otevřené dveře k argumentaci podporující alternativní levicové myšlení jak z logických, politických, ekonomických či ideologických pozic, ale tak také s poukazem na jejich historické souvislosti, kontexty a kořeny.

Další kapitoly, obsahující již větší množství textů různé délky, hloubky i tématiky, využívají do jisté míry těchto tří textů (plus úvodního slova) jako svého podstavce a pevného základu nikoli v axiomatickém, ale spíše v axiologickém slova smyslu. Slovo ku dňu přináší bohatý výbor z krátkých textů Michala Poláka věnujících se především dobově aktuálním událostem z let autorova působení v pozici šéfredaktora týdeníku Slovo. Z tohoto souboru stojí jistě za povšimnutí velmi zajímavý a úsměv budící článek Ako nám zobák narostol, kde autor využívá svých perfektních znalostí anglického a slovenského jazyka. Žurnalistickým způsobem komentuje jazykové jevy a prvky slovenského jazyka pramenící ze současného, místy neúměrného vlivu anglického jazyka na způsob mluvy, vyjadřování, a co je velmi důležité, i na smýšlení jednotlivých lidí, skupin a organizací. Vtipné postřehy jsou však pojednávány takovým způsobem, že se s autorem musíme chtě nechtě zamyslet i nad jejich reálnými důsledky na naše postoje, názory a hodnoty, které zastáváme a razíme. Rovněž článek s numerickým nadpisem 150 000 dokáže vzbudit vaši pozornost, a to nikoli jen pro celou publikaci typickým, pronikavým a nenásilně odlehčeným komentářem k té či oné události, ale projevují se zde rovněž autorovy nesporné literární kvality.

Kapitoly Hľbka ponoru a Na zlobu doby jsou exkursem do událostí, jež rozdmýchávaly aktivitu a jitřily mysl několika málo jedinci počínaje a celkem společnosti konče. Na těchto kapitolách je znatelná osobní zainteresovanost autora, který se na mnoha z těchto aktivit osobně podílel a jenž s nasazením a vervou sobě vlastní činorodě vstupoval do veřejného dění. Článek Ako ministerstvo vnútra šliaplo extrémne vedľa odráží míru osobního zapojení Michala Poláka do snah pohnout veřejným smýšlením i jeho názory a též odráží životní události s těmito aktivitami spojenými.

Název další kapitoly Ako páli ľavica hovoří téměř sám za sebe. Narativním způsobem popisuje chronologii jak postupných, tak radikálních změn, jimiž procházela slovenská levice v průběhu dějin. Volnější návaznost této kapitoly můžeme spatřovat v části následující, která nese název Kráska i zviera.  S trochou nadsázky řečeno, autor líčí kontext, v němž se tato transformace slovenské levicové scény odehrávala. Řeč je zde o vnitrostátní i mezinárodní politice Spojených států amerických, o principech, skrytých záměrech a především důsledcích, které z této politiky vyplývají a které mají vliv jak na samotné USA, tak i na jednotlivé suverénní státy celého světa. Poukázáním na mnohé latentní intence, praktiky a pochybné, ale ne zcela bezproblémové kroky, jež Spojené státy podnikly, tak poodhaluje roušku zákulisních intrik, praktik a „skutečných“ záměrů a motivů, které stojí v pozadí jednání, které je prezentováno jako zdánlivě mírumilovné.

Pokud bychom dali mezi názvy dalších dvou kapitol pomlčku, odhalili bychom tím možná jednu z jejich potencionálních souvislostí. Dejiny a postavy – Odkiaľ a kam.

Kapitola Dejiny a postavy se věnuje významným osobnostem a pro autora zásadním událostem, které formovaly a nadále formují společenské a moderní levicové smýšlení. Ze zde předkládaných článků zaujme velmi přiléhavý a vtipný název Oko Tigrida, čerpající inspiraci z nesmrtelného hitu Eye of the tiger - hlavní melodie filmu Silvestera Stallona – Rocky, a podobnosti se jménem významného českého politika Pavla Tigrida. Tematicky interesantní a myšlenkově podnětný je článek Náš súdruh George Orwell, na kterém je znatelný jak soukromý obdiv Michala Poláka vůči tomuto původem indickému autorovi, tak i jeho lidský nadhled nad „ideologií“ jako takovou, jež mu je pouhým prostředkem k dosažení hodnot jako jsou: „kritické myslenie, humanizmus a socialismus“, které u Orwella obdivuje (i když v duchu těchto zásad i Orwellovo myšlení podrobuje jisté kritice). V kapitole Odkiaľ a kam kulminuje jistý „genius libri“. Zde se ze střípků jednotlivých článků skládá kompaktní mozaikový obraz teoretického výkladu a interpretace pro autora klíčového pojmu, socialismus.

Poslední kapitola Rozhovory, jenž byla již zmíněna výše, nepotřebuje myslím nijak zdlouhavého popisu a rozboru. Ze jmenované plejády osobností, s nimiž Michal Polák hovořil a jejichž slova ve svých statích zaznamenal, záměrně nebudu vybírat onoho „top“ představitele a s mírnou dávkou recenzní nevstřícnosti nechám výběr na vás, čtenářích, na vašem vkusu a gustu.

Měl-li bych tedy závěrem zhodnotit předkládanou publikaci Hlavou proti vetru, musím především říci, že se jedná o soubor originálních a značně subjektivních, nevnucujících se myšlenek, postřehů a názorů na společenské události s jasně znatelnou levicově-interpretační tendencí, jež se snaží především o kritické myšlení, předkládání alternativ a hledání „toho, co je za věcmi“. Hodnotit tuto publikaci z jakéhosi „objektivního“ hlediska totiž nedává smysl hned z několika důvodů. Pominu-li poměrnou obtížnost a snad i nemožnost takovéhoto pohledu, musím zdůraznit především jeho nesmyslnost. Michal Polák si svými texty nenárokuje objektivitu, výhradní právo na pravdu či nějakou formu nutnosti. Jedná se spíše o pozvánku k dialogu, pozvánku, jenž nás opravňuje vstoupit do jeho světa i mysli a též nás opravňuje podívat se na předkládanou problematiku z jiného úhlu pohledu, než je možná většina z nás zvyklá. Míst a úvah ke kritice či nesouhlasu by se jistě několik našlo, ale o tom přece takový dialog je a Michal Polák by byl asi tím posledním, kdo by nám chtěl upírat právo na vlastní a svobodný názor. Naopak. Jeho kniha nese jako svou vlajkovou myšlenku především snahu o vybuzení takového vlastního názoru a kritického zhodnocení toho, co se nám často předkládá pod názvem fakt, pravda či skutečnost. Do tohoto abstraktního dialogu přirozeně vstupuje jako člověk se svým názorem a jasným postojem. Není však fanatikem, zaslepencem ani lítým bojovníkem, který by nás chtěl k něčemu nutit. Pouze vybízí, podněcuje a podává „férovou“ nabídku ke společnému zamyšlení.

Jelikož bych nechtěl zakončit svou recenzi nějakým klasickým klišé ve smyslu „nezbývá tedy to, než abyste po knize sáhli a přesvědčili se sami“, nabídnu vám spíše sladko-trpkou ochutnávku z tohoto díla, jenž dle mého vystihuje jeho přívětivou a humornou atmosféru, stejně jako všudypřítomnou pachuť hořké reality, která celé dílo provází a vždy náš úsměv mírně zmrazí.

V článku …aj s takou robotou!, v kapitole Slovo ku dňu Michal Polák nabízí tento „vtip“:

„Dvaja dobre živení páni v oblekoch sedia v reštaurácii, pred nimi taniere s bohatým obedom. Jeden sa nakláňa k druhému so slovami: ‚Vďaka našej politike vznikli štyri milióny nových pracovných miest!‘ A čašník, ktorý im na tácke práve prináša víno, si pomyslí: ‚Hej…a len ja sám z nich mám tri.‘ “ (s. 71)

POLÁK, Michal. Hlavou proti vetru. Bratislava: SOK, CCW, 2012. 431 s. ISBN 978-80-89166-35.0

Vyšlo na: www.blisty.cz, 30.1.2013

 

 

 

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Komentáre

Obrázok používateľa Peter Zajac-Vanka
#1
Peter Zajac-Vanka
31. január 2013, 00:08

Už by bolo načase v plnej miere obnoviť webovský archív Slova, nie?

Michalova kniha je fantastické dielo, čerpal som a čerpám z neho poznatky napríklad i pre štúdium ekonomickej demokracie a uzávam Michala ako autora,

nuž ale, neubližujete mu tu a teraz týmto "reprizovaním"? Viem, že kniha vyšla asi takto pred rokom, mohlo by sa to niekde uviesť, lenže k nej boli i diskusné poznámky celkom hodnotné, myslím, boli i ďalšie hodnotenia knihy,

trochu mi teraz Slovo pripomína RTVS verejnoprávnu - keď niet peňazí, tak si pusťme hodnotnú reprízu relácie, ktorá bola vytvorená v časoch, keď sme ešte peniaze mali... prepáč Michal, ja som za obnovenie Archívu, nie za reprízy.

Obrázok používateľa Peter Zajac-Vanka
#3
Peter Zajac-Vanka
31. január 2013, 22:28

Michalovo dielo je skvelým manifestom socialistického myslenia a tvorivého bádania o socializme,  ale konkrétne tento promočný článok v Britských listoch tomu predsa vôbec nezodpovedá, to už stačilo spísať pár úvodných privítacích rečí na "krste" knihy, zúčastnil som sa ho a bolo to prima.

a aj tak mi tu chýba elektronický archív, viacerí sa už o knihe vyjadrovali-

Obrázok používateľa Peter Zajac-Vanka
#4
Peter Zajac-Vanka
05. február 2013, 23:10

Slovo SOCIALIZMUS ako by pán recenzent zámerne vymazával a obchádzal v recenzii

Práve preto, že som túto trochu oneskorenú a značne od pojmu socializmu vypreparovanú recenziu ( to aby sa neurazil vkus súčasných salónnch ľavičiarov, putujúcich od jednej elitnej kultúrnej či vedeckej aktivity ku druhej bez toho, aby si ušpinili rukáv kabátov o chudobu a bezperspektívnosť nezamestnaných či sotva-zamestnávaných más českého a slovenského obyvateľstva) kritizoval a popritom som nechcel ublížiť tejto skvelej knihe Michala Poláka,

vzal som si do hlavy, že sa sem pod diskusiu vrátim a obhájim toto dielo, pretože tu na Slove ho azda budú čítať skutočne ľudia nie kvôli "noblese salónnej ľavice", ale kvôli samotným myšlienkam.

Autora recenzie azda poteší, že som slovo po slove naštudoval jeho text, kým som mohol skutočne konštatovať, že zámerne a premyslene sa vyhol nielen pojmom ako socializmus, ale vypreparoval recenziou pojem socializmu z toho jadra Michalových myšlienok presne podobne, ako keď cenzori v rokoch socialistickej kultúrnej praxe preprarovali diela zahraničných autorov.

Ku cti mu patrí, že sa aspoň neodvážil Michalovu citáciu pozmeniť, iba ju dal do úvodzoviek akože "to nie ja, to on". To vtedy, keď píše takmer ako keby analyticky vedecký rozbor textu a potichu uvádza hneď z úvodu hlavný Michalov náboj knihy :"Som socialista, motivuje ma predstava spoločnosti, spájajúcej sociálnu spravodlivosť s demokratickou samosprávou a osobnou slobodou"  a navyše pritom tak "pepícky" pražsky skomolil prepisom slovenčinu do takmer zosmiešňujúcej biľakovskej podoby.

Práve preto chcem pokračovať, ale mám skúsenosť s diskusnými príspevkami v tom "novom" Slove, takže začnem ďalší príspevok:

Obrázok používateľa Peter Zajac-Vanka
#5
Peter Zajac-Vanka
05. február 2013, 23:50

Kapitola knihy v poradí ôsma s názvom "ODKIAĽ A KAM"

a s podkapitolami "Socializmus - aký, ktorý, či?" časť 1 až 4, alebo "Komunizmus nie je fašizmus" a ´dalej "Baranidlá na dogmy", "Skutočná "tretia cesta" ", a "Čo je dušou socializmu"

tak túto kapitolu recenzent elegantne vynechal, jednoducho cenzorsky odignoroval, a tak aspoň pár slov k odporúčaniu, prečo ju čítať a prečo si z nej brať inšpiráciu: 

Predovšetkým ma ako oveľa staršieho zaujal vyzretý Michalov názor, podložený hlbokými vedomosťami a prehľadom o vývoji, ktorý postihol svetonázor socializmu od polovice osemdesiatych rokov a až po súčasnosť.Dáva v kapitole možnosť, aby sme si uvedomili, ako "reálny socializmus", ktorý sme tu žili, postupne prehrával v ideologickom zápase so západným svetonázorovým posunom k demokracii, ako pôvodne fungujúce a dobre myslené sociálne výdobytky napriek všetkému podliehali ideologicky erózii pod tlakom napriek nespravodlivosti vtedy dobre sa rozvíjajúcemu kapitalizmu európskeho Západu a USA.

Pekná je veta na str. 232:"dôvod, prečo sa ľavica v praxi, a sociálna demokracia aj teoreticky, vzdali predstavy socializmu ako spoločenskej formácie, dá sa formovať dvomi slovami: rozkvet kapitalizmu."

v ďalších myšlenkach uvádza, ako sociálna demokracia v praxi narazila na "taxisovu priekopu" globalizácie, ďalej spomína, ako sa s pojmom  "reálny socializmus" aj u nás akosi nevie ani samotná ľavica vyrovnať, ťakže sa ťažko môže odraziť v zmýšľaní ďale. Michal  spomína autorov, zaoberajúcich sa "na Západe" socializmom, ktorých mi objavil a vyberá od nich tie podstatné myšlienky, ktoré môžu viesť k ich ďalšiemu inšpiratívnemu naštudovaniu.

Pre mňa osobne je cenné, že uviedol mnoho poznatkov k postsovietskym modelom netrhového socializmu ( debata o socialistickej kalkulácii) - model Oskara Langeho, model trhového socializmu (Devine, Kornai, Alec Nove), dokonca uvádza z Devinovho modelu participatívne plánovanie také časti, ktoré mi trochu utriedili niektoré pohľady na prax, rozoberá a spomína problémy spoločenského vlastníctva, tak pálčivé problémy, ktoré nás socialistov teraz trápia uprostred toho súkromného a globalizovaného vlastníctva, dokonca som tu našiel i priamu paralelu s vývojom tak kritizovaného "socialistického vlastníctva", ktoré sa vývojom zvrhávalo na "všetkých a ničie" - to je to, čo sa dnes deje s globalizovanými nadnárodnými korporáciami, ktoré vlastnia státisíce akcionárov a "vlastne nikto" a preto im tak dobre vládnu ( kýmže?) dosadení manažéri.

Uvádza "kybernetický socializmus" Cotrella a Cockshotta, konkrétne myšlienku dokonale bezpeňažnej ekonomiky, v ktorej sa účtovníctvo a rozdeľovanie spotrebiteľom deje na základe času stráveného prácou.  Takže "kybernetické" iba v zmysle dôsledného evidovania umožneného informačnými technológiami (nebojme sa toho), kde základným filozofickým princípom koniec-koncov je marxistická pracovná teória hodnoty.

Množstvo z týchto myšlienok som mohol hneď aplikovať aj na modelovanie ekonomickej demokracie a kľudne potvrdím, že mi priblížil a zblížil ma s prvkami "participatívnej ekonomiky" Alberta a Hahnelab viac, ako sa to podarilo odradiť ma samotným M.Albertom.

Dúfam, že som trochu priblížil čitateľom a záujemcom o socializmus a jeho ekonomické i spoločenské fungovanie toto Michalovo dielo a že po prečítaní knihy Hlavou proti vetru ( vrelo odporúčam kúpiť si ju, môžem si to na rozdiel od salónneho ľavičiara dovoliť povedať naplno!) sa v mnohých hlavách mnoho inšpiratívnych myšlienok vyrojí tak, aby bolo možné o socializme na Slovensku diskutovať skutočne odborne a nielen tak plačlivo so sentimentom minulosti alebo nenávistne so zdedeným antikomunistickým názorom z médií.

Mládež, toto je dielo pre Vás. Je o Vašej budúcnosti... 

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984