Reklama
Reklama

Tvrzení o systémovém rasismu stojí na chybných základech

Počet zobrazení: 1430

Vratislav Roháč v !Argumentu píše o tom, jak dnes vyprávění o systémovém rasismu zakrývá pravdu o špatném ekonomickém systému.

Český rozhlas zveřejnil 1. června 2021 podcast pod názvem Dva příběhy systémového rasismu v USA. Na dané téma tu mluvil v rozhovoru s redaktorkou zpravodaj Jan Kaliba.

O systémovém rasismu se hodně mluví, ale obtížně se definuje. Zjednodušeně lze říci, že se tím myslí taková rasová diskriminace, k níž ve společnosti dochází, aniž by byla zakotvena v zákonech. Rozhlasový pořad se o vlastní definici nepokusil. Spíše se snažil přesvědčit posluchače konkrétními příklady o tom, že diskriminace černochů v USA reálně existuje.

Dva příběhy, podle nichž byl příspěvek nazván, jsou však důkazem přinejmenším sporným. První z nich se nedá bez širšího kontextu dost dobře posoudit a druhý odhaluje něco trochu jiného než systémový rasismus. Na tento druhý příběh se zde zaměřím.

Afroameričanka Marisela Gomezová vypráví, jak si univerzita v Baltimoru zadala developerský projekt k revitalizaci svého okolí. Chudé nájemní domy v okolí univerzity byly zbourány a černí obyvatelé odtud vystěhováni. Vzniklo tak nové bydlení a nové obchody pro střední třídu. Obyvatelé několika zbylých nuzných domů se dívají na lékárnu, která je však příliš drahá na to, aby si do ní šli něco koupit. Gomezová mj. podotýká: „Že se budou jejich domy bourat, se většina lidí dověděla z novin. Rozhodli si to mocní bílí developeři.“

Ano, je to dojemný příběh, ale ne příběh systémového rasismu. Developeři a majitelé všude na světě zacházejí s chudými lidmi stejným způsobem. Pokud je možno zabrat lukrativní místo a vyhnat odtud chudé starousedlíky, pak se developeři nad takovým činem nerozpakují. Je přitom úplně jedno, jakou barvu pleti tito obyvatelé mají.

Lze samozřejmě pochopit rozhořčení místních lidí. V uvedeném příběhu dostalo toto rozhořčení rasový podtext: „Rozhodli si to mocní bílí developeři.“ Problém ale není, že developeři jsou bílí, problém je, že jsou to developeři. Černý developer, který chce být úspěšný, by nemohl v podobných situacích rozhodovat jinak.

Tento příběh je ve skutečnosti příběhem o tom, jak konflikt, který je ve skutečnosti sociální (konflikt mezi kapitálem a obyvatelstvem chudých čtvrtí), je interpretován jako konflikt rasový. Tato interpretace ovšem vytváří problém sám o sobě. Všimněme si, že i lidový antisemitismus v evropských zemích, byl z velké části zlobou chudých lidí proti relativně bohatým židovským obchodníkům a lichvářům. Také nacistický antisemitismus pracoval se silným sociálním podtextem.

Ve světle tohoto příběhu pak dává konkrétní smysl i liberální pohled na tzv. systémový rasismus. Liberálové vidí důkaz rasismu v tom, že v jednotlivých sociálních vrstvách jsou disproporčně zastoupeni lidé různé barvy pleti. Liberálním řešením jsou tudíž kvóty. Dokud nebude dost černých studentů, právníků, lékařů, manažerů, kongresmanů, prezidentů, pak to znamená, že společnost je systémově rasistická.

Můžeme se pohoršeně ptát: Jak je možné, že černoši po svém „údajném“ zrovnoprávnění zůstávají v chudých a vyloučených lokalitách? Jako argument to může znít přesvědčivě – ovšem jen do té doby, než si položíme další doplňující otázku: Jaká je ve společnosti sociální mobilita? Amerika sice miluje příběhy individuálního vzestupu a najdeme takové mezi bílými i mezi černými, ale naprostá většina lidí zůstává v té sociální vrstvě, do níž se narodila. Sotva někdo může tvrdit, že bílí zažívají častěji mezigenerační sociální vzestup než černí. Černí prostě většinou zůstávají tam, kde byli.

To přirozeně neznamená, že by neexistovaly mezi lidmi rasové předsudky. Jenže to, co je vydáváno za systémový rasismus, s nimi tak docela nesouvisí (jakkoliv si stoupenci této ideje myslí něco jiného).

Primární problém podle všeho není rasismus. Problémem jsou křiklavé sociální rozdíly, které činí chudé lidi bezmocnými proti kapitálu. Krátce řečeno: Problém je kapitalismus. To však liberál řešit nebude. Radši bude pomáhat černým než chudým. Vyprávění o systémovém rasismu zakrývá totiž pravdu o špatném ekonomickém systému. Bojuje se proti rasismu, aby mohl zůstat zachován systém. Je v tom zřejmá logika. Pokud bychom řekli, že na Západě existuje systémová chudoba, pak by bylo jasné, že problém je v liberálním kapitalistickém systému. Pokud to svedeme na systémový rasismus, pak z diagnostiky vyplývá: Problém je nedostatek liberalismu. (Působí to dokonce tak, jako by exploze kulturně liberálních témat v posledních deseti letech byla náhražkou za někdejší ekonomický liberalismus, který po hypotéční krizi pozbyl na důvěryhodnosti. Apel na další liberalizaci společnosti si tudíž hledá jiné cesty.)

Popřít ideu systémového rasismu znamená připustit sociální determinaci a také determinaci kulturní. V rámci liberalismu je to nemyslitelné: „Ale prosím vás, jak může být liberální jedinec vůbec něčím determinován? Vždyť si všechny své identity volí sám!“

(Text uverejňujeme v spolupráci s českým webovým časopisom !Argument)

Úvodné foto:
Tim Pierce / CC BY 3.0

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama