Reklama
Reklama

Trumpův triumf

Počet zobrazení: 1913

Politolog Oskar Krejčí ukazuje, o co se brutální zahraniční politika Spojených států opírá a jaká rizika pro USA i svět přináší.

Bílý dům už letos ohlásil dva úspěchy: zabití iránského generála Kásema Solejmáního a podpis obchodní dohody s Čínou. Obé je vydáváno za osobní zásluhu prezidenta Donalda Trumpa. Není divu: počátkem listopadu proběhnou v USA volby a Trumpův tým musí vše, co by mohlo nějaké hlasy přinést, prodat veřejnosti jako osobní úspěch prezidenta. Když ve volbách Trump neuspěje, budou si hledat nové zaměstnání i členové jeho týmu. A tak je dobré vskutku všechno, i podivná nesouměrnost: americko-čínskou obchodní dohodu podepsal z jedné strany prezident, za druhou pak místopředseda vlády. To nebývá v diplomacii příliš časté.
 

Záměrná nedorozumění
 

V pozadí Trumpova překvapivého a často neomaleného stylu zahraniční politiky USA může být ovšem pečlivý kalkul. Třeba takový, jaký pod názvem Válka s Čínou před několika lety připravil RAND Corporation, prestižní americké výzkumné pracoviště založené koncem čtyřicátých let vojenským letectvem USA. Podle autorů této studie by během prvního roku neúprosné války mezi Spojenými státy a Čínou oba státy tratily, ovšem ne stejně – což přibližuje tabulka. Analýza vojenských potenciálů směřuje k závěru, že „čínsko-americká válka by byla tak škodlivá, že by obě strany měly dát vysokou prioritu tomu, aby se jí vyhnuly“.

krejci_cina_usa_naklady.png

Tento závěr obsahuje dva problémy. Citovaná studie především pracuje výlučně s představou války v západním Pacifiku – tedy mimo území Spojených států. Čínský vojenský potenciál je ovšem už dnes tak velký, že zmíněný předpoklad je velmi riskantní. Na druhý problém upozorňuje tato studie sama: rozdíl vojenských potenciálů USA a Číny se zmenšuje. Tuto skutečnost přibližuje následující graf, taktéž převzatý ze studie Válka s Čínou. Vyplývá z něj, že se do roku 2025 vojenské potenciály obou zemí velmi přiblíží. A co bude za následujících pět let? Ale v této chvíli je pro pochopení politiky Bílého domu důležité něco jiného.

krejci_vojenpotencial.png

Aktuální analýzy ukazují, že jakýkoliv konflikt s USA – ekonomický či vojenský – obsahuje pro Spojené státy menší riziko než pro druhou stranu. Když to ona druhá strana chápe nebo cítí – například po studiu zveřejněných výsledků výzkumu RAND Corporation – bude se bát stupňovat konflikt, i když byl ze strany USA vyvolán ze zcela sobeckých pohnutek. Přestože jsou sporné strany na sobě vzájemně závislé, větší ztráty Číny (nebo Íránu či Ruska, ale i Kanady, Mexika, Japonska a Evropské unie) ukazují, že tato závislost je asymetrická. Zachování tváře si někdy žádá zrcadlovou odpověď, což si ale mohou dovolit jen velmoci, jako je Čína nebo Rusko – ovšem i tyto mocnosti radikálnější odvetu odloží. To platí jak o čínském zavedení cel, tak o ruském vypovězení amerických diplomatů, ale též o íránském omezeném raketovém útoku na americké základny v Iráku.
 

Nerovná závislost
 

Asymetrická vzájemná závislost vytváří prostor pro mocenskou politiku Bílého domu. Brutální vydírání pomocí sankcí a exteritoriální jurisdikce, které Trump praktikuje jako základ své politiky America first!, je zcela v rozporu s mezinárodním právem, ovšem není moc, která by této Trumpově politice dokázala bezprostředně čelit bez dalších, někdy téměř nepřijatelných ztrát. Washington se snaží využít zbytku svého hegemonistického postavení ve světě k tomu, aby normy mezinárodního práva nahradil jimi nadiktovaný světový řád, Pax Americana. Je to snad poslední, velmi riskantní pokus zabránit multilaterálnímu uspořádání světového politického a ekonomického systému.

Americká hegemonie se v současnosti opírá o tři sloupy: ekonomiku, a to především rolí dolaru; vojenský potenciál; zábavní průmysl.

  • I když čínské rezervy (přibližně 3,1 bilionů dolarů) jsou dramaticky větší než rezervy USA (cca 129,2 miliard dolarů), americký dolar stále činí přibližně 61 % všech světových finančních rezerv (Euro cca 21 % a čínský jüan přibližně 2 %). Přestože je čínský hrubý domácí produkt podle parity kupní síly mohutnější než ekonomika USA, například Mezinárodní měnový fond a Světová banka ve svých statistikách užívají jako základ mezinárodní dolar, což je hypotetická měnová jednotka, která má na vybraném místě stejnou kupní sílu jako americký dolar v USA v určeném okamžiku. Spojené státy zůstávají měnovým suverénem, který provádí emise a stanoví nejvýznamnější úrokové sazby dolaru. Profesor Kenneth Rogoff z Harvard University už v roce 2013 odhadoval, že roční zisk USA z dolarové manipulace činí 100 miliard.

I když je stále přibližně 80 % světového obchodu počítáno v dolarech, tento podíl klesá, narůstá objem obchodu v nedolarových měnách. Mění se i struktury rezerv, a to nejen ve prospěch nedolarových peněz, ale hlavně roste role zlata. Dolar není jen nejvýznamnější rezervní měnou, ale také nositel historicky bezprecedentního amerického a globálního zadlužení. Není zde tedy jen zřejmá tendence dlouhodobých změn, ale též potřeba těchto změn.

  • Podle Stockholmského institutu pro výzkum míru vojenské výdaje Spojených států činily v roce 2018 na hlavu 1985,5 dolarů, zatímco v Číně to bylo 176,7 dolarů a v Rusku 426,4 dolarů na hlavu. Podle téhož zdroje podíl USA na světových vojenských výdajích činil 36 % a byl 2,6krát větší než výdaje čínské. Na žebříčku deseti států, které dávají nejvíce na obranu, vydávají USA přibližně tolik jako zbývajících devět zemí dohromady. Konvenční výzbroj a výstavba ozbrojených sil – především rozmístění základen, letadlové lodi, kosmická podpora, drony a přesné navádění zbraně – činí USA jedinou mocností schopnou rychlého zásahu v jakémkoliv regionu.

Jakkoliv navyšované vojenské výdaje USA nejsou schopné prolomit patovou situaci v oblasti strategických zbraní: ruské strategické síly jsou přibližně stejně ničivé jako ty americké. A schopnost druhého, odvetného úderu čínských strategických sil nepřetržitě narůstá. Výše uvedený graf ukazuje na změnu poměru amerického a čínského potenciálu. Spoléhat na převahu v konvenčních silách v regionální válce s Ruskem nebo Čínou je sebevražedný nesmysl.

  • Přestože nejvíc lidí na světě mluví čínsky, angličtina je jazykem celosvětové komunikace. Globální kapitalismus produkuje pro všechny sociální vrstvy masovou kulturu, která utváří jejich světový názor mnohdy víc než vzdělání. Americký životní způsob je standardem, kterým se vše ostatní poměřuje. Především individualismus a hledání jednouchých řešení. USA jsou továrnou na sny, která každoročně produkuje víc než 600 filmů. I když filmová výroba tří asijských zemí (Indie, Čína, Japonsko) je větší, globální trh vstřebává především americké iluze o životě středních tříd a cestě k individuálnímu úspěchu. A pak jsou tu počítačové sítě a hry, kde je rovněž patrna převaha angličtiny. Podle dostupných statistik je v současné době ve světě 2,5 miliardy nejrůznějších her. V nich převládají konfliktní příběhy, ve kterých dominuje řešení sporů v duchu Divokého západu. Nejrůznější střílečky, akční a dobrodružné hry řeší situace bez ohledu na právní či morální normy, pouze s ohledem na pozici a výzbroj. Hodnotu má jen prohra, nebo vítězství.

Nadvláda angličtiny a export amerického životního způsobu představuje nejsilnější prvek americké moci. V Česku loni z 50 nejnavštěvovanějších filmů jich bylo 35 ze Spojených států, o programové skladbě veřejnoprávní televize nemluvě. V této oblasti se rozhoduje, zda se v souvislosti s růstem životní úrovně čínský životní způsob podvolí tomu americkému. Na druhé straně rozevírání sociálních nůžek, kriminalita, masová deprese a odcizení mocenské elity v samotných Spojených státech stavějí limity politické využitelnosti amerického zábavního průmyslu.
 

*          *          *

Trumpova brutalita je založena na tom, že se protivníci nedokážou sjednotit. Znamená to nový triumf vůle nad mezinárodním právem po staletí pracně slepovaným? Zabití íránského generála v sobě nese poznatek asymetrické výhody USA v případě eskalace, která znemožňuje obdobnou odpověď Teheránu. V tomto činu je ale také obsaženo pojetí světa v duchu počítačových stříleček s odcizeným pohledem na člověka prostřednictvím monitorů. Ticho plné „nepochopení“ akcí Bílého domu ale vypovídalo o téměř jednotném globálním nesouhlasu s takovýmto jednáním. Ve vzduchu zůstává viset otázka, který další státní činitel z nějaké země, jejíž politika se Washingtonu momentálně nelíbí, je další na seznamu cílů amerických dronů. Trumpova střelba po obvodu 3600 v případě ekonomických sankcí sice využívá aktuální roztříštěnost okolního prostředí, z dlouhodobého hlediska však budou Spojené státy při setrvání u této politiky čelit kritické ztrátě důvěry. Zároveň takzvaní globalisté v USA, kterým plynou větší příjmy ze zahraničí než z domácího podnikání, stupňují proti Trumpovi tlak až na úroveň hysterie. Dosud zdaleka nevyhráli, ovšem tento konflikt dramaticky štěpí americkou společnost a diskredituje Spojené státy. A zatím čínská ekonomika roste, Rusko řeší chaos, který vyvolaly Spojené státy na severu Afriky a na Blízkém východě… Přechod k multipolárnímu světu je nevyhnutelný, pouze je doprovázen nebezpečnými průvodními jevy.

(Komentár vyšiel v českom webovom časopise !Argument 19. 1. 2020)

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama