Svět po 19. sjezdu Komunistickej strany Číny (3)

Počet zobrazení: 5372
Prinášame záverečnú časť state Jana Cambella. Odkaz na prvé dve časti:
Svět po 19. sjezdu Komunistické strany Číny (1)
Svět po 19. sjezdu Komunistickej strany Číny (2)

 



 

Co nás rozděluje, a co nás spojuje?

 

Rozděluje nás především nedostatečné uvědomění si, že základem života je vztah a jeho funkce. Pokud jde o vztah, používám v rozvahách definice Louise Hjelmsleva (1899 – 1965), dánského lingvisty. Studoval komparativní lingvistiku v Kodani, Paříži a Praze, a výrazně ho ovlivnily myšlenky Pražského lingvistického kroužku. Funkce v čistě matematickém pojetí (tj. například vztah závislosti) a pojetí funkce jako vlastnosti této veličiny (tzn., že funguje určitým způsobem, plní určitou úlohu apod.) představuje dvojí pojetí. To nabývá konkrétní podoby až po specifikaci jejího druhu.

Význam pojmu funkce je nutné zjišťovat z kontextu jeho použití. To není tak lehké, jak se na první pohled jeví. Proto, se dnes mnoho mluví, ale málo opravdového se sděluje. Mnoho se myslí, málo se opravdu ví. Staré čínské přísloví praví: Chceš-li být šťasten jeden den, opij se. Chceš-li být šťasten jeden rok, ožeň se. Chceš-li být šťasten celý život, založ si zahradu. Není bohužel čas podrobněji vysvětlit význam tohoto přísloví než tak, že zahrada představuje hodnotu.

Když se člověk opije – je mu lehce, jako by se vznášel, zdá se mu, že je šťastný, všechno kolem se mu jeví krásné, zapomíná na bolest. Říká se, že první rok po svatbě jsou manželé šťastni. Po roce postupně začínají partneři ztrácet ideály. Proto se traduje, že štěstí trvá jen jeden rok. Když si však založíte zahradu, vysadíte květiny, pěstujete zeleninu, zasadíte stromy, a dobře se o ni staráte, přináší vám radost, užitek a potěšení, protože je v každém ročním období jiná. Jde o trvalou hodnotu.

Hodnoty jsou tedy dalším prvkem, který tu vstupuje do hry. O nich je v projevu Si mnoho. Odpověď na otázku Co nás rozděluje a co nás spojuje, zní: Pečuj o vztahy, funkce a hodnoty.

To vyžaduje absolutní většina institucionálních modelů společenské solidarity, které také musí mít svůj ekonomický základ.

To se netýká ideových solidárních korporací, kde je ekonomický základ spíše sekundární. Teritoriální korporace se bez něj neobejdou. Ekonomické korporace jsou zakládány v tomto smyslu. Ekonomický základ musí tvořit fondy, ve kterých se bude shromažďovat bohatství určitého počtu účastníků solidárního procesu. Včetně plutokracie a oligarchie. Dnes máme např. svěřenecké fondy s jistou mírou solidarity.

V případě solidárního modelu se jedná o fondy lidu, přírodního a intelektuálního bohatství, spravované s pomocí multidimenzionálního účetnictví. Jemu jsem věnoval jednu kapitolu v knize Souhlasu netřeba. Tyto fondy musí realizovat to, co je napsané v preambuli skoro každé ústavy, totiž, že přírodní bohatství patří lidu. Totéž lze aplikovat i na intelektuální bohatství. Uvedené není proto dobrou zprávou pro zástupce neoliberalismu. Proč? Přijdou o právo na neoprávněné výnosy. Ty jim nabízí ale další výzva. Jaká?
 

Migrace – vnitřní a vnější
 

Migrační problematika je aktuální nejenom v EU, ale i v ČLR. Je aktuální, protože migrační vlna radikálně mění společenské uspořádání, chování společnosti a jednotlivců, tím i myšlení.

Jestli si dobře vzpomínám, tak v roce 2015 dosáhla vnitřní migrace v ČLR 160 nebo 180 milionů lidí. Vnitřní migrace například v SRN nedosahuje ani jednoho procenta, vnitřní migrace v EU cca 5 procent. Motorem změn jsou národnostní a náboženské komunity s vysokým sociálním kapitálem. Je proto nezbytné vést s nimi dialog. Ten mohou vést především podobné komunity nebo society usedlíků. Obnova společnosti jako taková, a Evropy a ČLR specificky, musí začít obnovou a ochranou rodinných hodnot a vztahu k obci. Nehledě na trend budování megapolí a městských států prakticky bez hranic a suverenity uvnitř velkého území nebo v mezinárodních vodách. Jinak nás čeká osud vyplývající z demografie války a migrace. Ten popsal v knize Söhne und Weltmacht: Terror im Aufstieg und Fall der Nationen (Orell und Füssli, Zürich 2003) Gunnar Heinsohn (1943). Heinsohn konsultoval vědecké kapacity, bezpečností služby SRN, akademii NATO v Římě, univerzitách v Haifě, Jerusalemu a Tel Avivu, a dalších, mimo jiné v otázce vzniku tzv. Zlatého pravidla (5. Mojžíš 30,15-19).

Hleď, předložil jsem ti dnes život a dobro i smrt a zlo; když ti dnes přikazuji, abys miloval Hospodina, svého Boha, chodil po jeho cestách a dbal na jeho přikázání, nařízení a právní ustanovení, pak budeš žít a rozmnožíš se; Hospodin, tvůj Bůh, ti bude žehnat v zemi, kterou přicházíš obsadit. Jestliže se však tvé srdce odvrátí a nebudeš poslouchat, ale dáš se svést a budeš se klanět jiným bohům a sloužit jim, oznamuji vám dnes, že úplně zaniknete…

Proto obsahuje moje vize moderní Evropy, podobně jako bude muset obsahovat vize moderní ČLR, princip společného domu se sdíleným prostorem a ideou. Prostor a idea – které nás spojují, potřebují být redefinovány zdola, být sdíleny a bráněny. Musíme se bránit nikoli před těmi, kteří chtějí přijít, ale před těmi, kteří nechtějí sdílet, a tím ničí prostor a ideu. Jako každý pokus o něco nového, tak i tento pokus o vizi je příběhem na pokračování. Následný příklad nabízí každému z nás se zamyslet nad migrací i z jiného úhlu: Útěk chytrých mozků.

Je skutečností, že Rusko i ČLR strádají od útěků mozků ke konkurentům. V průměrném věku 37 let (Jižní Koreji: 41, Japonsku a SRN: 47) zůstává ČLR ještě čas mnohé zlepšit. Toho lze dosáhnout udržením lidí v zemi, nebo úspěšnou snahou je získat zpět. V této snaze hraje důležitou roli technologický pokrok.

Více než polovina světové produkce smartphonů se dnes vyrábí v ČLR. V roce 2016 se uskutečnilo v ČLR 50 x více plateb s pomocí mobilních produktů, než tomu bylo v USA.

Současný technologický pokrok vyrůstá z integrování výsledku výzkumu umělé inteligence do pomůcek obyčejného člověka. Jestliže ve Fintech roku 2014 byla pouze jedna čínská společnost mezi 50 nejlepšími světa, to v roce 2016 to byly již 4. V letošní (2017) Image-Net-Competition, olympiádě v rozpoznávání obrazu bylo 50 procent všech účastníků a vítězů ve všech disciplínách z ČLR. Klišé – ČLR jako stát kopírák, patří nenávratně minulosti. Proto se nabízejí otázky: Je Silicon Vally vůbec schopný dohnat ČLR? Proč spěchali pan Zuckerberg a Co na setkání s Si v Pekingu ještě před návštěvou prezidenta Trumpa? Ptám se, protože u tzv. Deep Learning, tj. hlubokého učebního procesu, ve kterém se jedná o myslící schopnosti strojů, ČLR předběhla USA již v roce 2014. Vláda prezidenta Obamy se vzpamatovala z tohoto šoku až v říjnu 2016, kdy iniciovala první a doposud poslední protiofenzívu.

Si nečekal, jak to dopadne a reagoval již začátkem 2017 založením National Laboratory for Brain-like Artificial Intelligence Technology (NLBAIT) v 5 milionovém městě Hefei. Andrew Ng, jeden z šéfů vědeckých pracovníků Baidu, ve které jsem osobně znal jednoho z ředitelů, konstatoval: ČLR již dnes pracuje mnohem rychleji než Silicon Valley.

Že je to pravda potvrzuje mimo jiné společnost Apple. Ta zainvestovala do svých dvou výzkumných center na universitách v Pekingu a Suzhou 500 milionů USD.

Rozhodnutí investovat v zemi, která je potenciálně hlavním nepřítelem USA v představitelném vojenském konfliktu, indikuje minimální šanci americké mladé generace, úspěšně soutěžit s ČLR. O předehnání nemůže být dnes řeči. Nehledě na snahu prezidenta Trumpa změnit migrační politiku.

Ve sféře uvedených technologií, zvaných killer technologies, hraje klíčovou roli počet lidí v tzv. inovačním věku (25 – 30 let). USA jich mají 22 milionů, ČLR 130 milionů.

Zohledním li skutečnost podpořenou výrokem šéfa personálního oddělení Googles, pana Bocka, konstatujícího, že lidé v inovačním věku mají 300 x větší hodnotu, než mají standartní inženýři, je jasné kam míří a kde se zdržují chytré mozky. Připomínám současně, že ze všech migrantů z tzv. třetího světa v Evropě, pouze každý sedmý má šanci na uplatnění na pracovním trhu jako takovém.

Připomínám maličkost: Udržet světové prvenství v inovacích mohou pouze státy schopné mít následníky ze své země. Příkladem nechť slouží společnosti Nikon a Canon.  ČLR je již nezpochybnitelným lídrem v sektoru dronů (DJI ze Šenčenu a Yuneec z  Jinxi). Fanoušci komputerů si mohou poznamenat a uvědomit, co bude znamenat dokončení výstavby prvního Exascale computeru v tomto roce (2017). Tento komputer, který bude schopen provést 10 na 18 operací za vteřinu, tj. 1 s 18 nulami, se staví z výlučně v ČLR vyrobených částí.

Pro doplnění nepříjemné perspektivy pro Evropu cituji z Fortune Global 500: Od začátku roku drží čínské společnosti 115 pozicí oproti 9 před 20 roky, v roce 1997. 2, 3 a 4 místo drží Singapur (z nuly na 3), Taiwan (z jedné na 6), Japonsko upadlo silně dolů, přičemž se drží Jižní Korea. SRN (Německo) si pohoršilo pozici: dříve mělo 47 společností v této lize, dnes má 29. Jak je vidět, čínský vlak ujíždí Evropě s těžko představitelnou rychlostí. Ve východní Asii tento inovační vlak předehnal Japonsko a předhání Jižní Koreu.

Blíží se den, kdy bude ČLR nenávratně na určitá desetiletí dominovat nejenom v uvedených branžích. Nevylučuji, že společně s Indií.

To potvrzuje i tzv. patentový parametr, jako ho nazývám: 100 miliardový USD vnitřní produkt. Zatím vede Jižní Korea. Nevím, čeho tam chtěl dosáhnout předseda Senátu ČR Štěch se svým doprovodem během své poslední cesty s mezipřistáním v Mongolsku. Ve využívání robotů vede totiž Jižní Korea, daleko před ČR. Pravděpodobně ale jenom do roku 2019. V tomto roce se má totiž prodat v ČLR 40 procent světové výroby robotů. Kolik v Indii, nevím. V tomto hospodářském sektoru vyhraje demografie: 130 milionů Číňanů v inovačním věku stojí před 12 miliony Japonců a ještě méně Korejců. Německo (SRN) se svými 5 miliony v inovačním věku pomalu a jistě ztrácí své pozice, i díky podvodům v automobilovém průmyslu a rozhodnutí vlády ČLR realizovat od roku 2019 prodej elektrických automobilů ve výši minimálně 10 procent celkového prodeje aut.

Chci věřit, že si čeští inovátoři dobře nastudovali východoasijské bateriové technologie a investice na Moravě se neutopí v hornické dolině. Společnost Elon Muska, Tesla v Nevadě, existuje jenom díky japonským patentům společnosti Panasonic. Musk dnes hlásí enormní finanční ztráty, budí podezření z možnosti dálkově ovládat Tesla auta a dovedu si představit, že ohlásí bankrot.

Poučení nabízí ČLR migrační problematika Evropy. Vylučuji s velkou pravděpodobností možnost, že roboti a umělá inteligence nahradí demografický deficit evropských států. Zcela vylučuji, že starší a seniorskou generaci mého věku budou financovat na spekulaci orientovaní investiční bankéři, oligarchové, plutokracie a mladí politici. Nenechme se proto klamat žádnou statistikou a v ní obsaženými čísly. I když tyto dokazují, že v období mezi 2014 a 2015 zvýšilo Japonsko přijetí azylantů o 145 procent. Přesto je Japonsko, podobně jako Jižní Korea napadáno Amnesty International, že nikoho nepřijímají. Jak je to možné? Odpověď je jasná: Japonsko zvýšilo počet migrantů z 11 na 27. Německo se svým minimálně 40 000 krát větším počtem migrantů se tak jeví jako spasitel lidí z daleka. Samotná velká ČLR přijala v roce 2015 do své 1,388 miliardy obyvatel pouhých 583 uznaných uprchlíků. Kritice lidskoprávních organizací Asiaté nerozumí. Nehledě na vysokou matematickou gramotnost a to, co samotná čísla sdělují. Ptám se: Proč nerozumí kritice (když minimální počet dětí na jednu ženu, 0,8 v Singapuru, 1,6 v ČLR nutí předpokládat a očekávat deficit, tj. poptávku po přibližně 280 milionech přistěhovaných), jestliže mají být problém přestárnutí společnosti a s ním spojená rizika vyloučeny? Ohromný úkol totiž stojí nejenom před Si a jeho vládou. 

Migrace, transformace politického, hospodářského a finančního řádu světa, samozřejmě i realizace vize Si, to vše je neoddělitelně spojeno s nepřímo ohlášenou reformou vzdělání. Uvádím tři příklady.

Ta se již realizuje několik let. Externě to potvrzuje například vlastní hodnotící agentura a systém citací. Interně, například nové studijní obory a nedávno otevřená nová škola v Šanghaji. Pro zájemce uvádím jednu z referencí v angličtině. http://usa.chinadaily.com.cn/life/2017-10/18/content_33398391.htm . Co se týče nutnosti odstoupení od Bolognského vzdělávacího systému, uvádím z časových důvodů pouze tři příklady, které mají přímý vztah k projevu Si na sjezdu a Putinovým projevům poslední doby.

První příklad referuje na systém výuky v tzv. Evropské škole. Ta byla založena EK v říjnu 1953 v Luxemburgu. Dnes existuje 13 škol v 6 státech EU. Evropská škola vzdělává primárně děti úředníků EK a děti tzv. temporary agent. Tj. většinově odborně zaměřených spolupracovníků (již jsem byl sám na začátku devadesátých let). Dovoluje přijmout děti ředitelů mezinárodních společností nacházejících se v místě školy a z důvodu demokracie, také několik dětí z města hostitelské země, kde se nachází škola. To proto, že škola nezná internátní ubytování. Bakalářská úroveň vzdělání končí maturitou, uznávanou bez nostrifikace prakticky ve všech důležitých státech světa. ČR se rozhodla zničit prověřený systém vzdělání a nahradit ho vlastní nikdy nekončící neorganickou reformou. Výsledek tohoto polistopadového rozhodnutí nebudu komentovat, vidí ho všichni, kteří mají otevřené oči. Rád ale odpovím na otázky spojené se systémem výuky uvedené nomenklaturní školy.

Druhý příklad se týká americké Stanford University, matky Silicon Valley. Ta se rozhodla vyučovat Estetiku. Je to předmět nejenom o kráse a vznešenosti v umění, ale i o eleganci matematických rovnic a podobných úkolů spojených s matematikou, tj. matkou všech matematických věd. Mimochodem, estetika byla moje disertační téma. Na Stanford University byl v minulém trimestru kurs věnován Nietzscheho Zarathustra. Kurs, který vedl německý profesor Hans Ulrich Gumbrecht, (1948) navštěvovali studenti, doktorandi a profesoři. Proč se zmiňuji o estetice a kursu? Kurs přesvědčivě dokázal: 1) Existenci inteligenční hranice mezi mladou generací vyrůstající s IT technologiemi a zbytkem university. 2) Mladí studenti identifikují filozofické problémy rychleji v porovnání s rychlostí identifikace doktorandy a profesory. 3) Během procesu programování (writing code) je každý matematický krok rychlejší, než možnost si ho plně uvědomit. Zjednodušeně formulováno: jedná se o tzv. slepý matematický krok.

Význam tohoto poznání, které by mělo být vlastní všem úspěšným studentům estetiky v mnou uvedeném pojetí, dovoluje hodnotit filozofii jako práci na fragmentu tvořivého procesu (faktů, pravdy), který je kvůli své komplexitě uzavřen normální lidské inteligenci. Není proto ani možné zpětně popsat, tím i dokázat, že problémová řešení, nebo pokrok při vývoji umělé inteligence byli někým před-plánovány, včetně programátorů.

Z uvedeného vyplývá potvrzení staré pravdy o biologické zpětné vazbě: Rozhodující pro úspěch je to, co Heidegger nazval Gelassenheit. Je to připravenost, ochota a schopnost přijmout jakýkoliv příští krok v rámci určitého procesu myšlení beze snahy dávat tomu kroku nějaký specifický směr. Proto konvergence mezi lidskou a umělou inteligencí není ani tak důležitá, jako je otázka, zatím bez odpovědi: Jak se nechá nebo může umělá inteligence vyvíjet jiným směrem ve vztahu k lidské inteligenci, která je jejím jediným modelem? Politici a rozdělovatelé peněz daňových poplatníků by se měli opravdu snažit hledat alespoň částečnou odpověď na uvedenou otázku, než pustí do vzduchu miliardy peněz.  

Třetí příklad, který spojuje výzvy migrace, vzdělání, a umělé inteligence uvádím, protože dovoluje českým a evropským politikům, profesorům a podnikatelům si odhadnout šance a reálné možnosti pro spolupráci s ČLR v uvedených sektorech. Předjímám svým hodnocením: Reálné šance jsou minimální. Při prolongaci současného konání a myšlení, prakticky žádné. Proč? Následující fakta, která v žádném případě nejsou pravdou, mluví za sebe.

Mezi 1 tisícem desetiletých žáků účastnících se soutěže Trends in International Mathematics and Science Study (Timss) dosáhli v roce 2015 žáci z Hongkongu 450 a žáci ze Singapuru 500 (z tisíce žáků) nejvyšší matematické úrovně. Japonci dosahují v průměru celé východní Asie 320, a jsou na konci tabulky. Jak dlouhá by musela být tabulka, aby v ní figurovali čeští žáci, iritování nekonečnou diskuzí o tom, zda patří matematika do základního vzdělání, maturity, nebo ne. Připomínám ČR, protože ani Francie není na tom dobře. Pouhých 20 žáků z tisíce dosahují uvedené úrovně. V Německu je situace o málo lepší: 53 z 1000. 

Tento enormní rozdíl mezi Evropou a Asií ve spojení s extrémně malým talentovým potenciálem v Evropě mi dovoluje při posuzování vzdělávacího faktoru odvodit migrační pravidla. Státy, Singapur, Japonsko, Jižní Korea a Japonsko integrují již dnes 4,15 milionů Číňanů. Anglosaské státy (Austrálie, Nový Zéland, Kanada, Velká Británie a USA) následují s 3,3 miliony. V Evropě vede Německo s 100 000. Z uvedených čísel vyplývá: Rasismus nepreferuje své. Rozhodující jsou kompetence. Kdo potřebuje být na špičce, konkurence schopným, nemůže rozhodovat podle barvy kůže, formy očí, nebo náboženství. Tímto konstatováním jsem se dostal k dalšímu, dnes poslednímu citlivému tématu.
 

Svoboda tisku, médií a názoru
 

Protiklad obsažený v námi vytvořeném rozdvojeném světě ovlivňuje nejenom nás a náš vývoj, ale i vývoj Číňanů a ČLR. Rozdvojený svět v pojetí amerického konservativního sociologa Roberta Nisbeta (1913 – 1996) dosáhl takové úrovně a otevřenosti ke všemu cizímu, že můžeme vnímat a identifikovat životně důležité paradoxy a rizika jinak, než tomu bylo dříve. Přesto si jen málokdo uvědomuje, že otevřenost ke všemu cizímu, která obsahuje vynucovanou absolutní tolerantnost, vede, když ne okamžitě, tak postupně ke krachu systému. Dostojevský ve Zločinu a trest napsal: Vznešenost duše se částečně pozná i tím, nakolik a před čím je schopna respektu a hluboké úcty… vše závisí na tom, v jakém prostředí a situaci se člověk nachází. Vše závisí na prostředí, člověk sám není nic. Nabízejí se tak otázky: Jaký vztah je možné mít k anomálním zprávám, pokud nám je zakázáno pohrdání už jen kvůli tomu, že nejsou podepsané? Jak postupovat, jestliže zkušenost, a to nejen Dostojevského, ukazuje, že všelijaký evropský básník, myslitel, filantrop, kromě země své, z celého světa, je nejvíce a nejupřímněji pochopen a přijat vždy v Rusku, dnes potažmo i v ČLR? O evropských zemích, nebo o USA toto říci není možné. ČLR je opatrnější, především díky jazyku, obavy ztratit tvář a společenským hodnotám.

Globalizační proces podporující korupci způsobil ČLR nenahraditelné škody, především již zmíněné milenálium generaci. Z vlastní zkušenosti vyvozuji jednu z největších výzev pro média. Jak se k takové výzvě postavit, jestliže chápání dobra a zla pocházejí z toho, že dobro a zlo žili neustále spolu jeden vedle druhého? Parafrázování Mephistophela z díla Johanna Wolfganga Goethe mi umožňuje formulovat: Já jsem částí té části celku, která chce dobro, a páchá zlo. Na toto téma uvedu poslední příklad referátu z Německa.

Mediální škola v Hamburku a Lipská univerzita vytvořily na objednávku fondu Otty Brennera dokument (200 stránek) vyhodnocující chování německých masových médií v letech 2015 – 2016, doby masového příchodu nelegálních migrantů. V podstatě hodnocení sděluje, že: 1) Žurnalisté zapomněli na objektivitu, nahradili ji, údajně v důsledku chyby, propagandou takzvané kultury vítání a cítili právo vychovávat lidi. 2) Z 35 000 dokumentů pouhých 6 % (!) obsahovalo spolehlivé informace či reportáže. Pouze v 1 článku ze 100 byl publikován názor nezávislých autorů. Současně bylo dokázáno, že 43 % takzvaných hrdinů má vztah k vládě či politikům. 3) Oficiální představitelé Deutsche Welle (DW) tvrdí, že pracovníci nepracovali tak, jak se má, jak mohli, a neodhalili a neosvětlovali situaci z různých úhlů. DW konstatuje, že žurnalisty a články o běžencích silně kritizuje vědecký institut, proto by kritiku měli brát vážně. Já dodávám: Masová média mají (doposud) štěstí.

O čem hovoří příklad a podobné příklady ze současného mediálního prostředí? Francouzský prezident útočí, americký prezident se brání. Jeden i druhý považují za nutné apelovat ne na obsah materiálu, ale na chápání pravdivosti (fakeovosti). Německá masová média a žurnalisté pracují tak, jak politické elity země požadují. Vystupují jako disciplinovaní státní činitelé. Píší to, co jim je přikázáno stejně tak, jako psali před 50 lety za časů Rudi Dutchke, či TASS v červnu 1944, a současně kritizují ČLR. Tím dokazují pokrytectví. Své a společnosti.

Neuvědomují si, že jednostranné reportáže, nepravdivost a lež vytvářejí ve společnosti nebezpečné vakuum. Přesto poučují cizí, o nichž ví málo, nebo téměř nic. Ve vakuu se svoboda média transformuje do homeopatického rozměru. Vzniká další problém pro media. Ten představuje skutečnost, že jestliže oficiální média publikují vysvětlující informaci, tak to v mnoha případech není výsledkem hledání pravdy, ale produktem politického příkazu či objednávky. Je proto nutné nám všem pochopit, že skutečná pravda, která se přibližuje k té všeobecné, není pravděpodobná. Pravda je vždy nebezpečná držitelům moci a moci samé.

Proto, kdo se rozhodl hledat pravdu, musí mít zdravého a rychlého koně. Tak nějak to říkají Číňané. Bezprostřední vztah sedícího na koni, ta konkrétní závislost, to je ta minuta štěstí, hněvu a činů, při nichž zapomínáme. Když zapomínáme, jako bychom platili cenu za prostotu. Paradox tak odhaluje slabost, v mnoha případech jinak úspěšného bipolárního myšlení. Paradox obsahuje otázku, kterou před nás staví sama naše existence. Napovídá, že nemá smysl pokoušet se prolomit paradox novou definicí vědomí, nebo čímkoli jiným, čeho je náš intelekt schopen, jelikož principiální otázka existence zůstává. Dostojevský nabízí řešení protikladu spojeného se svobodou tisku, medií a názoru: Všechno pochop a všechno odpusť… To proto, aby neumírala veliká mysl. Staňte se sluncem a všichni vás uvidí. Je podivuhodné, co může udělat jeden paprsek slunce s duší člověka. Já doplňuji: Souhlasu netřeba.


Vítejme ve třetí éře ČLR
 

Nekompletní hodnocení 19. sjezdu KS Číny, které jsem dnes nabídl, mi přesto dovoluje konstatovat, že ČLR vstoupila do třetí éry novodobé historie.

Po éře Mao, éře Tenga, se ČLR nachází v éře Si. V kontextu uvedeného proto hodnotím také výroky Si na adresu prezidenta Trumpa a jeho America first. Hodnotím referenci pozitivní role ČLR v global governance, a v neposlední řadě i úkol, který při jeho splnění dovolí ČLR zaujmout k roku 2035 místo globálního technologického vůdce, k roku 2049 dosáhnout statusu prosperující společnosti. Oba cíle obsahují mimo uvedené i realizaci tří projektů: Jedna stezka, jeden pás, projekt regionální konektivity (Myanmar, Malajsie, Pákistán, Džibuti) a konsolidaci pozice ČLR v Asii. V nejdůležitějším regionu světa v 21. Století.

Konsolidace pozice ČLR představuje unikátní výzvu pro řízení vztahů a vzájemných závislostí. Výsledkem, který si mohu představit, bude Sino-centrický světový řád. Bude se opírat o zcela odlišnou činnost a filozofii AIIB (Asian Infrastructure Investment Bank), RCTP (Regional Comprehensive Trade Partnership) a dalších institucí, částečně spojených nebo spoluzaložených s Ruskem. Sem patří i první mediální Rusko-čínská TV stanice, Katjuša.

Sino-centrický světový řád si bude moci dovolit dát občas slovo i takovým, kterým se stane Velká Británie a případně další státy, které si budou moci dovolit luxus vedení dialogu, ne poučování ČLR.

Nešťastně ČLR iniciované projekty, jako například Hambantota port na Sri Lance, využije ČLR nejenom k poučení z chyb podle přísloví – Neuznáš-li svou chybu, děláš další chybu, ale i k repetici obsahu národní suverenity, sdílení a národního zájmu. Očekávám, že ČLR nebude dělat kompromisy v této oblasti. To je špatná zpráva pro EU. Proč?

Si působil na mně ve svém referátu imperiálně a přímočaře. Neváhal a dělal dojem, že přišel čas ČLR, schopné se omladit a dodat slíbené. Putin koná podobně. Pokud budou oba živí a dělat dojem, že jsou zdrávi, o následnících lze pouze spekulovat. Tillerson působí na mně nejistě, především co se týče řízení dynamických změn ve světě. Prezident Trump působí zmateně, je v nezáviděníhodné situaci a nikdo neví, ukončí li prezidentské období. Poměrně výstižně popisuje konání dua Tillerson – Trump americký diplomat Richard Haass: Leaving from behind. Zdůrazňuji: Ne leading. Za to v ČLR se traduje, že kdo chce vést lidi, musí jít za nimi. A že každý úspěšný scénář se píše klidnou a silnou rukou. Kdo ji má dnes, víme. Odkud je inkoust, víme také. Co znamenají symboly v Asii, mnozí nevědí. Proto o jednom důležitém symbolu na závěr.

Jedním z hlavních symbolů týkajících se směru politiky je společná návštěva členů Stáleho výboru KS nějakého kulturního programu. Ve 2012 to byl návštěva výstavy nazvané Sen o znovuzrození. Tenkrát Si prvně oznámil koncepci Sen o znovuzrození čínského národa. 1. listopadu navštívili členové trvalého výboru politbyra KS místo konání 1. sjezdu KS Číny. Tenkrát, koncem června 1921, se přibližně 50 členů KS setkalo v Šanghaji. Kvůli pronásledování místní policií se přemístili pomocí lodě na blízké jezero Nanhu, blízko Ťia-sing v provincii Če-ťiang. Kopie lodi, která se nazývá červená, je v místním muzeu. Na tomto historickém místě vyzval Si členy KS Číny oživit duch Červené lodě. Z toho pro mne vyplývá hlavní úkol druhé pětiletky Si: Vrátit KS Číny autoritu a místo v progresivním myšlení čínského lidu, aby tak KS mohla právem udržet za sebou vůdčí roli v procesu realizace Snu o znovuzrození čínského národa.

5. 11. 2017
(Referát na pražskom seminári k 19. zjazdu KS Číny)

Facebook icon
YouTube icon
RSS icon
e-mail icon

Reagujte na článok

Napíšte prosím Váš text.

Blogy a statusy

Píšte a komunikujte

ISSN 1336-2984