Reklama
Reklama

Pusť vrabce z hrsti, ať můžeš chytit holuba…

Počet zobrazení: 1319

„Náš život je jediným předmětem na tomto světě, který nemůžeme pokládat za své soukromé vlastnictví, protože jsme ničím nepřispěli k jeho vybudování. Byl nám jen zapůjčen s povinností předat ho potomstvu rozmnožený a zdokonalený. Proto mají naši vrstevníci a ještě naše potomstvo právo žádat vyúčtování našeho života.“ (T. Baťa z knihy slovenského autora J. Banáše)

banas_bata.jpgV době podivných světových, evropských a národních třenic, kde řečené jak by ztrácelo smysl a obsah a pravda se samozřejmě halí do hávu smyšlených polopravd a plané, polo politické žvásty změnily úctu k člověku, vychází neobyčejná kniha předního slovenského spisovatele Jozefa Banáše, Jsem Baťa, dokážu to!

Škoda, že tato kniha nevyšla před třiceti lety, kdy se na cestě do Evropy naši privatizanti (zrekrutovaní z různých sociálních a politických vrstev) učili, jak podnikat, učili se demokracii, a většina jejich ekonomicko-politických rozhodnutí (voda, zbrojní průmysl, zemědělství, sklářský a textilní průmysl, ČKD, Poldi Kladno, letecký průmysl…) nás poznamenala a poznamenává dodnes.

Kniha Jozefa Banáše o Tomáši Baťovi a jeho úsilí pod heslem „Čest Práci“ vytvořit důstojné prostředí pro život každého poctivého člověka, ukázat, že je pravda, že kdo ovládá českomoravskou kotlinu, má předpoklad ovládat Evropu a svět a že to, co prohlásil německý nacionalista Heinrich von Treitsche, že Češi jsou „… nejgeniálnějším členem rodiny slovanských národů“ je historií potvrzená samozřejmost.

Knihu o cca. 380 stranách vydává nakladatelství Olympia.

Kniha přináší na straně jedné ne život, ale epopej osudu člověka, který, jak to v našich pohádkách bývá, jako chudý švec se vydal hledat štěstí… Ale na svém „vandru“ pochopil, že hledání je boj. A že boj je otcem všeho, že bez boje není života, ale především, že bez boje není vítězství – nedostaví se.

A tak se skvěle popsaný životní osud Tomáše Bati stává výzvou, téměř osudovou, nebojte se boje, nevyhýbejte se mu, i kdyby vám hrozila porážka.

Knihu J. Banáše v současné době, kdy má tento vynikající autor své literární i neliterární vykladače a odpůrce, je třeba číst s filosofií: „že blesky bijí vždy do vysokých stromů a z kamenů po nás hozených je možno postavit proti házejícím hráz i dům. Je ji třeba číst jako knihu, kde nám je představen po „ letech půstu“ skutečný lidský i literární hrdina, který tolik v současné literatuře chybí.

Nic proti současné mladé generaci, cestu k literatuře si určitě najdou, rozedraná kolena protestu ke všemu a proti všem najednou chladí, a vracejí smysly a mysl do skutečné současnosti. Ale to je věc vkusu a poznání a vzdělání a možná i pousmání nad naivitou jím do hlav vtloukaných hloupých reklamních textů…

Totiž ten letitý rozdíl dvou pohledů: žáby a orla stále platí. Žábě se zdá kámen v potoce jako hora, orlovi jako něco malého uprostřed vody. A přirovnáme-li Česko jako vypuštěný (nyní již téměř dokonale) rybník, pojďme do hraničních hor, ať ztratíme ten věčný žabí, čecháčkovský pohled na běh života a světa.

Uvidíme nádhernou zem, uvidíme krásné lidi a možná ještě uslyšíme od náhodných chodců pozdravení Dobrý den. A hlavně na pozdravení odpovězme a važme si toho.

Jozef Banáš pro nás všechny napsal skutečně neobyčejnou knihu, v pravém slova smyslu neobyčejnou.

Měla by se stát učebnicí, případně doplňkovým textem, škol všech kategorií. Především ekonomických. Protože dokládá veliký život člověka s jeho životními peripetiemi a vítězstvími. A dokládá, že životní bohatství je i v obětování se slabším a druhým a skutečné tím největším štěstím je práce ve všech jejích podobách. Tomáš Baťa ve svých botách doslova „obešel svět“ vyšel z malé země, byl největší. Znova opakuji, kdyby se touto zkušeností řídili naši privatizanti a politici, kteří dnes různými ústy říkají, že se učili řídit, ale všem nám tvrdili, že řídit umí, že se vyznají a vše před nimi že byl ekonomický balast a že „za Komárka bude koruna jako marka“. Kdyby…

Kdyby pro dnešní pokolení a samozřejmě i pro nás nic po přečtení knihy J. Banáše nezůstalo, tak slova tatínka Tomáše Bati určitě ano: „ Když je ptáčeti zima, má dvě možnosti. Zmrznout nebo začít zpívat.“

Tak pojďme zpívat.

(Recenzia vyšla na ParlamentniListy.cz 25. októbra 2021)

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.
CAPTCHA
This question is for testing whether or not you are a human visitor and to prevent automated spam submissions.
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama