Reklama
Reklama

Zastaví Spojené státy čas?

Trumpova Národní bezpečnostní strategie USA
Počet zobrazení: 3086
Politológ Oskar Krejčí na webe !Argument píše o tom, čo znamená Trumpova nová Národná bezpečnostná stratégia a prečo to vyzerá tak, že Spojené štáty sa snažia zastaviť čas.

Podle zákona z roku 1989 musí prezident USA každoročně předat Kongresu „komplexní zprávu o národní bezpečnostní strategii Spojených států“. To hned roku následujícího učinil Ronald Reagan, aby pak po něm obdobně pokračovali další prezidenti – ovšem méně často, než je předepsáno. Zpravidla je tato zpráva předkládána jednou za každé prezidentské volební období, což je rozumnější, než velí dikce zákona.

Ta letošní je první za prezidentství Donalda Trumpa. Půjde-li vše dál ve šlépějích, které charakterizují první rok vlády tohoto prezidenta, bude to i jeho zpráva poslední. I tak si ale zachová důležitý primát: ještě nikdy tomuto dokumentu nevěnovala média tolik pozornosti jako letos. Důvod je prostý: Bílý dům velmi dobře ví, že (a) musí využít každou příležitost k sebepropagaci; (b) musí novinářům text předkousat a dopředu sdělit to, co má být předáno dál veřejnosti. A tak se stalo, že se nejzajímavější formulace z nejnovější Národní bezpečnostní strategie USA (dále NBS) lidé dozvěděli ještě před úředním zveřejněním nové bezpečnostní strategie Spojených států.

Vlastní podstatu Trumpovy NBS dobře charakterizuje její závěr: text je prý „realistický, protože uznává ústřední roli moci v mezinárodní politice“. Celkový styl NBS daleko více připomíná volební program Republikánské strany než předvolební hesla dnešního prezidenta. K nejdůležitějším stavebním kamenům celého dokumentu tak patří tradiční republikánské heslo „Mír prostřednictvím síly“ – což je ostatně i název třetího pilíře citovaného textu. Tomu odpovídá i sebehodnocení „America First National Security Strategy“. Také struktura NBS je „republikánská“: napřed starost o hranice v konkrétním i přeneseném smyslu, tedy ochrana vlastního teritoria USA před zbraněmi hromadného ničení, biologickými a pandemickými hrozbami plus zpřísnění pohraniční a imigrační politiky. Pro Česko a Slovensko je důležitá část, která pojednává o regionálních zájmech USA. Podle struktury NBS je Evropa na druhém místě zájmu Washingtonu, až za „indo-pacifickou“ oblastí, ovšem ještě před Středním východem a Jižní a Střední Asií. Ale nejde pouze o strukturu.
 

Strategie, která není strategii
 

Ten, kdo si myslí, že strategie by měla obsahovat (a) analýzu situace, (b) definování obecných cílů a následně (c) výběr hlavních prostředků, které by v dané situaci měly umožnit stanovené cíle naplnit, dostal do ruky dokument, který není strategií. Je daleko více proklamací. Asi nejoriginálnější posun ve strategickém myšlení americké politické elity je skryt za formulací o „revizionistických státech“, která již byla v médiích mnohokrát zmíněna. Za tyto státy jsou hned v úvodu NBS označeny Čína a Rusko. Kdo si dá práci spočítat, kolikrát se v tomto 55stránkovém dokumentu objevuje slovo „Čína“, najde jej tam 32krát plus jednou „Jihočínské moře“; slovo „Rusko“ tam boduje 25krát. Tyto dva státy prý „zpochybňují americkou moc, vliv a zájmy, pokouší se narušit americkou bezpečnost a prosperitu“. V situaci, kdy, jak praví citovaný dokument, „ústřední kontinuitu dějin tvoří boj o moc“, jsou tyto dvě země uváděny jako největší nebezpečí. Dokonce ještě před „darebáckými státy“, za něž jsou opět prohlášeny Írán a Severní Korea, a „nadnárodními hrozícími organizacemi, zvláště džihádistickými teroristickými skupinami“.

Na tématu Ruska je nejlépe vidět, jak se mění postoj USA k ostatním světovým hráčům. V dobách George Bushe mladšího se v NBS psalo, že „ústřední realitou 21. století“ je, že „Spojené státy a Rusko již nadále nejsou strategičtí protivníci“. Důležitý zlom představoval dokument Sboru náčelníku štábů ozbrojených sil USA Národní vojenská strategie Spojených států amerických 2015 přijatý za prezidentství Baracka Obamy. Píše se v něm, že „státy zůstávají dominantním aktérem mezinárodního systému“, přičemž „některé státy… se pokoušejí revidovat klíčové aspekty mezinárodního pořádku a jednají způsobem, který ohrožuje bezpečnostní zájmy“. Následuje výčet těchto států a jejich „nevhodného chování“, a to v tomto pořadí: Rusko, Írán, Severní Korea a Čína. Až po této pasáži Národní vojenská strategie popisuje rizika pramenící z aktivit „násilných extremistických organizací“. Takto se rodil obraz Číny a Ruska vykreslený v nové NBS.
 

Revisionistické státy
 

Představa „revizionistických států“ je výrazem nesporně zajímavého konceptuálního posunu směrem k vizi světa jako prostředí nepřetržité konkurence mocenských ambicí států. Podle autorů nejnovější NBS tato konkurence vyžaduje přehodnocení politiky posledních dvou dekád – „politiky založené na předpokladu, že úmluva s rivaly a jejich zapojení do mezinárodních institucí a globálního obchodu by je mohlo změnit na dobrotivé aktéry a důvěryhodné partnery“. Jenže oni se prý nemění a jsou stále většími konkurenty. Také prý „celé dekády byla politika USA založena na víře, že podpora čínského růstu a její integrace do poválečné mezinárodního pořádku povede k liberalizaci Číny. V rozporu s našimi nadějemi Čína rozšiřuje svoji moc na úkor suverenity ostatních“.

Podle nejnovější NBS „zápasy o vliv jsou věčné“, přičemž „geopolitika je vzájemné propojení těchto sporů po celém světě“. Představa věčné konkurence států se ale v Trumpově NBS neopírá ani tak o vojenské, jako o podnikatelské či obchodní pojetí soutěže. „Konkurence neznamená vždy nepřátelství ani nevede nevyhnutelně ke konfliktu, ačkoliv nikdo by neměl pochybovat o našem odhodlání bránit naše zájmy. V každém případě je „naším úkolem zajistit americkou vojenskou nadřazenost“.  Je tomu tak proto, neboť „americká slabost vyvolává problémy, americká síla a odvaha zabraňuje válkám a podporuje mír“. Za takové situace „jsou Spojené státy připraveny spolupracovat v oblastech vzájemných zájmů“ i s Čínou a Ruskem. Aby bylo každému jasno, NBS několikrát zdůrazňuje, že „Spojené státy se budou snažit hledat oblasti spolupráce s konkurenty z pozice síly, především zajištěním toho, že naše armáda nebude v ničem až druhá“. Co se v takové situaci očekává od ostatních, a to nejen „revizionistických“ aktérů, není v NBS uvedeno.

Existenci v prostředí věčně a všudypřítomné soutěže by podle NBS měla odpovídat i diplomacie USA. Nepřátelé Spojených států prý těží z toho, že Washington často vidí svět binárně, jako válku, nebo mír. Jenže svět je oblastí mnohem pestřejších forem konkurenčních sporů. Proto musí vojenskou převahu doprovázet „předsunutá diplomacie“; diplomatická aktivita musí pomáhat „udržet výhodnou mocenskou rovnováhu“. To se jeví jako nejvýznamnější cíl: „výhodná rovnováha“ je onen kýžený pořádek vytvořený po skončení studené války, kdy se nadvláda a s ní spojená privilegia Spojených států jevily nezpochybnitelné a věčné.

Představa o světě plném konkurence je srozumitelnější při pohledu na nedávné jednání Valného shromáždění OSN o statutu Jeruzaléma. Donald Trump ještě před hlasováním pohrozil zemím, které zpochybní rozhodnutí o přesunu velvyslanectví USA do Jeruzaléma, odebráním hospodářské pomoci. Velvyslankyně Spojených států při OSN Nikki Haleyová pak připomněla, že USA jsou největším finančníkem této organizace a pohrozila tak omezením příspěvku. Řečeno jinak, chudým zemím se nepomáhá proto, že tuto pomoc potřebují, ale proto, aby držely linii stanovenou ve Washingtonu. USA nehostí Spojené národy proto, aby tato stálá diplomatická konvence měla podmínky pro práci při zajištění míru, ale proto, aby ji kontrolovaly. Stručně a jasně, všichni by měli pochopit prostou skutečnost: „Čí chleba jíš, toho píseň zpívej.“ Popravdě řečeno, vždy tomu tak trochu bylo. Jenže ne pouze takto. A snad nikdy to nebylo tak otevřeně deklarováno. Nemalou zásluhou NBS je fakt, že otevřeně říká to, co se v zahraniční politice Spojených států často skrývá za rozporuplnou praxí a balastem liberálních frází.
 

Konzervativní vize, která zastaví čas
 

Nová NBS je konzervativní vize, která se snaží vrátit staré dobré časy. Brání se poznání, že zadržet čínský ekonomický růst nelze, stejně tak jako nelze vrátit Rusko do pozice vojenské bezmocnosti. Potenciál čínského trhu je čtyřikrát větší než potenciál USA, přičemž z Číny se stává nové globální inovační centrum. Ruské strategické zbraně srovnaly rovnováhu s americkými v roce 2014 a nic nenasvědčuje tomu, že by tuto svoji pozici mohly v nadcházející dekádě ztratit. Ve Spojených státech čerstvě přijatá daňová reforma prohloubí sociální napětí. Protože tato reforma je založena na iluzi existence tajuplného reflexu, který vede k tomu, že větší zisky podnikatelů automaticky znamenají větší investice, prohloubí, zvláště při zvýšení vojenských výdajů, zadlužení USA.

George Bush starší byl zatím poslední americký prezident, který před příchodem do Bílého domu získal zkušenosti se zahraniční politikou. Během jeho vlády se pak udály ve světě věci do té doby netušené. To, čeho bude dosaženo během Trumpovy vlády, se zdá již předvídatelné. Na prohlubování chaosu ovšem nevydělá ani svět, ale ani USA. Spojené státy v nové Národní bezpečnostní strategii sdělily světu, že nehledají rovnoprávné partnery a že vůbec neuvažují o tom, že by respektovaly multipolární budoucnost. Oznámily, že si předsevzaly zastavit čas. To je však velmi nebezpečná snaha, neboť zastavit čas znamená zastavit život.

Priemer: 4.8 (27 hlasov)
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Najčítanejšie

Reklama
Reklama
Reklama