Reklama
Reklama

Svět patří dvěma propojeným globálním impériím. Je na čase to vzít na vědomí

Počet zobrazení: 2795

Pokus USA o to stát se jediným globálním impériem ztroskotal. Vzestup globální Číny jako druhého globálního impéria spojeného s USA je realitou, kterou je třeba vzít na vědomí.  Jak dál bez toho, abychom nespadli do pasti mentality studené války, rasismu, orientalismu a ignorance?

Žijeme v časech neshod, které charakterizuje zvláštní ale překvapivý fakt. Navzdory jasným signálům o oslabování americké globální moci a zrození globální Číny, jen málo lidí si troufne používat slovo „impérium“. Zdá se, jako by věci nemohly být nazývány svým vlastním jménem, napsali o vzestupu Číny autoři John Keane z Univerzity v Sydney a Kerry Brown z King’s College v Londýně.

V Číně se pojem impérium užívá jen zřídka, je to pejorativní pojem, který lze použít k pojmenování těch ostatních, ale nikoliv Číny. Oficiálně se ve veřejném prostoru spíš připomíná „doba ponížení“ Číny západním imperialismem. V poněkud nečekané symetrii je to podobné v USA, kde slovo impérium vyvolává ticho a rozpaky.  Američané se vidí jako globální moc, jako demokratická síla, která činí dobro. Jak to řekl bývalý ministr obrany George W. Bushe Donald Rumsfeld: „Nesnažíme se o impérium, nejsme imperialističtí. Nikdy jsme nebyli.“ Stejná slova by mohla znít z úst dnešních čínských lídrů.
 

Dvě globální impéria
 

Nicméně pokud impérium znamená rozsahem obrovský stát, který má politickou, hospodářskou a symbolickou moc nad miliony lidí ve velké geografické vzdálenosti od vlastního jádra, a který nerespektuje suverenitu ostatních, pak jsou Spojené státy i Čína impérii. Naše planeta se dostává pod vládu dvou globálních impérii. S ohledem na HDP dosahují nyní Spojené státy třetinového výkonu globální ekonomiky. V oblasti telekomunikací, léčiv a letectví určují jejich globální korporace cestu vývoje. Firmy jako McDonald’s, Google, Apple a Facebook představují globálně vlivné značky. Vrchním velitelem války proti teroru jsou Spojené státy, které mají v současnosti vojenské základy a systémy ve 130 zemích světa. Na obranu vydávají tolik, kolik dalších sedm největších zemí dohromady.

Globální vliv Číny mezitím rychle roste, míní oba autoři. Neobvyklé je, že nové čínské impérium je velmi propojené s USA a jejich partnery. Projekty, které financuje Peking, mění životy milionů lidí od Jižní Afriky přes Nigérii a Srí Lanku až po Kambodžu, Chile a Maďarsko. Země, kterou vede komunistická strana a má státní ekonomiku, je nyní největším obchodním státem světa. Je největším obchodním partnerem Afriky a rivalem USA v Latinské Americe.

Čínské vojenské výdaje rostou, zatímco současná Čína pomohla vybudovat celkem 20 multilaterálních institucí, které stojí na pragmatické dohodě, nikoliv na formálních dohodách. Je velice důležité, pokračují autoři, umět pochopit, jak unikátní je tento trend. Impéria s opravdu globálním dosahem jsou řídké jevy. Přes úspěchy v minulosti byla impéria Mongolů, muslimů, Osmanů, dynastie Ming, i to britské, zeměpisně omezena. V období bipolarity mezi roky 1945-89 to bylo poprvé, kdy vznikla dvě oddělená globální impéria, která se snažila o globální převahu. Po rozpadu SSSR se Spojené státy snažily o něco, co se do té doby žádnému impériu nepodařilo, vládnout samy nad celou planetou. Nepodařilo se. Nyní je potřeba hledat odpověď na realitu čínského nástupu. Jde o to, že se naše planeta poprvé v dějinách ocitá pod vlivem dvou propojených impérií, které má každé jiné záměry a jiné postupy.
 

Impéria nejsou nikdy andílky na zemi
 

Novost této situace je šokující, a je i důvodem, proč tolik amerických nebo proamerických analytiků a politiků varuje před možností čínské nadvlády nad světem. Někteří z nich si už brousí meče a přejí si studenou válku, která by určila, které z těchto dvou impérií se dostane do vedení. Jejich prvním krokem je, že nasměrují veřejné mínění proti tomu, co nazývají „autoritářstvím“ nebo „totalitarismem“ režimu jedné strany v Číně. Za hranicemi Číny pak vidí tichou špionáž, systematické přebírání kontroly nad byznysem, vládami, univerzitami, novinami, církvemi a organizacemi občanské společnosti. Varují před hrozbou konce suverenity a liberální demokracie.

Tato varování mají určitou platnost. Upozorňují nás, že impéria nejsou nikdy andílky na zemi, protože jejich cílem vždy je změnit rovnováhu sil ve svůj prospěch. Čína má, stejně jako Spojené státy, své cestující intelektuály, propagandistická média, lobbisty a obchodníky.  Znalci také pomáhají pohřbít arogantní tezi o „konci dějin“ a její předpoklad, že integrace Číny povede k tomu, že se nakonec stane, jako Amerika, kapitalistickou liberální demokracií.

Tato nová rétorika studené války má svoje mezery. Umenšuje význam neodvratného propojení a spolupráce obou impérií. V historickém ohledu je to slabá rétorika. Tvrdý dialog s Čínou přitahuje rasisty a orientalisty a v důsledku funguje jako „výkřik bolesti“ Západu a touha zůstat na vrcholu světa.  Taková rétorika spoléhá na slova jako „liberální demokracie“ nebo „autoritářství“. Evidentně si neuvědomuje, že může spíš posílit imperiální trendy v USA i v Číně, a nebere v úvahu současné deformace dělby moci v centrech obou těchto zemí. Temná stránka amerického impéria (opakované vojenské intervence ve jménu demokracie) je ignorována. Nehorší je ale simplifikace a vědomá ignorace každodenního života a složité a kaleidoskopické politické dynamiky dnešní Číny.
 

Nazývat věci pravým jménem
 

Z těchto důvodů je třeba začít nazývat věci pravým jménem a vidět, že nastupuje éra dvou propojených globálních impérií, která vyžaduje mnohem upřímnější pravidla. Obojí – zamilovanost do USA i mlácení Číny po hlavě je špatnou strategií. Je třeba více mluvit o důsledcích vojenské agrese. Neexistuje žádná Thukydidova past – myšlenka, že konfliktu se nedá vyhnout, když nová moc zpochybňuje tu stávající – to platí jen v hlavách studenoválečných bojovníků.

Prioritou je nové vyrovnávání mocenských vztahů mezi USA a Čínou, zejména v oblasti Asie-Tichomoří, spojené s další pozitivní spoluprací ve vědě, vyšším vzdělávání a obnovitelných zdrojích. Taková kooperace s sebou nese plusy i mínusy.  Vyžaduje přímou výměnu mezi čínskými a západními partnery ve všech oblastech.  To je něco, co prosazoval ve vztahu k Číně bývalý premiér Austrálie Kevin Rudd: otevřenost, upřímná a neohrožená doporučení a vědomí základních zájmů a vizí budoucnosti.

Zjednodušená tvrzení o etické i praktické nadřazenosti liberální demokracie amerického stylu musejí být nově promyšlena. Mnohem lepší by bylo upřednostnit vyčištění Augiášova chlíva reálně existujících demokracii, z nichž řada je v nejistých podmínkách (Brazílie, USA, Británie, USA). Hlavní je ale otevřít mysli, nalézt novou vůli politických myslitelů, žurnalistů, občanů a politiků diskutovat, zbavit se ignorantství vůči Číně a rozvinout nové způsoby myšlení, které nám umožní vidět, jak moc komplikovaná, matoucí a protiřečící si je realita nového čínského impéria.

Text vyšiel v časopise !Argument 22. 3. 2018

Foto: Wikimedia Commons

Priemer: 4.4 (10 hlasov)
     
Reklama
Reklama

Blogy a statusy

Reklama
Reklama
Reklama