O zradě, udávání
a o nenávisti!

Počet zobrazení: 1712

Hodnota slova a myšlenek neuvěřitelně klesá. Nikoliv až nyní! Žasneme!

Prožil jsem dobu – v níž byla mnohdy i zrada považována za lidskou přednost. Nerad, trochu s obavami před vychloubáním si připomínám příběh svého otce Jakuba Hrabici. Byl zatčen jako devětatřicetiletý komunista a jako náčelník Federace proletářských jednot na Moravském Slovácku německým gestapem na jihlavském nádraží 15.března 1939. Zatýkací akt a hrůzné vyšetřování v tamní Hluboké ulici vykonal český tajný policista příjmením Kašpar. Byl od roku 1939 protiprávně ve službách nacistického gestapa. Ve vzpomínaném příkladu se tak stalo na přímé udání českého Němce Franze Kittlera, aktéra podvrhu protiněmeckých letáků. Pozdějšího válečníka a důstojníka wehrmachtu zraněného v bitvě u Stalingradu. Po roce 1945 uprchlého z československého vězení na Mírově a až do smrti váženého podnikatele ve Francii.


zdenek_hrabica_karikatura.jpgZdeněk Hrabica. Kresba: Radek Fetters

Když jsem rozum bral, musel jsem kvůli vězněnému otci sedět ve třídě za trest v poslední „oslovské lavici“, byl jsem poučen, že při návštěvě velící osobnosti protektorátního Kuratoria MUDr. Františka Teunera nesmím zvedat k pozdravu pracku. K velkému potěšení mé statečné maminky.

Dobrou duší a živitelem naší rodiny byl tehdy rolník z Hané – pan Obšil ze Světlé pod Javořicí. Koncem války jej udal blízký známý za „černou porážku“ vykrmeného prasete; jihlavský německý soud jej odsoudil k trestu smrti zastřelením či oběšením. Osvobození Jihlavy sovětskou armádou, Rumuny a vojáky Svobodovy armády jej osvobodilo z vykonání popravy.

Desítky německých vojenských dezertérů byly však, většinou na udání „českých vlastenců“ tamtéž a tehdy popraveny.

Před bývalou budovou – německou a československou věznicí jsou dneska pamětní kameny připomínající popravení škůdců „komunistického“ režimu v padesátých letech XX. století.

Po německých dezertérech, odmítajících sloužit Hitlerovi, už neštěkne ani saharský pes.

Ani mladému pokolení se tyto vánice nikdy nevyhnuly. Ještě za mého dětství se nám na očích objevoval neskutečný příběh sovětského pionýra Pavky Morozova, který označil za nepřítele režimu svého otce. Vyvrcholil tragédií.

A pak jako lavina nám před zraky probíhaly příběhy jako na běžícím pásu o očistách od zrádců a kolaborantů, od zlodějů a šmelinářů, permanentní očisty – čistky ve vládnoucí KSČ, ve státním a mocenském aparátu.

Nejdokonalejší a nejmasovější pak byla očista a prověrky po 21.srpnu 1968.

Nic si s ní však nezadalo lustrování po 17.listopadu 1989.

Pokud přeženu – bratr udával sestru a sestra bratra. Cibulkovy seznamy byly vyvrcholením.

Zrady, udavačství, nenávist si byly vůkol, kolem dokola, nablízku. V jejich proudění jsme v generacích projevili ve světě vskutku vrcholnou nenapodobitelnost. V ústním i písemném podání.

Nedávno jsem vyslechl při jedné osobní návštěvě vyprávění zklamaných rodičů, kde jeden z ambiciózních potomků si vyžádal nahlédnutí do archivu zločinů komunismu. Chtěl se proti zákonům přírody přesvědčit, zda jeden z rodičů nespolupracoval s StB. Když se mu dostalo negativní odpovědi, kdosi jim subjektivní hlasitě komentoval, že je to škoda.

Pár let jsem učil na jednom soukromém gymnáziu nazvaném Gymnázium bratří Čapků. Učil jsem mediální praktika. Studenti si oblíbili dílo obou velkých českých umělců. Nemohli pochopit, jak mohly existovat fašistické štvanice českých novinářů a politiků proti jasnozřivému spisovateli Karlu Čapkovi, jež nakonec přispěly i k jeho smrti.

Dneska čtu příběh z jedné pražské školy o učitelce, která jistě pod vlivem současné a vybičované hrůzné propagandy kázala ve třídě informace nikoliv z naší – ale ze současné ruské propagandy o situaci na východní Ukrajině. Žáci osmé třídy ji monitorovali, své svědectví poslali dál, což nakonec vedlo k okamžitému ukončení jejího pracovního poměru.

Nemám oprávnění soudit, jenom se mi trochu vrátily zážitky z časů Pavky Morozova a z nedávného vyprávění ze soukromé návštěvy. Do hlavy postižené nevidím. Rozhodně však ani jedno ani druhé nepovažuji za metodiku příkladů pro výchovný proces.

Jelikož jsem obdobnou situaci sám na sobě jako deklamátor prožil a dokázal jsem se ve stejném a monitorovaném udání studentských respondentů obhájit na faktech, nic podobného se mi nestalo.

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984