Reklama
Reklama

Ukrajina, Rusko a Evropa

Počet zobrazení: 2376

Politolog Oskar Krejčí na příkladu probíhajících ukrajinských prezidentských voleb ukazuje, že geopolitické charakteristiky státu nelze změnit převratem, ale ani mezinárodním právem.

Přibližně 13 tisíc lidí bylo zatím zabito v bojích na východě Ukrajiny. Nedělní druhé kolo prezidentských voleb v této zemi by mohlo přiblížit odpověď na otázku, zda se tomuto vraždění přiblížil konec. Vše ostatní je druhořadé. Nebo také ne – třeba to zdánlivě druhořadé je příčinou zabíjení.

Novináři i milovníci televizních show se těší na debatu dvou kandidátů: úřadujícího prezidenta a oligarchy Petro Porošenka (*1965) a jeho vyzyvatele herce Volodymyra Zelenského (*1978). Podle některých komentátorů je tato debata zbytečná: všichni přece vědí, co Porošenko řekne, a na tom, co řekne Zelenskyj, nezáleží – stejně vyhraje. Výsledky prvního kola i výzkumy volebních preferencí tomu nasvědčují. Poslední březnový den v prvním kole voleb Zelenskyj získal 30,2 % odevzdaných hlasů, zatímco Porošenko jen 15,9 % – při účasti 63,5 % oprávněných voličů. Výzkumů veřejného mínění je pro druhé kolo málo, ale i ty naznačují vítězství Zelenského. V politice se ovšem dá pokazit cokoliv, zfalšovat pak téměř vše.


Ukrajinské štěpení

Mapa výsledků prvního kola potvrzuje standardní politicko-etnické štěpení Ukrajiny. Současný prezident uspěl především na západě země, zvláště ve Lvovské oblasti, ovšem na jihozápadě země, tedy v Zakarpatské oblasti, a na severozápadě nejvíce hlasů získal Zelenskyj. Porošenko bodoval ještě v oblasti Kyjeva, v samotném městě ale většinu obvodů získal Zelenskyj; ten dosáhl na vítězství i v Charkově a Oděse. Julie Tymošenková si sáhla na relativní výhru jen v několika málo regionech, byť počtem hlasů (13,4 %) se Porošenkovi blížila. V povstaleckých oblastech Luhanska a Doněcka se nehlasovalo, v regionech k nim přilehlých nejvíce hlasů obdržel Jurij Bojko (celostátně 11,7 % hlasů), který se před hlasováním sešel s ruským premiérem.

Geografie voleb naznačuje, že se jednotlivé regiony – především díky hranicím, které neodpovídají etnickému rozhraní – v názorech liší. A zdá se, že se i nadále budou lišit. Podle oficiálních údajů z února letošního roku žije na Ukrajině 42,1 milionů obyvatel, což představuje meziroční pokles o více než čtvrt milionu. Podle posledního sčítání lidu z roku 2001, kdy ještě žilo na Ukrajině 48,5 milionu lidí, tvořili Ukrajinci 77,8 % obyvatel a Rusové 17,1 %. Na západě republiky měla převahu ukrajinština 94,4 % oproti 3,1 % ruštiny, na východě byl poměr obrácený – 86 % ruština a 3,7 % ukrajinština (dopočet tvořil suržik, směs ukrajinštiny a ruštiny). Válečná a sociální migrace tato procenta proměnila jen částečně.

Aktuální veřejné mínění na Ukrajině mohou charakterizovat výzkumy, které provádí International Republican Institute (IRI). To je jedno z řady takzvaně nezávislých pracovišť s centrálou ve Washingtonu, které vzniklo za prezidentství Ronalda Reagana a dodnes žije především díky státním příspěvkům; v jeho radě mezinárodních poradců lze nalézt například Vitalije Klička, starostu Kyjeva, ale i bývalého slovenského premiéra Mikuláše Dzurindu. Podle výzkumu z prosince loňského roku pokládají Ukrajinci za nejdůležitější problém vojenský konflikt na Donbase (49 % dotázaných), následuje korupce ve státních orgánech (45 %) a nízká průmyslová produkce (25 %). V řadě ohledů ale Porošenkův režim zaznamenal úspěch. Podle poslední zprávy IRI vzrostl od března 2014 počet těch, kdo by v referendu hlasovali pro vstup Ukrajiny do NATO, z 34 % na 44 %. Jestliže v květnu 2013 mělo k Rusku  vřelý vztah 52 % dotázaných Ukrajinců, loni v prosinci to bylo pouze 15 %. To k Evropské unii dávalo najevo vřelý vztah 46 % dotázaných. Jak ale ukazuje přiložený graf, v obecné rovině se nálady ukrajinské veřejnosti od prosince 2011 nezměnily. Kromě pozoruhodného výkyvu v důsledku očekávání v souvislosti s převratem roku 2014, podíl těch, kdo se domnívá, že se věci na Ukrajině pohybují špatným směrem, nadále osciluje kolem 70 %. To je výhodné prostředí pro prezidentské kandidáty nového typu.

ukrajina_krejcio.png
 

Nový typ politiků

Standardní štěpení ukrajinských voličů zůstává i přes mediální masáž, obviňování jinak smýšlejících z velezrady, ale i přímé násilí vůči politickým odpůrcům či věřícím, kteří se hlásí k moskevskému patriarchátu. Roste ale potřeba politiků nového ražení, což se nejvýrazněji projevuje v přímých prezidentských volbách. Tento obecný jev, patrný ve všech liberálních demokraciích, je v zemi s různými překážkami svobodného volebního rozhodování umocněn. Lidé unavení frázemi a planými sliby státníků dávají přednost čerstvým, v politice neumazaným tvářím. Mládí se stává předností. Konkurenční výhodou je talent baviče, bezpodmínečnou podmínkou úspěchu je silné finanční zázemí. Důležité jsou osobní vazby, ne detailní program či ideologie. Být partajním kandidátem se může stát přítěží zužující manévrovací prostor při rozhazování slibů. Důležité je hnutí. To musí mít pevné manažerské vedení ovládající kromě pokladny důležitou část papírových i elektronických médií; musí též být zručné v kyberprostoru. Plošný zásah z jednoho bodu dokáže nahradit klasické, hierarchicky odstupňované stranické struktury. Místo mnohaleté usilovné práce pak stačí několikaměsíční kampaň.

I když se hlasování pro komediálního herce může zdát absurdní, touha po změně je zcela oprávněná. Jenom radikální změna dává naději. Pokračující vláda Porošenka a jeho skupiny pro většinu ukrajinských voličů znamená další mrtvé a ekonomickou stagnaci, ne-li úpadek. Představuje další pokles obyvatelstva a emigraci především těch nejdynamičtějších a nejnadanějších do zahraničí, a to na východ i na západ. Je třeba hledat nová a odvážná řešení problémů, do kterých Ukrajina zabředla už v den svého osamostatnění.
 

Hledání řešení

Ukrajina svojí historií a kulturou, a to včetně písma a náboženství, patří do takzvaného ruského světa. I v něm, a to i v Petrohradě a v Moskvě, lze nalézt západníky, kteří osud Ruska vidí v napodobování Západu. Ve své podstatě se ale jedná o svébytnou eurasijskou kulturu, která přesahuje hranice současné Ruské federace. Kolébkou Ruska i Ukrajiny je Kyjevská Rus, která už svým názvem ukazuje jednotné kořeny těchto dvou zemí. Když se v polovině 17. století octli lidé žijící v oblasti dnešní Ukrajiny na křižovatce sporů především polské Rzeczpospolite, Osmanské říše a Ruského carství, rozhodli ukrajinští kozáci Bohdana Chmelnického, že nejlépe bude Ukrajincům pod ochranou moskevského vladaře. Tuto východní orientaci se dnes politici typu Porošenka a jejich západní spojenci pokoušejí napravit tím, že se snaží Ukrajinu obrátit proti Rusku. Geopolitická charakteristika ale říká, že toho v současných hranicích Ukrajiny nelze dosáhnout bez krvavého násilí.

Minské dohody představují základ, který umožňuje vyhnout se hádkám o otázky, jež nemají jednoznačnou odpověď. Bylo připojení Krymu k Rusku v rozporu s mezinárodním právem (smluvní garance hranic), nebo bylo v souladu s mezinárodním právem (právo národů na sebeurčení)? Obé je asi pravda. K té je ale vhodné připojit otázku: Nerozšířila by se válka v Luhansku a Doněcku až na Krym, kdyby se tento poloostrov od Ukrajiny neoddělil? Když mezinárodní právo nebere ohled na dějiny a etnické zvláštnosti, stává se slepou formou. Úkolem politiků je hledat řešení situace, ne vést akademické diskuse, které stejně nikdy nedonutí Rusy vzdát se Krymu.

Nejde jen o etnické charakteristiky, jazyk či náboženství. Jestliže před svržením prezidenta Viktora Janukovyče přibližně polovina zahraničního obchodu Ukrajiny byla spojena s ruským trhem, není možné v této velké zemi dosáhnout prosperity pouze vřelým vztahem k Evropské unii. Totéž platí o vojensko-politické charakteristice Ukrajiny. Má-li Ukrajina existovat jako moderní prosperující stát, nesmí si vybírat mezi Západem a Ruskem – musí vyvažovat obě orientace najednou. Černobílé vidění, tak příznačné pro současné vládce v Kyjevě a pro mnohé státníky na Západě, jen přidává další zabité k oněm 13 tisícům lidí, kteří od převratu v roce 2014 v bojích na východě Ukrajiny zahynuli.

(Komentár vyšiel v českom webovom časopise !Argument 15. 4. 2019)

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama