Zemské volby otřásly autoritou Angely Merkelové

Duch populismu kráčí dál na pravé straně politického spektra. Od Berlusconiho, Le Penové až k monumentálnímu Donaldu Trumpovi (jak jej předjal už F. Fukuyama), ke stranám se zavádějícími jmény jako je „Švýcarská lidová strana“ či „Dánská lidová strana“, s atributy „svobodní“ (Rakušané, Holanďané a Občané) či „přímí“, „praví“ a „demokratičtí“ ( Švédové, Finové, Češi), ke „zlatým úsvitům“ i k nespokojeným občanům A. Babiše. Duch populismu tak včera znovu přestoupil hranici i do Německa a v podobě „Alternativy pro Německo“ (AfD) zaznamenal markantní úspěch ve volbách v Sasku-Anhaltsku (22,8%), Bádensku-Württembersku (12,5%) a v Porýní–Falci (10,2%).

Angela Merkelová na archívnej snímke.
Foto: Metropolico.org /Flickr

Stalo se tak navzdory ostrakizaci v médiích i politice (xenofóbové, protofašisti, národovci, rasisti atd) a rozdílným předpovědím seriózních expertů, že „pravicové“ strany nemají v Německu budoucnost. Pravice ovšem tradičně znamená v politickém žargonu extrémní pravici, ale hlavním tématem těchto prvních voleb od příchodu uprchlíků byla A.Merkelová, respektive její politika se zástupy uprchlíků, které berlínský aparát přiděluje do jednotlivých spolkových zemích a ty si je rozebírají do měst a vesnicí, do narychlo rekonstruovaných hotelů, ubytoven mládeže, prázdných kasáren,sportovních hal a do stanů a provizorních obytných buněk na opuštěných letištích.

Reciproční ztráty se podařilo zmírnit tam, kde zavedené politické strany mohly postavit uznávaného kandidáta. To se stalo v Bádensku-Würtembersku v případě zeleného Kretschmana (32,3%) a v Porýni-Falci v případě oblíbené sociální demokratky Malu Dreyerové (37,5%). V porovnání volebních výsledků s preferencemi voličů těsně před příchodem uprchlíků utrpěla největší ztráty strana A.Merkelové, v Bádensku-Würtembersku (minus 13,0%), v Porýní-Falci (minus 9,2%). Kritická situace SPD se dále zhoršila propadem na 13,0% v Bádensku-Würtembersku a na 11,6% v Sasku-Anhaltsku. Slušně obstála pouze v Porýní-Falci. Ztrátám (4,1%) se nevyhnula ani Levicová strana silná v Sasku-Anhaltsku, ale po odpadnutí SPD jako koaličního partnera CDU má možnost stát se mladším partnerem ve vládě. K podobně pochroumaným poměrům směřují i volební výsledky v Bádensku-Würtembersku (Zelení+CDU ?) a v Porýní-Falci, kde bude asi na řadě vláda velké koalice SPD a CDU, která se už vlastně považuje za normální. Skutečně normální většinové poměry se dají rozeznat jen mlhavě.

V Německu se tak stalo to, co se v Německu stát nemělo. Angela Merkelová, která kreativně zničila stranu Helmuta Kohla a vybudovala novou CDU s mosty k nové realitě (zrušení branné povinosti, odpojení nukleárních elektráren, homosexuální manželství etc) a stranu vedla k vítězství (naposledy 41,5%), teď sedí s otřesenou autoritou mezi všemi židlemi i uvnitř vlastní strany a napravo od ní vstoupila do dalších třech zemských parlamentů pravicová protestní strana. Selhal „mechanismus autohypnózy“ i „vítací propaganda“ (Petr Sloterdijk, levicový konzervativec).

Kam tato krize reprezentace povede na spolkové úrovni je těžko říci. Nějaké balkánské většiny z heterogenních stran se sice dají vytvářet, jenomže co tomu řeknou voliči. Ale vývoj skutečně může směřovat od velkých koalic ke trojkoalicím nesourodých stran. Stará levice v SPD může teď s dobrým svědomím zapomenout na všechny rudo-rudo-zelené koalice i rudo-zeleno-žluté z druhé strany. Klasický dualismus všelidových stran to zcela jistě nebude mít lehké. Možným východiskem z této hrozby v příštích celoněmeckých volbám na podzim příštího roku je asi anglosaský většinový systém. Na nápad s přímou demokracií zatím nikdo nepřišel. Přímá demokracie s kandidátem jako Berlusconi, který již bude nezávislý na médiích (protože budou v jeho vlastnictví) a nezávislý i na politické straně ( protože si vybuduje svoji vlastní) by byla v Německu nepřijatelná.

(Autor je Čech žijící v Německu; člen SPD, na počátku 90. let působil v Praze v rámci Nadace F. Eberta)
Uverejnené v spolupráci s českým názorovým portálom Vaševěc.cz