Reklama
Reklama

Západní zbraně prodlužují válku

Projev na akci Lékaři a občané proti válce
Počet zobrazení: 2241

Dopady války na Ukrajině, ale i politiky současné Fialovy vlády na životní úroveň našich občanů, jsou nám všem jistě velmi dobře známy. Zmíním jen fakt, že dochází k obrovskému zdražování prakticky všeho, které je největší za posledních 23 let, 65 % občanů se obává chudoby.


kavan.jpgJan Kavan v júni 2015 počas debaty v Inštitúte ASA a Klube Nového slova o iniciatíve Zjednotení za mier.

Zcela největší zdražování zaznamenaly potraviny, bydlení, energie a doprava včetně jízdného a ceny pohonných hmot. Dopad tohoto zdražování ještě zhoršuje inflace, která překročila 17 %. Tím je druhá nejvyšší v Evropě, hned za Pobaltím. Elektřina oproti prosinci zdražila o 39 %, zemní plyn o 31 %. Ceny pohonných hmot překročí další rekordy, až EU schválí nové embargo vůči ruské ropě. Vzhledem k naší závislosti na dovozu ruského plynu je navrhované embargo na pováženou. Francouzský prezident i lucemburský premiér varovali, že protiruské sankce mohou poškodit Evropu více než Rusko. Rusko své produkty přesměruje na Čínu a Indii, která svůj přebytek bude pak draze prodávat Evropě. V tomhle má Česká republika vlastní zkušenosti. My ruskou ropu kupujeme až od německého zprostředkovatele, takže za mnohem vyšší cenu.

Ovšem na zlepšení naší životní úrovně i naší bezpečnosti by mělo nejefektivnější dopad zastavení války na Ukrajině.
 

Válka a její kořeny

Pro jistotu předesílám, že tuto válku ostře odsuzuji. I proto podporuji vznikající iniciativu Lékaři a občané proti válce, která se představila 14. července v Praze. Putinův rozkaz jednoznačně odsuzuji, ale snažím se pochopit důvody, které ho k tomu vedly. Snaha něco pochopit není totéž jako s tím souhlasit. To samozřejmě nezdůrazňuji, abych se vyhnul možnému tříletému vězení jako trestu za souhlas s invazí. A v Rusku za nesouhlas s invazí může být občan potrestán až patnáctiletým odnětím svobody. Měli bychom všude odmítat tresty za vyjádření názoru. To naši bezpečnost neohrozí. Demokracie by tím však mohla utrpět.

Je třeba se podívat na to, co předcházelo invazi z 24. února. Pro ruského prezidenta bylo členství Ukrajiny v NATO, a tedy přítomnost vojsk Aliance u ruských hranic vždy zcela nepřijatelná. Před dalším rozšiřováním NATO Putin varoval již 10. února 2007 v Mnichově. O rok později, v březnu 2008, na summitu NATO toto varování opakoval. Překvapivě USA tato varování ignorovaly a o dva měsíce později v Bukurešti oznámily záměr rozšířit Alianci o Gruzii a Ukrajinu. Prezident USA Joe Biden kupodivu Ukrajině sliboval členství v NATO dokonce i loni v prosinci. Pravdu prozradil až generální tajemník NATO Jens Stoltenberg, který letos v březnu oznámil, že »přijetí Ukrajiny do NATO nikdy nebylo na programu«. Škoda, že to neřekl o tři týdny dříve! Možná tím mohl zabránit válce.

Jsem hluboce přesvědčen, že žádné vojenské řešení neexistuje. Bude naprosto nutné se dohodnout na příměří a na mírové dohodě. K tomu dnes není ani jedna z válčících stran ochotná, neboť doufá, že si vytvoří na bojišti výhodnější podmínky. Rusové budou chtít nejen ubránit pozemní koridor z Donbasu na Krym, a tak zajistit zásobování Krymu vodou z Dněpru, ale budou chtít dostat pod kontrolu i ukrajinské černomořské přístavy Mikolajiv a Oděsu, a dojít pak až do Podněstří, a tam chránit proruské síly. Ukrajina doufá, že se jí podaří vytlačit ruská vojska ze všech území, která dnes okupují. Prezident Zelenskyj před několika dny vydal rozkaz, aby jeho milion vojáků podniklo protiofenzívu a osvobodilo jih Ukrajiny, počínaje Chersonem.
 

Fantazírování o vítězství Ukrajiny

To odpovídá vizi, kterou prosazují někteří američtí politici. Po nich opakuje Zelenskyj, že Ukrajinci musí bojovat až do vítězství a obnovit předválečný status quo. To znamená neuznat anexi Krymu ani suverenitu Doněcké a Luhanské republiky. Stoupenci této teorie věří, že kombinace úspěchů na bojišti s dopadem ekonomických sankcí by mohla přesvědčit Putina, aby ukončil válku, nebo někoho, aby ho svrhl. Americký profesor Barry Posen argumentuje, že jde o falešnou iluzi. Podle něj je ruská armáda schopna ubránit dosud dobytá území. A ruské hospodářství je schopno se ubránit sankcím. Podobnou taktiku použil Donald Trump proti Íránu, jehož ekonomika je menší než ta ruská, a přesto se úspěšně sankcím ubránila. Posen uznává, že sankce ruským občanům znepříjemní život, ale ne do té míry, aby podpořili »změnu režimu«.

Naopak výzkumy dokazují, že podpora Putina se dokonce navýšila a že se lidé ztotožnili s jeho argumentem, že válka je klíčová pro národní bezpečnost. Posen proto apeluje na Ukrajinu, ale především na USA, aby přehodnotily své ambice a místo fantazírování o vojenském vítězství začaly hledat diplomatický kompromis, který by ukončil válku. Obě strany budou muset učinit jisté bolestné ústupky. To je důležitější, než investovat stále více peněz a zbraní do války, což povede jen k většímu počtu mrtvých a k větší destrukci.
 

Jak by mohla vypadat mírová dohoda

To samozřejmě platí i pro ČR, která patří k největším dodavatelům zbraní na Ukrajinu, a to na úkor výdajů, které by mohly ulehčit život naším občanům. Posen připomíná, že diplomacie je laciná. Kromě času, letenek a kávy je hlavní cena zcela politická. Posen, stejně jako Henry Kissinger, vidí jisté základní kontury možné dohody. Ukrajina se bude muset vzdát kontroly nad částí svého území. Rusko se bude muset vzdát území, které dobylo po invazi a nyní okupuje. Ukrajina bude potřebovat silné bezpečnostní garance od USA i Francie a Německa a pravděpodobně i od Turecka, a bezesporu i OSN. Mezi signatáře bude muset patřit i Rusko. Tyto záruky budou evokovat článek 5, což bude pro nečlena NATO zcela bezprecedentní. Západ bude muset omezit protiruské sankce. Ukrajině bude moci dodávat zbraně jen pro její obranu, žádné ofenzivní. Na území Ukrajiny nebudou žádné základny NATO.
 

Nespravedlivý mír vs. spravedlivá válka

Už římský státník Cicero argumentoval, že nespravedlivý mír je lepší než spravedlivá válka. Pro Zelenského bude nalezení kompromisu mezi zachováním suverenity a ukončením spravedlivé, ale zničující války nesmírně složité. Pokud by se oprášily některé principy tzv. Minských dohod, tak by Ukrajina byla součástí Západu, ale neutrální, tedy jako Rakousko. Její východní část by získala rozsáhlou autonomii, pokud by se ovšem dohodou separatistické republiky nestaly suverénními. Ukrajina by se musela smířit se začleněním Krymu do Ruska. Putin by pak mohl prezentovat neutralitu Ukrajiny jako své vítězství a Ukrajina by získala zpět část území, které ztratila na bojišti, a rovněž mezinárodní záruky, že ji Rusko již nebude moci znovu napadnout. Ukrajina by musela zrušit diskriminační jazykové zákony. Emocionálně by pro Ukrajince mohlo být složité se smířit s odtržením části svého území, které již osm let stejně nekontrolují. To by mohlo evokovat osamostatnění Kosova, které schválila i vláda ČR, a s výjimkou pěti států i zbytek EU.
 

Staronová studená válka

Mírová dohoda musí vzít v úvahu jak právo Ukrajinců na svobodný život v demokratickém státě, tak i bezpečnostní obavy Ruska. Uznávám, že se tím na pořad dne znovu dostávají sféry vlivu a blokové uspořádání. Sny z doby hned po skončení poslední studené války budeme muset na čas odložit. Čeká nás nová studená válka. Realita sfér vlivu a nárazových zón vlastně nikdy nezmizela. V roce 1962 naštěstí Fidela Castra ani nenapadlo chtít začlenit Kubu do Varšavské smlouvy a Nikita Chruščov prozřetelně zamezil jaderné válce stažením sovětských raket z blízkosti amerických hranic. A jak připomněl slovenský historik Eduard Chmelár, tak jen před dvěma měsíci pohrozily Spojené státy, že pokud by Šalamounovy ostrovy umožnily Číně vybudovat u nich vojenskou základnu, tak proti nim zahájí ozbrojený útok. A to jde o souostroví, které je od americké pevniny vzdálené tisíce kilometrů!

kavan_chmelar.jpg

Jan Kavan a Eduard Chmelár v júni 2015 počas debaty v Inštitúte ASA a Klube Nového slova o iniciatíve Zjednotení za mier.

Americký profesor politologie John J. Mearsheimer nedávno znovu připomněl, že v mezinárodním systému moc vytváří právo. A zdůraznil, že »Spojené státy by nikdy nedovolily, pokud by Kanada nebo Mexiko pozvaly čínské jednotky do Toronta nebo do Mexico City«. Mearsheimer přiznal, že »tlačili jsme na Ukrajinu, aby se chtěla stát členem NATO… Tlačili jsme, aby se z ní stala západní výspa na ruských hranicích… My za Ukrajince nebudeme bojovat, budeme bojovat do posledního Ukrajince… Ale dodáme jim zbraně a budeme je cvičit… Nikdo nedoufá, že Rusy porazí, ale možná bude pat,« popsal profesor americkou strategii. Podle amerického ministra obrany Lloyda Austina je smyslem politiky USA »takové oslabení Ruska, aby již nebylo schopné žádné další podobné invaze«.
 

Pat jako přijatelné řešení

Domnívám se, že pat by byl zcela přijatelným výsledkem. Janis Varoufakis, bývalý řecký ministr financí, nedávno odkázal na čínského filosofa a vojenského stratéga Sun Tzu, který poznamenal, že pokud čelíme silnému nepříteli, jehož porážka bude znamenat, že zahyne mnoho našich vlastních lidí, pak je nejvhodnější postavit v týlu nepřítele zlatý most a umožnit mu po něm ustoupit a prohlásit, že dosáhl jistého úspěchu. Varoufakis uznal, že mírová dohoda nikoho zcela neuspokojí, ale jejím výsledkem bude aspoň ukončení zabíjení lidí a nezávislá demokratická Ukrajina.

Závěrem bych se rád vrátil do našeho prostoru. Eduard Chmelár vytkl slovenské vládě, že vyváží na Ukrajinu zbraně a rozdává státní majetek jako lentilky, místo aby usilovala o diplomatické řešení. To ale platí i pro naši vládu. Západní zbraně pomáhají ukrajinské obraně, ale současně prodlužují válku a nevytvářejí podmínky pro mírovou dohodu. Heslo »boj za mír« nevede k míru, ale k většímu krveprolití.

Pokud EU odstřihne Rusko od evropského trhu s ropou a plynem, tak Rusko jistě přijde o významný příjem, ale své nerostné bohatství bude prodávat mimoevropským státům, kde žije většina světové populace. Pro ČR, která je na ruském plynu téměř 100% závislá, jde však o drastický krok.
 

Drahý americký plyn

Ministr Jan Lipavský prohlásil, že ruský plyn nepotřebujeme. Velkoryse tak přešel fakt, že ruský plyn nás stojí asi 8 Kč za krychlový metr, kdežto LNG stojí 20-25 Kč za krychlový metr, tj. třikrát více. Odkup amerického plynu ovšem pokryje jen desetinu evropské potřeby, nemluvě o nákladném vybudování příslušné infrastruktury. Jsem přesvědčen, že brzy dojde k dohodě mezi USA a Íránem, a tedy ke zrušení protiíránských sankcí. Irán nám pak nabídne ropu a plyn za ceny výhodnější, než je americký LNG. Mám ale obavu, že česká vláda odmítne výhodný obchod se státem, který není spojencem USA.
 

ČR poskytuje Ukrajině velmi štědrou pomoc – vojenskou, ekonomickou, finanční i humanitární. To je třeba ocenit. Na druhé straně by český premiér měl vzít v úvahu

Solidarita na vlně vzpomínek ze srpna 68

 všechny dopady na životní úroveň českých občanů. Vlna solidarity s Ukrajinou je obdivuhodná. Předpokládám, že si lidé do ní promítají i svůj vztek na ruskou invazi ze srpna 1968. Kompenzují si tak i své pocity bezmocnosti, že jsme se tenkrát nemohli bránit. Historické události si mohou být podobné, ale nikdy se zcela neopakují. Brežněvova obava, že si Československo samo rozvolní sovětská pouta, není totožná s Putinovou obavou z přítomnosti NATO na ruských hranicích.

Jsem moc rád, že Lékaři a občané proti válce mohou motivovat lidi pro podporu míru. To je nesmírně důležité. Války, invaze a okupace nejsou v zájmu lidí, kteří chtějí žít v míru, vzájemné solidaritě a užívat si prosperity vytvořené vlastní prací.

(Jan Kavan uverejnil svoj prejav na FB 27. 7. 2022, vyšiel v týždenníku Naše pravda)

Foto: Emil Polák

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.
CAPTCHA
This question is for testing whether or not you are a human visitor and to prevent automated spam submissions.
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama