Na koho to slovo padne

Zatímco na sebe nezlomný vůdce KDU-ČSL Jiří Čunek poutal zuřivou palbu nepřítele, do posledního dechu „hrdinně“ bojoval za vládní pozici, jeho (stranická) sestra, ministryně obrany Vlasta „Radar“ Parkanová bezpečně projela na korbě Panduru II nebezpečné pásmo oblíbené společenské hry „na koho to slovo padne“. Měla by mu být zavázána. Netoliko ona. Svým nechtěným „vrtěním psem“ odváděl vsetínský junák pozornost opozice a médií i od jiných „zasloužilých“. Skutečně tristní je profesionalita nominálního pána Ministerstva zdravotnictví ČR. Tomáš Julínek rozhořčuje dokonce spolustraníky neobratnými mediálními výroky, které za něj žehlí další Tomáš, nad nímž občas též nevěřícně kroutím hlavou, schopný demagog, mluvčí Cikrt. Poslední perlu z ministrova hřmotně eskamotérského uvažování a jadrného slovníku (příklady představených táhnou) vynesl na světlo boží z tajnosti Hradu 28. října jiný lékař, exministr zdravotnictví Miroslav Macek. Během sešlosti k výročí státnosti položil MUDr. Julínkovi otázku, „proč chce proboha sloučit prosperující a dobře vedený hematologický ústav s fakultní nemocnicí.“ Sídlo králů projasnila bohorovná mandarínská odpověď každojedinému z tisíců protipetentů: „Aha, další Klenerův přimlouvač. Vždyť ten ústav stojí na dvoře fakultní nemocnice!“ Je-li pravda, co vyhlášený donchuán a zezadu fackující podnikavec prohlašuje v pravidelné webové glose, zaslouží pamětihodná replika někdejšího primáře v Ivančicích ne tesat do kamene, nýbrž vrýt do zlaté desky na palubě mezigalaktické sondy. V poselství marťanům by mohlo stát: „Místo do pouhé koalice s nevyzpytatelným Paroubkem přijímáme my, občanští demokraté, ufony přímo do vlastních řad.“