V hollywoodských zákopech

Nejsou vykopány v zemi, ani nejsou kašírovány ve filmových ateliérech. A přece jsou hluboké – a oddělují dvě strany, které je vykopaly 5. listopadu 2007. Dvě strany: jednou jsou filmoví a televizní producenti, především velké korporace, jež vlastní všechny výrobní prostředky a jejichž střechovou organizací je Aliance filmových a televizních producentů (Alliance of Motion Picture and Television Producers – AMPTP), druhou stranou jsou scénáristé, filmoví a televizní, spojení v odborovém svazu Sdružení scénáristů (Writers Guild of America – WGA), rozděleném na část východní (do níž patří např. New York) a západní, kterou je právě Hollywood. Aliance sice sdružuje 397 producentů, rozhodující slovo má ovšem 8 korporací, mezi nimi např. Walt Disney, CBS, Metro-Goldwyn-Mayer, News Corp./Fox nebo Warner Brothers. WGA má více než 12 000 jeho členů (z toho přes 7 000 na západě USA, zvláště v Kalifornii, a přes 4 000 na východě, např. v New Yorku), kteří – slovy novináře – vyměnili pera za stávkové plakety. Když oni, tak i my Producenti uzavírají se scénáristy tříleté smlouvy – ta poslední vypršela vloni 31. října. Vyjednávání o novou se už předtím táhla bezúspěšně tři měsíce. Jejich jádrem je požadavek, aby scénáristé byli za svá díla honorováni také tehdy, jestliže je převzala „nová média“ – rychle se rozvíjející svět internetového „stahování“, online videí a vysílání na mobilním telefonu. Dosud totiž nedostávali žádné tzv. zbytkové odměny (residuals), jestliže byl jejich pořad odvysílán online nebo stahován např. prostřednictvím iTunes, digitální paměti společnosti Apple. Usilují se tedy nyní o 2,5 % z výnosů, jež společnostem přinášejí nové distribuční metody. Peter Grosz, který píše texty pro satirický pořad The Colbert Report, vyjádřil požadavky svého Sdružení stručně: „Stávka je o budoucnosti. Internet je příliš veliký, příliš důležitý, než abychom povolili. Co požadujeme, je velice jednoduché a nanejvýš spravedlivé. Jsou-li placeni oni (t. j. producenti), ať jsme placeni i my.“ Pamětníci si také vzpomínají na předchozí snahu. V roce 1985 se sdružení podobně jako dnes střetlo se stejným protivníkem a poža-dovalo „zbytkové odměny“ u videí. Tehdy se scénáristé spokojili s 0,3 % podílu na prvním milionu hrubého výnosu z prodaných nahrávek, následně však trh nejdříve pro VHS, pak pro DVD přímo explodoval. V současnosti vydělávají flmová studia na trhu videí dvojnásobek tržeb z kin a televizním společnostem vynášejí často pořady prodané na DVD více než práva prodaná do ciziny. Producenti dnes na požadavky odpovídají stejnými argumenty jako kdysi, scénáristé však prohlašují, že nehodlají opakovat stejnou chybu. Citujme opět Petera Grosze: „Z chyby s DVD jsme se poučili. Před 22 lety s nimi producenti vyhráli, válku tentokrát však chceme vyhrát my.“ Solidární jsou i hvězdy Hned v prvních týdnech stávky se stávkujícím dostalo výrazné podpory od mnoha filmových a televizních hvězd, režisérů i tzv. nositelů pořadů (show-runners) – producentů, kteří se podílejí na scénářích úspěšných seriálů. Tato podpora trvá dodnes, jak o tom svědčí skutečnost, že hvězdy odmítají projít stávkovými hlídkami a podílet se na pořadech společností, proti nimž scénáristé protestují. Významné však byly také projevy solidarity spřátelených kolegyň a kolegů v zahraničí: v Berlíně sto německých scénáristů pochodovalo s plaketami WGA před Braniborskou branou, stovky protestujících prošly ulicemi kanadského Toronta a Montrealu, svůj souhlas vyjádřily obdobné odborové svazy ve Francii, v Austrálii, ve Španělsku, ve Velké Británii, v Portugalsku. V USA se se stávkujícími také solidarizovaly jiné, profesně nesouvisející odbory. Na producenty však tyto protesty nezapůsobily – pro ně jsou v sázce zisky. Jejich protiútok šel dvojím směrem: jednak se snažili ovlivnit veřejné mínění – mj. i tvrzením, jak vysoké jsou příjmy členů WGA – jednak usilují rozdělit scénáristy. Pro „styk s veřejností“ (a s politiky) si najali Marka Falianiho a Chrise Lehanea, kteří svého času pracovali pro Clintonův Bílý dům (a mají tudíž úzké vztahy s Demokratickou stranou). Zatím ovšem podle průzkumů 63 % dotazovaných sympatizuje se stávkujícími a prezidentští kandidáti Demokratické strany odmítli projít stávkovými hlídkami, takže televize CBS musela zrušit vysílání jejich plánované diskuse. Pokud jde o platy, prokázala statistika sdružení, že např. v Kalifonii nedosahují vyššího ročního průměru než 62 000 dolarů, což nestačí čtyřčlenné rodině ani na slušné živobytí. Ve srovnání třeba s Richardem Parsonsem, ředitelem jedné z osmi velkých korporací zábavního průmyslu Time Warner, jehož „odměna“ za rok 2006 představovala 22,5 milionu $... Dopady – a budoucnost AMPTP – producenti – možnost stávky předvídali, snažili se proto „předzásobit“. Urychlovali před jejím započetím výrobu filmů a jednotlivé díly seriálů – pořadů, které v pravém smyslu slova scénář nepotřebují. Tato výpomoc však zdaleka nestačila, takže diváci se nyní musí do značné míry spokojit jednak opakováním pořadů už dříve vysílaných, jednak se nesrovnatelně častěji než jindy objevují reality show. A v čase prezidentské kampaně, které i z objektivních důvodů (pro leckterou zvláštnost té letošní) věnují všechna média mimořádnou pozornost, je až s podivem, jak velká část divácké veřejnosti sleduje pořady „politické“ – diskuse kandidátů, komentáře a vůbec vše, co s těmito tématy souvisí. Stávka také „ohrožuje“ velké slavnostní „podívané“ – ukázalo to odevzdávání Zlatých glóbů (mohou být ohroženy i Oscary). U Glóbů, považovaných za předstupeň Oscarů a udělovaných Sdružením zahraničních zpravodajů v Los Angeles (seskupením asi 100 reportérů zábavního průmyslu), jejichž slavnostní předávání vysílá exkluzivně televize NBC, se letos museli spokojit 35-minutovou tiskovou konferencí (byť i vysílanou v televizi) a obejít se bez obvyklých hvězd. Jak to bude v únoru s Oscary, netroufá si v tuto chvíli nikdo odhadovat. Výjimečně se 2. ledna objevily na obrazovkách noční pořady známých moderátorů: Davida Lettermana a Craiga Fergusona na CBS, Jaye Lena a Conana O´Briena na NBC a Jimmyho Kimmela na ABC. V prvních dvou případech jde o dohodu s Lettermanovou (malou) produkční společností Worldwide Pants (Letterman sám je členem WGA), jejíž autoři směli připravit scénáře. O´Brien vyjádřil stávce své sympatie a svou podporu. Ostatní si musí svá vystoupení připravovat sami. Producenti se 17. prosince pokusili ovlivnit rozhodnutí Sdružení scénáristů otevřeným dopisem zábavnímu průmyslu tvrzením, že „scénáristé jsou svému podílu na příjmech z nových médií vzdáleni tak jako na počátku stávky“. Neboť velké korporace – jež v prosinci zčista jasna přerušily druhé kolo vyjednávání, ještě než se stávkující mohli k jejich návrhu tzv. nového ekonomického partnerství definitivně vyjádřit – se nejenom pokusily zasít nesvár mezi scénáristy poukazem na rozdíly mezi těmi, kteří vydělávají hodně a těmi, jež stávka finančně vyčerpává. Naprosto se nehodlají vzdát své „zákopové“ pozice, při níž jde o to, čemu předseda WGA-západ Patric M. Verrone říká respekt – a při níž jde o budoucnost. Nabýt ztracené postavení Podle Verronea chtějí totiž členové jeho sdružení nabýt znovu postavení, které ztratili v letech, kdy postupně zábavní průmysl zcela ovládly velké korporace. Domnívá se, že pokud jde o tvůrčí osobnosti, je Hollywood na hranici „věku temna“. „Myslím, že kdyby mohly (korporace) provozovat svůj byznys bez nás, učinily by to a naši práci by degradovaly na mechanickou, jednoduchou a málo placenou a co možná neuměleckou úlohu,“ řekl v rozhovoru. Proto scénáristé požadují – a to je druhý podstatný bod sporu – kompetence i pokud jde o ty „spisovatele“, kteří píší pro reality show a animované filmy, chtějí mít také dohled na transakce mezi společnostmi, mohou-li se týkat platů scénáristů, a konečně chtějí ze smluv vyloučit dosavadní paragraf, jenž jim zabraňuje podílet se na stávkových hlídkách jiných odborů poté, co sami uzavřeli dohodu. Producentům je jasné, že vyhovět těmto požadavkům by znamenalo vzdát se části své moci. Tím spíše, že se právě začala jejich vyjednávání se Sdružením režisérů (a WGA jednání bedlivě sleduje – výsledek by mohl ovlivnit i jejich postoj), jejichž smlouva – stejně jako smlouva se Sdružením filmových a televizních herců – vyprší v červnu. Nelze tudíž zcela vyloučit další stávkové boje, jež by mohly ochromit celé odvětví zábavního průmyslu. Televizi, jež pociťuje krátkodobá přerušení silněji než filmová výroba, tak mohou čekat výrazné změny – např. i v tom, že skončí dosavadní praxi, při níž nabízí nové programy možným zadavatelům reklam náročným jarním předváděním (televize NBC už z tohoto důvodu musela vracet platby za pořady, jež v důsledku stávky nemohla odvysílat). Ekonomické dopady přirozeně přesahují dané odvětví. Los Angeles Times, nejvýznamnější deník na západě Spojených států, se už pokusil o odhad těchhto škod. „Studia,“ napsal deník před koncem roku 2007, „ se sice spoléhají, že mohou odolávat nejméně šest měsíců, ale dlouhodobý účinek by byl obrovský nejenom pro zábavní průmysl, nýbrž pro celou obast. Hollywoodské produkty přispívají téměř 7 procenty – ročně asi 30 miliardami dolarů – k ekonomice okresu Los Angeles, jež obnáší 442 miliardy. Bude-li stávka pokračovat i v příštím roce, což se nyní zdá možné, výsledkem bude, že místní hospodářství ztratí jednu miliardu.“ Je proto zřejmé, že scénáristé bojují chtěně i nechtěně o více než pouze o budoucnost vlastní profese. Nejde jim zdaleka jenom o peníze – a vůbec ne až v první řadě. Autor je česko-americký publicista, časť roka trávi v USA