Zaorálek je projevem odumírání české státnosti!

Je třeba zachovat si zdravou skepsi k politikům, kteří se povětšině živí prodejem svých vlastních a skupinových zájmů, a pan Zaorálek spíše patří do TOP 09 než do ČSSD, říká v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz politolog Oskar Krejčí.

PZ: Velmi pestrý týden jak na mezinárodním, tak i vnitrostátním poli asi více otázek otevřel, než zodpověděl. Mám na mysli události od stažení části ruského kontingentu ze Sýrie po kauzu Čapí hnízdo. Držme se ale pro dnešek mezinárodní politiky – co je podle vás důvodem odchodu jádra ruského vojenského sboru ze Sýrie?
 
Tato otázka skrývá velmi zajímavý rys současné doby: téměř nikdo nevěří oficiální verzi. V daném případě nejen na Západě, ale i v Rusku se roztrhl pytel s nejrůznějšími hypotézami, proč se ruští vojáci stahují. Od představ, že se chtějí vyhnout konfrontaci se Saúdskou Arábií nebo Tureckem přes vizi nátlaku na syrského prezidenta Bašára Asada či finanční vyčerpání Ruska a přípravu útoku na Ukrajinu až po představy o dohodě Moskvy s Washingtonem, která měla být zprostředkována Henrym Kissingerem. Vše je možné, ale pravda je v daném případě asi velmi prostá: nejpravděpodobnější je, že platí, co řekl Vladimír Putin.

NI: Pět oblíbených západních verzí stažení ruských vojsk ze Sýrie

Úkoly hlavní části operace byly splněny, je čas vrátit se domů. Ruské letectvo – přesněji řečeno vzdušné a kosmické síly plus námořnictvo i protivzdušná obrana – otevřelo trasy pro postup syrské pozemní armády. Zároveň si stále zachovává možnost bombardování obnovit v případě zastavení tohoto postupu. V číslech to znamená osvobození 10 tisíc čtverečních kilometrů od začátku ruské operace a 20 náletů ruských letadel během pátku, tedy po stažení onoho jádra kontingentu. Postavení vlády v Damašku se dramaticky změnilo, což vytvořilo podmínky pro dosažení kompromisu při diplomatických jednáních i při jednání vlády s opozicí. Dosáhnout dohody je totiž nejsnazší tehdy, když je ke kompromisu ochoten nejsilnější. Nejsilnější se objevil – v této chvíli je to Damašek. Ten jak sám, tak pod tlakem Moskvy dohodu vyžaduje. A potřebuje. 

PZ: To zní logicky, ale stejně logicky zní i jiné výklady příčin ruského odchodu, které jste zavrhl.

Jeví se logické hned z několika důvodů. Především každá z nich může být pravdivá, ovšem nikoliv jako hlavní příčina rozhodnutí Kremlu. Prostě podpůrný argument doprovázející rozhodnutí. Kissingera je vždy vhodné vyslechnout, vojenské konfrontaci se Saúdy je nutné se vyhnout a tak dále. Náklady jsou nemalé, byť se vejdou do rozpočtu Ministerstva obrany – armáda musí cvičit; navíc se operace v Sýrii jistě finančně vyplatí, neboť dlouhodobě zvýší zájem o ruské zbraně, které se v Sýrii přestavily jako mimořádně účinné a spolehlivé. Stále si ale myslím, že podstatné je to, že ruská vojenská operace měla za cíl zastavit rozpínání teroristů a vytvořit podmínky pro politickou dohodu.

PZ: Tak proč tolik jiných hypotéz?

Především Rusko samo miluje konspirační teorie a od carských dob hledá za oficiální verzí ještě něco jiného, skutečné důvody. Ačkoliv svému prezidentovi věří, mnozí si myslí, že nemůže – vzhledem k různým okolnostem – říkat plnou pravdu. Na Západě pak se díky propagandě vytvořil obraz Ruska jako agresora na hliněných nohou. Příliš mnoho politiků a jim sloužících novinářů odmítá od tohoto obrazu ustoupit. Dílem to neumějí, třeba proto, že vůbec nedokážou pochopit, že někdo může válku a diplomacii propojovat tak, jako to dělá Putin. Dílem jim stále obraz nepřítele v podobě agresivního rozkládajícího se Ruska vyhovuje. A fungující ruská armáda, která dokáže velké přesuny během několika hodin po vydání rozkazu svého velitele – to se této propagandě příliš nehodí. A už vůbec se do obrazu Ruska coby říše zla nevejdou skutečné důvody rozhodnutí o nasazení a stažení části vojenského kontingentu.

Zároveň je tu velmi nebezpečný jev, který je projevem širší krize Západu: politikům se prostě nevěří. Mnohdy si za to mohou sami. Vzájemně na sebe útočí, zveličují nedostatky konkurence. Chrlí jednu PR kampaň za druhou, v níž slibují nesplnitelné i to, co splnit neumějí. A pak jsou tu média, která se živí ohlodáváním mršin, šířením nenávisti a negativismu. Kvalita politické elity Západu je velmi nízká, ovšem obraz jednotlivců, kteří ji tvoří, je většinou ještě horší…

PZ: Myslíte si, že je třeba politikům více věřit?

Ne. Je třeba zachovat si zdravou skepsi k politikům, kteří se povětšině živí prodejem svých vlastních a skupinových zájmů. Na druhé straně představa, že politici jen lžou, je nejen nesmyslná, ale i nebezpečná – přispívá k rozkladu společnosti. Politikům se nesmí věřit, politiky je třeba hlídat – ale smyslem tohoto dozoru nemá být víra v jiného politika či jiný blud, ale věcná analýza a řešení problému. Politik je jen nástroj či zprostředkovatel řešení, nebo neřešení – ovšem o řešení a vytváření sociálních problémů v politice jde. Celou situaci komplikuje fakt, že i neúplná pravda může v politice pomáhat k řešení: řemeslem moudrého státníka často bývá nalezení kompromisu mezi protikladnými, ale oprávněnými zájmy či nalezení menšího zla, ne absolutního dobra – tak jak je tomu v současné Sýrii. Moudrý státník musí pečovat o společnost, ne o akademickou pravdu.

PZ: Nezdá se mi, že byste na české politické scéně našel mnoho přívrženců podobných představ. Vím, že se nerad vyjadřujete k jednotlivým osobám – ale přece se zeptám. Ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek před jednáním v Bruselu prohlásil, že „Rusko přiživuje migraci“. Dokonce se vyslovil pro zostření sankcí vůči Rusku kvůli procesu s Ukrajinkou Naděždou Savčenkovou.

Současný český ministr zahraničí je koulí na noze sociální demokracie. Dávno tvrdím, že nikdo, kdo se cítí levicově orientovaný a přeje si humanistické řešení mezinárodních konfliktů, neměl by dávat svůj hlas ČSSD, dokud si tato strana neudělá pořádek na Ministerstvu zahraničních věcí. Lidé, kteří místo obhajoby národních zájmů pěstují rusofobii, patří do TOP 09, ne do sociální demokracie. Tedy z hlediska představ českého voliče o rozvrstvení stranického systému.  
 
PZ: Vaše slova zní velmi tvrdě, ale neodpovídají na otázku, kde se berou politici s tak černobílým pohledem na svět a jak to, že dokážou udělat státnickou kariéru?

Politický svět lidí, jako je současný český ministr zahraničí, je světem soukromých zájmů, nikoliv věcných problémů. Významný není předmět sporu, ale stanoviska spojenců k němu. Není podstatné, zda je správné bombardovat Libyi, ale to, zda se máme zařadit za francouzské, americké, nebo odlišné německé stanovisko. Není důležité, co se děje v Sýrii, ale jaké stanovisko zaujímají vybraní spojenci. Právě na posledních výrocích o sankcích je velmi dobře vidět, jaké zahraniční spojence si pan ministr vybral.

A jak udělají takoví lidé kariéru? Zahraniční politika je pro stranická vedení věcně nedůležitá, volebně málo zajímavá. Ministr je tudíž vybírán tak, aby zajistil klid ve vztahu ke spojencům a případné mediální hrátky. Jde o jeden z projevů umírání české státnosti.

PZ: To znamená, že podle vás Rusko migraci nepřiživuje?

Už jsme o tom mluvili – ruský zásah uvedl do pohybu frontu a pohyb na frontě vždy vyvolává migraci. Pan ministr má do jisté míry pravdu, v tomto smyslu lze hovořit o „přiživení“. Problém však je, že tato pravda je v dané chvíli využívána v propagandě k náhradě příčin. Ruský zásah přišel na konci září, kdy se již dávno migrační tsunami valilo Evropou. To znamená, že „přiživení“ přišlo poté, kdy už někdo migraci vyvolal a „živil“. Někdo, kdo začal válku v Sýrii před pěti lety, někdo, kdo pozval migranty do Německa, někdo, kdo házel bomby z letadel tak „efektivně“, že se území takzvaného Islámského státu rozrůstalo. 

Pokud jde o Naděždu Savčenkovou, mnozí politici na Západě milují příležitosti zviditelnit se zasahováním do pravomoci soudů. Hlavně těch na východě. Vždy bez vyšetřovatelů a soudního spisu vědí mnohem lépe, co je pravda, než to byť jen tuší soudci. Natož váhaví politologové, kteří nevědí, jak se Naděžda Savčenková objevila v Rusku a zda naváděla ukrajinské bombardování na ruské novináře; ti ale skutečně byli zabiti. Nejpravděpodobnější scénář dalšího vývoje naznačuje, že obviněná bude odsouzena a vyměněna. Čímž vznikne velmi zajímavá situace, neboť Naděžda Savčenková je ukrajinskou poslankyní a je i v parlamentu Rady Evropy – zvolena byla až po zajetí. Její dosavadní vystupování slibuje, že po jejím propuštění dojde k dalšímu zpestření práce těchto dvou orgánů v duchu politické kultury současné ukrajinské mocenské elity. Bude veselo.

PZ: Cítím ve vašem hlase ironii… Zpět ale k tématu našeho rozhovoru. Nezdá se vám, že Rusko ve světě zůstává osamoceno?

Minulý týden skončilo zasedání Všečínského shromáždění lidových zástupců (VSLZ). Samo o sobě velmi zajímavé jednání – premiérova zpráva za loňský rok i koncepce nového pětiletého plánu, vše plné pozoruhodných čísel i vizí, byly v angličtině zveřejněny v pátek. Ale teď mi jde o něco jiného. Během jednání VSLZ vždy probíhají tiskové konference s nejrůznějšími představiteli čínského státu. Wang I, čínský ministr zahraničí, na jedné takové konferenci prohlásil, že čínsko-ruské vztahy jsou „vyzrálé a stabilní“, strategické partnerství těchto zemí je postaveno na „vzájemné důvěře a vzájemné podpoře“. Wang také dodal, že „tyto vztahy mohou obstát v testu jakéhokoliv mezinárodního vývoje a nemohou být oslabeny partikulárním incidentem“. Dá se podpora vyjádřit důrazněji? Nebo jinak: co je důležitější ve velkém světě – stanovisko českého, nebo čínského ministra zahraničí?

PZ: Myslím, že vám rozumím, ale obávám se, že v naší domovině je důležitější stanovisko českého ministra.
 
Asi máte pravdu. Což velmi brzy uvidíme při jiné události. Blíží se návštěva čínského prezidenta Si Ťin-pchinga. A příležitost pro naše média i domácí politickou scénu předvést svoji politickou kulturu. Doufám, že se nepotvrdí moje temná představa odumírání české státnosti.  

(Jiří Kouda, prvnizpravy.cz)
Uverejnené so súhlasom prof. Oskara Krejčího, foto (ap)