Válka s Ruskem? Vystrašeným lidem se lépe vládne

Počet zobrazení: 5449
Časopis !Argument hovoril s politológom a odborníkom na medzinárodné vzťahy Oskarom Krejčím o súčasnej vlne zbrojenia a o možnostiach vojny USA s Ruskom.

!Argument: V uplynulých dnech se hodně mluvilo o rozpočtu ministerstva obrany USA na fiskální rok 2019 – výdaje by měly vyrůst na 716 miliard dolarů. Na Overseas Contingency Operations, tedy operace americké armády v zahraničí, je počítáno s více než 90 miliardami. Nová jaderná doktrína USA hovoří o vývoji a výrobě nukleárních zbraní o menší síle, které by měly být použitelné proti Rusku. Je Rusko skutečně tak velkým nebezpečím?   

Oskar Krejčí: Napřed několik slov o logice navyšování amerického rozpočtu na obranu. Počítáno ve stálých cenách (dolar roku 2009), růst vojenských výdajů USA začal po konci studené války za vlády Billa Clintona; jednalo se o rozpočet na rok 2000, kdy vojenské výdaje dosáhly 407,7 miliard dolarů. V době prvního období prezidentství George Bushe mladšího tyto výdaje překročily částky z doby Reaganova nejvyššího navýšení během studené války. Jednalo se o rozpočet za rok 2005, který zahrnoval 550,7 miliard dolarů na obranu. Na těchto údajích je nejzajímavější, že k dramatickému růstu došlo ještě v době, kdy se nehovořilo o ruském nebo čínském nebezpečí. Ukazuje se také, že to nebyla studená válka, která vedla k nárůstu vojenských výdajů v USA – že je to vlastní podstata amerického kapitalismu, která si v této fázi dějin absurdně vysoké vojenské výdaje vynucuje.

!A.: Ale Rusko a Čína též navyšují vojenské rozpočty!

O.K.: Ruský program modernizace výzbroje byl přijat až v roce 2010. Zatím poslední údaje Stockholmského institutu pro výzkum míru, které jsou za rok 2016, říkají, že ruské výdaje na obranu jsou necelých 70 miliard dolarů. Když seřadíte státy podle velikosti jejich vojenských výdajů, mají USA větší rozpočet, než je souhrn vojenských rozpočtů osmi dalších za nimi jdoucích států. Znova opakuji, že logika vojenských výdajů USA není prioritně závislá na výdajích jiných států. Vezměte si minulý měsíc odtajněný stručný obsah nové obranné strategie USA, 2018 National Defense Strategy, který představil ministr obrany Jim Mattis. Ta nepřinesla zásadní překvapení. V médiích tolik zdůrazňované upřednostnění konfrontace se státy před konfrontací s nevládními teroristickými organizacemi je změnou, která proběhla již za vlády Baracka Obamy, konkrétně v National Military Strategy of the United States of America z roku 2015. Nejzajímavější pasáž nové obranné strategie tvoří úvaha o změnách v globálním bezpečnostním prostředí. Podle tohoto dokumentu „po celá desetiletí užívaly Spojené státy nespornou nebo dominantní nadřazenost v každé operační oblasti. Mohli jsme běžně nasadit naše síly, kde jsme chtěli, shromáždit je tam, kde jsme chtěli, a operovat, jak jsme chtěli. Dnes je každá oblast zpochybněna – vzduch, země, moře, kosmos a kyberprostor“. To, čeho se Washington obává, není vojenská hrozba ze strany Ruska nebo Číny, ale ztráta možnosti svévolně rozhodovat o osudu ostatních.

!A.: Tvrdíte, že obrovské výdaje USA jsou nadbytečné. Asi to není obtížné matematicky prokázat. Jak je ale možné takovéto nebezpečné plýtvání zdroji po celá desetiletí v demokratických zemích? 

O.K.: V této souvislosti je dobré stále a stále připomínat slova nacistického válečného zločince Hermanna Göringa, která cituje Gustave Gilbert ve svém slavném Norimberském deníku: „… lidé nechtějí válku. Proč by měl jít nějaký chudý chasník ze statku riskovat svůj život do války, když ta nejlepší věc, se kterou z ní může vyjít, je ta, že se vůbec vrátí domů celý? Přirozeně, prostí lidé válku nechtějí. Ani v Rusku, ani v Anglii, ani v Americe, a ze stejného důvodu ani v Německu… lidé vždy rozkazů vůdců uposlechnou. Je to jednoduché. Vše, co musíš udělat, je říct jim, že jim hrozí nebezpečí, a obvinit pacifisty z nedostatku vlastenectví a vystavování země nebezpečí. To spolehlivě zabere v jakékoliv zemi.“

Podívejte se, co se v posledních letech stalo v naší zemi. Osvícenské vnímání války jako poruchy politického jednání bylo převrstveno starozákonní představou věčných válek a legitimizací zabíjení příslušníků nevyvolených národů. Místo optimistických utopií do módy přišly pesimistické dystopie, obrazy temné budoucnosti lidstva. V nedávných prezidentských volbách stály proti sobě dva nesmiřitelné tábory, přičemž pro jeden byl příznačný strach z Ruska, pro druhý strach z islamizace Evropy a hlouposti Bruselu. Těžko byste hledali někoho, kdo sdílel obě tyto obavy najednou – což naznačuje převládající ideologický, neanalytický, médii vytvarovaný původ „volebního“ strachu. Obecně pak platí, že vystrašeným lidem se dobře vládne.

!A.: Vraťme se ale zpět k Rusku. V knize Geopolitika Ruska v pasážích o gruzínsko-ruské válce, jejíž desáté výročí si letos připomeneme, nehodnotíte kvalitu ruské armády příliš vysoko.

O.K.: Na první pohled vypadá ruská Operace přinucení k míru jako velký vojenský úspěch. Do dvou dnů po zahájení bojů gruzínskou armádou se ruské ozbrojené síly dostaly do nezvratitelné strategické ofenzivy, za čtyři dny války byla gruzínská armáda fakticky rozprášena. Následné ruské rozbory ale ukázaly na výrazné nedostatky. Například podle Anatolije Cyganoka byly ruské ztráty jak lidí (74 vojáků zabito), tak i techniky ve srovnání s americkou intervencí v Iráku (tři týdny bojů, zabito 137 vojáků USA) „mimořádně vysoké“. Také americké rozbory mluví o tom, že se u ruské armády projevila špatná koordinace mezi jednotlivými druhy vojsk, chyběly drony, spojovací kosmický systém GLONASS nefungoval (americký GPS byl během války pro ruské vojáky vypnut), mnohá vojenská technika sovětské výroby byla zastaralá, a to i ve srovnání s některými částmi, ze Západu dodané, gruzínské výzbroje, chyběly přesně naváděné bomby, moderní munice a podobně. Tyto rozbory ukončily nekonečnou diskusi o potřebě změn – a radikální reforma ruské armády byla zahájena ještě onoho roku 2008.

Výsledky reformy ukázala operace v Sýrii. Jde o první akci ruské armády od 2. světové války, kdy do bojů koordinovaně zasáhly všechny druhy ruských vojsk – pozemní, námořní i letecké síly, ale i nové útvary kosmických vojsk a vojska kybernetické obrany. Podle informací z tohoto týdne bylo v bojích odzkoušeno 215 druhů nových zbraní. Klíčovou roli hrají vzdušně-kosmické síly, a to jak ze základny v Sýrii, tak i dálkové bombardéry létající přes Írán a Irák, ale i kolem západního pobřeží Evropy. Střely s plochou dráhou letu jak z hladinových lodí v Kaspickém moři, tak i z ponorek a fregaty ve Středozemním moři zasáhly stanovené cíle. Testovány jsou nejnovější systémy protivzdušné obrany, včetně S-400. Systém kosmické navigace GLONASS se představil jako spolehlivý. V bojích jsou využívány jak přesně naváděné střely a nálože, tak i drony. Bojovou prověrkou prošel letadlový křižník, včetně doprovodu. Speciální jednotky plní zadané úkoly, nové zkušenosti získaly i vybrané ženijní jednotky a vojenská policie.

Celkově je dnes v ruské výzbroji 59,5 % nových zbraní. Tyto zbraně se staly i žádaným vývozním artiklem. Tento týden ovšem Vladimír Putin zbrojaře upozornil, že současná domácí poptávka se časem zmenší a vyzval je k dalšímu zavádění civilní výroby. Včetně projektu dopravní civilní verze nejmodernějšího nadzvukového strategického bombardéru.

! A.: To ale nejsou uklidňující informace – jestliže všichni zbrojí a jsou řízeni strachem, pak nebezpečí války narůstá?

O.K.: To máte pravdu. Iracionalita v politice je nesmírně nebezpečná. Je přitom jasné, že na silovém patu nelze v současném světě nic změnit. Podle Arms Control Association, což je ve Washingtonu sídlící nevládní organizace, počátkem tohoto roku měly Rusko i Spojené státy každý více než 1500 strategických nukleárních náloží. Když přidáte menší nálože, pak se dostanete přibližně k sedmi tisícům u obou států. Nová jaderná strategie USA tuto rovnováhu nemůže změnit. Ani jeden z těchto států si nemůže dovolit začít válku proti tomu druhému, aniž by riskoval vlastní zničení. Před několika dny novináři zaznamenali, že na palubě letadla pravidelné linky z Moskvy do New Yorku byl i Sergej Naryškin, ředitel Služby zahraniční rozvědky – ruské verze CIA. Návštěvu později potvrdil ruský velvyslanec ve Washingtonu. Bez ohledu na aktuálně převládající rusofobii, pracovní kontakty zatím nebyly přerušeny. Je jen otázka, zda si partneři začnou věřit. Zda zvítězí sama sebe zdůvodňující hysterie, nebo zdravý rozum.

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984