V roce 2015 se mohou spustit konflikty nové kvality

Jsme svědky třetího kola rozpadu uspořádaní světa, které se vytvořilo po dvou světových válkách ve 20. století, říká mimo jiné v rozhovoru pro Prvnizpravy.cz profesor Oskar Krejčí.

PZ: Začnu prostou otázkou: Jak se podle vás bude v nastupujícím roce 2015 vyvíjet mezinárodní situace?

Na prostou otázku je správné odpovědět prostě: mezinárodní situace se bude vyvíjet jako obvykle. Tedy, bud´ budou zachovány současné tendence, nebo se objeví nové faktory.

PZ: Co je pravděpodobnější?

Kombinace obojího.

PZ: Tak – a teď rozumně! Co konkrétně znamená „zachované tendence“?

Mluví se o globálním propojování, ale v reálném životě jsme svědky třetího kola rozpadu uspořádaní světa, které se vytvořilo po dvou světových válkách ve 20. století. První geopolitický zlom nastal rozpadem jaltského uspořádání. Došlo k sjednocení Německa, rozdělení Československa a zániku Sovětského svazu. Druhým zlomem bylo zničení Jugoslávie, tedy válka na Balkáně. Třetí kolo má podobu rozbíjení států vytvořených na Blízkém východě po 1. světové válce. Mapy nových hranic na Blízkém východě se v USA začaly objevovat hned po invazi do Afghánistánu. Ale také občanská válka na Ukrajině patří do tohoto třetího zlomu.

PZ: Podle vás tedy prožíváme drobení starého uspořádaní bez formování nových scelujících sil?

Ono drobení je do značné míry vyvoláváno uměle Západem. Ostatně byli to západní politici, kteří ve své době často svévolně hranice malovali…

PZ: Sovětská západní hranice ale je hranicí zrozenou na Jaltské konferenci, tedy kreslenou i Stalinem! Nebo vznikla na základě paktu Ribbentrop-Molotov?

Byla to v zásadě hranice, která šla po tzv. Curzonově linii. V roce 1920, kdy George Curzon tuto linii navrhl, zastával funkci britského ministra zahraničních věcí. Tato linie byla v roce 1945 polsko-sovětskou smlouvou mírně upravena ve prospěch Polska. Navíc z hlediska globálních procesů patří Rusko stále ještě k Západu.

Ale chtěl jsem říct něco jiného. Po skončení studené války byla gravitační síla Západu na vrcholu. První dvě fáze rozpadu starého uspořádání se mohly jevit jako kontrolované procesy. Byla zde hegemonie USA včetně expanze NATO na východ plus prohlubující se integrace rozšiřované Evropské unie. Třetí fáze fragmentace světa je spojena s končící hegemonií USA a krizí Evropské unie. To, že budou procesy štěpení v třetí fázi probíhat pod kontrolou, je mnohem méně pravděpodobné, než tomu bylo v předchozích dvou fázích.

PZ: Jak souvisí v třetí fázi ono štěpení na Blízkém východě a Ukrajina?

Je to stejné šíření chaosu v pásu kolem Ruska a Číny. Nebo chcete-li, kolem Šanghajské organizace spolupráce a Organizace konference o kolektivní bezpečnosti. Geograficky je to jednotný oblouk, nástroje změn jsou podobné či dokonce stejné.

Prof. Oskar Krejčí: Žijeme v čínském století!

A je zde ještě jeden důležitý znak. Štěpení a násilí se dotýkají geopoliticky citlivějších oblastí než v druhé fázi. Například mimořádně cenných zásob ropy. Pouhé zablokování Hormuzského průlivu by znamenalo vyřazení 35 % ropy dopravované po moři. A válečný konflikt na hranicích Ruska je sice stále tzv. válkou v zastoupení, kdy mezi sebou nebojují mocnosti přímo, ale je to válka na hranici nukleární supervelmoci a týká se jejích životních zájmů. 

PZ: Dá se v začínajícím roce 2015 očekávat utlumení těchto problémů, nebo jejich další vyostření?

K problémům prognózování mezinárodní politiky patří, že při analýze musíte zakalkulovat vnitřní situaci v nejdůležitějších mocnostech. Například v případě Ruska nálady veřejnosti a elity v souvislosti s ekonomickými problémy. Dokážeme pouze říct, že se elity a veřejnost pravděpodobněji stmelí, než že se rozdělí. Což by znamenalo, že morální rezervy má Rusko větší než Evropská unie či USA. To v případě Unie ukáže jak politický tlak na euro například v souvislosti s volbami prezidenta v Řecku, tak i růst nevratných závazků vůči Ukrajině.

Pokud jde o Spojené státy, prezident Barack Obama bude čelit rostoucímu tlaku nejen ze strany republikánů, ale i zevnitř vlastní strany. Lze předpokládat, že bude v zajetí vnitrostátních problémů a zahraniční politiku nechá na aparátu. Tedy na lidech, jako je Victoria Nulandová, náměstkyně ministra zahraničních věcí. Ta má na starost oblast evropských a euroasijských vztahů, tedy i Ukrajinu. A paní náměstkyně je pokládána za neokonzervativního jestřába v Obamově hnízdě. Je živoucím důkazem toho, jak málo změn vnesl Obama do zahraniční politiky USA po odchodu George Bushe ml.

PZ: Dá se odhadnout, jak se pod jejím vlivem bude vyvíjet politika USA?

Česky vyšly dvě knihy jejího manžela Roberta Kagana. První se jmenuje Labyrint síly a ráj slabosti (2003), druhá Nebezpečný národ (2008). Mohu vřele doporučit. V první se například dočtete, že „musíme podporovat kontrolu zbrojení, ale ne vždy svého vlastního. Musíme se řídit dvojím metrem.“ Kagan byl poradcem několika republikánských prezidentských kandidátů, včetně Johna McCaina, senátora hlásajícího extrémní protiruské názory. A stále čeká na svůj pravý čas.

PZ: Ovšem žena nemůže za chyby svého muže!

Jenže zlí jazykové tvrdí, že u svátečního rodinného oběda je ona tím, kdo hlásá nejradikálnější neokonzervativní vize…

PZ: Dá se očekávat, že se v roce 2015 objeví nějaká nová ohniska mezinárodních sporů?

Především není jasná stabilita americké společnosti. Z evropského hlediska je to nevyzrálá sociální entita, kterou snadno otřesou obnovené rasové spory či pokles životní úrovně středních vrstev v důsledku ztráty výhod z postavení dolaru ve světě. Málo čitelná bude role obrovské zadluženosti USA, která podle Mezinárodního měnového fondu v roce 2014 překročila 107 % hrubého domácího produktu. Pro srovnání – v Číně je to necelých 21 %. Přitom přiznané rezervy mají Spojené státy ve výši 133,8 miliard dolarů, zatímco Čína má rezervy přes čtyři biliony dolarů. Celkové roční investice v USA jsou přibližně na polovině investic v Číně. Míra nezaměstnanosti se v USA blíží úrovni 7,4 %, v Číně je to 4,1 %. Ještě jeden údaj vypovídá o zvláštním stavu americké společnosti: podle londýnského International Centre for Prison Studies připadá na 100 tisíc obyvatel USA 707 vězňů, zatímco v Číně je to výrazně méně – pouze 124 vězňů. Spojené státy nejsou jen nejzáslužnějším státem naší planety. Jsou i zemí s největším počtem vězňů na světě.

I když v důsledku hospodářských problémů dochází k poklesu globálních výdajů na zbrojení, rozhodující mocnosti vydávají na nové a novější zbraně neuvěřitelné množství miliard. Eskalace sporů na Blízkém východě či na Ukrajině do nekontrolovatelných úrovní může v roce 2015 spustit konflikty nové kvality. Třeba v podobě rozkladu Turecka, které někteří američtí vlivní analytici již dlouho pokládají za nebezpečně samostatného a stále silnějšího hráče. Rýsuje se nová ofenziva USA vůči neposlušným zemím Latinské Ameriky. Jihočínské moře či Arktida se mohou změnit v místo ostré konfrontace, byť pokles ceny ropy toto ostří otupuje.

PZ: A je něco pozitivního na obzoru?

Všechny problémy, o kterých hovoříme, jsou vyvolány uměle. Nejsou dány nedostatkem zdrojů či životního prostoru. Objektivně je zatím dost ropy, vody, potravin pro všechny lidi planety. Problém je sobectví některých skupin, chybné nebo záměrně panické odhady budoucího nedostatku a nedůvěra v možné alternativní řešení – od dohod o spravedlivějším dělení zisků a potravin přes větší investice do nadějných technologií  po akceptování některých principů teorie nulového růstu. Sílí potřeba kritického přehodnocení měšťáckého ideálu „konzumní demokracie“.

K žádné eskalaci či rozšíření existujících konfliktů nemusí dojít. Nic není dáno předem, budoucnost existuje v alternativách. Stačí jen vůle k rozumnému kompromisu. Nenajde-li se, bude to jen a jen vina zcela konkrétních lidí.

Rok 2015 je rokem 70. výročí konce druhé světové války. Je to příležitost znovu si připomenout, jak vypadá skutečný protivník lidské civilizace. Že neexistuje přírodní zákonitost, kvůli níž by se válečné horory musely opakovat.

(Jiří Kouda, prvnizpravy.cz)
Rozhovor uverejňujeme so súhlasom prof. Oskara Krejčího